Simpleride Freeride Kemp Maroko – podruhé
V Marockých horách Atlas se tento rok uskutečnil již druhý Simpleride freeride kemp zorganizovaný pro českou skupinu. Okolí Marakéše je vhodné pro biking pouze v jarních a podzimních termínech, jelikož přes léto se teploty pohybují okolo 45°C ve stínu!
Volba druhého termínu proto padla na podzimní období – 12-19. listopadu. Skupina se klasicky sešla na letišti Frankfurt Hahn k odletu v 6:20 směr Marakéš. Na letišti v Maroku na nás čekalo sluníčko, teplíčko a celníci. Kola naštěstí dorazila v pořádku a přistavený minibus nás odvážel směr Tikida Garden Hotel organizovaným dopravním chaosem Marakéše.
Sleduj, co fotíš!
Tomáš, věčný to fotograf, neustále něco fotil a natáčel, přičemž si ani nevšiml, že točí mrtvého motorkáře na vozovce a incident s lokálním poldou působil jako chladná sprcha po dlouhé cestě! Takový je holt život. Skočme dál. S montáží kol pomáhal v servisním středisku hotelu mechanik a řidič Rašíd, který nás doprovázel po celou dobu kempu. Odpoledne nás čekal bazén, drinky, jídlo atd. Vše all inclusive. Paráda!
Na výlet do města piánem…
Na večerní výlet do centra Marakéše jsme si objednali starý piano (starý Mercedes-Benz) a v sedmičlenné bandě do něj naskákali a vyrazili směr Medina. Kouř, světla, spousta lidí, no prostě mazec. Tady kdo nesmlouvá, jako by nebyl, takže náplní večera se staly nákupy suvenýrů za babku v obrovském labyrintu krámečků.
Trénink je základ
Druhý den ráno po snídani v plný polní a s veškerou bagáží vyrážíme do hor. Lehké zdržení nastalo díky obrovské síle Lukáše, který si při montáži kola dotáhl přední osu Foxu 40 a na řadu muselo přijít i kladivo. Cesta do Ourika Valley sežere okolo hodiny času, záleží na hustotě místní dopravy a rychlosti nákupu ovoce. Jako první přišlo na řadu skryté místo, nádherné bike hřiště, kde jsme zkoušeli místní povrch a dostávali instrukce o záludnostech místního terénu. Sjíždění prudkých krátkých svahů, brzdění, zatáčení a kopírování terénu za podpory vesnických dětí navodilo skvělou atmosféru. Další přemístění auty na hotel, oběd, pivo, ubytování a zas na kopec. Trail pod názvem Ourika, který začíná jako singl a pokračuje přes příjemný lesík až do vesnice, se líbil natolik, že jsme ho oklepli do tmy celkem 3krát.
Když nastoupí majstr
Třetí den přišla na řadu jedna strana údolí Ourika-Oukaimeden. Na tento den nám hlídal záda jako druhý guide bývalý mistr ve veteránech Francouz Jean Pierre. Vyschlej, šedivej biker nám ukázal, že jsme vážně ještě potěr!!! Po rozcvičce a srandičkách nás čekal první trail na zahřátí pod názvem Forest. Je to příjemný trail v řídkém borovicovém porostu, navazující na trail Stand Stones, který nahání děs všem, kteří nemají zrovna v lásce kameny. Ty tady vyčnívají ze země jak ruce.
Okusili jste už Tajine?
Po projetí jsme se všichni uklidnili, protože nic není tak, jak vypadá… Prostě pohodááá! Tak jsme ho dali ještě jednou. Byli jsme připraveni a natěšeni na další trail: „Garda“. Jak název napovídá, terén je podobný tomu na Lago di Garda. Začátek hustý porost s klopenkama, pak se trail otevře a začíná víc volného kamení i balvanů, které postupně ustupují a dostáváme se až na singl, který končí pod vesnicí u asfaltky, kde už na nás čekají off-road auta. Oběd máme zařízený u lokála na zahradě a co jiného než Tajine – maso se zeleninou.
Kluci, vemte to tady přes hřbitov
Po obědě se mračí obloha a vypadá to na vodu, ale jdeme na další novou lajnu „Slider“, kde nás Gaspi v půlce trailu prostrkal houštím přes hřbitov, pod kterým nás čekal výhled na údolí s naší poslední částí dojezdu na sypkém povrchu. Kluci jsou už docela vyčerpaný a Martin vzdává poslední jízdu – trail „Red“ s úvodní prudkou pasáží mezi zelení končící v korytu vyschlé řeky. Odtud trasa pokračuje po skalnatém singlu s dojezdem po vesnických schodech. Řidič Rašíd se přiřítil Pajerem tak rychle, že málem strhnul elektrické vedení kolem na střeše a my mohli svítit ještě dneska. Nahoře zhasínali a my pádili na hotel a teplej čaj.
Chyby se tu neodpouští
Čtvrtý den byla na řadě druhá strana údolí Ourika-Oukaimeden – Tree trail. V noci trošku sprchlo, takže dlouhá cesta auty na kopec byla docela přísná na nervy řidičů i naše. Dost to klouzalo, takže i off-road Toyota se točila naštorc nebezpečně blízko převisům. V průběhu rozcvičky přišla oblačnost a my se dostali do mračné mlhy. V dálce a bílé tmě byl slyšet velký sesuv kamení, což dodávalo další adrenalin před jízdou. I guide Gaspi musel místy čekat na vyjasnění, aby se ukázaly záchytné body. Uhnout o 10 metrů tady znamená dojezd úplně někde jinde.
Bacha na kameny
Díky nebezpečnosti výjezdu na kopec jsme zvolili variantu z předchozího dne, a to Forest a Garda trail, na kterém se stala kuriózní příhoda Johanovi. Při průjezdu uvolnil skoro 30 kilogramový balvan, jenž ho přimáčkl i s kolem k zemi. Vše se naštěstí obešlo bez zranění a se smíchem. Oběd jsme měli u Mohamada na baráčku a připravil nám jeho specialitu: kuřecí tajine na cibuli. Po obědě nám předváděl přípravu místního čaje, po kterém jsme byli připraveni si několikrát sklouznout My House trail s dlouhou skálou.
Utahaní, ale spokojeni dáváme kola na auta, vyrážíme pro bagáž a jedeme směr hotel Lecoghardi v Ait Ourir.
Najdi si svojí lajnu
Pátý den je krásné počasí a vyrážíme směr Tichka. Hodina a půl stoupání autem a stále není konec. Najednou se otevře údolí hrající barvami a v tu chvíli si uvědomíme, jak velké hory to jsou. První jízdu jedeme opatrně a prohlížíme si terén, který tu může být při nepozornosti docela nebezpečný. Gaspi určuje tempo a cestu. Hodně otevřený prostor nabízí opravdový freeride, každý si postupně může zvolit svou lajnu. Jezdíme tu většinu dne a ještě nás čeká Anthene trail při západu slunce. No ku..a to je ale bike romantika! Musin a Rašíd nás vezou směr hotel, jak když to ukradli, a pořád melou něco o Rally Dakar. Uf… dojeli jsme v pohodě!
foto 5
Den na relax a servis
Den šestý byl odpočinkový. Po snídani jsme se rozloučili s osazenstvem hotelu v Ait Ourir a přejeli do nového luxusního resortu Amanar. Na odpoledne byl připraven program v podobě Zip Cabels, což jsou mostíky a lana šněrující přes údolí. Dobrej trénink na velký dropy! Lehký servis kol a boj s Pavlovými brzdami jsme vyhráli a mohli udělat čaďák před večeří. Odpočinek je potřeba a my si ho užili naplno.
Zabalte mi to do kupy
Sedmý den na nás čekal „Long“ trail, jenž je dlouhý přes 13 kilometrů. V noci sprchlo a ráno se udělalo azůro. Sluníčko svítilo na zasněžené vrcholky okolo čtyřtisícovky Jebel Toubkal a my šli do triček. Výsadek je před vesnicí Imsker a začátek trailu jsou pořádný kameny, postupně se měníc v menší. Také traverz, na kterém je trail namotán, ukazuje, že jsme hodně vysoko a před námi je dlouhá cesta dolů. Long trail obsahuje veškerý možný terén Maroka od volných kamenů až po červenou hlínu. Vše co si v průběhu kempu osaháš, dostaneš tady naservírováno hezky v jednom balení.
V jaké řeči sakra nadává?
Vysílačkou udržujeme kontakt s našimi auty, marocky nadávajícím Rašídem a skoro anglicky mluvícím Mohamadem, který umí jen Yes, Ok a Coca-Cola. Po dojezdu si dáváme ještě focení a krátké prašné sjezdy. Máme radost i smutek, že je to za námi. Nakládáme kola a jedeme směr Marakéš rozebrat naše motorky do boxů, dát si poslední drink a připravit se na ranní odlet zpět směr Evropa.
Pravý freeriding, berberská kultura a velké hory v nás budou vřít ještě dlouho.
L.T. a Simpleride.cz & Bikingmorocco.com
*Statické obrázky jsou fajn, ale ty hejbací jsou mnohdy ještě zajímavější
Morocco bike camp II from simpleride on Vimeo.
