reklama

reklama

Author Aura XR 4 – Požírač kilometrů cestou necestou

Aura XR nikterak neskrývá svou rodovou blízkost se stejnojmennou řadou dostupných, a jak jsem si před pár lety ověřil, velice příjemných silničních kol, které mají stále svou pevnou pozici v nabídce domácího Authoru. Tato blízkost je znát i na jízdním projevu tohoto stroje, což je jako obvykle čisté konstatování a nikoliv výtka!

Výbava či jízdní projev Aury XR tedy nejsou zásadně vyhraněné, toto kolo se ani nesnaží definovat hranice kategorie gravel bike, objevovat nová teritoria či neprobádané cesty, spíše se drží zažitých pravd a jistot.

Aura XR je z celkového nadhledu zkrátka kolem převážně konzervativním, přesto bych jí ale rozhodně neupíral její místo na slunci! Ono se jistě najde i mnoho takových, kteří hledají kolo, jehož DNA má blíže klasické silnici než MTB, přitom se ale nebojí ušpinit se mimo zpevněné cesty, a nepatří tedy k pionýrům, dobrodruhům a experimentátorům, jimž není proti mysli nasadit na štěrkolet klidně i dvoupalcové balóny!

Navíc, pokud si zvolíte tuto cestu, nemusíte se bát, že se dopustíte nepřípustného faux pax v případě, kdy si ke svému kolu pořídíte i hladké silniční pláště a budete jej občas prohánět po méně či více zapomenutých silnicích.

Než začneme s bližším rozborem, je na místě připomenout, že se rodina Aura XR dočkala pro rok 2019 rozšíření z jednoho na tři modely, stejně tak dostala nový poupravený rám, novou vidlici a určité změny se odehrály i v oblasti geometrie.

Probírat jednotlivé aspekty ale není v tuto chvíli nutné, jelikož vcelku zevrubnou analýzu na toto téma jste si mohli přečíst již v rámci mých prvních dojmů. Dnes se tedy nemusíme více zdržovat a můžeme se vrhnout rovnou do sedla, vyrazit do akce, uchopit příjemně široká řídítka a vychutnat si rychlost na asfaltu a samozřejmě také mimo něj!

reklama

Nadechnout a rozpažit!

První výstřel v popisu praktických postřehů jsem uskutečnil vlastně již v předchozím odstavci, začneme tedy u řídítek, jejichž rozměr (šíře) se, nikoliv výjimečně, mění podle velikosti rámu (420/440/460 mm). Na testovaném kole velikosti 540 mm byla aplikována nejširší možná varianta (460 mm), což jsem já osobně velice ocenil. Co si pamatuju, tak šířka řídítek na silničních kolech se dříve řešila především podle šířky ramen konkrétního jezdce, přičemž právě s rozměrem 460 mm jsem, alespoň pocitově, takového souladu konečně dosáhl!

Široký úchop je pozitivní základ jistoty ovládání a sebevědomého pocitu za řídítky. Druhou podstatnou vlastností je v tomto směru délka rámu, která definuje i charakter posedu. Jak jsem již zmiňoval při popisu mezigeneračních změn v rámci mých prvních dojmů, nový rám je o něco delší a nižší než jeho předchůdce, což se odráží také v poloze jezdce, který nyní musí zaujmout o trochu delší posed, než byste možná v kategorii gravel biků primárně očekávali.

Samozřejmě, kdo chce může s cílem dosažení komfortnějšího posedu otočit představec, zvednout touto cestou řídítka a přiblížit je o něco blíže k tělu. Mě ale více sportovní pozice ve výsledku vyhovovala a neměl jsem pocit, že bych ji musel zásadně měnit. Navíc Aura XR je možná o něco delší, není ale přehnaně natažená, až by to bylo vysloveně nepohodlné.

Jednoduše tvarovaná řídítka Promax s šířkou 460 mm působí vážně úctyhodně už jen díky délce horního „klandru“!
Jinak jsou ale tvarově poměrně konzervativní s víceméně plynulým obloukem bez výrazných zlomů. 
Oproti vyšším modelům zde Author používá řadu vlastních dílů, což ničemu rozhodně nevadí. 

Trajektorie kulky

Pocitově delší rám a více natažený, či položený posed se logicky odráží také v ovládání, které svůj největší kredit hledá ve stabilitě vedení směru. Author Aura XR 4 je skutečně hodně klidným kolem, které v tomto směru připomíná spíše silniční stroje než moderní obratné gravel biky. Na cestách bez zbytečných klikatic a šmodrchů se proto není třeba na řízení příliš soustředit, stačí si opřít ruce o řídítka a věnovat se buď vlastnímu výkonu nebo sledování krajiny rychle se míhající okolo. Případně se oddávat vlastním myšlenkám…

Ve chvíli, kdy situace začne vyžadovat zatáčení či manévrování, zjistíte, že se Aura XR z počátku lehce brání, nechce se jí „trhat se“ z přímé linie, pokud však dostane náležitě jasný a důrazný povel, tak se podrobí a uhne kam bude potřeba. Ovládání přitom nepůsobí zbytečně strnule, jen vyžaduje trochu více razance a jasného rozhodování. Nejlépe se kolo jako celek chová ve vyšších rychlostech, kdy se naopak do zatáček pokládá vcelku ochotně a velice jistě pak drží nastolený poloměr.

Výrazná stabilita řízení se překvapivě pozitivně může odrazit i v terénu a mimo umetené cyklostezky. Zde, tedy na úzkých klikatých pěšinách, mě totiž vícekrát překvapil pocit nezvyklého klidu patrný zejména v rozbitějších pasážích a ve středně utažených zatáčkách. Aura XR je v takových místech příkladně stabilní, díky čemuž se jezdec nemusí zaobírat maličkostmi, kamínky či kořínky, ale může se soustředit na delší výhled před sebou a určovat si své další směřování.

Obě hlavní trubky se před spojem s hlavou nenápadně rozšiřují a mění svůj profil pro dosažení co největší styčné plochy v tomto kritickém spoji. 
Nově aplikované vnitřní vedení má vcelku sympatické vstupy v podobě větších otvorů krytých plastovými vložkami. 

Tvrdý jako skála!

Již v úvodu jsem naznačoval, že je Aura XR ve vícero ohledech dosti konzervativně postaveným štěrkoletem, což je jasně patrné i na její výbavě. Zde narážím především na pláště Ritchey Cross Shield v rozměru 700x35c a zajímavé středně vysoké hliníkové ráfky Jalco CR25D. Popis výbavy bych si rád nechal na později, každopádně touto zmínkou se snažím připravit si půdu pro povídání o komfortu, který lze hodnotit ze dvou různých úhlů pohledu.

Začneme-li v obecnější rovině, je třeba zmínit, jak je na tom v oblasti komfortu samotný rám a použitá vidlice kombinující silné karbonové nohy a hliníkovou korunku se sloupkem řízení. Zcela upřímně, už jsem jezdil i na komfortnějších kolech. V případě Aury je totiž znát, že je vidlice hodně pevná a nikterak extrémně poddajný není ani rám, alespoň takový byl můj dojem.

Poměrně tvrdá mi přišla i vícekrát zmiňovaná širší řídítka, která informují jezdce o dění pod předním kolem dosti zevrubně. Pocit nepříliš velké poddajnosti ve mně vyvolaly i zmiňované vyšší ráfky, které krásně drží rychlost, ale s komfortem zrovna moc nepomohou.

Přední vidlice má karbonové pouze nohy, korunka i sloupek řízení jsou z hliníků. Stejnou najdete i u Roninu SL. 
Přechod obou materiálů je ale dokonale zamaskovaný, proto lze obdivovat její plynulé křivky a masivní oblast korunky. 
Důležitý parametr – prostor ve vidlici – je také dostatečný. Je vyzkoušeno, že tato vidlice pobere i 42 mm široké pláště. 

A ten druhý pohled?

Zde se však otevírá prostor pro ony dva různé pohledy. Pokud budete Auru XR tlačit do ostřejšího terénu s množstvím kamenů, kořenů a jiných nabroušených hran, budete mít brzy „vymlácené“ ruce a budete s chutí utíkat na silnici, či alespoň širší udusané lesní cesty. Pokud ale svůj pohled na toto kolo obrátíte a začnete jej vnímat více jako „špinavou silnici“ než „odlehčený bike s berany“, zjistíte, že to s komfortem až tak špatné není.

Na silnici, zejména pak na klasické České silnici a vedlejších silničkách, jsem se mnohdy až divil kolik komfortu dokáží nabídnout zejména již zmiňované pláště Ritchey Cross Shield. Pokud to tedy nebudete s náročností terénu vysloveně přehánět a budete se soustředit spíše na zapomenuté silnice, lesní štěrkové cesty, cyklostezky a tak podobně, nebude si třeba na nedostatek pohodlí pro ruce či sedací partie rozhodně stěžovat.

Zadní stavba je oproti vidlici naopak hodně decentní a štíhlá, i tak se sem vešly montážní body pro  blatník nebo nosič! 
Vzpěry zadní stavby jsou striktně rovné, navíc svým jemným průměrem připomínají ocelové rámy. 
Výjimkou je pouze lehké prohnutí na konci, které vytváří prostor zejména pro kotouč a třmen zadní brzdy.

Jeď rovně, dlouho rovně…

Se slabší poddajností rámového základu se zároveň pojí i jeho nemalá pevnost patrná při záběrech, stejně jako celková chuť po rychlosti a schopnost efektivně využít energii, kterou jezdce investuje do své jízdy. Author Aura XR 4 není zrovna nejlehčím gravel bikem co jsem poslední dobou testoval (10,56 Kg), což ale není, vzhledem k ceně, až tak překvapivé. Zároveň můžeme připomenout, že je i tak o dobrých 140 g lehčí než jeho více na dobrodružství orientovaný ocelový soukmenovec Author Ronin SL testovaný na konci minulého roku…

Celkově si tedy na rychlost a svižnost tohoto kola rozhodně stěžovat nemůžu, jedním dechem bych ale doplnil, že jeho asi nejlepší výkonnostní disciplínou je schopnost účinně držet rychlost na rovině. Dáno to nejspíš bude jak rozumnou šířkou obutí, delší stavbou rámu, tak i nasazením dříve zmiňovaných vyšších ráfků, které hezky řežou vzduch a působí také jako účinný setrvačník stabilizující dosažené tempo.

Author Aura XR 4 je v tomto ohledu natolik schopná, až jsem si při následném testu jiného gravel biku s lehoučkým karbonovým rámem říkal, jak snadno se s Aurou drtily dlouhé roviny a nakolik jistě a sebevědomě se v takových situacích projevovala.

Slabiny ale neprojevuje Aura XR ani v kopcích, či při razantnějších nástupech. S ohledem na hmotnost a stupeň výbavy nečekejte raketové spurty, rozhodně se ale nebojte, že by byla vaše energie, jakkoliv mařena. I zde tedy může platit, že pokud se systematicky zakousnete do delšího výjezdu, pojede se vám, jako byste byli pasažéry královského expresu.

KOMPONENTY

Dříve, než bude čas na závěr našeho hodnocení, zastavme se tradičně u použitých komponentů. Pokud začnu jako obvykle, tedy u řazení, pak musím zmínit, že jsem se po delším čase musel znovu učit ovládat páky Shimano Dual Control. To sám o sobě nebyl až takový boj, trochu problémy mi ale dělalo dostat se zpět do režimu, kdy musíte správně sladit ovládání přehazovačky a přesmykače!

Toto téma může být předmětem rozsáhlých diskuzí, jak se to také stalo po mém zamyšlení v jednom z mých pondělních úvodníků. Každopádně v principu jde především o zvyk, i když jsem si ve společnosti řazení Shimano Tiagra 2×11 několikrát uvědomil, nakolik mi právě ovládání přesmykače a sladění jeho pohybu s přehazovačkou zbytečně zaměstnává hlavu.

S tím, jak jsem si poslední dobou zvykl na štěrkolety s hydraulikou, mi najednou přijdou čistě mechanické páky, bez charakteristické „bambule“, až podezřele kompaktní. 

Odhlédněme ale od tohoto osobního rozporu a řekněme si, že nezvyklý pro mě byl vlastně i chod řazení. Ten je totiž, oproti pákám SRAM, s nimiž jsem se poslední dobou setkával nejčastěji, vlastně o dost jemnější, decentnější až někdy zdánlivě nepřesný či neurčitý. Zatímco u SRAMu si nelze nevšimnout posunu řazení na zvolenou polohu a jejího zapadnutí na místo, u Shimana je zpětná vazba mnohem méně výrazná. Je to opět hlavně o zvyku a pohledu na věc. Jakmile totiž přijmete nastolená pravidla hry, nebudete již řešit přesnost či odezvu, jelikož vše zvládnete ovládat podvědomě.

Co se týká rozsahu převodů, pak mám osobně pocit, že mi s řazením 1×11 (SRAM) obvykle nic nechybí. V případě zde použitého dvojpřevodníku by měl být rozsah v obecné rovině o něco větší (50/34z. | 11-34z.), přitom ale třeba nejlehčí převod (1:1) nenabízí oproti jednoplacce nikterak výrazný posun. Paradoxně i když u systému 1×11 použijete poměrně velký převodník 40 z., tak s kazetou 11-42z. jste na tom pořád o kousek lépe. Na obranu Aury XR ale musím dodat, že zrovna u tohoto kola nejsou extra lehké převody nezbytně nutné, proto bych použitou skladbu převodů označil jako jednoznačně dostačující.

Poslední generace sady Shimano Tiagra se vzhledově rozhodně povedla. 
Obecně se mi její křivky líbí, na gravel biky by to ale možná chtělo něco ostřeji řezaného. 

Mechanické kotouče REVER MCX2

Vcelku zajímavým komponentem, na který bych se rád rovněž blíže podíval, jsou mechanické diskové brzdy REVER MCX2. Oproti jiným mechanikám mají tyto brzdiče blíže k hydraulice v tom, že jejich zdvojená ovládací páka posouvá do záběru obě destičky najednou, nepohybuje se tedy jen jedna a nemusí se ohýbat kotouč, jak je to u lankových diskových brzd běžné.

Z praktického hlediska jsem byl příjemně překvapen třeba z toho, že brzdy zabíraly s dostatečnou silou a razancí již od prvních kilometrů a nevyžadovaly žádné zdlouhavé zajíždění. Co se jejich síly a modulace týká, pak je dopředu jasné, že srovnávat je s komfortem, přesností a účinností hydrauliky samozřejhmě nelze. Někdy mi navíc přišlo, že hranice mezi lehkým přibrzďováním a silným zákusem může být dost tenká, proto chce ovládání dostatek cviku a zejména pak citu.

Zároveň si ale lankové ovládání řekne o více síly na páce, až je tedy někdy boj tyto dva rozporuplné požadavky přiměřeně vyvážit. Ale nemožné to rozhodně není, a ačkoliv jsem to již dlouho nezmiňoval, tak pro mě jsou i vcelku obyčejné mechanické kotouče stále stokrát lepší než ty nejlepší ráfkové brzdy. U gravel biku přitom toto pravidlo platí s dvojnásobnou silou!

Mechanický třmen brzd REVER MCX2 si hový klasicky uvnitř rámu na úchytu flat-mount s nezbytnou redukcí.
Jeho zdvojená páka přitom, nezvykle na poměry mechanických kotoučů, ovládá obě destičky najednou, což přispívá k velice slušnému výkonu.

Pláště RITCHEY Cross Shield (700 x 35c)

Poslední díl, kterého se můžeme dotknout, budiž již vícekrát nakousnuté obutí Ritchey Cross Shield, k němuž mám vlastně jen minimum výhrad. Sám bych byl pro větší šíři, ale to je spíš jen moje osobní úchylka, kterou rozhodně nemusí sdílet všichni potenciální zájemci o tento stroj. Jak už jsem psal, v rozumných podmínkách dokáží být tyto pláště vlastně i dost komfortní, s náročností terénu se to ale v jejich společnosti nesmí přehánět.

Co se týká samotného vzorku, ten se mi jevil jako lehce rozšířená verze obutí určeného na cyklokros, určeného tedy primárně do bláta a obecně ztížených podmínek. S přihlédnutím k šířce byl tento vzorek v terénu poměrně schopný a jistý a vcelku statečně se pral i s větším množstvím rozčvachtaného bláta do něhož se slušně zařezával. Vyslovená žiletka jako v případě ostřejších, více otevřených, a ještě užších CX plášťů to ale není.

Naopak v případě pohybu po zpevněném povrchu mi přišlo, že zubatější vzorek těchto plášťů na asfaltu dost hučí, což někomu vadit může ale také nemusí. V takovýchto podmínkách jsem měl pocit, že bylo potřeba si na zvukovou kulisu, která kolo psychologicky brzdila, pokaždé chvíli zvykat, brzy na to jsem ale obvykle došel k přesvědčení, že to i tak docela jede. S obutím tak nejspíš nebude špatné do budoucna u tohoto kola trochu experimentovat, každopádně použitý základ od Ritcheyho není vlastně vůbec špatný.

Budu se opakovat, ale označení těchto plášťů mi připomíná tajnou organizaci z Marvelovských velkofilmů a komiksů! 
Poměrně agresivní vzorek je pro ozvláštnění doplněn drobnými logy Toma Ritcheyho, hrdého na svou značku. 

Author Aura XR 4 – závěr

Přemýšlím, jak znovu shrnout to, co jsem již naznačil v úvodu či v rámci prvních dojmů. Připomeňme kupříkladu, že s rodinou modelů Author Aura (XR) mám již své letité zkušenosti a vždy se mi tato kola jevila jako příjemní společníci pro daný způsob použití – nejprve jsem testoval silniční Auru, poté postupně dva gravely Aura XR.

Také nejnovější Aura XR, osobně překřtěná na Auroru, je rozhodně povedeným kolem, které nabízí za velice příjemné peníze nemálo muziky a pokud vám nebude vadit, že hodnotím i vzhled, tak i vydařený, jednoduchý a úderný design. Toto kolo mi totiž pochválilo hned několik lidí, které jsem při svých testovacích jízdách potkal.

Pokud vás Aura láká, pak je třeba si nejprve ujasnit, že se nejedná o žádný extrémy vyhledávající štěrkolet, který má ambice prát se s nástrahami náročného terénu. Spíše jde o velice příjemného sportovního společníka, který vás povozí stejně jistě a svižně jako kdejaká silnice, přitom vám nabídne nemalý přesah, tedy možnost opustit vedlejší silnice a vrhnout se na odlehlé, nebo naopak frekventované lesní cesty, pěšiny, cyklostezky a všeliké jiné zkratky mimo silniční síť.

Nečekejte nikterak zázračně velké množství komfortu, alespoň ne ve skutečném terénu, kde si užijete spíše pocit úzkého propojení s kolem. Minimálně pokud nepoužijete širší obutí. Naopak na silnicích a lesních cestách nejspíš nebudete mít důvod si na pohodlí stěžovat. Co vás ale nejspíš osloví, je schopnost, a hlavně chuť ukrajovat pravidelně větší porce kilometrů, ať již dojíždíte za prací, nebo se jen potřebujete vyvětrat a vyčistit si hlavu svižným cestováním naší malebnou krajinou.

Text a Foto: Štěpán Hájíček

reklama

Author Aura XR 4 – základní údaje

Cena: 30 900 Kč
Hmotnost: 10,56 kg (vel. 54 cm, bez pedálů)
Kokpit (představec/řídítka): 90 mm/460 mm
Rozměr plášťů: 700x35c

Cenová osa

Author Aura XR 5 – 36 990 Kč
Author Aura XR 4 – 30 990 Kč
Author Aura XR 3 – 25 990 Kč

Více o tomto kole najdete na webu: author.eu

PLUS

  • Příjemně sportovní posed, který ladí s vlastnostmi rámu vyznávajícího rychlost na delších rovných cestách
  • Výrazný klid ve stopě, jenž oceníte nejen na rovných úsecích, ale překvapivě i v terénu, kde je řízení až nezvykle klidné a jisté
  • Krásně široká řídítka (460 mm u velikosti 540 mm), která ještě více umocnila pocit jistého a stabilního vedení
  • Mechanické diskové brzdy jsou na svou kategorii příjemně silné a nevyžadovaly žádné zdlouhavé zajíždění
  • Pevná vidlice a tuhá řídítka vám zajistí dokonalé spojení s předním kolem
  • Použité pláště by mohly být širší, každopádně i takto nabídly solidní jistotu záběru v terénu a zároveň je třeba uznat, že když člověk odfiltroval jejich hlučnější projev na asfaltu, tak i slušně jely
  • Lehce vyšší ráfky působí trochu jako setrvačník, díky němuž Aura XR velice snadno drží dosaženou rychlost a ochotně prořezává vzduch

MÍNUS

  • Pevná vidlice, pevný rám, užší pláště a poměrně tuhá řídítka omezují míru komfortu mimo zpevněné cesty (na rozbitých silnicích je ale kolo jako celek slušně pohodlné)
  • Nasazení mechanických kotoučů je vzhledem k ceně pochopitelné a na svou třídu nejsou rozhodně špatné, pokud ale máte srovnání s hydraulikou…
  • Aura XR není zrovna mrštná štika, která by se s chutí proplétala po úzkých zašmodrchaných pěšinách, více jí sedí otevřený terén a rovnější cesty absolvované ve vyšším tempu – je to spíš dálkový parník (což vlastně nelze brát jako výtku)