European Enduro Series #3 Petzen + EWS #4 Canazei

Ve druhé polovině června jsem se vydal na třetí závod EWS European Series na rakousko-slovinskou hranici do Petzenu, ze kterého jsem následně pokračoval na svoje letošní první EWS do Dolomit, a to konkrétně do Canazei. Celý trip se mnou absolvoval také Kuba Janecký, který mi pomáhal s kolem a zároveň fotil. Je super, že si rozumíme, a že ho to baví.

Text: Milan Myšík / Foto: Jakub Janecký, Joao Fanzeres

EWS European #3 Petzen

Do Petzenu jsme vyrazili ve středu večer, takže mě čekala celonoční nálož řízení bydlíkem. Jo, cesta byla v pohodě, nevadí mi řídit v noci, takže ráno v 5 přistáváme v mlze na parkáči v Petzenu. Zatáhnout u bydlíka všechny okna a poté už jen pohodový spánek do 11 hod! Ráno jsme začali stavět zázemí a byla pohoda, krásně teplo. Odpolko jsme si užili 12 km flow trail, který mě ale moc nenadchnul, zato Kubovi se líbil.

V pátek už byly v plánu první tréninky na slovinské straně v okolí Jamnice. Tři RZ, trasy hodně pomalé, zatáčkovité a šlapavé. Flow a rychlost zde dost chyběly.

V sobotu byl na programu trénink dvou RZ v Petzenu, které měly mít 12 a 15 minut! Jenže předpověď počasí vyšla meteorologům skutečně dokonale, takže z ničeho nic, když už jsme se skoro vydávali na lano, se ozvala mohutná rána a začala pekelná celodenní bouřka. Jeden blesk to dokonce narval do lanovky, takže bylo po srandě!

Celý den jsme v autě čekali a přemýšleli, co bude dál. Ten den se měla jet i první ostrá RZ, která měla celý závod odstartovat. Nakonec kvůli silné bouřce a dešťům pořadatelé zkrátili první RZ a jeli jsme jen závěrečnou třetinu tohoto trailu. Počasí se večer umoudřilo a my se spustili na trať, která byla totální motokros. Začalo to pomalu vysychat a absolutně to nejelo, proto jsem bral deváté místo, což pro mě nebyl zrovna ideální začátek.

reklama

V neděli se opět probouzíme do alpského lijáku, který nás doprovázel po celý závodní den. Zvolil jsem opatrnou taktiku, což se mi nevyplatilo. Dával jsem si bacha, abych někde neuklouzl a jel jsem tedy dost opatrně. Bahna bylo všude hromada, takže jsme museli svá kola umývat hadicí po každé RZ. Naštěstí bylo kde, za to pořadatelům díky!

Když jsme po čtvrté a páté RZ měli pauzu v depu, tedy před startem poslední páté RZ, která byla totožná jako sobotní jednička, tak jsem viděl výsledky, z čehož jsem se zhrozil… Strašný! Zavřel jsem se do auta, uzavřel se sám do sebe a přemýšlel, proč jedu takovou tužku? Zřejmě moc opatrně, a to se sakra nevyplácí.

Tak jsem za to v poslední RZ vzal, riskoval a najednou to šlo, zajel jsem 3. čas a celkově mě to vyšvihlo z 10. na 6. místo. Nic super, chtěl jsem bojovat o bednu, ale díky poslední RZ jsem na třetího ztratil jen necelých 10 sekund, takže příště to chce odbrzdit podstatně dřív.

Po závodech začalo nekončící mytí kol a všeho oblečení, co jsem za ty 3 dny stihl zabahnit… Tohle na těch závodech prostě miluju a nikdy mě to neomrzí.

EWS #4 Canazei

Po umytí všeho bordelu a jezerní koupeli jsme se vydali s Kubou na šestihodinovou cestu do Canazei. Cestou jsme zakempovali u Kronplatzu, kde jsme si v pondělí sklouzli pár trailů. Víc jich tam nebylo hehe… To jsem zvědav, kde tam namotají poslední závod Alpine Enduro v září, které se zde jede.

V pondělí večer jsme dorazili do krásných Dolomit a cestu kolem Sella Ronda jsme si užívali do posledního dýchánku. V Passu Gardena jsme si dali kávičku, zmrzku, něco jsme cvakli a prostě si to vychutnali. Všude po cestě v Dolomitech jsme potkávali davy silničářů a já uronil slzu, že žiletku nemám s sebou, protože sem jednou na silničku rozhodně chci vyrazit. Tamní sedla jsou známá nejen z Giro d‘ Italia a zdejší panoramata jsou vskutku dechberoucí.

V úterý jsem chtěl jít v Canazei jezdit do bikeparku, který byl mimo závodní tratě, ale nepustili nás do lanovky, aby měli jistotu, že nikdo nebude jezdit na závodních tratích. Takže jsme kempovali na dolomitském parkáči, občas se zchladili v pětistupňové řece a pak jsem se teda dokopal k oblíbenému trackwalku! Ha ironie, tohle je jediný, co na EWS fakt nesnesu! Navíc vedro bylo tak šílený, že jsem byl rád za trochu stínu v lese.

Kuba mezitím dával do kupy mého Jekylla, který dostal předchozí víkend co proto. Rozebral ho téměř do posledního šroubku, až jsem čuměl – díky moc! Ve čtvrtek už začaly první tréninky RZ 1-4 a v pátek byl na programu trénink RZ 5. Závod v Canazei byl tentokrát jednodenní, ale opravdu těžký, podobný tomu ve Whistleru!

Hned v jedničce v tréninku jsem se v poslední zatáčce solidně vyvěsil, ve dvojce jsem pro změnu ztratil z kola nářadíčko – multitool, CO2, duši, Dynaplug a náhradní knoty. Naštěstí mě opět zachránil skvělej Kuba, který vyjel nahoru lanovkou a sjel to pomalu a veškerý vercajk našel! Když jsem se vracel nahoru já, nenašel jsem lautr nic!

Další dvě RZ už se mi nic nestalo naštěstí. Večer klasický mechanikování, tradiční návštěva Sramu atd… V pátek jen jedna tréninková stage byla na pohodu, jen měla 6.5 km, ale jinak byla krásná. Palba po hřebeni, switchbacky, výjezdy, technika, prostě vše, co má trať na EWS obsahovat. Celkem se mi povedla, tedy až na spadlý řetěz hned po 200 metrech od startu. Naštěstí mi ve SRAMu dali nový převodník za 50 Eur, páč jsem náhradní neměl. I díky němu pak bylo kolo naladěný na výbornou. Kuba se hodně snažil a já mohl být v klidu, že mám stroj na 100 % ready.

V sobotu startuju společně s Kubou Říhou v 11.40. První RZ a nohy totálně vytuhly, moc mi to nešlo, chyby v zatáčkách apod… Nějak jsem to sjel bez pádu, ale rychlost nebyla optimální, což bylo na velmi technické jedničce znát dvojnásob. Dvojka se mi už povedla lépe, ale samotný závěr jsem zpackal, když jsem najel do kamene a zastavil se na nulu!

Ve trojce přišel crash, kdy jsem se zastavil ramenem o strom a už se kutálel – další ztráta. Pak jsem se jí snažil stáhnout, což se povedlo, ale v cíli jsem sotva pohnul ramenem!

Nejdřív to tak nevypadalo, ale nejspíš dostalo pořádnou pecku! Takže 3 RZ za námi, celkově kolem 60–70. místa! Nic moc, škoda malých chyb v každé RZ a pádu ve trojce.

Čtvrtá RZ se mi ale nepovedla vůbec. Byl jsem po pádu dost rozladěný a chtěl jsem jí sjet, tak nějak bez komplikací. Pátá nejdelší stage – Tutti Frutti – byla hodně fyzicky náročná, snažil jsem se posunout se v pořadí, někam výš z 69. místa. Nakonec to dalo na 61., což v této konkurenci není špatný, ale 50 to není.

Bohužel mě dost v tempu zabrzdil ten pád na trojce, ale to je součást hry. V cíli jsem byl rád, že jsem celý. Pogratuloval sem Říhovi, který zalítl 44. místo, což je super. Pro mě 61. není špatný, loni by to byl úspěch, letos průměr. Průběžně jsem ve světovém žebříčku na 55. místě, tak snad se vyšvihnu trošku výš ještě.

reklama

V seriálu EWS Europe zatím vedu, ale stále ještě chybí jeden závod!

Po příjezdu domů v pondělí 1. 7. mi udělal radost minidokument o mně na televizi Seznam. Pokud jste to nepostřehli a chcete se podívat, tak tady je odkaz: www.seznamzpravy.cz

Díky všem za podporu, která mi dodává spousty sil. Jarní forma trošku stagnuje, ale furt je to velmi solidní a já jsem s dosavadním průběhem velmi spokojený. Každopádně prostor pro zlepšení se vždy najde. Tak a teď odjíždím na nejtěžší závod enduro v ČR – slavné TRILOGY!

Text: Milan Myšík / Foto: Jakub Janecký, Joao Fanzeres

Původní článek na webu: milanmysik.com / Fotogalerie k jednotlivým závodům na stránce milanmysik.com/../galerie