Trutnov Trails – co nového v sezóně 2016

Poslední dobou se snažím, jak to jen jde, pracovat na obsahu webu a zároveň, když se najde trocha času navíc, balím kolo a všechny důležité věci do auta a vyrážím za poznáním. Minulý týden jsem se byl podívat co je nového na Klínovci, včera jsem si projel všechny hlavní stezky na Trutnov Trails. Nejvíc jsem byl samozřejmě zvědavý na Whistler sekci!

K tomu se ale dostaneme… Dnes vám zkusím „ve stručnosti“ popsat své dojmy ze všech tří hlavních trailů – Kozí, Modřínový a Pod Jeskyňkou.

Modrý – Kozí Trail

Základní a nejjednodušší Kozí Trail mám docela rád a líbil se mi už loni, když jsem zde byl úplně poprvé. Zejména jeho původní horní pasáž je taková příjemná, lehce se svažující, solidně vymodelovaná a zábavná. Sice mi zde některé boule nedávají úplně smysl, ale co už. Zde i jinde na TT mě občas trochu mate zdánlivě „nahodilé“ střídání povrchů. Přírodní lesní hrabanka s kořeny, velké balvany, dřevěné lávky, nebo udusaný štěrk?!

Někdy mě také rozptyluje, když je na určitém místě možnost jet různými způsoby, přes šutr, okolo šutru nebo zcela jinak. Má-li to člověk najeté, pak OK, na poprvé je to ale zarážející. V mém případě to znamená stop, rozhlédnout se, zjistit jestli jsem se o něco pěkného neochudil a pak to případně projet znovu.

Ve spodní části se z úzké pěšiny stává lesní trailová dálnice…

Nová lávka, nové superflow

Zcela nový je dojezd úvodní pasáže, určitě zabočte doleva a dejte si tu parádní dlouhou lávku. Od základu nová je celá druhá část začínající po přejezdu louky a potoka. Tady, mám pocit, se někdo snažil jakoby přiblížit rychlebskému Superflow, ale… Ale nějak to není ono. Něco se dá krásně projet, jiné boule mě spíš rozhodily, než nakoply vpřed atd. Je to houpavé, není to úplně blbé, ale je to zvláštní. Navíc zde se již mnohdy nejedná o úzkou lesní pěšinku, ale o solidní trailovou dálnici.

Parádní je ona dřevěná klopenka z videa, či přesněji wallride. Když zastavíte a podíváte se zespodu, dojde vám teprve jak masivní a mohutné je to stavitelské dílo. Klobouk dolů! A dobře se po ní i krouží. Sice úplně nevím proč je dole ten úzký pruh pletiva, je tam spíš na okrasu, ale to je detail. Tento wallride začíná hezky zvolna a pak se příjemně uzavře a jezdce luxusně vyvrhne dál na trail. Tedy do dalších několika málo hotových sekcí a pak na spojnici a doprava do kopce zpět na hlavní rozcestí všech třech trailů. Či kousek nad největším stoupákem uhnout doleva na Modřínový…

Červený – Modřínový Trail

Druhý, náročností střední Modřínový Trail, se Kozímu někde podobá, jinde skoro vůbec. Na začátku vás překvapí pár houpacích muldiček, jinak ale lehounce stoupáte po příjemné lesní pěšině, po kořenech, kamenech atd. S větším provozem by to tu bylo asi pěkně erodované. Vršek je zajímavý už jen výhledy ze skalních stěn. Jinak klasika, chvíli přírodní pěšina, místy trochu štěrku nebo… Kde se vzala, tu se vzala klopenka?

Střední pasáž, která se dá úspěšně alternovat pokračováním po zelené turistické, je trošku více z kopce, místy jsou pořádné kořeny, místy slušné zatáčky a více či méně umělé klopenky. Meziročně se hodně makalo na předposlední spodní části, kde je spousta, spousta kamenů. Loni zde bylo v jednom místě X odboček, zkratek a různých možností, dnes vás trail vede víceméně přímo a jasně. Jen snad na jednom místě je více možností. Sjedete, skočíte či objedete větší balvan a pak si ještě můžete dát jeden extra kamenný chodníček.

Dojezd je hodně přírodní, povětšinou. Trochu mě mrzí, že stále nikoho nenapadlo proklestit více prostoru v houští, kam trail najednou mizí z otevřené louky a kde je třeba jít hodně na brzdy, jelikož nevidíte, kam jedete. Pak už zase klasika, v zásadě přírodní pěšina či trail, jaký by člověk čekal třeba i na enduro závodech.

Luxusní kamenné chodníčky ve spodní části Modřínového Trailu

Černý – Trail Pod Jeskyňkou

Nejtěžšího černého trailu jsem se z části bál a z části se na něj těšil. Proto jsem si ho nechal na závěr, až budu správně zahřátý a rozježděný. Whistler sekce byla tím, co mě lákalo nejvíc! No jo, jenže k ní se musí dojet, jelikož je až někde ve spodní třetině svahu. Nevadí, vršek je také zábavný, zde již primárně přírodní, hodně „enduro-specific“ s řadou odhalených kořenů, schůdků a balvanů.

Normálně bych si to vychutnal, kde ale konečně bude ten Whistler? Nebojte, to poznáte dobře. Nejdřív se lesní trail změní ve slušný tobogán s řadou luxusních klopenek, pak vás možná zarazí jedna ne úplně dokončená sekce a nakonec vás zastaví, pokud to tu neznáte, žlutá výstražná cedule s lebkou a nápisem „Experts only!“

Úvodní „vstupenka“ do Whistler sekce!

Trutnov Trails – Whistler sekce!

Něco jsem už o této pasáži slyšel, něco jsem viděl na videu, ale na vlastní oči je to vždy něco jiného. Nejdřív jsem si to celé prošel, prohlédl a projel si variantu „srabík only“. To bylo naprosto v pohodě. Tedy pro mě „zkušeného ridera“. Když se později prošoupali kolem klucí s Gianty z půjčovny (nejspíš), dost jsem se o ně bál, jelikož na radu „musíš jít za sedlo“ reagovali tím, že radši slezli, nebo se nebezpečně smýkali dolů a vystupovali v půlce sjezdu! Brr!!! Ještě že se jim nic nestalo…

Mezi tím jsem měl, zcela náhodou, opačnou diváckou zkušenost, když se okolo prohnal Přéma Teichman se svým endurem a já jen žasl, jak čistě a vyrovnaně jede tu nejtěžší stopu! „Ok, jdu si prohlédnout začátek.“ Úvodní skalka a skok nevypadají až tak strašně jako na videu. Tedy celkem dobře to vypadá z vrchu, hůř zespodu a nejhůř (pro mě) zpoza řídítek. Teoreticky bych na to měl, co se týká techniky, ale hlava je blok! Prostě se mi nechtělo!

No nic, zkusil jsem alespoň zbytek. Za prvním dropíkem je hrana, na níž je třeba vyjet, přehoupnout se dopředu a zdrncnout další schod. Dal jsem to, ale nelíbilo se mi to. Následné dva schody už byly o poznání lepší, hladší, čistší s jasným dojezdem a odjezdem. Zadržet dech, chytit balanc, ruce dopředu, zadek dozadu a jede se! Dal jsem to asi 10 x, abych měl ten správný úhel záběru pro video 😀

Třeba třetí schod nebo sešup vypadá strašidelně, je ale celkem snadný…

Pak už je to pohoda…

Když zvládnete jeden, dva, tři, čtyři kamenné stupně (schody), jste víceméně v suchu. Následuje menší kamenný chodníček do zatáčky (vyplatí se sledovat navigační čáry na kamenech), potom je třeba se srovnat a nějak rozumně si najet na velký šutr, na jeho konci přizvednout předek a šup dolů! Pohoda, ne?

O kousek dál je takový vtipný kamenný žlab a nenechte se zlákat následným chodníčkem, ten je lepší opustit směrem vpravo a nadjet si do následné zatáčky ostře se stáčející vlevo. Zbytek černého trailu je už opět převážně jetelný na oči. Je zde pár kamenných sekcí, kde je třeba dobře koukat a nepanikařit, ale to je vše.

Kamenný chodníček a závěrečný skoček. Tohle už jde, po zvládnutém začátku, tak nějak samo 😀

A kudy nahoru?

Tolik základní popis mých zkušeností z Trutnov Trails. Co se týká transferů nahoru na kopec, má smysl držet se doporučeného značení. Klasika Panský stoupák je v jedné části sice až nepříjemně prudký, jeho hravý závěr a rozumná délka vám to ale vykompenzují. Jednou jsem také stoupal širší stezkou, která začíná nedaleko konce černého trailu a která jej nahoře křižuje. Převýšení je zde zhruba stejné jako u Panského, jen na kratší vzdálenosti, což se odráží ve sklonu. Ale je to široké, upravené a za cca 10 – 15 minut jste nahoře u Jeskyňky.

Tolik aktuální stav Trutnov Trails očima BikeAndRide.cz, teď pojďme mrknout na slibované video!

Aktuální mapa trauilů – Trutnov Trails | Plné rozlišení

Foto: Štěpán Hájíček (Ricoh WG-M1)