SANTA CRUZ 5010c – test

Za dobu mé novinářské a testerské kariéry se mi do rukou dostala řada klenotů, přesto takové příležitosti neberu jako samozřejmost, ale naopak jako velký svátek. Stejně tomu bylo v případě Santa Cruzu 5010c, sportovním trailbiku s výbavou snů a stejně tak i cenovkou z říše pohádek.

Představovat značku Santa Cruz snad ani není třeba, jelikož tuto kalifornskou legendu zná snad každý trochu zapálený biker a skoro každý někdy alespoň na chvíli snil o tom, jaké by to bylo jednoho Santu vlastnit.

Vedle jiného je Santa Cruz dobře znám díky specifickému systému zadního zavěšení VPP (Virtual Pivot Point), který vyvíjí společně s jinou zámořskou legendou, značkou Intense. „Virtuál“ od Santy, či zkráceně VPP, se přitom stal synonymem často používaným pro popis nezávislých systémů podobného ražení, jimž s oblibou říkáme univerzálním pojmem „dual link“. VPP je zkrátka praotcem všech řešení jako je Giant Maestro, Lapierre X-Control, systému co používá Niner a mnoha, mnoha dalších.

Sportovní základ

O skladbě modelové řady Santa Cruz rovněž nemá smysl se zbytečně rozepisovat, jelikož nejsme žádný katalog kol. Každopádně s ohledem na zařazení modelu 5010 je třeba poznamenat, že tento relativně mladý kousek patří do kategorie trailbiků, až čistě sportovních strojů. Zdvih zadní stavby 130 mm (dopředu lze nasadit vidlici s délkou kroku 120 – 140 mm) jej přitom řadí na samotný začátek modelů na středních kolech, kdy větším asketou je už jen velký Tallboy na 29“ kolech (100 mm vzadu). Naopak nad řadou 5010 stojí mladá legenda technického ježdění, Santa Cruz Bronson.

Jelikož se mi těsně před prázdninami sešlo vícero kol, neměl jsem možnost vozit se v sedle tohoto „Santouše“ déle jak dva dny, i tak jsem se ale o něm ledacos dozvěděl a stačil také propadnout jeho kouzlu a mámení superluxusní výbavy. Tohle je zkrátka kolo snů, na které člověk jen tak nezapomene.

Jsou-li vůbec k nalezení

Popis jeho vlastností by přitom mohl být až strojově strohý, jelikož lze všechna kritéria zkoumaná u testovaných kol označit známkou výborně a to ještě podtrhnout, případně doplnit o pár vykřičníků. Je to celkem logické, přesto nelze přejít fakt, že na takovémto kole se slabiny hledají hodně špatně, jsou-li vůbec k nalezení.

Vezměme to ale hezky popořadě, jak jsme zvyklí, což znamená začít posedem. Ideální trailový, dokonale vyvážený! Tečka!!! Ne, vážně se mi na Santa Cruzu 5010c sedělo skvěle. Jen jsem si trochu poladil polohu řídítek, představec otočil nahoru a posunul ho až k hlavě, jak to mám rád a jak to s oblibou dělám, abych srovnal podmínky testů všech zkoušených kol. Pak jsem měl k dispozici hodně příjemnou polohu s lehkým předklonem nad řídítka, tak akorát pro sportovní šlapání, přitom ale stále dostatečně přímou a komfortní, aby mě nebolela záda a hlavně, aby se kolo dobře ovládalo i v náročnějším terénu.

Ovládání je dalším zářně hodnoceným kritériem, které výtečně odpovídá dané kategorii, ba co spíše lehce utíká ke stylu vyšší zdvihové skupiny. Dost také záleží na nastavení odpružení, přesněji hodnoty sagu. Při vhodném sportovním set-upu je řízení v zásadě neutrální, s trochu měkčím odladěním zadního odpružení začíná převažovat stabilita nad točivostí a své udělá i základní úhel hlavy 67°. Třeba když jsem druhý den vyrazil s batohem plným fotovýbavy a jen zlehka dofouknul tlumič, měl jsem cestou dolů pocit, že sedlám spíše stabilní endurko než sportovní a živý trailbike.

Možnost odladění účinku kompresního tlumení v režimu Trail se může jevit u kola se systémem VPP jako zbytečné, avšak pro jemné doladění čistě sportovního naturelu se může hodit.

Prodloužená mícha

Občas se to projevilo i lehce delším obloukem v zatáčce, vše ale závisí na zvyku. Ono vám ostatně ovládání tohoto kola během chvilky přejde natolik silně do krve, že ani nemusíte přemýšlet nad tím, jak se kolo chová a jak se máte k němu chovat vy, aby plnilo vaše příkazy. Jeho karbonový rám totiž skrze řídítka působí jako vaše prodloužená mícha a vy předem víte, co kolo udělá. Dostalo mě i pár situací, kdy jsem neopatrně vletěl ne zrovna ideální stopou do rozbitější sekce a lekl jsem se, že to bude až moc. Vždy ale stačilo pevně sevřít řídítka, lehounce pošimrat brzdy a už jsem zase cítil pevnou půdu pod koly.

Samotné ovládání Santa Cruzu 5010c je skvělé, dost mu v tom ale pomáhá neméně parádní odpružení a zapomenout bych samozřejmě neměl ani na lehoučká a krásně pevná kola Industry Nine s karbonovými ráfky, která svou minimální rotační hmotností dokonale podtrhují hravost a rychlé reakce celku.

Od kol ale zpět k již zmíněnému odpružení, u něhož lze předem předpokládat, že bude jednoduše skvělé. Jinak by si snad ani Santa Cruz nezasloužil svůj celosvětový obdiv. První, co mi na funkci zadní partie uhranulo, byly reakce na záběry do pedálů. Neříkám, že jsem měl pocit zcela pevného zadku jako u hardtailu, i tak ale byly reakce celku neskutečně pohotové, což je opět, vedle odpružení, nemalou zásluhou lehoučkých a pevných kol.

VPP v plné kráse. Princip je prostý: pevný zadní trojúhelník a dvě malá ramena spojující jej s rámem. Jejich přesná poloha, sklon a délka pak určují vlastnosti zadního odpružení.

Po esovité dráze

Stejně tak i samotný zadek se při záběrech zbytečně nehoupe, ba naopak vlivem působení sil přenášených řetězem na hnané kolo celá zadní stavba příkladně tuhne. To je ostatně jedna z klíčových vlastností systému VPP, který, vedle jiného, proslul svou typickou esovitou křivkou pohybu zadní osy. Na pár Santouších jsem před lety už jel a co si tak matně vzpomínám, přijde mi, že u této nejnovější generace je „VPP efekt“ stabilizace zadní stavby silami pohonu záměrně zjemněn. Už zde není až tak patrná blokace a citelný „bod zlomu“, když zadní kolo narazí na překážku. Vše je tak nějak samozřejmé a plynulé.

Potřebuješ zrychlit, jede to! Přijde kořen nebo kámen, zadek ho sezobne. Snažil jsem se zadní partii záměrně zablokovat maximální silou vyslanou na zadní kolo těsně před větší překážkou a ono se nic nestalo. VPP velký kořen normálně pobralo. Svůj vliv na tom může mít i prostá skutečnost, že dřív jsem jezdil na VPP od Santa Cruz s trojpřevodníkem, nyní se systémem 1×11 s přední pilou 36 zubů.

Malinkou dvaadvacítkou přitom člověk přeci jen vyvine vyšší okamžitou sílu, vyšší točivý moment, a také linka řetězu je někde jinde. Nakonec je to ale jedno, důležité je, že to funguje přesně tak, jak si jen lze vysnít. Santa Cruz (Intense) VPP, DW-link a ICT od Ellsworthu jsou podle mě jedny z nejlépe fungujících závěsů co se poměru efektivity a citlivosti týká. Každý z nich má něco do sebe, všechny ale fungují skvěle!!!

VPP je zkrátka mocné zaklínadlo! Direct Mount převodník Race Face zase krásný kus frézařiny, jen těch zubů by mohl mít na můj vkus méně…

Selektivní odpružení?!

Skvělá mi přišla zadní stavba i z pohledu funkce v terénu. Zadek byl vůbec naladěn poměrně aktivně, takže si člověk mohl užít pocit skutečně aktivního odpružení. Krom toho, že se zadní partie s chutí více zhoupla na výraznějších příčných nerovnostech jsem měl pocit, jako by zadek fungoval selektivně.

Krásně zobal ve výjezdu, a jak jsme si již popsali, při dupání do pedálů se nikterak nehoupal, ani jezdce neobtěžoval propady a jinými záludnostmi v rámci manévrování a prací s těžištěm. Přitom ale v těžším terénu běhal krásně nahoru a dolů. S dobře promazanou vidlicí Fox jsem si proto až říkal, že je tohle kolo postaveno na vyšším zdvihu, než o čem hovoří katalog.

Drobné spodní rameno je tím, kdo se stará o maximální efektivitu. Všimněte se malého gumového dorazu, aby to nekopalo zpět.

Nežeň ho za hranu!

Santa Cruz 5010c má ale svoje limity, dané třeba už jen obutím, takže byste jej neměli hnát za jeho hranice. Na hravých trailech ale dokáže vyprodukovat hromady akce a zábavy. Nad to vše mě mile překvapilo, že to celé má jasný konec, tedy dostatek progresivity na konci kroku. Vzpomínám si na staršího Nomada, který fungoval výtečně, jen byl až moc lineární, ne-li vysloveně degresivní, proto gumička na pístnici tlumiče až moc často končila u spodního oka tlumiče a občas byl cítit i ostřejší doraz.

V případě 5010c ale vždy na konci zůstala určitá rezerva, přes níž jsem se nedostal ani na jednom středně větším terénním dropu záměrně skákaném „na placku“. Velikost oné rezervy přitom přímou měrou souvisí se sagem, což je logické a krásně to demonstruje, jak dokonale je zadní zavěšení odladěné. Celý vtip je navíc v tom, že se na konec rozsahu tlumiče jen tak nedostanete, ani když jej více ufouknete a budete se pohybovat na hodnotě sagu třeba i přes 30%. Přesně to se mi stalo, tlumič jsem pak dostal skoro k dorazu, ale jen skoro.

Bovdeny do rámu, proč? Vnější vedení je praktičtější, někdy je to ale změť hadů…

KOMPONENTY

Z komponentů a jejich hodnocení by se dal složit další slušný román, jen bych se jim asi musel specificky věnovat trochu déle, už ve fázi testování. Začnu-li u plášťů, pak bych zhodnotil, že Maxxisy Ardent Race skvěle jely a dobře držely na hlíně a na pevném povrchu. Co jim ale vysloveně nesedlo byly přeschlé cesty, drolivé skalky a tak podobně. Zde se zkrátka projevil nižší a spíše hustší vzorek, který se neměl o co zapřít. Kdyby před testem krapet zapršelo, věřím, že by bylo vše o dost jinak.

Již v samotném testu byly několikrát zmíněny výplety Industry Nine, které jsou skvostem samy o sobě. Těžko se samostatně hodnotí na kole které neznám, pravdou ale je, že díky jejich minimální hmotnosti a velice pevnému výpletu frčel Santa Cruz 5010c tak dobře, jako by mi celou dobu někdo foukal do zad!

Kola Industry Nine – krásná, precizní, lehká a rychlá!

Hope Tech 3 E4
Exkluzivní a kultovní hračkou jsou také čtyřpístkové brzdy Hope, z nichž jsem sice s ohledem na funkci nepadl na kolena, úchvatné ale na nich je jak vypadají a dle rozmluvy s mechanikem i to jak fungují a kolik toho vydrží. Jelikož si osobně libuji ve spíše agresivnějším projevu brzd, musel jsem si s brzdami Hope trochu pohrát, aby dělaly co chci já.

Vytočil jsem kolečko progrese téměř na maximum, napolohoval páčku – obojí se snadno a přesně dělá dobře dostupnými kolečky – pak to bylo hned lepší. Krátký chod a ostřejší náběh byly tím, co jsem požadoval. Stále to nebylo až tak kousavé jak to umí staré Avidy, zato jsem se mohl spolehnout na vysokou sílu stisku a dokonale plynulou modulaci.

Brzdy Hope lze ladit donekonečna! Jedno kolečko slouží pro nastavení míry progrese, druhé pro snadnou úpravu vzdálenosti páky od řídítek.

Santa Cruz 5010c – závěr

Tenhle Santa s tímto osazením na mě působil jako totální zjevení. Úžasný je už jen jeho vzhled, barva a k odstínu rámu sladěný set exkluzivních kol. Totální je jeho cena, ale hlavně jízdní vlastnosti. Nejsem si úplně jistý, zda bych zcela propadl oblým křivkám jeho rámu, pár ostrých hran by mu neuškodilo, ale pokud mě něco pohltilo, pak to byl pocit za řídítky. Ovládání dokonale intuitivní, poslušné a s hromadou jistoty pro těžší pasáže.

Odpružení luxusně odladěné a fungující přesně tam a přesně tehdy, kdy je ho nejvíce potřeba. Jasně, každé kolo má něco a stroj za 200 000 Kč už jen z principu musí být skvělý, ale zde to není jen o ceně a výbavě, potažmo o hmotnosti. Santa Cruz je drahá značka, ale to za co platíte není jen nápis na spodní trubce. Platíte též za dokonalé zpracování a dokonalé ovládání.

Jakoby toto kolo bylo vaší prodlouženou rukou, tak dobře, tak rychle a přirozeně vám může sednout. Osobně bych nasadil jen o něco hrubší pláště, třeba klasický Ardent dopředu, menší převodník, protože roztáčet třicetšestku se mi chtělo první den, druhý už mi z toho koprněly nohy… To vše je ale irelevantní, jelikož Santa Cruz se skoro vždy staví na zakázku nebo vám ho odladí dle vašich požadavků, tak proč bych měl ještě dále brblat nad jeho extra sportovním vybavením.

Foto: Štěpán Hájíček