SPECIALIZED Enduro (650b/29er) – první dojmy

Je tomu pár dní, co bylo oficiálně představeno nové Enduro od Specialized, či přesněji jeho nejnovější generace, kterou pro přehlednost označujeme jako model roku 2017, i když se na trh dostane nejspíš poměrně brzy. Na tomto stroji jsme se přitom s Kubou již stihli povozit, respektive jsme si měli možnost prostřídat Enduro Comp 650b a 29er.

(úvodní foto: Sterling Lorence – Specialized)
Ti rychlejší a zvídavější si jistě rychle kliknou na stránky Specialized.com, zde si nalistují stránku s modely Enduro a záhy zjistí, že varianta Comp je aktuálně jediným zástupcem nové generace na čistě hliníkovém rámu a zároveň, že se jedná o nejlevnější, nikoliv však ošizenou variantu Endura za 89 999 Kč.

Za své peníze dostanete vidlici Rock Shox Yari (levnější bratr Piku a Lyriku), tlumič RockShox Monarch Plus, brzdy SRAM Guide R, teleskop Specialized, stejně jako kola Roval, firemní pláště v provedení GRID atd. To jen tak pro začátek, abyste měli představu, na jakých kolech jsme to vlastně jezdili. Hovořím-li v množném čísle, myslím tím skutečně dvě kola!

SPECIALIZED Enduro Comp 29

Tak kluci, kdo si bere které?

S kolegou fotografem Kubou jsme měli to privilegium, že jsme byli odvezeni ke stanici luxusní kabinkové lanovky, vyvezli se na Jizerský Stoh (1105 m, vrchol na polské straně Jizerských hor), zde si projeli kus hřebenovky a pak se spustili dolů směr lázeňské městečko Swieradow-Zdroj. Každý na jednom exempláři čerstvě upečeného Endura Comp, kdy Kuba větší část cesty objel na modelu 650b, já na 29er. Kola jsme si prohodili vlastně až dole a projeli si kus původně polské části Singltreku pod Smrkem, dnes přivlastněné Poláky s poněkud odlišným jménem, popisnými tabulkami atd.

SPECIALIZED Enduro Comp 650b

Specialized Enduro (2017) Comp 29er

Obě verze tohoto kola, obě varianty rozdělené velikostí kol (650b/29“), se vedle řady technických inovací dočkaly také úpravy geometrie. U menšího brášky (650b) se ladily víceméně detaily, „velký bratr“ 29er zaznamenal výraznější posun, jak jsme si ostatně pověděli již v rámci obecného představení: „…devětadvacítka se naopak více položila, hlava 66° namísto původních 67,5°, zadní stavba je o 2 mm delší (432 mm) a horní trubka o poznání kratší (611 mm „včera“, vůči 575 mm „zítra“, vel. M).“

S devětadvacítkou jsem osobně dojel k lanovce, vyvezl se na kopec, zde si užil kus luxusní „vysokohorské“ hřebenovky, něco sjel, něco málo nastoupal, pak jsme se vrátili k horní stanici lanovky a pustili se kolmo dolů směr Swieradow-Zdroj. Na první letmé vyzkoušení, navíc s pořádnou kopcovinou, to bylo akční víc než dost!

Původní generaci Specialized Enduro 29 jsem po jejím „prvním ochutnání“ dost zkritizoval (Specialized Enduro 29 – představení, rok 2013). Nebylo to vysloveně špatné kolo, jen mi k němu nesedělo označení Enduro. Na to bylo nějak moc živé. Nová generace je díky delšímu kroku zadní stavby a hlavně díky více položené vidlici v tomto směru o poznání lepší. Tak nebo tak jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že jednu na devětadvacítce…

Štafle, které samy chodí!

Kombinace velkých kol a vyšších zdvihů mi dlouhodobě nevoní, i když jsem ochoten uznat, že jsou situace, kde to může fungovat a jsou jistě i jezdci, kterým to může, či snad musí vyhovovat. Nová generace Endura 29 je možná o něco blíž tomu abych uznal, že velká kola, hrubší pláště a vyšší zdvihy mají smysl, že jsou rozhodně místa, kde se jejich nasazení vyplatí, milovat a uctívat tuto mutaci ale nejspíš nikdy zcela nebudu.

Vysloveně na zadek si nemůžu sednout ani po prvním dojmu z jízdy na Enduru 29, kdy jsem se za řídítky stále trochu cítil „jako na štaflích“. Ale byly to poměrně příjemné štafle, které fungovaly vážně hezky. Hřebenový trail jsem díky nim projel, i značně unaven a ne zrovna v plné koncentraci, jako nic. Řada míst, kde jsem se snažil přemýšlet nad stopou skončila tím, že jsem jel rovně a kolo si to nějak přebralo. To byl v ten moment vážně luxus. Posed byl také příjemný – ani dlouhý, ani krátký, zkrátka to celé dohromady fungovalo.

Pak jsme otočili kormidlo zpět a já začal objevovat další přednosti Endura 29. Ten samý hřebenový trail vedoucí po kamenech, mezi kameny a přes kameny najednou neklesal jako cestou „tam“, ale lehce stoupal, takže to byla místy docela výzva. Hlavně s ohledem na techniku a rovnováhu. S devětadvacítkou to ale byla docela brnkačka. I při stoupání jistá geometrie, nemalá boční stabilita, velká styčná plocha velkých a vcelku širokých gum, průměr kol jako takový. Prostě to jelo, jelo a jelo. Ani mi zrovna nebylo špatně… Nádhera!

Tohle že je erzeta?

To co následovalo po návratu k lanovce je, či bývalo, pokud se nepletu, jednou z erzet polského seriálů enduro závodů EMTB.pl. No, nechtěl bych to jet celé dolů na jeden zátah, navíc po tom, co bych tento a další podobné kopce nastoupal po svých, nikoliv komfortně v kabině lanovky!

Dolů to prostě bylo kolmo! Prakticky žádné zatáčky, ty asi v Polsku moc neuznávají, jen sklon jako hovado (alespoň na začátku)! A také hromada malých, středních a velkých balvanů, s nimiž si zjevně každou chvíli pohrává přívalový vodní tok, proto jsou některé pevné, řada z nich ale leží volně a člověk netuší, co se stane, až na ně najede, neřkuli pokud by zrovna intenzivně brzdil, nebo se snad snažil zatáčet 😀

Byl to zkrátka slušný hard-core, nekonečný rock-garden, kdy Rubena, dnes Mitas „no choice“ v Novém Městě je proti tomu asfaltová cyklostezka podél Dunaje! Sorry, trochu jsem se nehal unést, ale bylo to vážně výživné, navíc ve stavu částečného oblbnutí, i když mě osobně poté, co jsem se na hřebeni málem pozvracel, se začínalo jet lépe a lépe, na rozdíl od některých, na něž dolehla krize předchozího uvítacího večera právě zde!

Už vím proč…

Už vím proč velká kola a velké zdvihy! Enduro 26“ a 650b jsem měl vlastně vždycky rád, tady bych se ale s nimi nejspíš dost trápil. I když i u nového Endura 29 jsem na pár místech pocítil určitou živost řízení při jízdě kolmo dolů s brzdami rozpálenými doběla, byly to ale jen chvilkové momenty oproti skoro trvalému projevu divokosti nezkrotného mustanga, jež vykazovalo řízení předchozí generace ve strmějších sjezdech.

S novým Endurem 29 jsem si byl i zde docela jistý. Zprvu vyděšený, pak unavený a vyklepaný, ale když se pak kolmo na vrstevnice padající trail začal lehoulince rovnat, zjistil jsem, že si se stezkou místy i hraju, že už nebojuji jen o holý život. Takže nakonec má u mě Enduro 29 nové generace palec nahoru. Vysloveně moje krevní skupina to asi nikdy nebude, pokud jde ale o ultimátní sklony, terény a sjezdy, či o jezdce, kteří si nejsou stoprocentně jisti nad malými koly, pak je verze 29er jednoznačně smysluplná a co se týká nové generace, tak i parádně funkční.

Alespoň dle těchto prvních a značně specifických jízdních dojmů. Dost mě láká představa půjčit si v jeden termín Enduro 29 a 650b a udělat pár jízdních srovnání v reálném čase! Tzn. projet si za jeden den identický trail nejdřív na jednom, potom na druhém rozměru Endura. Nebo pak i na třetím, když si půjčím kola 6Fattie, alias 650b+.

SPECIALIZED Enduro (2017) 650b

Menšího brášku, Enduro 650b nové generace, jsem měl půjčeného jen na chvíli a objel si s ním kousek klesavé části polského Single Tracku. Moc zkušeností s ním tedy zatím nemám, ale i tak vám řeknu jedno. Pokud jsem u Endura 29 touto zkušeností alespoň částečně prozřel, po přesednutí na Enduro 650b jsem se najednou cítil jako doma. Tohle je to, co mám rád a co mě baví.

Byl to vlastně docela skok. Zdánlivě identická kola, jen s jiným rozměrem plášťů… Ale pocit za řídítky je úplně jiný. Zatímco devětadvacítka ve mně budila dojem příjemného všestranného all-mountain kola, které stejně rádo klesá jako stoupá, pak mě verze 650b přesvědčila, že zde to je hlavně o cestě z kopce dolů a na kopec to člověk nějak přežije. Stoupat jsem nemusel, ani nezkoušel, tak toto tvrzení berte zatím hodně s rezervou.

Každopádně jak Enduro 650b frčelo už jen po singlu dolů, to byla lahoda. Kuba si sice stěžoval, že je možná až moc krátké a položené, že ho člověk nemusí z kopce řídit, stačí jen držet řídítka a kopírovat terén, mně to tak nepřipadalo. Nebo ne doslova. Jistě, kolmo dolů bude toto kolo asi hodně „blbovzdorné“, ale tím jak je krátké se mi osobně krásně skládalo i do rychlých zatáček a klopenek. Najednou jsem měl zase pocit, že já jsem tím kdo rozhoduje, nikoliv velké obruče pode mnou a to mi dělalo dobře.

Jak to všechno dopadlo (dopadne)?

Dopadne to asi tak, jak jsem již zmínil. Vyčlením si potřebný čas a vrhnu se do srovnávacího testu obou velikostí a bude hnedle jasněji! A jak to dopadlo v Polsku? Jednoduše tak, že jsme projeli onen kus Singlu, dole umístili naše kola do černé neoznačené dodávky a potajmu se vraceli na prezentaci Specialized 2017 a v ústraní jsme se pak s Kubou hádali, co je lepší.

Kuba, do tohoto okamžiku zapřisáhlý odpůrce velkých kol, byl z Endura 29 překvapivě nadšený až unešený. Já byl směrem k velkým kolům skeptičtější, i když ne již zcela odmítavý, zato jsem se rozplýval nad Endurem 650b. Strávil jsem v jeho sedle jen krátkou chvíli, najednou jsem se ale zase cítil jako za řídítky starého Endura 26“ (rok 2011) tehdy s ohromnou vidlicí RockShox Lyrik, které jsme před lety měli půjčené na Gardě a já si nemohl vynachválit jeho neohroženost. Bez něj bych tehdy většinu sjezdů šel dolů pěšky.

Od té doby jsem čekal, kdy se zase Enduro stane takto neohroženým a snad, snad jsem se dočkal. Jasně, kouknete-li do tabulek geometrie a porovnáte její posun s ostatním světem a obecnými trendy, budete nejspíš jen kroutit hlavou. Pokud jste ale měli rádi styl starého Endura, vaše současné vám dosluhuje a vy řešíte čím ho nahradit, pak je dost možné, že to bude ZASE ENDURO! Definitivní odpověď vám dám ale až poté, co si jej pořádně proklepnu na trailech, které mám dokonale najeté!

Foto: Štěpán Hájíček / Specialized (Sterling Lorence)