Cannondale Synapse Carbon Disc RED eTap – první dojmy

V rámci prezentace novinek 2018 značek zastupovaných společností Aspire Sports jsem stihl i jeden příjemný silniční trip v sedle stroje z výrazně inovované řady Cannondale Synapse, který byl navíc vybaven kotouči a elektronickým řazením SRAM eTap, což byla pro mě premiéra, na kterou jsem dlouho čekal.

Elektronika na silnici není dnes již ničím extra novým, s Shimanem Di2 jsem již jednu zkušenost měl, nedávno jsem zkusil i bikové Shimano XT Di2, SRAMácká bezdrátová elektronika ale pro mě byla naprostou premiérou. Ještě navíc spojenou s hydraulickými kotouči, což je samo o sobě také poměrně mladé řešení. Zajímavé tedy bylo samotné kolo, příjemný byl terén a třešničkou na dortu byla elektronika!

Po čase zase v Lycře!

Bude to už nějaký pátek, kdy jsem naposled seděl za berany klasického silničního kola! Při cestě do Nového Města, ale i před ní, se mi po tomto způsobu cyklistiky trochu zastesklo a doufal jsem, že zde bude příležitost osedlat zase jednou stroj s úzkými plášti a nízkým aerodynamickým posedem. Když se přitom domlouvala večerní vyjížďka, hlásil jsem se silně o slovo, načež mi byl přidělen nový Synapse se Sramem RED eTap, ať zkusím něco skutečně mimořádného! „Tak jo, to beru!“

Cannondale Synapse mi krásně padnul do ruky, jen jsem si doladil posed a pak už neřešil vůbec nic. Posed na něm není, na třídu vytrvalostních (pohodlných) silniček nijak extra vzpřímený, jak by se dalo čekat. Tedy na mém kole byl představec až u hlavy, což samo o sobě udělá své. Mně se to ale takto líbilo. Měl jsem pocit, že sedím správně skloněný, přitom jsem měl stále dostatečný nadhled a mohl se rozhlížet po krásné okolní krajině.

Líbilo se mi, jak karbonový rám Synapse krásně jede, jak je kolo jisté a jak ochotně reaguje na všechny moje povely. Matně si vzpomínám, že jsem na stejném místě před zhruba dvěma lety jezdil na stroji Cannondale SuperSix Evo a přišlo mi, že je tato závodní raketa nějak moc lehká, až moc živá a divoká. Až jsem měl strach, jestli mě nesfoukne třeba jen okolo projíždějící auto. U Synapse jsem nic takového necítil. Bylo mi sice řečeno, že je jeho řízení poměrně živé, takový pocit jsem ale za jeho řídítky vlastně neměl.

Mám to plně v rukách!

Ano, přední kolo a po něm i zbytek stroje reagovaly skutečně pohotově, celkově jsem měl ale pocit, že kolo sedí jistě na silnici a že ho mám plně pod kontrolou. Neměl jsem problém ohnout se s ním výrazněji do utažené vlásenky, neměl jsem ale ani problém zalehnout a dupat na otevřené rovince nebo si jen přehmátnout a ždímat se ve výjezdu.

V rámci mého svezení jel se mnou parťák na SuperSix poslední generace, své kolo si také hodně chválil, občas mi lehce ujížděl, když ale došlo na více rozbité silnice, tak jen drkotal zuby, zatímco já se divil, co se mu to najednou stalo. Našla se samozřejmě místa, kde jsem i já cítil hrubší povrch silnice, tak se ale stávalo výrazně později než u kolegy na Cannondale SuperSix! Což ostatně jen potvrzuje zařazení, určení a schopnosti Cannondale Synapse!

Více technických detailů v představení Cannondale Synapse 2018

SRAM Red eTap!

Samostatný oddíl bych rád věnoval elektronickému řazení SRAM Red eTap, které na mě udělalo velký dojem. V první řadě se mi líbí, že je celý systém bezdrátový, což mi připadá jako zcela zásadní technologická výhoda oproti Shimanu a jeho Di2. Jasně, spojení po drátě je obvykle jistější než přenos vzduchem, když už ale jednou máte na kole elektroniku v takové ceně, proč se tahat s kabeláží, když to není nutné!

Druhá věc, co mě dokonale fascinuje na systému eTap, je jeho minimalistické ovládání dvojicí tlačítek. U Shimana Di2 jsem byl často zmaten a stále si pletl co mám mačkat, u SRAMu je to krásně jednoduché. Velké tlačítko na levé páce posouvá řetěz na menší pastorky (těžší převod), tlačítko vpravo na lehčí (snad jsem to neotočil?). Stiskněte obě páčky najedou a zařadí přesmykač zespodu nahoru, seshora dolů, jak je zrovna potřeba. Jednoduché, prosté jasné.

Zdvih tlačítek je přitom poměrně malý, příjemně elektronický, přitom má vcelku slušnou mechanickou odezvu. Cítíte, že něco cvaklo. Reakce přehazovačky jsou prakticky bezprostřední, přesmykač si trochu zabzučí a je to tam. Co mi možná trochu vadilo byl postup, kdy potřebujete shodit řetěz z velké pily na malou a do toho zařadit jeden až dva pastorky dolů, aby se přechod mezi převody vyrovnal.

S mechanickým řazením to není problém udělat vše najednou, jelikož každá ruka ovládá jeden řadící mechanizmus. U SRAMu eTap si musíte nacvičit pohyb, kdy stisknete na chvíli obě páčky (pohne se přesmykač) a hned na to cvaknete třeba dvakrát rychle příslušnou páčku pro pohyb přehazovačky směrem dolů. Zní to jako složitější úkon, ale věřím, že stačí chvilka cviku a zvyku a člověk to tam nasází ani nebude vědět jak! Prostě: „cvak, cvak, prásk!“

Když elektrický mozek zaspí…

Krom všech superlativů, co mě napadají na adresu elektroniky SRAM Red eTap, musím zmínit i pár mušek. Párkrát mi přišlo, že řazení na kazetě nebylo úplně přesné. Jako by přehazovačka tu a tam úplně netrefila správnou pozici. Dvakrát či třikrát se mi také stalo, že se přesmykač sice pohnul, řetěz ale zůstal na svém místě. Nevím, možná byly slabší baterky, nebo by bylo potřeba systém lehce doladit, což je poměrně snadné a není k tomu potřeba PC, jinak to ale běhalo krásně.

Poslední věc je opět spíše o zvyku a o pocitech. Když vezmu jako příklad Shimano XT(XTR) Di2, pak jsem zprvu nechápal, proč mají ovládací páčky tak dlouhý a rádoby mechanický krok. Když už máte elektronické řazení, tak by se mělo ovládat micro-spínači a ne kroužením knoflíku jak u světla ve starém sklepě. U SRAMU eTap (i u silničního Shimano Di2), chodí příslušná tlačítka skutečně jemně a stačí o ně jen brnknout.

V kopcích, či při běžném cestovním tempu to chodí krásně. Přišlo mi ale, že když jsme se někde více rozjeli, když jsem neslyšel páčky jak cvakají, když byla navíc silnice i trochu rozbitá, najednou jako by mi chyběla pořádná mechanická odezva řazení, jako by byly ovládací páčky příliš titěrné. Ale to je asi vážně hodně o zvyku, navíc já sám na silnici, ač obvykle protěžuji SRAM, mám radši řazení Shimano už jen proto, jak se u Dual Controlu hýbe celá páka. To mi prostě sedí!

Hudba elektronické budoucnosti!

Toto jsou ale jen drobnosti a myslím, že jezdit se SRAMem eTap delší čas, tak mě zpět na mechaniku možná už ani nikdo nedostane. I když ten pocit, když palcem, ukazováčkem nebo třeba čtyřmi prsty posouváte skrz skutečné lanko skutečnou a plně mechanickou přehazovačku nahoru, to by mi asi nakonec i chybělo.