Turner RFX V 4.0 – první dojmy

Když jsem v létě minulého roku psal o novince značky Turner – enduru RFX – myslel jsem si, že to bude trvat možná tak rok, než se k tomuto kolu osobně dostanu, jestli vůbec. Přitom ale uběhlo jen šest měsíců a díky klukům z Protocycles se už na něm vozím!

Respektive vyvoněné karbonové enduro, o kterém jsme si dlouze osobně povídal s Davidem Turnerem loni na Eurobiku, ke mně dorazilo už včera. To ale bylo docela hnusně, proto jsem nechtěl jeho ani sebe trápit v dešti a v blátě. Dnes to také nebylo moc slavné, navíc času na kolo zbylo jen malinko, přesto jsem nemohl odolat a prohnal jsem Turnera RFX alespoň na hodinku a půl v lese za barákem.

Uznávám, že na takovouto bestii to chce traily trochu drsnějšího kalibru, ale i to málo co zde máme v Krčském lese se dá využít. Poladil jsem si alespoň kolo podle sebe a načerpal pár úvodních dojmů při zdolávání mých oblíbených technických sekcí, hravých pěšinek, ale i sice krátkých, přesto poctivých výjezdů.

„Ruce vzhůru!“

V první řadě mě hned po rozjetí se ťuklo: „Aha, zase Turner, takže vysoko posazená řídítka!“ Takhle prostě David svá kola staví a já říkám, proč ne! Nemusí to vyhovovat úplně každému, jde to poněkud proti trendu nízkých a dlouhých závodních kol, ale to je jedno. I takhle to funguje a takovýto posed je více „blbuvzdorný“ a „sebevědomí zvyšující“. Sám o sobě jsem nikdy netvrdil, že umím jezdit s váhou na předním kole, tak proč se trápit, když to jde tak pohodlně jako na Turneru RFX.

Geometrie, posed a styl ovládání mi v mnohém připomíná RB Bandit 675, alespoň takto na první dojem. Naopak dokonalým protikladem je dle mého Giant Reign, který je také skvělý, ale filosofie jeho stavby je úplně obrácená. Vysoká řídítka jsou přitom účinným pomocníkem v boji s vlastním strachem z výšek, v boji se strachem, že se někde zapíchnu. Něco podobného jsem v sedle Turneru RFX za tu krátkou chvíli nepocítil ani náznakem. Naopak jsem vyšvihl všechny své oblíbené trialové skalky s naprostým přehledem, až jsem si říkal, jaká je to nuda! Podobně, jako když jsem v Krčáku letmo proháněl Canyon Strive CF.

Super na tom bylo, že jsem měl alespoň příležitost a motivaci zkusit jednu novou skalku, tedy spíše tradiční místo netradiční stopou. Tu jsem měl už nějaký čas vyhlédnutou, takže jsem tam přijel, proletěl dané místo očima a bez zastavování to tam vyslal a… Byl jsem rázem dole a šel to zkusit znovu. Juchůůů!!!

XC hmotnost, enduro zdvihy!

Na jakékoliv bližší hodnocení je zatím brzo, tak jen v rychlosti shrnu, co mě na kole bavilo, překvapilo atd. V první řadě je šokující hmotnost. Nevážil jsem ho, ale je to „nesmysl“ někde kolem 12 – 13 kg. Na kolo se zdvihem 170/160 mm! Jasně, karbonový rám, karbonová kola a další lahůdky jako sedlovka 9point8 Fall Line…

Neskutečné je, jak tohle kolo jede už jen po rovině nebo do kopce. Že je DW-Link – tradiční systém používaný u všech Turnerů (Pivotů a Ibisů) – mimořádně efektivní, o tom není pochyb. Šokující je hlavně lehkost celku, lehkost jízdy připomínající běžné XC stroje nebo lehoučké trailově-sportovní hračky. Tohle že je enduro s takovými zdvihy???? Nechápu, vždyť je tam Lyrik a na kolech Hans Dampf! Jo, karbonová kola Industry 9 udělají své. Už když jsem si RFX přebíral a vzal do ruky přední kolo, nestačil jsem se divit, protože nic neváží! Karbon, karbon, karbon!

Skvělá mi dle prvních dojmů přijde také vidlice RockShox Lyrik nové generace, která je krásně citlivá, aktivní a přitom až překvapivě progresivní. Pocitově o dost progresivnější než bývá Pike. Skvěle tak ladí svou funkcí se zadní stavbou, kde funguje její bratr RockShox Monarch Plus. Ten je naladěn rovněž na krásně pohodlnou notu. Na to, jak jsou kola se systém DW-Link někdy až suše nenápadná ve způsobu jak funguje zadní stavba, zde máte v terénu pocit, že se vzadu skutečně něco děje. A to se mi líbí! Efektivita, aktivita a hloubka kroku jsou zjevně vyladěny dokonale v jeden sehraný orchestr.

Enduro pro normální lidi…

Celkově mám pocit, jako by toto bylo „enduro pro normální lidi“, když si odmyslíme jeho cenu samozřejmě! Díky kratší a vyšší stavbě či stylu ovládání, které je krásně stabilní a díky lehkým a tuhým kolům neskutečně pohotové, a také s ohledem na aktivitu a vnímavost odpružení, je radost s ním blbnout právě i jen v „lese za barákem“. Není to rozhodně ten typ endura, který musíte drtit nadoraz, „aby to něco dělalo“. Naopak tomuto kolu se líbí jak pohodové výletní tempo, tak ho po chvíli zvyku nezaskočí ani ostřejší a dravější jízdní styl. Zvykat si musíte hlavně na jeho lehkost…

I když, na něco podobného si budu zvykat rád a už teď vidím, jak budu ronit krokodýlí slzy, až budu Turnera RFX za týden vracet… Snad toho s ním do té doby stihnu objet co nejvíc, ať se můžu v ostrém testu zase hezky rozepsat, a hlavně, ať se s ním můžu dosyta pohoupat v terénu!!!

(foto: Štěpán Hájíček / Rob Trnka, foceno pro Protocycles.cz)