GHOST SLAMR X HybRide – Prezentace #2 | Jízdní dojmy

Před nedávnem jsme vám představili zcela novou modelovou řadu plně odpružených „horských“ elektrokol GHOST SLAMR a SLAMR X, prezentovaných novinářům u Lago di Ledro, tedy u menšího sourozence Lago di Garda. V rámci úvodního textu bylo slíbené další pokračování, které přichází právě nyní s praktickými postřehy a zážitky.

Těch jsem stačil, za dva a půl dne strávených v okolí Gardy, načerpat víc než dost! První den víceméně nepočítám, to jsme jen dorazili na místo, poslechli si prezentaci, dali si pivo a večeři a šli zmoženi dlouhým cestováním spát. Do postele se šlo brzo také kvůli tomu, že na druhý den byl naplánován budíček na 4:45, sraz v 5:00 a start vyjížďky „za východem slunce“ v 5:15!

Nekonečný den

Zmíněný druhý den byl vůbec dost výživný. Shrnuto: ranní vstávání, pak nějakých 600 výškových metrů potmě na kopec, na jedno nenápadné lesní parkoviště, nebo možná plácek pro dřevaře, kde na nás čekala snídaně. Po občerstvení a pozorování východu slunce jsme spadli zpět dolů na základnu, dali si trochu oddych, nechali si dobít baterky a po chvíli odpočinku jsme vyrazili na další okruh.

Druhá část čtvrteční vyjížďky zabrala čistého času dvě a půl hodiny, přičemž jsme nastoupali dohromady přes 1300 m! Někteří cestou měnili baterky, podle zatížení, využívaného stupně dopomoci apod. Já to celé absolvoval jen na jeden akumulátor (ať také zazní jeden technicky správný pojem), který jsem zejména ze začátku cíleně šetřil, abych zkusil, co to vydrží a zda se i při minimální dopomoci udržím ve skupině. *Udržel jsem se, jen jsem byl párkrát upozorněn hodinkami, že mě tepy předběhly a že moje srdce čeká nahoře v horském sedle, kam jsme zrovna stoupali!

Druhý okruh byl skutečně excelentní. Vystoupali jsme do sedla, přes které se jezdí dolů z Tremalza, projeli okolo samoobslužné chalupy s občerstvením (Baita Bonaventura Segala), vystoupali na Monte Carone a poté spadli jednou, místy naprosto pekelnou, ale zároveň krásnou cestičkou zpět k Ledru (viz moje první video z Gardy).

Nemám toho dost!

Po návratu byla většina novinářů již dost zničená a po obědě si šli buď lehnout, nebo zasedli k počítačům, aby si připravili podklady pro svoje články. Pár aktivistů se vydalo s průvodcem na kratší hodinovou vyjížďku, jen já si vyžádal nabitou baterku a svoje kolo a vyrazil na jeden bonusový okruh! Vzal jsem to znovu na hřeben k samoobslužné chajdě, pokračoval až na hranu nad Gardou (Passo Rocchetta), vzal to svými oblíbenými traily dolů do Pregasiny, sesvištěl dolů k mostu, napojil se na klasickou „tunýlkovou“ cestu z Rivy a mastil zase nahoru k Ledru!

Toto malé soukromé dobrodružství, které jsem jel „na čas“, abych stihl večerní program, mi přihodilo do mého výčtu dalších cca 1200 výškových metrů, 30 km a necelé dvě hodiny v zuřivém tempu. Tedy s tím, že jsem si v posledním stoupání k Ledru dost úpěnlivě hlídal stav akumulátoru a jel převážně na Eco, abych neskončil někde pár set výškových metrů pod jezerem (cca 650 m.n.m.)! Vyšlo to, bavilo mě to, a rád vám ukážu, co a jak jsem jel na dalším videu, které mám skoro hotové!

Den to byl tedy maximálně nabitý a nabíjet se musely intenzivně i baterky. Tato suma více jak 70 km s převýšením cca 3000 m mě stála energii z dvou a půl akupacků Shimano kapacity 504 Wh. Dva jsem dolej takřka do mrtě, jeden, po ranní vyjížďce za východem slunce, se nabíjel ani ne z půlky. Celkově jsem si přitom ověřil, že na Gardu se eBiky rozhodně hodí. Sice s nimi byl někdy boj v případě utažených vraceček, ale zase tolik zážitků za jeden den a vlastě i jistota rozjetého tanku v místně tolik typickém volném kamení (spíš v moři balvanů), byla spíše výhodou než naopak. Stačilo si zvyknout.

Poslední bonus – dvakrát prosím!

Poslední den, před naším odjezdem naplánovaném chvíli po obědě, jsme stihli ještě protočit nohy a motory, kdy jsme si projeli nejdříve ve velké skupině a pak ještě jednou s pár lidmi jeden kratší okruh. Tedy zjevně čerstvě nakopaný trail vinoucí se kousek nad hladinou Lago di Ledro. Tuto lajnu snad musel někdo chystat přímo pro eBiky, možná pro Bosch eMTB Challenge (rozhovor Jiří Fikejz), protože vedla první dvě třetiny poměrně dost do kopce a bez motoru by to člověk prostě nedal! Tento úsek vyžadoval techniku, rovnováhu, fyzičku, stejně jako soustředěné a rozumné zacházení s kolem a pohonem.

Dolů pak vedla jedna klasická gardská divočárna mezi volnými kameny, či místy po parádních vápencových skalách, kde byly naše stroje opět jako doma! Prostě zážitky jako víno, jako kvalitní italské, sluncem nacucané víno!

I tento trail mám na videu, které vám co nejdřív naservíruju. Sledujte náš YouTube kanál…

reklama

GHOST SLAMR X HybRide – Jízdní postřehy a dojmy

Mým ořem, pro řádění v okolí Lago di Ledro, byl GHOST SLAMR X 7.7+ patřící do skupiny HybRide (eBiky od Ghostu). Tedy jak je na prezentacích zvykem top model dané řady. Jak již zaznělo v prezentaci, všechny stroje SLAMR HybRide jsou (zatím) postaveny na krásném karbonovém rámu doplněném o hliníkovou zadní stavbu. Levnější plně hliníková varianta se snad již chystá.

Modely SLAMR X (dvě varianty) se přitom od základu – SLAMR – odlišují zejména vyšším zdvihem vidlice (160 mm oproti 140 mm), vepředu o něco hrubším a širším obutím (Maxxis Shorty 29×2,5“ WT proti Maxxis Minion DHR II 29×2,4“) a lehce jiná, pro agresivní jízdu náročným terénem určená je i další výbava. Pružinové tlumiče jsou na všech modelech (primárně nasazené jsou tlumiče RockShox Super Deluxe Coil, až na jednu výjimku od Cane Creek). Ghost zkrátka věří v jejich jednodušší provoz, vyšší vnímavost a tak podobně.

Co mě trochu zarazilo byla otázka zástupců Ghostu: „na jaký reach jsi zvyklý?“ To, když jsme zprvu začali řešit velikost rámu mého tesťáku. Co jsem měl na takovou otázku odpovědět, když jako tester sedím pokaždé na něčem jiném, poslední dobou vcelku často střídám kola velikosti M a L a o různých délkách rámů nemluvě!? Hlásil jsem proto, že jsem zvyklý spíše na menší Mkové rámy, jak jsem ale později zjistil, dostal jsem Lko. Zřejmě na základě výšky mojí postavy a také s ohledem na moji hmotnost, kdy pružiny na Lkových kolech odpovídají více mojí aktuální tělesné konstituci s necelými 80 kilogramy.

Snížíme, doladíme, uvidíme

Večer před velkým testovacím dnem jsme pouze nahlásili svoje preference, odevzdali helmy (dostali jsme na ně světla) a také pedály, aby nám mechanici mohli připravit kola pro brzký ranní start. V pět ráno jsem si tedy v první řadě naladil posed, zkontroloval odpružení a vyrazil do akce. Po celou dobu jsme vlastně nevěděli vůbec nic o geometrii, jelikož její parametry nám zástupci značky záměrně zatajili. Prý abychom se nenechali ovlivnit čísly! Svou skládanku dojmů jsem tedy začal dávat dohromady hned po startu čistě z jízdních postřehů.

Co do délky posedu bylo moje kolo příjemné, na můj vkus ale byla řídítka dost vysoko. Po návratu na základnu jsem si tedy nechal sundat představec až k hlavě, jak je mým dobrým zvykem. Poté jsem se na kole cítil o poznání lépe, jelikož v původním setupu byl Ghost SLAMR X pro mě až příliš velkou motorkou. Strmější sekce se s ním sice jezdily jako nic, ale zase jsem v rukách necítil ideálně pevné spojení s předním kolem.

Odpoledne (nebo to bylo vlastněn ještě dopoledne), kdy bylo na hrátky s kolem více času, jsem si vše doladil a upravil, jak jsem potřeboval a hned mi bylo lépe. Posed byl stále lehce vzpřímenější a celkem rozumně dlouhý, což ale u eBiku nijak nevadí. Spíše naopak. Hodně stabilně bylo vyladěné i ovládání, čemuž odpovídal i pozdější pohled do tabulky geometrie, která hovoří o úhlu hlavy 65,7° u Ghostu SLAMR X velikosti L a XL (S a M 65,6° / SLAMR 66,5°). Hlava ale rozhodně nebyla položená přespříliš, proto se dalo s kolem i poměrně slušně manévrovat.

Ve stylu motokrosu

Ovládání bylo celkově hezky poslušné, zejména na poměry elektorkol, a také s ohledem na fakt, že se u těchto strojů vepředu točí 29“ obruč a vzadu 275Plus! Co mě trochu překvapilo, když jsem později studoval hodnoty geometrie, byla délka zadní stavby 455 mm, která je delší, než bych čekal. Celkově jsem ale neměl pocit, že by mě „dlouhý zadek“ nějak zásadně limitoval. Naopak mi přišlo, že i díky tomu byl SLAMR X HybRide krásně jistý a stabilní jak v těžkých strmých sekcích, tak zejména v úsecích s volným kamením, kde bylo nejlepší volbou jen zlehka kontrolovat brzdy, pevně svírat řídítka a držet přímý směr.

Delší zadní stavba a ostřejší sedlový úhel (75,3° L a XL | 75,2° S a M | 76,1° SLAMR HybRide) se pak jako dokonalé ukazovaly v místech, kde se člověk pustil do prudkých a technických výjezdů. A že nám průvodci do testovací trati několik skutečných výjezdových parádiček zařadili! Člověk se musel místy vážně dost snažit, ideálně lehce snížit sedlo, rovněž aktivně využívat možnost snížení zdvihu na vidlici (160 -> 130 mm), rozumně volit režimy dopomoci (na mnoha místech byl Boost až zbytečně agresivní) a pak se daly vyjet až neskutečné věci!

Až tak moc se bavit technickými výjezdy?! To na kole bez motoru nezažijete! Ghost SLAMR X je přitom pro tyto hrátky jako dělaný!!!

Zavřené a utažené!

Vraťme se ale k tématu ovládání, které bylo krásně jisté a stabilní v náročném terénu (že jsme si ho okolo Ledra a Gardy užili), ale o poznání horší v utažených vracečkách. Kdo ovládá umění otáčení se na předním kole, ten měl vyhráno, i když s velkým a těžkým eBikem to nešlo úplně snadno. Já to ani nezkoušel!

Často jsem měl také pocit, že se při ostřejším zatáčení přední kolo dost hrne, jak na něj tlačí více jak 20 kg celého stroje – výrazná nedotáčivost. Volba devětadvacítky dopředu je určitě zajímavá a dává smysl, na určité jízdní aplikace byl ale zkusil dopředu hodit plusko, i když třeba trochu užší, než je vzadu. Řekněme 2,6“.

Takhle jsem měl místy pocit, že sedlám tank, který má vzadu pásy a vepředu jej řídí klasická kola (znalci vojenské techniky jistě přihodí odborný výraz). Nebo jako bych jel na sněžném skútru z dob nedávno minulých, který má vepředu jen jednu vodící lyži. Ale konec konců je to jen o zvyku, a hlavně jak často jezdíte utažené vracečky?

Občas se najdou a pak je třeba s nimi umět pracovat, což se mi na řadě míst na Gardě vlastně vůbec nedařilo. Zase je to něco, stabilita versus agilita. Když si ale vybavím, jak jsme dojížděli k Ledru po trailu, který ani nebyl trailem, ale jen korytem vyschlého potoka s balvany, mezi nimiž by si člověk při snaze projít tudy pěšky nejspíš záhy vymknul kotník (nebo si rovnou zlomil nohu), nestačil jsem zírat, jak jistě a s klidem tudy SLAMR X HybRide dokázal proplout! Jako by byl vodou a nikoliv kolem!

Je to jistě dané vahou, geometrií, velkým kolem s pořádnou pneumatikou vepředu a velkým balónem vzadu… Celé to ale dokazuje, že stavba tohoto kola a skladba jeho vybavení dává smysl a plní to, co slibuje. Minimálně v takto náročném prostředí, jaké najdete okolo Lago di Garda.

Pružina nadevše?!

Než naše dnešní povídání o Ghostu SLAMR X HybRide začneme uzavírat, zastavme se ještě na chvilku u odpružení a dalších dílčích prvků. První na ráně může být zadní stavba využívající služeb pružinového tlumiče. Je mi jasné, že v rámci enduro závodů, neřkuli EWS, se pružina pod zadkem stává pomalu, ale jistě zákonem. V EWS již tento zákon chvíli platí! Ale u eBiku této kategorie? Pravdou je, že si jednou zvolíte správnou tvrdost pružiny a máte vyřešeno. Pokud si pak nevezmete na záda batoh s 15 kg nálože, neshodíte pupek nebo jej naopak nenaberete apod.

Pravdou je i to, že je pružina jemnější, její chod aktivnější a více rozmazlovací. Super-pohodlný Super Deluxe Coil si svůj název jednoznačně zaslouží. Při troše snahy a soustředění bych se možná i podepsal pod tvrzení, že pružinový tlumič se pod šlapáním tolik nenoří jako vzduchový, pokud jej tedy nerozhoupete nežádoucími pohyby těla při šlapání. Na druhou stranu na eBiku, zejména s motorem Shimano, který má radši vyšší otáčky, nějaké zásadní houpání při šlapání nehrozí.

Když jsem se díval okolo sebe, tak se sice našla řada novinářů a členů teamu Ghost, kteří před delšími výjezdy aktivně sahali na páčku umrtvení kroku tlumiče, mně to ale přišlo naprosto zbytečné. Kontinuální tah motoru a vyšší frekvence šlapání dle mého téměř zcela eliminují vlivy, které dokáží tlumič při šlapání nepříjemně rozhýbat.

Za mě tedy dostává pružina pod zadkem velký palec nahoru za pohodlí, to je skutečně excelentní (umocněno navíc velkou zadní pneumatikou), za celkovou aktivitu a pocit, že máte vzadu o dost víc, než jen tabulkových 140 mm. Pokud bych tuto hodnotu nenašel v technických dokumentech, pak si budu myslet, že zadek chodí v podobném rozsahu jako předek, tedy okolo 160 mm! Ale jak jsem již naznačil, tento dojem vytváří kombinace pružiny a velkého balónu na zadním kole!

Pozor na dětské kliky!

Další zajímavé téma je zamyšlení nad vlivem a efektem extrémně krátkých klik (155 mm). Když to poprvé vidíte na papíře, přijde vám, že se u Ghostu musel někdo zbláznit. Není divu, že jim kliky v této délce nechtěl nikdo vyrobit, tak si je museli navrhnout sami jako produkt přidružené komponentové značky GND51 (Ground Fiftyone – takový vtípek, jak se vyhnout zákazu prodeje dílů pod značkou Ghost v určitých zemích).

Jistě se ptáte, jak moc jsou „dětské kliky“ na kole znát? Jak moc člověk vnímá rozdíl dvou centimetrů? *Porovnáno vůči klasickému rozměru 175 mm, který ale z MTB postupně mizí a nahrazuje jej 172,5 a 170 mm. I to samo o sobě něco napovídá. Chytré hlavy totiž spočítaly, že delší páka na klice má jen minimální přínos na výkon přenesený na kolo, naopak kratší kliky usnadní frekvenční šlapání a zmírní efekt „mrtvých bodů“.

Zpět k našemu případu. 155 mm je vážně málo! Když ale v pět ráno sednete na kolo, zapnete si motor a jen točíte bezmyšlenkovitě nohama, ani vám to nepřijde. Když se pak ve výjezdu trochu proberete a vzpomenete si na tuto skutečnost, zjistíte, že to na nohách poznat je, ale vlastně jen strašně maličko, jen když se na to člověk cíleně soustředí. Takže výsledek zní: 155 mm není žádný problém!

Frekvence a kameny

Proč se zde kliky vlastně o tolik zkracovaly? Jo to hlavně kvůli tomu, aby člověk v rámci technických výjezdů, které jsou v případě Ghostu SLAMR X HybRide jeho královskou disciplínou, zbytečně často nenarážel klikami do kamenů a jiných překážek, které je třeba překonat. Kdo někdy zkusil eBike ve skutečném terénu, pak jistě ví, že se na elektrokole ve výjezdu nedá příliš přišlapávat, že je mnohem lepší a účinnější neustále točit nohama a nutit tak motor ke kontinuální akci.

Elektro-výjezdy jsou vlastně takovou disciplínou samou pro sebe. Je na nich ale krásné, že se ani s motorem nedostanete na kopec zadarmo! Člověk o své jízdě musí dopředu trochu přemýšlet a musí se také dost snažit, aby skutečně vyjel tam, kam má namířeno. Nemůžete jen nečině sedět a držet plný plyn! Co se mých praktických poznatků týká, pak ano, kratší kliky trochu pomohou, ale stále jsou to kliky, které se musí točit a na mnoha kamenitých trailech máte i tak co dělat, abyste se dostali přes ostré hrany a neosekali si pedály a kliky samotné. Ale jde to, a s kratšími klikami je to určitě o pár procent snazší.

Navíc, jak už také padlo, motory Shimano Steps mají rády vyšší otáčky (snad nebudu úplně mimo když z hlavy vylovím údaj 85-95 otáček za minutu), přičemž se kratší kliky snáze roztočí a celé to pak lépe funguje. Takže ano, mně to smysl dává! Proč ne 155 mm, na eBiku ti funguje!

Na Gardu, nebo na doma?

Tolik tedy dnešní druhé pokračování našeho představení novinky GHOST SLAMR X (SLAMR) z rodiny HybRide, kterou jsem měl možnost trápit v okolí Lago di Ledro a Lago Di Garda. Díky tomuto výletu se mi podařilo zodpovědět otázky, které mi ležely v hlavě již delší čas: „Jak moc by mi na Gradě pomohlo elektrokolo? Kolik bych toho dal na jednu baterku? A kdybych měl jednu rezervní v nabíječce v kempu nebo snad v batohu? Jak moc velké omezení by představovalo elektrokolo cestou dolů?“

Když se mě zeptáte z očí do očí, třeba někde na závodech, pak vám nejspíš povím, že zatím stále na 95 až 97 % věřím klasickému kolu bez motoru a že pro mě bude, snad ještě dlouho, vždy primární volbou před eBikem. Ale pro určité situace, třeba pro blbnutí na Gardě… Myslím si, že zrovna toto místo je dokonalým případem, kam bych si eMTB vzal asi radši než klasiku. Nechat si v kempu jednu baterku nebo jednu narvat do batohu a dát za den dvojnásobek toho, co bych dal jinak bez motoru!?

Navíc konkrétně v tomto případě jsem měl pocit, že Ghost SLAMR X byl při své stavbě a konfiguraci na mnoha specificky gardovských trailech jistější a příjemnější než klasické kolo! Navíc když pro něj vymyslíte nějaké bonusové traily s technickými výjezdy, jako jsme jezdili poslední den! Je to prostě kategorie sama pro sebe. Když už jsme u té Itálie, tak třeba do Finale bych si určitě vzal radši klasické kolo a zaplatil si shuttle nebo se opět hecnul a dal to celé za své. Na Gradu ale…?!

Co se samotného Ghostu SLAMR X HybRide týká, tak musím říct, že mě osobně přesvědčil, a že mi nyní jeho koncept dává skutečně smysl. Minimálně v prostředí jako najdete u Lago di Garda. Ať již zmíníme rozdílné průměry a šířky kol, pružinový tlumič, polointegrovanou baterii, kterou vyndáte a vyměníte během pár vteřin, kratší kliky, návrat vidlic se stavitelným zdvihem atd.

Co dodat? Jsem zvědavý, jestli budu z tohoto stroje a z tohoto konceptu stejně nadšený i v domácím prostředí. Počkejme si ale společně na testovací vzorky z finální výrobní kolekce a pak si povíme!

Více o kolech Ghost SLAMR a SLAMR X HybRide najdete na mezinárodním webu ghost-bikes.com , stejně tak i na českých stránkách ghost-bikes.cz.

Foto: Štěpán Hájíček / Manuel Sulzer & Ghost