Author A-Ray 29 Team – nová platforma na karbonu | TEST

Domácí značka Author si nepotrpí na žádné skokové inovace, ale obvykle ladí své kolekce postupně rok za rokem. Čas od času je ale potřeba nabídku obměnit, doplnit, či rozšířit, což v sezóně 2018 dostaly za úkol zejména stroje řady A-Ray. Tato rodinka čítá vícero modelů s různými rámy, koly a s různým zaměřením. My začínáme u toho nejlepšího z nejlepších!

A-Ray 2018, ano, pod tímto názvem jsme viděli již celou řadu fullů Author, se dělí v první řadě podle průměru kol. 29“ palcové stroje si berou na paškál primárně sportovně zaměřené jezdce, jimž nabídnou 100 mm zdvihu nad oběma koly, vyšší míru efektivity, ale rovněž na rychlost a výkon zaměřenou výbavu či ovládání.

Author A-Ray 29 přitom existuje ve dvou verzích, testovaný vrcholný model s označením Team dostal úhledný karbonový rám, o něco levnější varianta je postavená na hliníkovém základu s dvojitě zeslabovanými trubkami. Vedle těchto sportovních štik nabízí Author pod jménem A-Ray ještě verzi na kolech standardu 27,5“. Tento kus je postaven čistě na hliníku a nabízí 130 mm na obou frontách. Z toho je tedy zřejmé, že bude zaměřen více na zábavu a lesní dovádění, než čistě na výkon jako jeho 29“ bratr.

Švýcarský rodokmen

Kde se vlastně vzaly nové rámy Author A-Ray? Spadly snad z nebe? Vždyť se nepodobají téměř ničemu, co známe z kolekcí Author posledních let! Příběh skrývající se v pozadí těchto kol je poměrně zajímavý. Nejde totiž o žádné „čínské kopyto“, jak by se zlí jazykové nejspíš domnívali, ale o projekt jednoho švýcarského designerského studia, které tyto stroje navrhlo pro Author a pro své vlastní využití pod vlastní značkou.

Teoreticky byste tak mohli potkat stejně vypadající rám při výletu po Švýcarských Alpách se zcela jinými logy. Kolik jich tam ale jezdí, to vám neprozradím. Především doufám, že si tuto historku pamatuju z loňských prezentací správně, a že vás i sebe v tomto směru „nelakuju“!

Osobně věřím, že je tento příběh pravdivý, protože už jen pohled na plně karbonový rám, jeho velice dobré zpracování a řadu zajímavých detailů svědčí o tom, že „zde někdo skutečně přemýšlel“. Nebudeme se raději zaobírat tím, nakolik je či není horní partie rámu podobná nejmenovanému konkurenčnímu stroji z USA (značka začínající na „S“), raději se zaměřme na originální detaily.

Líbí se mi třeba zajímavě pojaté horní rameno, které díky svému oblému tvaru opticky splývá s hlavní částí rámu. Jako milovník a obdivovatel skutečných čtyřčepů tleskám použitému řešení zadní stavby, kdy klíčový čep u zadní osy rozděluje vidlici, nikoliv vzpěry, a tak zajišťuje odpružení skutečnou nezávislost (tzv. Horst Link).

Dále mě zaujala zesílená oblast v blízkosti hlavy, stejně tak i okolo středu, symetrické provedení (prohnutí) nohou zadní vidlice, klasické usazení třmene zadní brzdy s bezproblémovým přístupem, prakticky a elegantně vyřešené vstupy kabeláže do rámu nebo zajímavě ostře řezané profily poměrně štíhlých zadních vzpěr připomínajících ostré žiletky.

Velikost Large zvládla by i Marge!

Vím, že je trochu hloupé „stěžovat si“ (navíc opakovaně) na větší velikost rámu testovaného stroje, než je můj dlouhodobý ideál (M). Proto zde nehodlám brečet nad rozlitým mlékem, jen chci hned v úvodu nastínit situaci, aby bylo jasno. K testu jsem totiž dostal rám velikosti L, shodou okolností hned po něm následovaly čtyři další stroje v „Lku“, takže si už zvykám…

Každopádně u kola této kategorie o trochu větší velikost nemusí být na škodu. I proto jsem si kupříkladu zcela záměrně objednal z kraje roku Rock Machine Blizzard 70-29 také v Lku, zejména, abych prostřednictvím delšího rámu podpořil jeho sportovní charakter, a také proto, abych jej mohl půjčit pár kolegům vyšší postavy. Podobné to bylo i u Authoru A-Ray 29 Team, kde jsem sice neměl na výběr z více velikostí, ale nakonec jsem s Lkem neměl žádné problémy. *Nakonec jsem na něm jezdil sám…

Zcela dle očekávání mě totiž za řídítky čekal víceméně klasický sportovní XC posed. Podpořen byl na můj vkus o něco delším představcem délky 95 mm a zejména pak dosti netradičně tvarovanými řídítky RITCHEY WCS Flat 10° (700 mm).

Nikoliv nahoru, ale dopředu!

Tento set, kdy jsem představec od začátku do konce nechal skloněný směrem dolů, abych podpořil sportovní naturel posedu a do určité míry kompenzoval na můj vkus lehce vyšší a delší rám, posouvala ještě více dopředu právě řídítka. Rodla od Ritcheyho totiž na první pohled připomínala klasické vlaštovky, avšak s tím rozdílem, že jejich prohnutí nebylo orientováno nahoru, ale dopředu! Od představce tedy utíkala směrem dále od rámu, a to pod relativně ostrým úhlem, aby se pak ještě ostřeji lomila zpět.

Zpětné zahnutí (backsweep) má v tomto případě hodnotu 10°, což je, nejen na XC poměry, těžký nadstandard. Když jsem přitom tato řídítka viděl poprvé naživo, „zhrozil“ jsem se nad jejich nezvykle malou šířkou. „Jak to nemá alespoň 800 mm!!!“ Jenže realita jejich úchopu byla mnohem méně „tragická“ než jak vyzníval můj prvotní předpoklad. Ostatně sám již delší čas tvrdím, že s rostoucí délkou posedu by se měla řídítka zkracovat, při zkracování posedu zase rozšiřovat. Což se zde do potvrdilo do puntíku!

Abych to uzavřel. Představec otočený dolů, dopředu lomená řídítka s výrazným zahnutím k jezdci a větší, zároveň i delší rám mě situovaly do polohy převážně sportovního charakteru, která ale nebyla mučivě dlouhá a stále mi umožňovala volně dýchat a pohybovat se nad kolem při potřebě zdolávat náročnější terén, či při chuti si se svým strojem více hrát.

Co je malé to je hezké, co je staré to je dobré

Když se tak dívám do tabulky geometrie, skoro mám pocit, že jsem jezdil na poněkud jiném kole, než jaké je zde pomocí milimetrů a stupňů popisováno. Z údajů jako je úhel hlavy 68,8°, sedlový úhel 74,5°, rozvor 1141 mm, horní trubka 600 mm a délka zadní stavby 440 mm (vše vel. L) se zdá, že šel Author u tohoto kola vcelku moderní cestou, či minimálně kombinoval prvky moderní geometrie a klasické postupy.

Z tabulkových hodnot mi proto vychází, že by měl být A-Ray 29 hodně stabilní a jistý, což pravdou bylo i nebylo. Docela často jsem totiž narážel na pocit poměrně živé přední partie, zejména v místech, kde se člověk pohyboval spíše nižší rychlostí. V takových chvílích bylo přední kolo docela živé a člověk jej musel cíleně krotit. Svou roli na tomto projevu sehrál i delší představec a úzká řídítka. Kombinace kratšího a širšího úchopu by naopak celkový projev zklidnila a stabilizovala.

Na tento projev si lze ale docela rychle zvyknout a později daný efekt využít k tomu, aby se člověk, i s poměrně velkým a dlouhým rámem, byl schopen „otočit na pětníku“ či se relativně bezbolestně vejít i do značně utažených zatáček a vraceček. Jakmile se však kola Authoru A-Ray 29 Team dostatečně roztočila, začala na postu řízení kralovat stabilita a jistota vedení směru. V tomto režimu stačilo celý stroj jen zlehka naklánět do zatáček a užívat si, jak přirozeně krouhá jednotlivé oblouky.

Zároveň jsem byl v určitých fázích překvapený, nakolik poslušně a ochotně Author A-Ray reagoval, když jsem se s ním ve vyšším tempu pohyboval po značně zamotaném trailu a razantními příkazy s ním skákal z jednoho náklonu do druhého. Ač bych si zprvu myslel, že něco takového zde nebude příliš snadné, tak opak byl na řadě míst pravdou.

Úzká a měkká

Budu se nejspíš opakovat, ale do projevu řízení v tomto případě a v nemalé míře zasáhla i vidlice Fox 32 SC (Step Cast). Ta se snaží o výraznější odlehčení využitím konstrukce nohou s menším rozestupem a celkově dosti subtilní stavbou s odsazením ve spodní (duté) partii, kde je potřeba získat prostor pro Boost osu (15×110 mm), ale též pro třmen přední brzdy a jeho kotouč.

Vidlice Fox 32 řady SC jsem kritizoval již vícekrát a bohužel ani zde nemůžu udělat výjimku. Nechci tuto řadu úplně roztrhat, ale torzní tuhost konstrukce je, zejména v dnešní době Boostů, rozšiřování, zpevňování a zesilování všeho možného, vlastně dost tristní. Je to možná hloupá metoda, ale zkuste si někdy sevřít přední kolo mezi stehna a zakroutit řídítky. Normální vidlice se trochu kroutí, Fox 32 SC je jako guma!

Ne vždy to musí být na škodu, ne vždy je to nutně špatně, ale co se týká přesnosti vedení směru a jistoty spojení rukou jezdce a předního kola, tak zde má Fox 32 SC velké mezery. Někde příliš nevadí, že si přední kolo „najde cestu samo“, jinde byste ale byli radši, kdybyste mu jeho přesnou trajektorii určovali vy, nikoliv ono vám! Žít se s tím samozřejmě dá, žádný vyslovený „průs..“ to není! Také je možná problém v tom, že jsem už zkrátka příliš rozmazlen tuhostí „velkých vidlic“ jako je Fox 36 apod.

Napravená reputace

Od vidlice a jejího projevu z pohledu řízení je jen kousek k popisu odpružení jako takového. Pokud začnu letmo právě přední jednotkou, pak ta na mě v tomto směru udělala naopak velice dobrý dojem. Jak mám řadu připomínek k její konstrukci, tak na její chod si stěžovat rozhodně nemůžu. Nastavení proběhlo snadno a bez zádrhelů, použil jsem svých Foxácky obligátních 80 psi a bylo vystaráno.

Při tomto tlaku mě za řídítky čekala velice slušná vnímavost na menší nerovnosti, zejména na poměry XC kategorie, ale také poměrně slušná akce. Stále se držíme v kategorii 100 mm, i tak jsem byl ale spokojený s tím, co vidlice předváděla. Se svou akcí to zároveň zbytečně nepřeháněla, byla přiměřeně stabilní a dostatečně progresivní. U takto krátkého zdvihu to nemusí působit jako charakter, který nutně potřebujete, ale i zde se hodí, když se vidlice zbytečně nenoří a nepropadá.

Na druhé frontě, v případě zadního odpružení, byla situace výrazně zamotanější. Zprvu jsem si naladil tlak podle ideálního sagu a byl překvapený, nakolik aktivní, komfortní a vnímavá dokáže být zadní stavba při svých spartánských 100 mm zdvihu. Neduhem tohoto nastavení byla o něco větší život odpružení a zejména pak určité houpání při silově pojatém šlapání na velký převodník!

reklama

Jízda na hraně

Takovýto projev by u sportovně orientovaného kola nebyl jindy brán za pozitivní, ale když si uvědomíte, že je Author A-Ray 29 Team vybaven sdruženým dálkovým ovladačem uzavírajícím synchronně vidlici i tlumič, nemusí být více aktivity a zejména více komfortu rozhodně na škodu. V praxi to vypadalo tak, že jsem si na rozbitějších cestách užíval vyšší míry pohodlí a nemalé činorodosti odpružení, na rovných cestách a zejména pak ve výjezdech jsem tlumič i vidlici pohybem jedné páčky pravidelně zavíral.

Tedy on pohyb páčky obě jednotky spíše přiškrtí, nezamkne je úplně, což ale většinou stačí. Pouze při snahách „opřít se do toho“ vší silou a užít si trochu „spurtování na ceduli“ bych uvítal, pokud by bylo uzavření vidlice ještě o něco pevnější a počáteční hrana tvrdší. Každopádně když se vrátím o krok zpět – s měkčím projevem zadní stavby jsem se nehodlal tak úplně smířit a začal jsem laborovat s tlakem v tlumiči, načež jsem objevil „tenkou červenou linii“.

Tedy bod definovaný o trochu vyšším tlakem vzduchu, kdy tlumič, potažmo celá zadní stavba přechází z nadstandardně komfortní do sportovně tuhé. S dalším zvyšováním tlaku už zadní partie neúměrně tuhla, avšak po chvilce hledání jsem zjistil, že lze najít příjemnou střední cestu, kdy si užijete dostatek efektivity, zároveň nevymažete všechen komfort.

Jeden je víc než dva

Na konec tohoto tématu mám pro vás jedno zajímavé zjištění. Snažil jsem se totiž vysledovat, proč je zadní partie při silových záběrech jednou krásně tuhá a stabilní, jindy se s každým silnějším záběrem trochu zhoupne. Nakonec jsem našel rozuzlení v pohonu, přesněji v aktuálně zařazeném převodníku (řazení 2×11). Hlavní čep zadní stavby totiž leží zhruba na půl cesty mezi menším a větším převodníkem (38/28 zubů), což má za následek, že jsou reakce na malé placce krásně jisté a okamžité, na velké trochu ucourané a měkké.

Ono dost záleží na jízdním stylu a dalších faktorech, ale při cíleném soustředění byl rozdíl projevu na jednom a druhém převodníku docela znát. Zejména při snaze porvat se s kopcem a zařazené velké pile se tlumič „žvýkal“ víc, než by musel. Celé to směřuje k myšlence, kterou jsem měl v hlavě již od začátku testu. Shrnout bych ji mohl do hesla: „Tomu kolu by slušel jednopřevodník!“

Ano, zbavit se dvouplacky a nasadit řazení 1×11 nebo 1×12 by dostalo řetězovou linku přesně na úroveň hlavního čepu, nebo i lehce pod něj a efektivita šlapání by byla zaručena u všech převodů. Zároveň byste se zbavili zbytečného „balastu“ (jeden převodník, přesmykač, vedení, levé řazení…), ušetřili pár gramů a ještě si udělali prostor pro elegantnější a hlavně ergonomičtější usazení dvojité páčky dálkového ovládání tlumiče a vidlice (posadili ji na místo levého řazení). Co říkáte, nestálo by za úvahu přestavět A-Ray na 1xcokoliv?

Jako pírko, nebo jako kočka?

Hlavní část svého hodnocení bych uzavřel ještě jednou krátkou statí věnovanou rychlosti a stoupavosti. Pokud odfiltrujete výše uvedené poznatky týkající se převodů a efektivity odvíjející se od zařazeného převodníku, vyjde vám z této rovnice, že Author A-Ray jede zatraceně dobře. Jak by ne, když i ve velikosti L váží krásných 11,2 kg. Navíc jeho rám je solidně tuhý a při použití menšího převodníku, či po uzavření odpružení, se mu skutečně chce vyrazit za vavříny.

Možná není nejrychlejší na rozjezdech z „nuly do sta“, ale jakmile mu udělíte třeba jen menší počáteční rychlost, nabírá další tempo krásně zlehka, a tak nějak přirozeně. Dosaženou rychlost si pak i snadno udržuje a prostě valí jako pořádně rozjetý valník. Díky hmotnosti a dalším kvalitám karbonového rámu, stejně jako díky kvalitám kol Mavic Crossmaxx Pro 29, Author A-Ray také snadno a ochotně stoupá.

Problém mu nedělají delší táhlé výjezdy, které dává s jistotou hezky v tempu. Pozitivně překvapený jsem byl z jeho chuti s obrovskou jistotu stoupat a střádat výškové metry jeden za druhým i v dosti prudkých výjezdech. Zde bych mu ale osobně nadělil o něco lehčí nejlehčí převod. Řazení 2×11 (kliky s převodníky 38/28 zubů, kazeta 11-42 zubů; *dle tabulky) tuto skutečnost nezachránilo, proto by to s převody 1×11 jistě horší nebylo. Ale to je jen můj úhel pohledu.

KOMPONENTY

To nejdůležitější ohledně přední vidlice a řazení jsme již probrali a zmínili jsme i parádní kola Mavic Crossmaxx Pro 29, která sice nemají „trendy“ karbonové ráfky, jsou ale i tak parádně lehká, tuhá, a tedy i rychlá. Dalším „pánem na holení“ by mohly být pláště Vittoria Barzo TNT kevlar 29×2,10“. S obutím značky Vittoria mám své zkušenosti (dříve pod jménem Geax), takže jsem si na tyto pláště dopředu vytvořil určitý názor. Ten se ale ukázal jako dosti mylný, jelikož se vzorek Barzo předvedl jako „Bardzo dobre opony“ [vážně dobré pláště].

Pravda, na asfaltu to nebyly žádné stíhací slicky, jelikož zde vykazovaly, na poměry sportovního XC obutí, o něco vyšší valivý odpor, na hlíně se ale již roztáčely výrazně snáze. Co mě překvapilo především, byl jejich jistý záběr a spolehlivá přilnavost za řady rozličných podmínek. Jezdil jsem s nimi za mokra, v blátě, za sucha, v prachu, na kamení, na hlíně, ale i mezi kořeny atd.

Prakticky všude držely lépe… No prostě lépe, než bych u XC gum čekal. O poznání lépe než třeba Schwlabe Racing Ralph! Zároveň nebyly zbytečně tvrdé, ale naopak i přes svůj spíše užší profil příjemně pohodlné. Za mě tedy velký palec nahoru!

Brzdy Shimano XT

Oddělení hodnocení komponentové výbavy uzavřeme brzdami Shimano XT. Asi víte, že z nich do mdlob rozhodně nepadám, i když předposlední generaci jsem měl na jednom svém kole a byl jsem s nimi maximálně spokojený. Jenže jejich poslední ztvárnění s kódovým označením M8000 je docela dost náladové, ale podobně náladové dokáží být i brzdy SRAM Guide, abych Shimanu zase tak moc nekřivdil.

Některé kusy z nejnovější rodiny XT, které mi projdou rukama, brzdí a fungují naprosto bez připomínek. I zde jsem neměl problém s účinností či dávkováním, vadilo mi ale, že páky občas nepříjemně změkly! To mě osobně dost irituje, jelikož mám radši tvrdší a kratší chod než v rukou se žmoulající neurčité houby. Ale jak již padlo, toto není chyba celé série, chyba špatně zvoleného osazení, jen zkrátka nedostatek jednoho konkrétního páru.

Author A-Ray 29 Team – závěr

Přestože mě mé srdce a cyklistické touhy směřují zejména do kategorie drsnějších strojů s vyšším zdvihem určených do náročnějšího terénu, rozhodně se nebráním občasnému osvěžení v sedle sportovního kola, ať již pevného, nebo plně odpruženého. Proto jsem neměl p

roblém s Authorem A-Ray 29 Team najít společnou řeč a náležitě si užít všechny společné chvilky. Testovací okruhy a trasy jsem proto vybíral s ohledem na rychlostní předpoklady tohoto stroje a takto mohl odhalit a využít jeho skutečný potenciál.

Již od prvních chvil a prvních metrů mě fascinovalo, jak je A-Ray 29 Team krásně lehký a jak snadno a svižně se na něm dá jezdit. Výjezdy, krátké a strmé, či delší a táhlé, mu rozhodně nevadí, naopak se v nich skoro až vyžívá. Svým ovládáním, ač působí geometrie na papíře dosti moderním dojmem, spadá spíše do kategorie klasického XC a maratonů, což bude jistě také zásluhou netradičně poskládaného kokpitu. Jenže ani to nelze brát jako kritiku.

Author A-Ray je prostě svůj, má rád svůj klid ve stopě, i když se nijak zarputile nebrání, pokud s ním chcete kličkovat mezi stromky. Celkově jeho charakter ale směřuje do světa delších tratí než na krátké okruhové XC. Více než ostré nástupy, neustálé manévrování a změny rychlosti, mu sedí vyrovnané a soustředěné tempo. Toto, i jeho až nadstandardně komfortně naladěné odpružení, z něj činí příjemný, lehký a svěží parník vhodný pro zaoceánské plavby, ať už je oceán klidný, i více rozbouřený. Pro českého sportovce objíždějícího podniky seriálu Kolo pro život a jiné delší distance stroj jako vystřižený z plakátu!

Author A-Ray 29 Team – základní údaje

Cena: 99 990 Kč (116 990 Kč – akční sleva)
Hmotnost: 11,2 kg (vel. L, bez pedálů)
Kokpit (řídítka/představec): 700/95 mm

Více o tomto kole najdete na webu: author.eu, vybrat a objednat si jej lze také v rámci programu authordirect.cz

PLUS

• Příjemně nízká hmotnost, lehký rám a pocit lehkosti a svižnosti jízdy
• Solidně tuhý rámový základ podtrhující sportovní charakter tohoto stroje
• Víceméně klasicky sportovně střižený posed s lehce delší polohou za řídítky, která mají sama o sobě dosti netradiční tvarování (ale rozhodně příjemné!)
• Komfortní odpružení, které vám zpříjemní i mnohahodinový pobyt v sedle
• Sdružené dálkové ovládání vidlice a tlumiče – stačí jeden pohyb pro jejich přiškrcení
• Pláště Vittoria Barzo jsou sice pomalejší na asfaltu, zato krásně drží a jistě vedou za řady rozličných podmínek (sucho/mokro, hlína/kamení…)
• Kola Mavic Crossmaxx Pro 29 sice nejsou z karbonu, disponují ale výtečným poměrem hmotnosti a tuhosti, zkrátka krásně jedou!

MÍNUS

• Už se pomalu opakuju, ale torzní tuhost vidlic Fox 32 SC není zrovna oslnivá, naopak její kroucení má negativní vliv na přesnost řízení – člověk si ale zvykne na ledacos
• Osobně bych se zbavil řazení 2×11 a nahradil jej jednoplackou – uspořila by se hmotnost, podpořila by se stálost projevu zadní stavby pod šlapáním, zjednodušilo by se řazení a uvolnila by se vhodnější pozice pro umístěné dálkového ovládání tlumiče/vidlice

Foto: Štěpán Hájíček