Gravel Blinduro Česká Kanada – Z prdele klika (Tereza V.)
Jak jsem se dostala na Gravel Blinduro? Jak jinak než náhodou! Na Den žen bylo totiž startovné za polovic a na všech ostatních závodech Blindura už jsem tou dobou přihlášená byla. O pár týdnů později naopak všechny jarní závody ruším, mám ruku v sádře a dvouměsíční stopku…
Takhle se stalo, že místo legrační vsuvky a odpočinku od endura je nakonec Gravel Blinduro mým prvním závodem sezóny!
Sobota ráno
V Brně nakládáme tři generace Whyte štěrkoletů, jede tak moje Frída (Whyte Friston) a oba Gisburnové, Géčko a Žofka (test Whyte Gisburn na BnR). Čím blíž jsme Starému Městu pod Landštejnem, tím víc prší, ale jsme přeci na Blinduru, to je v pořádku.
Potkávám se se zbytkem týmu, na řídítka si dám parádnickou stovku, s klukama z Quai Wheels vylepšíme Frídu slíbenými karbonovými koly a chystáme se ke startu. Jako Whytí smečka obsazujeme prakticky celou jednu startovní skupinu, takže o zábavu máme postaráno. Za cíl máme hlavně přežít rekordní porci kilometrů, užít si Českou Kanadu a kluci chtějí otestovat Panzer Gravel vložky, které poprvé nazuli na své štěrkolety. Závody s beranama jsou pro nás, až na jednoho výtečníka, zatím velká neznámá.
reklama
Pípnutí, černo před očima
První erzeta napoví, že tahle legrace bude hodně bolet. Čekám nějakou záludnost a terénní vložku, největší nástrahou jsou ale kaluže a rozježděné blátivé úseky. Čubu strop, v cíli se válím na zemi a sotva popadám dech. Něco takového tenhle víkend ještě 9x?!
Naštěstí je každá erzeta jiná, některá je spíš do kopce, jiná z kopce, někde je terénu a bláta víc, jinde zas míň. Všichni si přijdou na své. Transfery na gravelu jsou oproti enduru super, ty si užíváme a nikam se neženeme. Fotíme slibovaný fotky s Ďáblovou prdelí, kocháme se krajinou a v Holubníku u Landštejna nezapomeneme na pivo… Aspoň malý! Na trati tak nakonec naše parta tráví tolik času, že propásneme večerní bunny hop battle i pivní slalom.
Restaurace Besídka ve Slavonicích, naše záchrana!
U skvělého jídla porovnáváme časy a sdílíme zážitky. Stojíme si navíc nad očekávání dobře – máme hned několik kandidátů na bednu a nálada je i proto skvělá. V kempu pak dáváme jeden digestive na trávení a dobrou noc v rytmu disco. Repráky tu totiž hrajou stále naplno a chatky v první řadě se otřásají v základech. Všichni jsou ale po dnešku tak hotoví, že je jim to jedno.
Neděle – v noci lilo, ráno už jen prší…
Takže riders meeting, snídaně, dát štěrkolety do pojízdného stavu a do sebe panáčka na kuráž. Startujeme s informací, že tratě jsou po noci hodně mokrý. O tom se koneckonců přesvědčí všichni hned na první erzetě! Voda tam stříká vysoko nad hlavu, a tak se v cíli potácím řešit neznámou dietní chybu durch promočená.
Panzer jezdci si hrají s tlaky kol, upouštějí a upouštějí, co jim jen ochrany v kolech stačí a pochvalují si pohodlí. Dneska mi to fakt nechutná, síly dochází, přibývá technických problémů a fakt se těším do cíle. Poslední transfer je jako nekonečný příběh, ale poslední erzeta, ta je jako vysvobození.
Je skvělá, je z kopce, končí v kempu, je technická, a dokonce v hrabance – takové mini enduro na gravelu! Kluci využívají výhody teleskopických sedlovek, já také ožívám. Perfektní tečka!
Dojíždíme jako jedni z posledních, takže rovnou na vyhlášení… A rovnou na bednu! Perfektní výsledek mezi nadupanou zahraniční konkurencí, s nezapomenutelným zážitkem a blátem až za ušima. Navíc na stupínek nejvyšší, poprvé!
Asi štěrkoletcovo začátečnický štěstí… Anebo z prdele klika?
Text: Tereza Vybíralová, spoluautor Petr Vičan (Whyte bikes CZ & SK) / Foto: Gravel Blinduro FB (Rob Trnka & Robin Nevřala)
reklama
Kompletní fotogalerie najdete na FB stránce Gravel Blinduro
