Author Ronin SL – odlehčený ocelový křižník! (test)

Jak jsem se již dříve přiznal, ušlechtilá ocel byla poměrně dlouho mojí osobní vášní, kterou jsem za dobu svého cyklistického působení měl tu čest hned dvakrát vlastnit. Od té doby jsem se ale poněkud posunul, adoptoval hliník a částečně podlehl mámení karbonu. Tenkostěnné ocelové trubky mě ale stále čímsi přitahují…

Přitáhnout jsem se tedy nechal alespoň na čas testu, po dlouhé době vyhlížení, ocelovým fešákem Authorem Ronin SL. Musím uznat, že od doby, kdy mýma rukama a mým vlastnictvím prošly ony dva zmiňované ocelové rámy, uteklo už mnoho vody. Za tu dobu se mnohé změnilo nejen ve vývoji jízdních kol jako takových, ale i v mém přístupu k nim.

reklama

Kdy skončila doba ocelová?

Ostatně moje „doba ocelová“ skončila ve chvíli, kdy jsem objevil krásy plně odpružených horských kol, kde toho „na oceli“ k výběru příliš není, a především ocel v této kategorii obecně nedává příliš smysl. Prošel jsem si tak obdobím hliníku a užil si svého času i luxus karbonu, k oceli jsem se ale, zatím, nevrátil.

Opětovně koketovat s myšlenkou štíhlých trubek se stěnou tenkou jako u plechovky Coca-Coly jsem znovu začal až ve chvíli, kdy mi došlo, že můj původní CX speciál Lapierre CX alloy pomalu ale jistě zastarává. Ostatně toto bylo kolo, které v mém pojetí využití předcházelo fenoménu gravel biků. Ostatně cyklokrosky si svého času oblíbili i mnozí jiní bikeři hledající rozptýlení od nekonečného plahočení se terénem na svém horském kole, kterým, stejně jako mně, klasická silnička připadala až příliš omezující.

Když se pak naplno rozhořel zájem o gravel biky a tato kategorie dostala své jméno a plus mínus definované mantinely, začalo se rodit mnoho zajímavých strojů, ocelové nevyjímaje. Mezi nimi přitom skoro od začátku zářil, alespoň na domácím trhu do jisté míry ojedinělý Author Ronin (Rónin = Samuraj bez pána – vysvětlení v článku První dojmy).

Ronin se již od svého uvedení nebál odhalit kabátek a nechat zvědavé pozorovatele nahlédnout pod čirý lak…

 Díky tomu se můžeme kochat pohledem na přirozenou barevnou dekoraci způsobenou působením tepla při spojování trubek. 

„Rónin je samuraj, který ztratil svého pána a tím i svou čest,“ praví popisek filmu 47 róninů (csfd.cz), kde jsou ale nakonec z róninů hrdinové.

Ve spojení od první chvíle

Ronin mi byl blízký a sympatický svým vzhledem i pojetím od první chvíle, kdy jsem měl možnost tento stroj na jedné z prezentací Authoru spatřit na vlastní oči. V dnešní přetechnizované a přešlechtěné době se totiž klasická ušlechtilá ocel hodí ze všeho nejvíc právě ke gravel bikům, což snad není jen můj názor.

Ocelový gravel má totiž celou řadu teoretických výhod a předností. V první řadě to je neortodoxní vzhled, který může majitele gravel biku hřát u srdce, jelikož se už jen volbou svého stroje může vymezit vůči všudypřítomnému mainstreamu. Ocel se zdá být ideální volbou i jako materiál, od něhož se zpravidla očekává vyšší míra jízdního komfortu, což se u jinak puristického gravelu, který spoléhá na pevný rám a jen trochu širší gumy, rozhodně hodí.

Pokud bych měl pokračovat ve výčtu specifických vlastností oceli u gravel biku, pak je třeba zmínit obvykle o něco vyšší hmotnost, která právě v této kategorii nemusí znamenat nikterak zásadní omezení, jelikož zde člověk často raději vymění komfort a odolnost rámu za pár pofidérních gramů váhové úspory.

V neposlední řadě bychom mohli poukázat i na skutečnost, že ocelový gravel bike se jeví jako ideální cestovatelské kolo, jelikož možnost případné opravy poškozeného ocelového rámu kdesi v místech téměř nedotčených civilizací je mnohem pravděpodobnější, něž kdybyste se snažili někde v divočině sehnat člověka, co by vám zalaminoval prasklý karbonový rám, či svařil a zabrousil hliníkový díl. Ocel je prostě klasický materiál, s nímž se stále pracuje snad ve všech koutech planety.

Na kole najdeme několik odkazů na skupinu vybraných kol AG Lab…

…což je jistá připomínka časů samostatné značky AGang.

Kam vyrazíme?

Obecného tlachání na téma ocelových rámů bylo snad již dost, jejich záměrem bylo vyvolat ve vás alespoň letmé zamyšlení nad tím, jaké by to mohlo být vyměnit hliník či karbon za ocel, případně doplnit svůj vozový park o jeden ocelový šperk. Záměrně přitom přecházím titan, který je pro mě obdobně fascinující, bohužel zároveň vždy byl a vlastně stále je prakticky nedostupný.

Zatímco fyzickou blízkost oceli jsem si mohl již vícekrát vychutnat na vlastní kůži, láska k titanu je čistě platonická…

Když jsem si přitom přivezl Authora Ronin SL domů, tedy jeho nejnovější verzi s odlehčeným rámem, kónickou hlavou, s výraznou přední vidlicí kombinující hliník a karbon, s pevnými osami a kotoučovými brzdami, přemýšlel jsem nad tím, kam s ním vyrazit? K čemu je takové kolo nejvhodnější? Jaké cesty, stezky či traily mu naservírovat, aby se nenudil, zároveň, aby nebyl zaskočen a vydal maximum svých předností, které bych pak mohl průběžně analyzovat?

Zkusil jsem tedy postupně různé koncepty vyjížděk, ať již své tradiční okruhy a stezky, které využívám běžně pro testy gravel biků a XC kol, ale i pár alternativních tras, které se tu klonily více k MTB stylu, jindy zase trasy směřující více k silničnímu pojetí cyklistiky. Kde se přitom Ronin SL cítil nejlépe?

To nelze až tak jednoznačně říct, jelikož se mu líbilo vícero z nastíněných poloh. Celkově nejjistější mi ale přišel na trasách, kde jsem to nepřeháněl s technikou, častěji kombinoval asfalt či štěrk cyklostezek a lesních či polních cest než bláto, kořeny a kamení lesních steziček a úzkých pěšin.

Barevný přechod v horní části vidlice není hrou světla a stínu, nýbrž se v tomto místě napojují karbonové nohy (s čirým lakem) na hliníkovou korunku (v černé).

 Hadice přední brzdy vede sice jen dosti krátce skrz levou nohu přední vidlice, ale i to se počítá! 

Vyndáte-li přední kolo, odhalíte velký dutý prostor uvnitř hliníkové korunky.  

Kdo hledá, najde

O hledání optimální polohy za řídítky jsem se již dostatečně rozepsal v rámci svého hodnocení prvních dojmů v sedle. Zde jsem vám vyprávěl, jak jsem začal s představcem otočeným nahoru a s řadou podložek pod ním, načež jsem podložky začal ubírat, pak představec otočil a skončil na skoro nejnižší možné poloze řídítek, jaké bylo možné aktuálně dosáhnout. Pod představcem totiž zůstala jen jedna 5 mm vysoká podložka!

Do takovýchto extrémů obvykle nezacházím – u horských kol si, až na výjimky, již před testem posouvám představec až k hlavě, u silničních střel a štěrkoletů až tak přísný na sebe a svá záda nebývám. V případě Roninu SL jsem se ale nějak nemohl zbavit dojmu snad až příliš turistického posedu, kteří mnozí pohodoví výletníci jistě ocení. Já měl ale chuť vytřískat z něj trochu více sportovního nádechu, což se mi nakonec i podařilo.

Výsledná pozice byla příjemně zalehnutá, ne však přehnaně předkloněná a nezdravě natažená. Každopádně touto cestou se mi podařilo vymanit se z původního pocitu až příliš velkého rámu a posunout se do stavu, kdy jsem si říkal: „Jak mi ten Ronin SL hezky sedí!“

Dole v údolí tou dobou sice skoro zamrzl potok, zde na jihozápadním svahu to ale vypadalo skoro jako brzké jaro!

Zalehnout a nepouštět řídítka!

Při svých výletech a testovacích jízdách jsem zkoušel různé druhy terénu a povrchu, hledal extrémy, do jakých se nechá Ronin SL zatáhnout a případně i jeho limity. To už jsem ostatně jednou zmiňoval, ne?! V terénu, na lesních stezkách a pěšinách se ocelový Author necítil rozhodně špatně, byl poměrně klidný, vyrovnaný a dostatečně sebevědomý.

Navíc díky ocelovému rámu a objemným pneumatikám byla jízda mimo zpevněné komunikace, či alespoň udusané štěrkové cyklostezky, přiměřeně komfortní a jistá. Je znát, že ocel zde skutečně plní to, co od ní mnozí očekávají. Neříkám, že by byl rozdíl v komfortu oproti dobře navrženému hliníku či karbonu skokově vyšší, spíš bych řekl, že je projev oceli v tomto směru poněkud jiný.

Na jedné straně je to možná i libozvučným cinkáním kamínků o štíhlé trubky, kdy se tento jemný tón nenápadně nese celým rámem. Na straně druhé je to způsob, jakým ušlechtilá ocel filtruje hrany většiny nerovností a dokáže otupit i ostřejší nárazy. Určitý náskok má v tomto směru samotný rám, který si s jemným drncáním i většími hrboly poradí lépe než mohutná přední vidlice kombinující karbonové nohy a hliníkovou korunku stejně jako sloupek řízení.

Přední vidlice tedy není až tak jemně pracující, co se jednotlivých hran týká, jejich sílu přenáší někdy celkem znatelně až k rukám pilota, kde je ale ještě dokáže částečně utlumit kvalitní a dostatečně silná omotávka Author. Když se ale dostanete do míst, kde je nerovností víc, kde to s vámi třese v jednom kuse, zjistíte, že se sumář vibrací a otřesů účinně rozkládá v celém rámu, díky čemuž je výsledný dojem komfortu více než dobrý!

Vidlice je možná tvrdší, když se ale dostanete do více rozbitého úseku, zjistíte, že část její práce převezme ocelový rám, který vibrace a nárazy do sebe vcucne a udusí!

Pryč jsou již doby silničních řídítek se striktně kolmými oblouky. Dnes, zejména ve světě gravel biků, se nosí berany vyhnuté více do stran. V tomto případě tedy jen decentně. 

Komponenty od Toma Ritcheyho nejsou špatné, ale svým nápadným designem k jinak decentnímu ocelovému rámu příliš nesedí. 

Podobné je to se sedlem Author Aura CR, k němuž po stránce funkce nelze mít výtek, čistý design v jedné barvě by ale k Roninu seděl o dost lépe. 

Když ti dojdou zuby!

Výlety do terénu s Authorem Ronin SL byly rozhodně zajímavé, pestré a zábavné, v tomto způsobu vyžití mě ale trochu omezovaly převody posunuté více do rychlosti (převodník 42 zubů / kazeta 11-42 zubů), díky čemuž jsem se brzy začal vyhýbat prudším výjezdům po hlíně.

Svůj vliv na to měly i zvolené pláště Vittoria Terreno Dry kevlar 700x40c (v tabulce uveden rozměr 700x38c), o nichž bych se rád zmínil ještě o kus dále. V tomto bodě bych jen zkonstatoval, že jejich záběr ve výjezdech na spíše mokřejším podkladu nebyl zrovna oslnivý.

Odložit si ruce a točit nohama…

Ony to ale nebyly jen pláště a převody, co mě nakonec drželo dál od divočejšího terénu, svou roli v tomto směru sehrálo i řízení, které jako by mělo blíže ke klasickým silničním kolům než CX speciálům či moderním štěrkoletům. Nebo jak se to vezme. Když jsem si našel příjemně zvlněné pěšiny se slušným flow, nechal se po nich Ronin SL protáhnout jako nic, ochotně se skládal do zatáček a jistě si držel směr na rovnějších úsecích.

V členitějším terénu, kde se člověk pohyboval menší rychlostí a bylo třeba otáčet se na pětníku, třeba při vyhýbání se různým překážkám, to až tak růžové nebylo. Ono je totiž řízení Roninu SL na jedné straně hezky klidné a jisté, pokud jeho řídítka držíte víceméně rovně, jakmile ale celé kolo lehce nahnete, má tendence padat do náklonu, což zrovna v terénu na jistotě příliš nepřidá.

Když jsem ale vystřídal snahy o pokoření svých oblíbených lesních pěšin, které obvykle brázdím na XC či trailových kolech, a naservíroval Roninovi více rovných cest, asfaltu, štěrku a všelijakých polňaček či lesáckých průtahů, byla situace o poznání jiná – lepší. Udržet přímý směr nebyl nejmenší problém, stačilo nechat ruce pohodlně zapřené o páky či položené na horní straně řídítek a soustředit se jen na vyrovnané šlapání, či ještě lépe na krajinu okolo se svižně se míhající.

Vedle kónické hlavy jsou dalším, zcela novým prvkem na rámu, tvarově bohaté patky.

Velká plocha patky samotné vytváří dostatek místa pro třmen zadní brzdy uchycený ve standardu Flat-mount. 

Zajímavé jsou vystupující prvky, které jsou oporou pro pevnou zadní osu. Na pravé straně je přirozeně její závit. 

Rychlost a síla, síla a rychlost!

Nebojte, nechci zde používat praktiky, jaké vyznává Jeremy Clarkson („speed and power, pover and speed!“). Pravdou každopádně je, že jakmile se člověk přepne z režimu lesního poskakování „od klacku ke klacku“ do plynulejšího jízdního módu, kde se snáze dosahuje a udržuje vyšší tempo, všechny výše zmiňované problémy či drobné neduhy se rázem samy vyřeší, či se prostě rozptýlí jako pára nad hrncem.

S rostoucí rychlostí a mírnější náročností terénu se začne projevovat plný potenciál řízení Roninu SL, jehož základem je klid a stabilita, díky čemuž se ovládání skoro nemusíte věnovat. V případě, že potřebujete kličkovat mezi výmoly či loužemi na zvrásněné polní cestě, stačí jen v tempu lehce přenášet své požadavky skrz řídítka na rám, a kolo pak snadno a ochotně uhýbá a zase se rovná zpět.

Konečně ve chvíli, kdy se rozjedete po asfaltu či uhlazené cyklostezce, v případě, že se rozjede více z kopce, oceníte, jak se Author Ronin SL ochotně skládá do oblouku, jak se do něj dokáže s chutí zakousnout a poslušně jej vykroužit. Již jsem ostatně zmiňoval, že mi v tomto směru připomíná spíše klasická silniční kola, což ale nemusí být rozhodně chyba.

Přední karbon-hliníková vidlice Author pobrala 40 mm široké pláště se slušnou rezervou.

V zadní části ale okolo pneumatik v rozměru 700x40c již mnoho místa nezbylo.  

 Nestalo se mi, že by plášť dřel o rám, ale v případě, že by se obalil blátem :-O

Jízda s trochou chilli

S rychlostí, kterou vám Ronin SL velice rád dopřeje, jelikož se nechá roztočit do vyšší frekvence snadno a ochotně, začnou s méně náročným a členitým povrchem či profilem trati dávat větší smysl i převody, pláště atd. Díky všem těmto vlivům lze bez problému držet na rovině rychlost okolo 30 km/h a klidně i víc, či méně… Prostě jak se vám zrovna chce!

Ve výjezdech po zpevněných cestách a silnicích nestoupajících kolmo k nebi se jako dostatečný jeví i rozsah převodů, jenž je stále o dost větší než u čistokrevného silničního kola, proto se nemusíte bát ani užších strmějších spojovacích cest, které kříží hlavní tahy.

Zkrátka a dobře, můj celkový dojem je takový, že byl Author Ronin stavěn spíše jako cestovatelský křižník, kolo, které má rádo vyrovnané tempo a středně náročný terén než jako vyslovený lesní divoch, který by měl chuť poskakovat po úzkých pěšinách a přeskakovat každý kořen. Verze SL k tomuto základu navíc přidává trochu chilli koření, tedy říznější chuť, náboj, lehkost a svižnost, již si brzy zamilujete.

Při troše snahy si člověk s Roninem užije i MTB prvky a srandičky, na rovnějších cestách v tempu se ale tento štěrkolet cítí o poznání lépe.

KOMPONENTY

Z hlediska výbavy Authoru Ronin SL mám vůči čtenáři jeden malý dluh, kterým jsou pláště Vittoria Terreno Dry kevlar 700x40c, o nichž jsem slíbil povědět něco víc. Pojďme tak učinit nyní! Přeskočím skutečnost, že bych byl radši za čistě černé provedení a odpustil si světlejší šedé boky, což ale jiné může naopak potěšit.

Mně osobně se líbil především vzhled a struktura běhounu, kdy je hlavní část vzorku tvořena hustší sítí jemných šestiúhelníků a boky jsou opatřeny o řád výraznějšími špunty a hrubšími výstupky. Včelí plástev uprostřed je přitom poměrně nízká a hladká, díky čemuž krásně jede a plášť se snadno odvaluje.

Jemná struktura s množstvím malých hran ale rozhodně není bezzubá a slušně drží nejen na asfaltu a štěrku, ale poměrně jistě se chová i na hlíně. Lépe na tvrdší a suché než na podmáčené a rozbahněné. Ostatně v názvu pláště je zakomponováno slovíčko „Dry“, tedy sucho! V zatáčkách a v náklonu se přitom do hry vloží ostřejší boční špunty, díky čemuž je tato pneumatika poměrně jistá v oblouku či na odkloněných cestách, a to jak na zpevněném povrchu, tak překvapivě i v terénu.

Jedna z mála slabých stránek, které jsem stačil objevit, byl horší záběr zadního kola na mokru, především pak v terénu. Člověk se musel v takových chvílích hodně snažit, zabírat dosti s citem, aby se mu zadní kolo neprotočilo – takové biologické ASR (protiprokluz). I tak jsem toho ale nakonec vyjel víc než dost! Co rovněž chválím je komfort, který byl u plášťů rozměru 700x40c více než slušný!

Pláště Vittoria Terreno Dry zaujmou především netradičním pojetím střední plochy běhounu, která je tvořena výstupky připomínajícími včelí plástev.

Katalog sice uvádí rozměr 700x38c, na testovaném kole ale byly pláště široké 40 mm, čemuž rozhodně tleskám!

Šedivé boky jsou věcí názoru, v rámci celkového hodnocení si u mě tyto pláště ale vydobyly nemalé uznání za svou rychlost, komfort a slušnou trakci.

SRAM Apex (11s)

Silniční řazení SRAM s de facto MTB kazetou (11-42 z.) a jediným převodníkem vyžaduje na jedné straně určitý zvyk – třeba už jen ovládání řadící páčky DoubleTap (krátký stisk řadí dolů, delší posun páčky řadí nahoru). Jinak mám ale tento koncept rád. Na řazení s jedním převodníkem jsem zvyklý z MTB a líbí se mi, když je stejný princip použit i u kol s berany.

Efektní mi přijde už jen skutečnost, že se touto cestou zbavíte přesmykače a více převodníků, stejně jako řazení na levé páce, díky čemuž je vzhled kola čistší a více uhlazený. Kontrola převodů pouze přehazovačkou posouvající řetěz po kazetě s větším rozsahem mi pak připadá rychlejší a efektivnější, než když musíte řešit, jakou kombinaci převodníku a kazety zvolit, kdy řadit vepředu a kdy vzadu? Ale to je samozřejmě věcí názoru a snad i zvyku.

Otázkou osobního přístupu bude v tomto případě také skladba převodů, kdy bych si já osobně, vzhledem ke svým návykům, oblibě spíše frekvenčního šlapání a tendencím vymýšlet si různé alternativní zlepšováky, dopředu jistě nasadil menší pilu, než je 42 z. (*můj osobní gravel bike má převody 34/11-42 z). Pokud ale máte radši více silový styl šlapání, nebo je-li vaší prioritou spíše vyrovnaná jízda v tempu, budete s tímto rozložením rychlostí nejspíš spokojeni.

Zprvu jsem měl pocit, že je levá páka při nasazení systému 1×11 nějak podezřele prázdná, už si ale začínám zvykat!

42 zubů na převodníku je do terénu vážně moc, pokud se ale budete pohybovat spíše po asflatu, štěrku a udusané hlíně, vadit vám to nejspíš nebude.

Přehazovačka SRAM Apex 1 je aktuálně nejlevnějším silničním řazením této značky, což se ale na funkci nikterak neodráží!

Brzdy SRAM Apex

Věc, kterou vnímám jako zásadní skok kupředu a jako naprostou nezbytnost u gravel biků, jsou pořádné brzdy. Hydraulické kotouče beru za ideál, ne-li standard, pokud je toto řešení v rámci dané cenové kategorie alespoň trochu myslitelné. Brzdy SRAM Apex jsou přitom parádním kouskem v této kategorii, který snad jen vyžaduje trochu opatrnosti při počátečním seznamování, díky svému krátkému kroku a poměrně ostrému nástupu.

Jakmile ale akceptujete takto nastavená pravidla hry, užijete si jistotu a spolehlivost, stejně jako vědomí, že tyto kotvy vás zastaví kdykoliv a kdekoliv to budete potřebovat. Tedy alespoň pokud pláště dokáží jejich sílu přenést na povrch zemský!

Co mě trochu překvapilo byla kombinace třmenů SRAM s Centerlock kotouči Shimano, která ale neměla žádný negativní dopad na výkonnost či stabilitu brzdného systému. Pouze mi přišlo, že byly brzdy SRAM s těmito disky občas více upovídané – hlasitější. Většinou ale stačilo tu a tam vzít silněji za páky a on se jejich hlučnější projev zase na čas ztišil.

Líbí se mi, jak jsou třmeny při použití systému Flat-mount krásně kompaktní.

Přitom mají ale často více síly, než kolik pláště dokáží přenést, takže brzděte opatrně a s citem!

Author Ronin SL – závěr

Před testem Authoru Ronin SL jsem měl poměrně velká očekávání, dost jsem se na toto kolo těšil a byl zvědavý, jaké bude, až se na něm konečně svezu. V první fázi moje sny a představy lehce zchladilo delší hledání ideálního posedu, optimálního rozložení úchopu, ale to byla jen technická drobnost v úvodu, která rozhodně nemohla zkazit celkový dojem.

Respektive už jen tento proces mi umožnil odhalit skutečnost, že by Ronin SL mohl zaujímat klidně i více rolí. Může se totiž profilovat jak do pozice komfortního cestovatele, stejně tak ale dokáže být strojem s jasně patrným sportovním nábojem, s neotřelým vzhledem, puncem ocelové výjimečnosti a špetkou tenkostěnného úzkoprofilového komfortu přídavkem.

Author Ronin SL přitom není žádný vyslovený divoch, který by svého jezdce lákal do hledání hranic, kam až lze se gravel bikem v terénu zajít. Rozbitých cest se sice vysloveně nezalekne, lépe mu ale bude v otevřeném prostoru, na rovnějších cestách, kde spíše vynikne jeho přirozená lehkost jízdy, stabilní geometrie a schopnost jemně tlumit nerovnosti, na něž snadno zapomenete.

Author Ronin SL je stroj vhodný pro dálkové lety v komfortní zóně vysokých letových hladin, přitom ale hravě zvládne i lokální linky s více křivolakou trajektorií a vyšší frekvencí mezipřistání.

Text a foto: Štěpán Hájíček

reklama

Author Ronin SL – základní údaje

Cena: 41 990 Kč
Hmotnost: 10,7 kg (vel 540 mm, bez pedálů)
Řídítka/Představec: 440/90 mm

Cenová osa

Author Ronin SL – 41 990 Kč
Author Aura XR 5 – 36 990 Kč
Author Aura XR 4 – 30 900 Kč
Author Ronin – 29 990 Kč
Author Aura XR 3 – 25 990 Kč

Více o tomto kole na webu www.author.eu

PLUS

  • Elegance a osobitost ocelového rámu a ušlechtilý materiál Reynolds 725
  • Moderní zpracování s kónickou hlavou (Tapered), karbonovou přední vidlicí a pevnými osami
  • Specifický komfort a harmonie při jízdě na oceli
  • Stabilní geometrie, komfortní řídítka a příjemná omotávka
  • Moderní koncept řazení SRAM Apex 1×11
  • Hydraulické kotoučové brzdy SRAM Apex – silné, jisté a spolehlivé za každé situace
  • Pláště Vittoria Terreno Dry – dobře jedou, jsou komfortní, hezky drží v náklonu a jsou dostatečně jisté na pevném povrchu

MÍNUS

  • Rozměr plášťů 700x40c je maximum, co se vejde do rámu, tato šíře ale odpovídá zaměření kola
  • Horší záběr zadního pláště v terénu ve výjezdech – zejména na mokru
  • Někdy hlučnější brzdy – dáno zřejmě netradiční kombinací třmenů SRAM a disků Shimano
  • Na můj vkus až příliš velký převodník (těžké převody) – výměna za menší není problém, navíc tato skladba odpovídá charakteru kola preferujícího vyšší rychlost a klidnější jízdní styl

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky