TURNER Flux – v sedle karbonového trailbiku
Již několik let neplatí tvrzení, že se značka Turner orientuje pouze na hliníkové rámy. Již v roce 2013 odstartovala proces „karbonizace“ sportovní devětadvacítka Czar (test 2015), v roce 2015 následovalo enduro RFX (test 2016) a rok 2016 přinesl lehký karbonový trailbike – Turner Flux v4.0, který mi na jeden den říkal pane (zatím)!
Přesněji jsme se s lidmi z Protocycles.cz domluvili, že se můžu na Fluxu jedno odpoledne povozit, abych načerpal první dojmy ještě před tím, něž absolvuje několik výstav, festivalů, focení a tak podobně. Později by se měl obloukem vrátit do redakce BikeAndRide.cz a my tak mohli realizovat plnohodnotný test se vším, co k tomu patří. Dnes si tedy pojďme shrnout moje prvotní postřehy z praxe, před začátkem léta bychom se pak k Turneru Flux měli vrátit podrobněji.
Po teoretické stránce se dnes asi nemusím dlouze rozepisovat, jelikož vše podstatné o tom proč, jak a s jakým účelem byl Flux čtvrté generace stavěn se dočtete v našem představení ze začátku tohoto roku. V kostce, Turner Flux Carbon v4.0 tvarově navazuje na podobu modelu RFX, s nímž sdílí i řadu konstrukčních prvků. Kupříkladu již definitivní přechod na kuličková ložiska na postu čepů zadní stavby, kovaná raménka, vnější vedení bovdenů apod.
Stejný je i průměr kol (27,5“), výrazně odlišné je ale zaměření, které v základu definuje zdvih zadní stavby 120 mm. Tuto relativně skromnou hodnotu lze přitom kombinovat se 130 až 140 mm kroku vidlice, kdy testovaný vzorek vsázel na maximální rozsah (140 mm) pro maximální všestrannost.
Odpočítávání z mysu Canaveral
Netancujme příliš okolo horké kaše a pojďme si naservírovat mé prvotní dojmy z praxe hnedle začerstva. Turner Flux jsem sice neměl možnost zvážit (nějak se to nestihlo), ale těžký rozhodně není. Vzhledem k použití systému DW-link lze rovněž dopředu očekávat, že toto kolo pojede. Člověk ale někdy očekávání přecení, nebo naopak podcení. Mně se stalo tentokrát spíše to druhé.
Na rovince to bylo celkem ok, zde jsem měl pocit, že to za řídítky Fluxu docela odsýpá, pak přišel první táhlý výjezd a já si uvědomil, že jedu stále stejně rychle. Tep se mi ustálil někde ve stratosféře a já jej nedokázal stáhnout zpět, jelikož mě něco pudilo neustále bušit do pedálů, jako bych byl smyslů dokonale zbavený. Těšil jsem se na toto kolo, těšil jsem se do lesa a těšila mě naprosto bezprostřední odezva Fluxe, tak jsem žhavil motory, jak to jen šlo.
Neměl bych se až tak divit, vždyť Turnery už dobře znám a systém DW-link také. Jenže ono to už bude nějaký pátek, co jsem na něčem podobném seděl naposledy. Zkrátka a dobře, DW-link je poskládán tak, že je efektivita při soustředěném šlapání naprosto neskutečná, až máte pocit, že rám pod vaším zadkem není vůbec odpružený. Jede, jede a jede. Nebo spíš letí a stoupá pomalu až k nebesům, jako by jej odpálili z mysu Canaveral!
Než ti dojdou síly
Ten pocit naprosto dokonalého a bezztrátového přenosu síly jezdce na zadní kolo je skutečně opojný, jen by mu člověk neměl úplně propadat, jinak se utaví na prvních dvou výjezdech, jak se to skoro povedlo i mně. Flux prostě strašně jede, nehoupe se a jeho rám je úžasně tuhý. Krásně pevná jsou i kola Praxis Works AL24 a tak vůbec.
Nepřekvapilo mě až tolik, že kluci z Protocyceles hodili na tento bike převodník s 32 zuby (kazeta SRAM 10-42 z.), což na můj vkus posouvá převody do těžšího spektra, než by mi bylo zcela po chuti. Alespoň teoreticky! V praxi jsem totiž nevycházel z údivu, že stále jedu a hlavně, že stále stoupám. To, co jsem s Turnerem Flux vyjel, bych s převody 32/42 zubů normálně ani nezkoušel.
Přiznávám, šlo hodně o počáteční náboj, který po druhém delším výjezdu začal v mém těle postupně vyhasínat a já si brzy začal představovat, jak by se mi jelo s třicítkou. Ale o to vlastně nejde. Předně jsem chtěl poukázat na skutečnost, že je Turner Flux vážně svižná, sakra pevná a mimořádně efektivní štika!
Prožeň ty líné kapry!
Za štiku bych jej ale mohl označit i z pohledu ovládání, které pro mě bylo, alespoň při prvním společném odpoledni, slušnou hádankou. Nebo to vezměme jinak. Zajímavý je již posed, který je i při použití 140mm vidlice poměrně dlouhý (horní trubka 620 mm, vel. L) a ruce jsou až překvapivě nízko. Jako by člověk seděl na výrazně sportovně laděném kole spíše než na univerzálním trailbiku s poctivým zdvihem pod rukama.
Ještě si docela živě vybavuju dojmy z Turneru RFX, který byl naprostým opakem Fluxu – krátký s vysokým úchopem. Samozřejmě, ať si každý vybere, co mu sedí, já vám jen chci popsat moje překvapení, a hlavně popsat to, jak Turner Flux na jezdce působí. Ano, i zde jsem si hodil představec až k hlavě, ale to dělám vždy a hlavně proto, aby byly nastavené stejné podmínky pro všechna zkoušená kola. Ke konci našeho lesního dostaveníčka jsem jej zkusmo posunul o kousek výš, i tak se ale onen znatelně sportovní charakter nevytrácel.
Kam tím mířím? Zcela upřímně jsem se snažil nějaký čas pochopit a rozluštit, proč je geometrie nakreslená tak, jak je nakreslená, a co tím „chtěl básník říct“. Zprvu jsem totiž Turner Flux prohnal po spíše techničtějších a pomalejších stezkách, kde jsem se moc jistě necítil já, ale ani moje kolo. Rychlejší houpavé tobogány už byly zajímavější, nejlepší to ale bylo na rychlých otevřených cestách.
reklama
Zmaten čísly
Abych to nějak rozumně shrnul. Měl jsem pocit, že když jsem se snažil o zdolání strmějších a celkově techničtějších sekcí, byl Flux až moc dlouhý, ruce byly příliš nízko a úhel hlavy nebyl až tak položený, jak by se mi líbilo. Tabulka hovoří o údaji 67,5° s vidlicí 130 mm. Se stočtyřicítkou by to mohlo být cca 67°, což není na moderní trailbike ani moc, ani málo.
Hodně překvapený jsem byl po návratu domů a po studiu teoretických dat z délky zadní stavby, která činí 437 mm?! Nechci toto číslo vytrhnout z kontextu, ale dnešní doba bere jako standard zadní stavby dobře o centimetr kratší. Tím ale neříkám, že by byl Flux neohybná nekonečná fošna, to bych mu dost křivdil.
Upřímně jsem v reálu neměl dojem, že by byl zadek výrazněji delší, spíš mi úplně neseděl delší předek, kvůli němuž se mi nedařilo se úplně ideálně vměstnat do utažených klopenek, kterých jsem si pár naordinoval v závěru našeho společného dne. Ale ono to bude nejspíš jedno s druhým a je fakt, že jezdit s tímto kolem „přes zadní kolo“ moc nešlo.
Neberte to, prosím, jako vyhraněnou kritiku, ale spíš jako věcný popis skutečnosti takové, jaké je. V mezidobí jsem totiž zažil několik příležitostí, na nichž jsem odhalil (doufám) pravou podstatu tohoto stroje. Když jsem to totiž stříhal po jednom příjemném hravém trailu, který se neustále klikatil ze strany na stranu, měl jsem najednou pocit, že jsem na to přišel! Tohle kolo má prostě rádo rychlost.
Nevím, kolik jsem jel, ale najednou jako by vše začalo zapadat jedno do druhého. S vyšším tempem byl Flux na jedné straně krásně klidný a jistý, zároveň díky své lehkosti a tuhému rámu bylo radostí kličkovat s ním mezi stromy, pokládat se do oblouků, tuhle si poskočit a támhle lehce smýknout zadkem…
Malý, ale účinný
Poslední oblast, než toto prvotní praktické představení uzavřeme, by neměla pominout výkony odpružení. Zde je v první řadě potřeba zvyknout si na specifika funkce systému DW-link. Když se do toho totiž opřete, máte pocit, jako by byl zadek zcela pevný, jako byste jeli na hardtailu. Pak ale přijde kořen, kámen, nebo jiná překážka a tlumič se najednou a skoro až překvapivě pohne.
Těžko se to popisuje, ale zprvu se člověk skoro diví, když se zadní stavba na překážce, třeba ve výjezdu, skutečně zhoupne. I v členitějším terénu je projev DW-linku dosti svérázný, jelikož zadní partie funguje tak čistě a účelově, že si skoro nevšimnete, že se něco děje. To jen podle gumičky na pístnici se pozná, že to vzadu skutečně maká. Případně, když si vzpomenete, jak se na té či oné roletě chovají jiná kola.
Turner Flux a jeho DW-link zkrátka neposkytují nikterak zásadní zpětnou vazbu o pohybu zadní stavby, což je ale u tohoto systému běžné. Lidem, kteří mají rádi houpaní to může vadit, naopak ty, kteří by radši fulla, co se příliš nevlní, bude takový projev fascinovat. Nic vás neruší, nic vás nerozhodí a vy prostě jen jedete a pak se nanejvýš podivujete nad tím, proč vaši kamarádi na pevných kolech drkotají zuby!
Větší pohyby zadní stavby lze zaznamenat spíše až na skutečně velkých nerovnostech, nebo úplně nejlépe na dopadech skoků, které jsou oproti tuhému a efektivnímu dojmu z celého kola až překvapivě jemné – „jako do peřinky“. Také mě překvapilo, že jsem na konci dne měl kontrolní kroužek skoro až na konci pístnice. To se mi moc často nestává, takže palec nahoru. Hlavně tedy za kombinaci efektivity, stability při manévrování a schopnosti naplno využít celý potenciál zadní stavby.
Turner Flux v4.0 – brzy na viděnou
Když jsem se vracel ze své prvotní jednodenní prověrky Turneru Flux, přemýšlel jsem nad tím, co jsem se o tomto kole stačil za těch pár hodin dozvědět a jestli jsem mu přišel alespoň trochu na chuť, nebo dokonce na kloub! Nebudu zakrývat to, že podmínky tohoto prvotního testu byly poměrně specifické a hlavně jsem si říkal, že jsem asi Fluxu na první výstřel nevybral úplně nejvhodnější terén.
Nechtělo se mi ale jezdit jen okolo baráku, chtěl jsem se podívat na místa, kde jsem nějaký čas nebyl a také jsem si myslel, že bude Flux ostřejší zbraní, než jak na mě v terénu nakonec působil.
V konečném součtu se ale ukázalo, že je Flux kolo hodně odlišné od svého podstatně svalnatějšího bratra, kterým je Turner RFX, a že bych mu měl pro příště vybrat spíše jezdivější a rychlejší tratě, než pomalé smýkavé sjezdy. Došlo mi, že toto kolo vyžaduje rychlost, které si s ním ve výjezdech užijete víc než dost, při cestě dolů by se ale hodilo něco více otevřeného, něco s pořádným flow! Uvidíme, ještě bude příležitost prověřit jej v různých podmínkách a pak se teprve ukáže, co vše Flux dokáže.
Více o Turneru Flux Carbon V4.0 najdete na mezinárodním webu www.turnerbikes.com, českou cenu, dostupnost a další informace hledejte na e-shopu protocycles.cz
Foto: Štěpán Hájíček
