Ghost SLAMR X 5.9 AL – Žlutý sršáň na velkých kolech (test)

Nápadně žluťoučký Ghost SLAMR X 5.9 není zrovna novinkou letošní sezóny, ale modelem, který již delší čas těží z koncepce poslední generace strojů Ghost AMR, přičemž právě modely SLAMR X představují určitou odbočku, nebo lépe řečeno efektivní výplň v nabídce této značky.

Abych to vysvětlil, jde mi o skutečnost, že SLAMR X svým způsobem zaplňuje mezeru, která by jinak zela mezi lehčími trailbiky Ghost SLAMR (27,5 – 140/130 mm | 29“ – 130/130 mm) a enduro raketami Ghost FRAMR (27,5“ – 170/165 mm). Vzhledem k tomu, že je Ghost SLAMR X naladěn na 150 mm vepředu a 145 m vzadu, navíc oproti základní řadě SLAMR nabízí průměr pouze 29“, je tato definice „přechodového“ modelu více než zřejmá.

Přechodový ale, minimálně z mého pohledu, neznamená překonaný, přežitý, či opomíjený. Tedy záleží na tom, jak si budete vykládat skutečnost, že řada Ghost FRAMR čítá tři modely, SLAMR 27,5“ a 29“ shodně po čtyřech modelech, zatímco jméno SLAMR X nesou jen dva stroje? Testovaný SLAMR X 5.9 AL na hliníku (69 990 Kč) a SLAMR X 7.9 LC na karbonu (106 990 Kč).

Asi by nebylo od věci vetknout mezi ně třeba ještě jednu variantu, kupříkladu model s podobným osazením, jakým se pyšní vyšší verze SLAMR X 7.9 LC, zejména na postu odpružení (RockShox Lyrik / RockShox Super Deluxe Coil) „pouze“ s hliníkovým rámem. Taková konstelace by třeba mně osobně připadala jako optimální řešení (možná bych přežil i ten Cane Creek DB Inline Coil), ale to je věcí názoru a obchodní politiky Ghostu.

Každopádně pokud budu ještě chvíli teoretizovat, mně se zrovna tato kategorie kol dost líbí, baví mě a láká. Trail biky někde na úrovni 130 mm mám rád a už jsem se smířil s tím, že většina z nich se otáčí na velkých kolech (viz třeba SLAMR 29). Vedle toho mě baví i endura (modelově FRAMR), tedy až na to, že se dnes tato kategorie dostala už tak daleko a zdvihově natolik vysoko, že není čisté závodní enduro kolem, na kterém chceš jezdit celý rok! Myšleno i mimo závody a extra těžké terény!

Stále více mě proto lákají stroje, které osobně řadím do kategorie all-mountain, tedy kousky, které dosahují zdvihů jako měla endura před pár lety (150-160 mm), mají agresivní geometrii, odolné vybavení, přitom se na nich dá krásně šlapat, objet na nich celý den, užít si i lehčí traily atd. Jestli má takové kolo být na tom či onom průměru, ať již blahosklonně zhodnotí a posoudí vážený čtenář!

reklama

Kolo z období kraťasů…

Již v úvodu jsem zmiňoval, že Ghost SLAMR X 5.9 není vysloveným výkřikem nejnovější doby bikerské, nejedná se o model, jenž si prošel výraznou inovací či úpravou pro letošní ročník, ale co není, může být. Loňské představení přepracované verze modelu Ghost FRAMR (tehdy hlavně geometrie) také přišlo skoro jako bouřka z čistého nebe!

Každopádně já tomuto kolu jeho lehce zpátečnický přístup nikterak nezazlívám, naopak byl to právě Ghost SLAMR X, který mě inspiroval k sepsání mého Pondělního pojednání o proměnách geometrie horských kol v posledních letech se závěrem, že když se dnes setkám s kolem narýsovaným podle „pravidel včerejška“, vůbec mi to nevadí. Pokud by to byla „pravidla předvčerejška“, už bych asi skřípal zuby, ale takhle mě to těší a stále baví!

K čemu se chci dopracovat je naše tradiční úvodní kategorie hodnotící posed, který je v případě Ghostu SLAMR X poměrně krátký a vzhledem k přítomnosti velkých kol také spíše vzpřímený – vyšší poloha rukou, jezdec více zasazený v kole. Zasuňte sedlo na stroji velikosti M, jaký jsem měl půjčený na test, a budete až zírat, jak maličkým a kompaktním dojmem SLAMR X působí. Vadí to ale něčemu či někomu? Mně rozhodně ne!

Ostře řezaný profil hlavy je jedna z památek na „pravzor“ této řady – Ghost Riot.

Tvarování hlavy není samoúčelné, ale snaží se plynule navázat na hrany a linie hlavních rámových trubek.

Nezbytností moderního rámu je vnitřní vedení kabeláže, v tomto případě s relativně jednoduchými vstupy, které jsou ale posíleny trochou materiálu navíc. 

Za mokrý terén kolo nemůže!

Kompaktní posed mi rozhodně nepřišel nesmyslně krátký, svou pozici pro delší výjezdy či přesuny jsem si za jeho řídítky bez problémů našel a pak jsem byl schopný vyjet v zásadě vše, co jsem si naplánoval. Nebudu vám zde tvrdit, že je SLAMR X vyslovený vrchař, to úplně není. Do kopce jede, stoupá v klidu a v pohodě, vyjedete, co je potřeba, ale rozhodně není nutné nahoru spěchat. Kdo by se také hnal k vrcholu, když s sebou tahá něco málo přes 15 kg živé váhy?!

Ale to už je daň třeba za pružinový tlumič nebo poměrně robustní obutí (dnes v podstatě normované – Maxxis Minion DHF 29×2,5“/DHR II 29×2,4“), celkovou robustnost, a tak podobně. Na druhou stanu ano, při manipulaci s kolem jsem si všiml, že to není žádné peříčko, ale že bych někde zažíval pocity omezení, či přílišné dřiny při cestách vzhůru k nebesům, na to si vlastně vůbec nevzpomínám!

Snad jen na místech, kde byla stoupací cesta podmáčená tak, že se velká kola s hrubými plášti nejen bořila, ale skoro vsakovala do podkladu! Ale co, před měsícem jsem si zase stěžoval, že je moc sucho!!!

Posed je tedy možná kompromisní, stoupavost slušná, nikoliv však ostudná, zato ovládání je veskrze parádní. Tedy minimálně v případě, že nejste militantní zastánci moderních ultra dlouhých rámů s rozvorem fotbalového hřiště a hodnotou dosahu (reach) v délce běžného zahradního rýče! V takovém případě, pokud jsou na vás stroje Pole nebo GeoMetron moc, hledejte radši u značky Whyte (dle mého názoru super vyladěné moderní dlouhé geometrie), nikoliv však u řady Ghost SLAMR.

Alternativou by v této rodině mohl být Ghost FRAMR, který se pro rok 2019 částečně snížil, natáhl a položil, ale o tom si povíme zhruba za měsíc, jelikož jeden exemplář řady FRAMR se na mě již těší! A já na něj!!!

No nic, to je zase taková lehčí odbočka od našeho původního tématu, které jsem vlastně již slušně rozpracoval, nebo alespoň načal v článku popisujícím moje První dojmy v sedle Ghotu SLAMR X. Ale radši to vezměme znovu a důkladněji.

Kdo si vzpomene na první generace strojů SLAMR a FRAMR, toho jistě „praští“ do očí řádově bytelnější horní rameno, které budí dojem jistoty a vysoké pevnosti. 

Naopak určité pochybnosti mohou vyvstat, pokud se blíže podíváte na štíhlá oka, která zajišťují spojení horních vzpěr a vrchního vahadla. 

Za zmínku stojí i decentní spojovací můstek zadních vzpěr, takový nenápadný kšiltík, který dokáže řezat bláto ze zadní gumy! 

Nemysli, prostě jezdi!

Co se mi na tomto stroji z pohledu geometrie asi nejvíc líbí je jeho přímočarost, čitelnost a předvídatelnost. Na nic si nehraje, nepoužívá žádné berličky v podobě upraveného předsazení korunky vidlice a tak podobně. Prostě jen staví na spíše kratším a kompaktním rámu (délka horní trubky 595, reach 422 mm, rozvor 1183 mm, délka zadní stavby 438 mm – vel. M) se solidně položenou hlavou (65,5°) a normálním úhlem trubky sedlové (74°).

Jednoduše se vyhoupnete do sedla, trochu se rozjedete, zatočíte řídítky a kolo se poklidně a možná i trochu líně nahne a oblouk „na pohodu“ vykrouží. Vletíte do terénu a můžete pilotovat, jak se vám zlíbí, jelikož Ghost SLAMR X si toho nechá dost líbit. Možná nemá nejkratší zadní stavbu, tento závod dnes už ani není zas tak aktuální, ale celkově působí nanejvýš poslušně a vlastně i obratně. Nemusíte na něj používat žádné finty a triky se zaleháváním vidlice, či jinými specifickými přesuny těžiště, stačí se přikrčit, zatočit, prosmýknout se obloukem a pokračovat směle dál.

V rychlosti ve vysloveně rozbitém terénu asi najdete i stabilnější kousky, ale ani v tomto případě jsem nedostatkem jistoty rozhodně netrpěl. Čím jsem rovněž netrpěl, ale naopak si to užíval plnými doušky, byla jistota v pomalejších strmých sjezdech, kde se kratší rám a kompaktnější stavba projevují jako jednoznačné plusy.

Co je na tom všem z mého pohledu nejlepší, nebo co vnímám jako pověstnou třešinku na dortu, je uvědomění si, že v sedle jen výjimečně zaznamenáte přítomnost velkých kol! Ano, vnímám jejich setrvačnost a jejich větší průchodnost, všímám si, jak se snáze převalí přes překážky a neujde mi ani fakt, že když jsem na hraně dropu, tak si zadkem škrtám o zadní plášť mnohem častěji než na menším průměru, jinak ale nic! Žádná zásadní negativa velkých kol, jak je někdy s oblibou vytahuju na světlo! To se mi líbí!

*Přiznávám, že třeba odvalování do kopce na asfaltu není takové jako s menšími koly, ale to nepatří tak úplně do této oblasti hodnocení…

Ghost SLAMR X si nehraje na žádné kudrlinky a extra uhlazené křivky, ale vsází spíše na ostré hrany a industriální vzhled, což krásně demonstruje křížený můstek nazvaný „X Yoke“.

Při pohledu z boku si můžete všimnout, jak tímto místem vcelku rafinovaně prochází hadice zadní brzdy. 

Tušíte, kde se zde bere? Ona i bovden přehazovačky mají své nenápadné výstupy nad a za středem…

Drážka „ukrývající“ vedení v zadní vidlici je přítomná i na pravé straně, kde vykukuje kus bovdenu pod převodníkem. 

Pírko a kovadlina

Otočme ale již list, odložme téma ovládání a přepněme na oblast odpružení, kde musím poměrně netradičně začít zmínkou o použitých jednotkách – vidlici a tlumiči. Z mého pohledu u tohoto modelu totiž dochází k jisté disbalanci, a to jak v rovině teoretické, tak následně i v praktickém projevu celého „soukolí“ Ghostu SLAMR X. Narážím především na přítomnost poměrně „laciné“ vzduchové vidlice SR Suntour Aion 35 a naopak již od pohledu dosti exkluzivně působícího tlumiče Cane Creek Inline Coil, tedy s vinutou pružinou!

Ano, kombinace vzduchu vepředu a péra vzadu není dnes ničím výjimečným, osobně bych ale takovéto „luxusní“ tlumiče dával až na kola, kde je vidlice z alespoň střední trail/enduro třídy a ne takováto spíše základní. Od ní totiž nelze čekat žádné zázraky, což samo o sobě nemusí být špatně, když budeme SLAMR X 5.9 vnímat jako ekonomický model.

Potenciální konflikt ale nastává v tom, že „slabší“ vidlice „zabije“ dobrý pocit z výkonného tlumiče, ať již je na vzduchu či na pružině… Jestli si rozumíme? Pokud ne, ještě si to probereme blíže o pár odstavců dál.

Jak se tedy vyrovnat s hodnocením odpružení při takto nevyrovnané dvojici? Zkraje bych měl možná říct, že na první výstřel byla zmíněná vidlice SR Suntour AION skoro „mrtvá“, tedy tuhá a téměř bez pohybu. Pravdou ale je, že se jedná o kolo, které si prošlo již mnohým trápením v rámci všemožných testovacích akcí, proto měla vidlice na svou slabou chvilku nárok.

Naštěstí zafungovaly dobré vztahy s lidmi z Mojekolo.cz, Ghost SLAMR X jsem hodil na pár dní do prodejny na Žižkově, abych si po malé přestávce vyzvedl stroj, u něhož již vidlice chodila skoro jako nová a také výrazně měknoucí přední brzda Magura MT Thirty2 na tom byla podstatně lépe! Díky moc celému teamu MOJEKOLO!

Po designové stránce bych vidlici s výrazným logem GHOST v odstínu shodném s rámem rozhodně nic nevyčítal.

Až bližší pohled poodhalí tajemství, které může být věci neznalému záměrně skryto… Tedy skutečné jméno vidlice SR Suntour AION 35. 

AION příliš možností k úpravě chodu nenabízí (tlak vzduchu a odskok). Na korunce je ještě regulace komprese, užitečnější by ale byla páčka lockoutu. 

Oklikou, nebo zezadu?

Jak tedy uchopit celé téma odpružení? Zkusím to vzít maximálně objektivně a odseparovat jednotlivé systémy a popsat klíčové prvky pokud možno samostatně. Začněme u zadní stavby jako celku jejíž konstrukci v podobě klasického nezávislého čtyřčepu již vlastně dobře znám! Jednak z vícero strojů Ghost, které mi prošly rukama v rámci všelikých testů a testovacích akcí, jednak z redakčního Ghostu FRAMR, který je stále přítomen v užším kruhu redakčním.

Ghosťácký zadní čtyřčep tak pro mě není ničím novým, záhadným, či nepoznaným, ale poměrně dobře zmapovaným územím, proto mě snad ani nepřekvapilo, co jsem zjistil v tomto případě. Konkrétně – i přes přítomnost pružiny, u níž lze očekávat ledacos, ale obvykle to není stabilita při šlapání, je zadní partie při pobytu v sedle a roztáčení pedálů příkladně klidná a vyrovnaná. Ano, tlumič při šlapání trochu zobe, ale není to nic mimořádného, nic, co byste neznali a nebyli na to zvyklí z jiných kol na vzduchu.

Vzhledem k tomu, že jsem naučený a zvyklý jezdit na otevřených tlumičích, nemám s projevem Cane Creeku problém ani na tomto kole. Každopádně kdo by měl pocit, že mu pružina „žere“ jeho watty vložené do pedálů, ten může sáhnout po páčce Climb Switch, která je poměrně dobře dostupná (jen bacha, ať si neskřípnete prsty do závitů pružiny) a tlumič do jisté míry přiškrtit, nikoliv zavřít! Páčka Climb Switch tlumič nezamyká, pouze přitáhne nízkorychlostní kompresi, čímž se jeho pohyb výrazně zklidní, ale stále se trošku houpe a není proto úplně tupý.

Páčku na tlumiči jsem sice párkrát zkusil, abych věděl „co to dělá“, ale jak už jsem zmínil výše, zamykat odpružení není nic pro mě, jelikož věřím, že dobře postavené zavěšení ve spojení s jen trochu rozumným jízdním stylem podobné berličky nepotřebuje, což dokonale sedí i zde!

Oproti vidlici nabízí tlumič Cane Creek Inline Coil možností nastavení skoro až moc – předpětí pružiny, tlumení LSC, HSC, LSR, HSR a páčku Climb Switch.

Nenápadný černý nosník jistící spodní oko tlumiče zde není jen na ozdobu, ale můžete jej teoreticky nahradit za jiný kus a redukovat zadní zdvih na 130 mm. 

Občas má člověk příliš velké ambice při vymýšlení nových stop a pak může mít problém „udržet se na stezce…“

reklama

Neexperimentovat, otevřít a odemknout!

Jako další bod bych se mohl začít šťourat v tom, co vše lze na tlumiči nastavit (krom předpětí pružiny, či její tvrdosti také LSC, HSC, LSR a HSR), ale to bychom se tu zasekali na další týden popisu. Radši vám řeknu, co jsem s tímto tlumičem provedl, aby mi jeho projev šel dostatečně na ruku. Kdo mě zná, ten asi tuší…

Tvrdost pružiny mi přišla rozumně zvolená, proto jsem s jejím předpětím nijak nehýbal. U tlumení to bylo naopak. Nejprve jsem vše naplno otevřel, pak si naladil klasický odskok (LSR), maličko utáhl vysokorychlostní odskok (HSR), a pak rovněž hodně zlehka, čistě na pocit, přitáhl kompresi pro nízkou i vysokou rychlost stlačení (LSC / HSC). Nic víc!

S tímto značně odšpuntovaným nastavením jsem byl vlastně dost spokojený, jelikož jsem na jedné straně neměl pocit, že by se tlumič zbytečně „žvýkal“ při šlapání, naopak byl poměrně klidný, zároveň byl v terénu krásně akční a na konci, zřejmě díky konstrukci a kinematice zadní stavby, také přijatelně progresivní. Alespoň pocitově. Kontrolní kroužek na pístnici nebyl, proto nevím, kam až a jak často to chodilo, ale snažil jsem se dát Ghostu dost napít a on se nikde nepropadl, nežvejkl, nikde mě nezaskočil!

Naopak chodil hezky hladce, jemně a dost akčně, alespoň co z projevu celku omezeného lehce slabším krokem vidlice lze soudit. Efekt pružiny jako takové byl při troše snahy a soustředění znát, ale myslím si, že pokud by zrovna v tomto případě a v této komponentové sestavě někdo nahradil pružinový Cane Creek aktivnějším vzducháčem, tak si toho za řídítky pomalu ani nevšimnete. Tedy minimálně pokud to zrovna nebudete drtit po rozbitých cestách bikeparku!

Jedna bonusová poznámka na závěr – co se mi na pružině Cane Creek líbilo asi nejvíc, byla její parádní citlivost na začátku kroku, kterou člověk ocenil zejména na jednodušších trailech, kde se jen tak na pohodu pohupoval v sedle. Ale také třeba ve výjezdech, kde zadní čtyřčep i díky péru žehlil povrch jako Daenerys vyžehlila se svým posledním drakem Královské město ve finále Hry o trůny! Bojovat tedy s technickými výjezdy bylo díky dokonale přilepenému zadnímu kolu k zemi často spíše za odměnu než za trest!

Ghost SLAMR X se řadí mezi kola s klasickým nezávislým čtyřčepem, což dokazuje bod otáčení na zadní vidlici, zde ale oproti většinové tradici v rovině se zadní osou, nikoliv pod ní (FSR) nebo nad ní (dříve Rocky Mountain, nyní třeba Canyon).

Okolo středu je poměrně rušno, proto tuto oblast tvoří jeden samostatný díl, který je se spodní trubkou a sedlovkou spojen obvodovými sváry. 

Siluety horského masivu jsem si všiml hned na začátku, ale až při focení mě najednou zaujalo, že je na spodní straně horní trubky cosi napsáno… 

Co dokáže vyčištěný AION?

V textu výše jsem již přiznal, že byla vidlice SR Suntour AION 35 na první testovací výstřel dost v „kreši“. Stane se, navíc je dobře známé, že zrovna tyto vidlice sice umí, ale potřebují skutečně pečlivou, a hlavně pravidelnou péči, jinak to dopadá jako v popisovaném případě. Za dostatečnou omluvu snad poslouží informace, že toto konkrétní kolo šlo před svou zastávkou v naší redakci z ruky do ruky a na pořádný servis se nejspíš delší čas nedostalo. To jsme ale díky lidem z MOJEKOLO změnili, a já si tak mohl užít solidně fungující vidlici.

Skutečně, po návratu ze servisu byl AION skoro jako nový! Jemností kroku a počáteční citlivostí se sice tento kousek nevyrovná takovým jménům jako je Fox, RockShox, DVO nebo Manitou, ale tady hovoříme především o vidlicích, jejichž cena se počítá v násobcích toho, za kolik lze pořídit SR Suntour AION, takže co mu chcete vyčítat?

V konečném součtu jsem byl s funkcí AIONu vcelku spokojený. Rozumná citlivost, dostatečný účinek a rozsah nastavení odskoku, na kompresi jsem radši nesahal. V ostřejším terénu měl AION jisté mezery, ale ostudu rozhodně nedělal. Tu a tam jsem měl pocit, že má někdy tendence proletět zdvihem rychleji a dál, než by vysloveně musel, ale na to si člověk zvykne a přizpůsobí se.

Konečný verdikt? Za ty peníze to není vůbec špatné, když se o vidlici budete starat. Ale pokud je něco, co bych měnil na tomto kole jako první, tak to nejspíš bude vidlice, která, chtě nechtě, je základem celkového pocitu z každého kola!

SR Suntour již delší čas používá svůj vlastní „patent“ rychloupínací pevné přední osy.

Pro jistotu, když ji chcete vyndat, tak nejdřív povolíte páčku, poté stisknete a pootočíte tento mechanizmus matice s rozpěrkou…

Aby se celá „květina“ zúžila a vy pak mohli osu bez problémů vytáhnout z náboje a zase ji umístit zpět. Foto samostatné osy najdete v galerii…

KOMPONENTY

Vidlici Suntour jsme již dostatečně pomluvili, nakonec z toho nevyšla až tak špatně, teď bych se měl pustit do brzd Magura, které vysloveně „miluju“. Sarkazmus vycházející z jedné dřívější dlouhodobé zkušenosti s brzdami Magura MT7… Jak to bylo zde? No, na první vyjížďce přední brzda měkla a měkla, až jsem brzdil pákou o řídítka! Pak se ale na ni podívali mechanici v MOJEKOLO, že je stále zmiňuju, kteří udělali pořádný kus práce!

Po návratu ze servisu jsem na Magury „skoro“ nemusel sáhnout! Jejich krok byl příjemně krátký, překvapivě tvrdý a nanejvýš výkonný. Již dříve jsem tvrdil, že pokud jsou Magury v dobré kondici, tak brzdí skutečně excelentně! Stejné platí nejen pro výše v hierarchii značky prosazený model MT7, ale i pro poměrně dostupnou verzi MT Thirty2.

Dvouciferné označení v názvu několika modelů brzd Magura MT poukazuje na dvoupístkový zadní třmen asistující přednímu čtyřpístku. 

Plastová páka brzd Magura mě pokaždé trochu šokuje, s odstupem času ale musím uznat, že mi tvarově docela padne do ruky. 

Nic na tomto faktu nemění ani taková drobnost jako je asymetrická konstrukce, tedy čtyři pístky vepředu a pouhé dva vzadu. Ať už si o této koncepci myslím, co chci, tak vlastně není důvod, proč podobné řešení běžné u motorek či aut nepřenést na kolo. Tedy až na to, že na přehazování destiček zezadu dopředu můžete rovnou zapomenut! Ale to jsou jen detaily, podstatné je, jak to brzdí? Hovadsky!

První jízdy na Magurách bývají obvykle dost šokující, protože stačí jen poměrně malá síla na páce a už „trháte asfalt”, nebo spíš seškrabujete silniční lišej ze své úhledně oholené tváře, jelikož se vám z ničeho nic kousla kola! Ale ono je to jako s mnoha jinými díly především otázkou zvyku. V zásadě totiž stačí chvíle soužití a najednou jste schopni dávkovat Magury a jejich radikální sílu poměrně čistě a jemně až do úplné blokace. Takže jak říkám už léta, jsou-li Magury v dobré náladě, jsou to sakra dobré a sakra silné brzdy!

Mohutný přední třmen vypadá, jako by jej právě někdo sundal z motorky. Vždyť skoro ano – jedná se o zmenšenou verzi motorkářského sourozence poupravenou pro potřeby MTB, stále však s monstrózní silou!

Inspirace z motorek promluvila i do kombinace dvou odlišných třmenů vepředu a vzadu. Až na nemožnost prohodit destičky sem a tam ale vlastně není na kompaktním zadním třmeni nic špatně, ne? 

Jinou otázkou jsou ale jejich nálady, i když v tomto případě se mi, po servisním zásahu, snad ani jednou nestalo, že by brzdy změkly nebo se naopak napumpovaly! Všechna čest! O něco méně úžasná byla ale jejich tendence k pískání. Někdy začaly pískat jen tak na rovině či ve výjezdu, čemuž pomohlo až asi třetí rovnání třmene.

Co ale nezmizelo bylo občasné, spíše lehčí zato vytrvalé, pískání při brzdění. Když jsem se před mnoha lety učil na automechanika, tak jsme podobné problémy na Favoritech řešili zkosením hran destiček, nebo jejich příčným naříznutím, vytvořením drážky uprostřed destičky. Zda by to pomohlo i zde by bylo potřeba vyzkoušet. Nebo zkusit do Magur MT Thirty2 dokoupit dělené destičky určené primárně pro přední třmen vyšších modelů (standard u MT7).

Zajímavé odlehčení již tak decentně působící plastové páky. Morálně mě také dost ničí skutečnost, že objímka drží na samořezných šroubech!

Pokud by vám v třmeni chyběly šroubky jistící destičky, pak vězte, že ty se používají jen v případě, kdy použijete čtyři samostatné desky…

reklama

A zbytek?

Přemýšlím marně co dalšího zahrnout do mého hodnocení komponentů? Vidlici, tlumič a brzdy jsme již probrali, zbytek je víceméně dobře známou klasikou. Nenapadá mě, co nového bych vám mohl říct o pláštích Maxxis Minion DHF/DHR II ve celku tradiční šíři 2,5/2,4“ (P/Z)? Vždyť je snad všichni dobře známe a víme, že se na ně lze za většiny situací spolehnout! Spolehlivé a bez výhrad funkční je i řazení SRAM GX Eagle s poctivou Eagle kazetou (10-50 z.).

Nikterak honosným, zato opět plně funkčním dílem je i sedlovka JD Dropper Post, u níž jsem naměřil nějakých 120 mm reálného zdvihu. Pravda, tento díl by byl asi dalším na řadě, u něhož bych zvažoval náhradu a posun do vyšších hladin. Protože když si jednou zvyknete na „drop“ sedlovky 160 mm a víc, bude vám cokoliv kratšího připadat směšně krátké, až vás to možná donutí k opakovanému povolování podsedlové objímky a zasouvání/vytahování sedla před a pod každým prudším sjezdem! A to je slušná otrava!!!

Celkově bych se tak už jen vrátil k zamyšlení o potenciálním přehodnocení komponentové výbavy celého kola. Za mě by rozhodně stačilo levnější řazení SRAM NX Eagle, případně bych se obešel i bez toho Eaglu a nasadil NX 1×11 s kazetou Sunrace 11-46 zubů a to vše vyměnil za „pořádnou“ vidlici. Ano, SR Suntour AION po servisu nechodil zle, ale když už je na kole pružina Cane Creek, chtělo by to dopředu alespoň Fox Rhythm nebo RockShox Revelation, Yari, či Pike!

Zdánlivě nicneříkající zkazky o lehké slitině hliníku na sedlovce jsou tradičním průvodním znakem dílů JD Dropper. 

Ovládací páčka je notoricky známá a přestože není dokonalá, svou funkci plní spolehlivě a je příjemně po ruce. 

Maxxis Minion DHF 29×2,5 WT je dnes skoro povinnost. Vzorek tedy dobře známe, na směs 3C Maxx Terra je spolehnutí, není si tedy nač stěžovat. 

Touto sdruženou objímkou Magura poněkud opisuje od SRAMu, bohužel ale v případě dílu, který není ergonomicky zrovna ideální ani u originálu. 

Ghost SLAMR X 5.9 AL – závěr

V jednom příspěvku v rámci Insta-Stories jsem hned v začátku hlásil, že mám s tímto kolem tak trochu problém, protože nejsem příznivcem brzd Magura, nejsem fanouškem pružin a vlastně ani fenoménu Cane Creek Inline (pružina i vzduch), navíc jsem se trochu obával vidlice SR Suntour AION, že by mohla poněkud kazit celkový dojem. Přesto jsem byl rozhodnutý dát tomuto stroji šanci a nechat jej ukázat, co v něm vězí, přičemž jsem tajně doufal, že třeba prolomím svoje osobní bloky.

Stalo se i nikoliv. V první fázi se potvrdily moje obavy, vidlice i brzdy potřebovaly servis, ale bylo to spíše náročným provozem, který toto kolo mělo za sebou, než že by byly z výroby špatné. Na konci testu zase došlo k úniku oleje z tlumiče Cane Creek (poznáte na fotkách), ale vzhledem k tomu, kolik si toho Ghost SLAMR X již odžil, to nelze brát jako něco výjimečného.

Pokud od těchto příhod odhlédnu a zaměřím se na „šťastné období“, kdy vše na kole fungovalo k mojí plné spokojenosti, musím konstatovat, že mě SLAMR X bavil, hodně bavil! Bez nejmenšího problému jsem se srovnal s jeho spíše kratším rámem a lehce „postaru“ narýsovanou geometrií, díky níž mi ale jeho ovládání přišlo neskutečně příjemné, dokonale čitelné a přímočaré od prvních metrů na lesní stezce až do chvíle, kdy jsem s ním zajížděl do prodejny a přenechal jej jeho dalšímu osudu (Bike Festival Kálnice).

Kratší, přesto krásně jistý a poslušný Ghost SLAMR X mi umožnil porvat se statečně i s těmi nejstrmějšími úseky, co jsem mu postupem času naservíroval. A že to nebyly žádné troškařské kousky, ale občas i sekce, které jsem jel vůbec poprvé, nebo se na ně odvážil poprvé! Líbilo se mi rovněž, že se díky kratšímu rámu SLAMR X i na velkých kolech poměrně ochotně láme i do značně utažených zatáček, což jsem si ověřil na jednom „J-bendu“, tedy ostrém zalamováku na konci prudšího sešupu!

V neposlední řadě jsem byl spokojen s jeho odpružením, které vedle pružiny Cane Creek vlastně ničím nevybočuje, zato je ale klidné, efektivní, jisté, stabilní a zároveň i dostatečně akční a hlavně citlivé. Až takto vzletné hodnocení sice nelze vztáhnout též na vidlici SR Suntour AION, ale poté, co si prošla důkladným servisem, nebyla možná zcela rovnocenným parťákem pružinovému tlumiči, ale snažila se, sakra se snažila!

Nakonec jsem musel vzít na milost i brzdy Magura, kterých jsem se dopředu skoro štítil, ale… Opět, poté co zasáhl servis, jsem najednou nemohl říct na jejich adresu snad ani jednoho křivého slova! Tedy mohl, „pískání“, ale s tím by se dalo ještě zabojovat, a nakonec byste měli silné, jisté a v konečném důsledku i slušně dávkovatené kotvy. Díky tomu všemu mě už neděsí představa, že další slíbený Ghost na test (FRAMR 6.7) brzdí také Magurami (MT Fifty4).

Text a foto: Štěpán Hájíček

Ghost SLAMR X 5.9 AL – základní údaje

Cena: 69 990 Kč
Hmotnost: 15,15 kg (vel. M, bez pedálů)
Zdvih (P/Z): 150/145 mm
Kola: 29″
Kokpit (řídítka/představec): 780/50 mm
Vidlice (tlak) / Tlumič – tvrdost pružiny: 65 psi / 2,25×500 l (jezdec 85 kg s výbavou)

Více informací o tomto kole najdete na českém webu: www.ghost-bikes.cz, případně na mězinárodních stránkách www.ghost-bikes.com

PLUS

  • Kratší rám postavený podle „pravidel včerejška“ by mohl být pro mnohé šokem, mně ale dokonale padl do noty, jelikož jsem si díky jeho proporcím skoro ani nevšiml, že jedu na velkých kolech
  • Hodně mě bavilo ovládání, které využívá spíše kratší stavby rámu a poměrně položeného úhlu vidlice k navození pocitu stability a jistoty, zároveň za současné velice dobré ovladatelnosti a dokonalé čitelnosti snad za všech myslitelných podmínek
  • Díky velkým kolům, hrubým plášťům a zmíněné geometrii jsem se v sedle SLAMReru X pustil i do těch nejprudších úseků a dal si i pár osobních prvosjezdů! Tak dobře jsem se za jeho „volantem“ cítil, tak moc mi tento bike hrál do noty!
  • Pružinový tlumič jistě udělá své, ale jsem přesvědčen o tom, že i na vzduchu by byla zadní stavba hezky citlivá a vnímavá již od nejmenších překážek
  • Na pružině si cením toho, jak dobře zvládal Ghost SLAMR X těžší terén a mile mě překvapila skutečnost, že se zadní partie zbytečně nepropadala či nenořila do zdvihu v přírodních pumpách a za jiných situací, kdy se celou vahou těla, umocněnou gravitačním zrychlením, opíráte do pedálů
  • Po servisním zásahu se k životu probrala také vidlice SR Suntour AION – ač se ani v nejlepší kondici nedokázala vyrovnat svým krokem s tlumičem Cane Creek, tak se snažila, co jí síly stačily!
  • Velké milé překvapení – zprvu mě sice brzdy Magura potrápily klasickým problémem se zavzdušněním, po servisu ale byly příkladně tuhé a jisté, zároveň jsou i vysoce výkonné, a když si zvyknete na jejich ostřejší nástup, tak je lze také dobře dávkovat

MÍNUS

  • Nejen morálně mi na tomto kole asi nejvíc vadí nevyrovnanost v osazení. Řazení SRAM GX Eagle je skvělé, tlumič Cane Creek Inline Coil je přinejmenším zajímavý a lákavý, ale kompenzovat toto vše lacinější vidlicí, která celkový dojem z kola sráží o několik bodů je škoda. Příště, prosím, radši osekat řazení a přisypat zlaťáky na odpružení! Díky…
  • Přes moji poupravenou zkušenost s brzdami Magura si musím postěžovat alespoň na jejich pískání, někdy při jízdě po rovině (nakonec vyřešilo opakované přenastavení třmene), ale obvykle i při brzdění (zkusil bych jiné destičky).
  • Sedlovka se zdvihem 120 mm je u této kategorie kol docela kompromis, ale určitě lepší toto než pevná tyč. Osobně bych ale brzdy vyměnil původní sedlovku za kousek s krokem alespoň 150 mm – hodně to kolu pomůže!