Lapierre Spicy 327 – TEST

Nového Lapíka Spajsinu, jak občas interně nazýváme toto kolo, jsme neměli dlouho, přitom jsme ho ale stihli slušně potrápit. Již dříve jste si proto mohli přečíst naše první dojmy, dále osobitý Mikulášův test-report z Krušných hor a nyní je řada znovu na mně, abych vše shrnul a poskládal střípky našich zkušeností do mozaiky klasického testu.

Pro začátek bych mohl připomenout, že ač je Lapierre Spicy sice letitým modelem, který nás již dříve slušně uhranul, pro letošní modelový rok (2014) se ale dočkal řady zásadních změn. Nezbytnou inovací jsou střední kola 650B (27,5“), s nimiž přišel i zcela nový rám a to jak v hliníkovém, tak i v karbonovém provedení. Na hraní jsme dostali základní model z této řady, Lapierre Spicy 327 postavený čistě na „hlíně“.

Svalnatý žabožrout

Relativně jemné tvary a uhlazený šarm francouzského šviháka minulých ročníků vystřídal v letošním roce hrubý až osvalený vzhled, který budí dojem, že otázka tuhosti a odolnosti nebyla ani v nejmenším podceněna. Dále bychom vaši pozornost rádi zaměřili na horní rameno zadní stavby využívající osvědčeného nezávislého zavěšení OST+ (francouzská variace na téma FSR), k němuž je připojena vidlička přenášející pohyb zadní stavby na tlumič Fox.

Dvě jsou víc než jedna

Když jsem si tento prvek blíže prohlížel, říkal jsem si, že by bylo elegantnější a snad i praktičtější, pokud by osa této vidličky byla integrovaná do spodního čepu horního ramene – vznikl by tzv. koncentrický čep. Vývojáři ale nejspíš měli své důvody pro jeho posun o kousek vzhůru, zřejmě z důvodu optimální kinematiky. V každém případě je toto řešení rozhodně elegantnější, než prapodivný nástavec nasazený na tlumiči u Spicy a Zesty modelového roku 2013.

Ty jsi ale dutý!

Rovněž bych rád upozornil na oblast zadních patek, které jsou vskutku monstrózní. Alespoň při pohledu z vnější strany. Nejsem si jist, jak je tomu u karbonu, ale zde na hliníkovém rámu je z odvrácené strany velký a zevnitř otevřený dutý prostor. Svůj účel to ale plní, a když vezmete za zadní kolo a zkusíte s ním cloumat ze strany na stranu, tak se téměř nehne. Ne až tak slavné je řešení zadní osy, ale k tomu se ještě dostaneme v závěru v rámci praktických poznámek.

Máš řidičák na autobus?

Lapierre Spicy bylo vždy velkým kolem a s většími obručemi je snad ještě větší a delší než kdy dříve. Ano, měli jsme půjčenu velikost L, osobně se kloním spíše k Mkům, ale i tak bylo řídící centrum delší než obvykle. Zaprvé to dokazuje moje orientační měření délky posedu (54 cm je minimálně o 2 cm více než u srovnatelných kol dané kategorie), zadruhé to dosvědčil i Mikuláš, kterému s jeho dvěma metry vzrůstu bylo Lkové Spicy tak akorát (sedlovka šla na limit).

Skřipec se nekoná

Nebojte se ale, že byste za řidítky peprného Lapíku seděli nataženi jako na XC kole let nedávno minulých. I když máte sedlo nahoře, je posed stále celkem komfortní a vzpřímený. Se sedlem dole pak na výraznější délku horní trubky snadno zapomenete. Brzy ale poznáte autobusový projev Spicy někde jinde – v ovládání. Konstruktéři Lapierre zřejmě rezignovali na „pochybný“ hon za co nejkratší zadní stavbou a nové Spicy udělali velké po všech směrech. To s sebou nese celou řadu specifik a „vedlejších“ efektů.

Držet řidítka? Zbytečné!

V první řadě to je až enormní jistota řízení, aniž by však vidlice byla položena téměř rovnoběžně se zemí. I když její úhel 66,5° stupně rozhodně nelze označit za zbytečně ztopořený. Každopádně kombinace delšího rozvoru, volnějšího úhlu hlavy a zbytečně nezkracované zadní stavby znamená, že se můžete postavit kolmo dolů z Ještědu a bez většího váhání se rozjet. A že jsem to osobně zkusil – reportáž Enduro Race Ještěd.

Odvrácená strana slunce

Parádní je tedy Spicy ve všech krutých padácích téměř bez ohledu na povrch, jelikož mu v tomto směru ve velkém stylu asistují pláště Schwalbe Hans Dampf – o nich ale více v sekci komponenty. Stabilita a nadhled jsou věcí jednou, jaký to má ale vliv na ovládání? Noooo… Zaleží na tom, kde jezdíte a co od kola očekáváte. Začnu-li z odvrácené strany Slunce, tak nejhorší byly v sedle Spicy utažené klopenky. Ani ne tak vracečky projížděné v malé rychlosti, tam mi celková stabilita umožnila se skoro zastavit, v klidu se rozmyslet kudy dál a pak se opět rozjet. Rychlé klopenky byly ale „vopruz“.

Děkuji, špagety dnes nebudu

Když ještě jednou připomenu naše společné dovádění na Enduro Race Ještěd, tak zde byly dvě modelové situace, kde se Spicy necítilo vůbec dobře. Pátá RZ vedla po lajně B2 (turistická), kde jsou velké klopenky a nájezdy do svahu. Tady to ještě šlo, ale že bych se nějak zásadně bavil, to se říct nedá. Vysloveným masakrem byla „Špageta“ vedoucí pod lanovkou. „Sakra, to je ale autobus! Jak ho mám do tohohle zlomit? A tady, a tady, a tady…“ Lamentoval jsem, možná že i nahlas.

Klopenky nebrat!

Opět připomínám, že šlo o Lko, na mě tedy trochu větší rám, ale v tomto jsme se shodli s Mikulášem: „Klopenky nebrat!“ Když se ale vrátím zpět do svého rodiště, matičky stověžaté, zaměřím se na jižní okraj metropole a vzpomenu si na své výpravy se Spicy do okolí Zbraslavi a Točné, pak si stěžovat nemůžu. Osobně mám stejně radši rychlé otevřené zatáčky a jiné přírodní radovánky, při nichž bylo Spicy jako doma. Jeho stabilita mě hodně bavila, sjel jsem s ním i věci, do nichž jsem se poslední dobou radši nepouštěl. A některé skalky jsem přeletěl takovým stylem, jako by tam skoro ani nebyly.

Držím se u země

Obloukem jsem si nahrál na téma odpružení, kterému rovněž dávám palec nahoru. Beru v potaz Mikulášovy poznámky o přílišné linearitě chodu a příliš častých návštěvách dorazů, mně se ale něco podobného nestávalo v Praze ani na Ještědu. Nejsem totiž žádný velký skokan, i když od doby, co vozím volné pedály a boty Five Ten se čas od času do vzduchu s kolem dostanu. Jinak jsem ale radši, když jsou má kola pevně spjata se zemí a to se mi v sedle Lapierre Spicy dařilo více než dobře.

Začneme-li vpředu

Je nutné přiznat, že vidlice Fox Float 34 byla jedna z lépe fungujících Foxek aktuálního ročníku, které se mi letos dostaly do ruky. Je krásně pevná, má rychloupínací pevnou osu (na rozdíl od nové Foxky 36) a neboří se zbytečně do zdvihu pokaždé, když se podíváte na přední brzdu. Přitom velice slušně zobe již malé nerovnosti, s přehledem vyhladí středně velké balvany a kořeny a s odhodláním se popere i s velkými sousty. Při dopadech skoků je možná moc měkká, tedy pokud jste draci jako Mikuláš. I já si párkrát poskočil a dropnul, ale na doraz jsem s ní nešel!

Vzadu se dějí věci!

Je-li vpředu nasazená Foxka relativně umírněná návštěvnice městské knihovny s culíkem a popelníky místo brýlí, pak je zadní partie nespoutaná punkerka v odrbaných hadrech. Takový ten typ ze severské trilogie Milenium od Stiega Larssona (Muži, kteří nenávidí ženy atd.). Ne že by si vůbec nerozuměly, dohromady jim to funguje překvapivě dobře. Každopádně zadek je o poznání aktivnější, takže pokud trpíte mořskou nemocí, tohle kolo snad ani nezkoušejte. Ona se zadní stavba dá trochu zkrotit systémem CTD na tlumiči Fox, ten zde ale funguje poněkud svérázným způsobem, proto jej využijete jen občas.

Černá a bílá

Když to ale vezmeme do důsledku, pak ona divokost zadní stavby nemusí být až tak divoká jak se zdá. Hodně totiž záleží na nastavení výchozího tlaku, k jehož kontrole slouží sag-o-metr na levé vzpěře zadní stavby. Jde o jednoduché udělátko, ale i tak se míra sagu kontroluje snadno již pouhým pohledem ze sedla. Na zmíněné samolepce je vyznačen rozsah optimálního ponoření zadní stavby vahou jezdce, kde je na jednom konci poznámka XC a na druhém FR. A skutečně! Pokud nafoukáte tlumič o něco víc, bude se držet u rysky XC a zároveň tak bude projev celku umírněnější, až bych řekl civilizovaný. Na páčku CTD pak můžete skoro zapomenout a aktivovat ji jen na asfaltu.

Disco-punk

To správné disco a punk-rock ale začíná, až když upustíte něco z hlavní komory tlumiče, necháte zadek klesnout až k rysce FR a začnete si užívat aktivity zadní stavby skutečně naplno. Mikuláš by takto narážel na doraz zhruba každých pět minut, mě ale přišlo, že v tomto režimu zadek dokonale využívá každý milimetr svého rozsahu. Ano, na příčných nerovnostech se často zhoupne víc, než je nezbytně nutné, ale proč ne. Mě takové houpání baví, mám rád pocit „že jedu na fullu!“

Šelma před skokem

V terénu se pak odpružení a (ne)přímo i geometrie starají o to, abyste dokázali sjet cokoliv si zamanete. Aktivnější zadek znamená, že se pod zátěží kolo ještě více přikrčí, hlava se více položí a technické úseky pak proplouváte jakoby nic. Divoký a extra aktivní projev zadní partie, který jsem měl tolik rád u starších generací Spicy, se naštěstí s příchodem středních kol nikam nevytratil. Na druhé straně si ale dříve i nyní vybírá určitou daň ve výjezdech.

Zavřete oči, zamykám tlumič!

S vyšším tlakem v tlumiči a menším sagem stoupá Spicy i do prudkých svahů bez většího odmlouvání. Když její zadní stavbě ale ponecháte maximální volnost, bude vás možná trápit její vyšší vnímavost na pohyby vašeho těla při šlapání. Proto, ač to dělám nerad, jsem v prudkých výjezdech přepínal tlumič do střední polohy Trail! Když už tam je a když je tak krásně po ruce…

A to se pak děly věci!

Překvapivě se nestalo, že by se zadek jen lehce stabilizoval. Trailový režim zde byl o poznání více přitažený, proto se zadek nejen zklidnil, ale vlastně i trochu napřímil. Spolu s ním jakoby se o kousek narovnala i hlava. Není to tím, že by CTD samo o sobě promlouvalo do hodnoty sagu, důvod je ten, že se zadní stavba přestala „žvýkat“ s každým šlápnutím a úhly se tedy „subjektivně“ narovnaly.

CTD – má to smysl!

Sice pak tlumič na nerovnosti skoro nereagoval, ale i tak se mi se Spicy podařilo vyjet věci, že jsem sám zíral. Snad to bylo celkovou stabilitou, jistými plášti, delším posedem nebo vším dohromady, jelikož se dalo jet i do strmých svahů vyloženě krokem, aniž bych pociťoval byť jen náznak vratkosti. Takže zase jednou smysluplné využití CTD!

Komponenty

Slibovaný pohled na komponenty nemohu začít jinde než u plášťů Schwalbe Hans Dampf. Rozhodně nepatřím mezi slepé uctívače této německé školy (Deutsche Schule), ale tenhle vzorek mě vážně baví. Líbí se mi jeho jednoduchý kostičkový vzhled, stejně jako oblý profil – velký rozdíl proti klasice Nobby Nic! Přes nemalou výšku dezénu tato guma stále slušně jede, přitom krásně drží na suchu, v prachu, na skále i na kořenech. A to zde nebyla žádná extra měkká směs. Hans je podle mého, i po konzultaci s Mikulášem, skvělá guma do nepohody, která vás podrží a která i něco vydrží. A když už vás má zradit, tak k tomu nedojde stylem „kudla do zad!“

Brzdy Formula RX

V tomto případě je snad ani nebudu hodnotit. Tyto italské kotvy mám celkem rád, snad i radši než jejich poslední modely z vyšších řad. Nejlepší byla stejně první generace The ONE. Tentokrát mě ale eRiXka dvakrát nepřesvědčila. Přičítám to ale především opotřebeným destičkám, kdy ty zadní Mikulášovi při výpravě do Krušek doslova shořely. Nechci je hanit, vím, že brzdí jistě a stabilně, občas skřípou, ale co dnes nemá své mouchy? Na Spicy jen bylo znát, že už toho mají hodně za sebou.

Řazení 2×10

Dva-desítka mě baví! 1×11 je pecka, ale sakra drahá pecka. 2×10 se dá dělat i v dostupném balení a hlavně s nekompromisním rozsahem. Převodníky 36/22 a kazeta 11-36 jsou tím, co k all-mountauin jízdě bohatě stačí. Mohl by tu být i napínák, rockring nebo bashguard, ale když si vzpomenu na Spicy před kolika, třemi lety, kde byl ještě trojpřevodník… Tohle je paráda. A ony ochranné doplňky si už můžete doplnit sami.

Praktické poznámky

Ententýky, kde začít. Brzdy jsem už zmínil. Dodám jen, že nakonec musel Mikuláš dozadu nasadit svého Avida Elixir, aby alespoň trochu brzdil. Docela vtipné je uchycení zadního třmene pod patkou, zevnitř rámu. Brzda je tak dokonale ochráněna, o to hůř se k ní ale člověk dostane, když ji mění nebo jen seřizuje. V zásadě ale stačí delší imbus namísto multiklíče a ono to taky jde.

Na druhé straně zadní stavby bývá u fullů Lapierre karbonový ochranný spoiler. Ten byl i zde, než ho někdo ulomil… Dále. Zaprvé – svalnaté nohy zadní stavby jsou fajn, do levé jsem si ale celkem často kopal patou… Zadruhé – když jsem kolo fotil, zjistil jsem, že přední oko tlumiče je v rámu chyceno přes dva asymetrické kameny. Proč?

Teoreticky takto můžete ladit geometrii, prakticky, soudě dle označení, je zde myšleno na možnost nasazení malého 26“ zadního kola. Proč? To vám vážně neřeknu, ale mohla by to být sranda mít vepředu 27,5“ a vzadu 26“. Vzpomenete si na Trek 69 – 29“ vepředu, 26“ vzadu? Vypadalo to divně, ale fungovalo to, přitom s těmito koly byla obrovská legrace.

Do třetice všeho dobrého i zlého. Výrobcem pevné zadní osy (142×12 mm) je Formula. Jde sice o ne zcela vydařenou kopii RockShoxu Maxle, ale i tak funguje uspokojivě. Problém je jen v tom, že zadní stavba Lapierre Spicy nemá osazení, které by stabilizovalo náboj, když osu vkládáte do rámu. Ale žít se s tím dá, jen je třeba zadní kolo trochu srovnat rukou, pak osa bez dalších řečí zapadne na své místo.

Lapierre Spicy 327 – závěr

Už v dřívějším článku popisujícím mé prvotní dojmy z jízdy na Lapierre Spicy 327 jsem vyslovil otázku, kolik z extravagantní povahy staré Spicy zůstalo zachováno v její poslední generaci. Jsou-li nové modely Zesty (jezdil jsem naposled ročník 2013) výrazně civilizovanější než jejich dávní předchůdci, u Spicy to naštěstí příliš neplatí. Lapierre Spicy není ani zdaleka kolem pro každého enduro či all-mountain jezdce, pokud vás ale jednou jeho výstřední projev dostane, budete se závislosti na něm zbavovat jen stěží. Peprné Spicy je totiž extra stabilní, netrapte ho proto klopenkami, mnohem radši má rovnější cesty, extra náročný terén a rychlé padáky. Jeho zadek umí být relativně umírněný, nebo také pěkně divoký. Není to zrovna ideál pro skákání, držíte-li se ale radši u země, budete jeho projev milovat.

Více informací o tomto kole najdete na webu www.lapierre-bike.cz, aktuální cenu a dostupnost si ověřte na e-shopu MojeKolo.cz

Foto: Štěpán Hájíček