Slovinsko – 5 dní, 5 bikeparků (část 1.)

Slovinské bikeparky se od těch českých nebo rakouských nebojí odlišovat. Tamní tratě jsou ortodoxně bikerské a ne všechny se dají doporučit začátečníkům. Zaujaly nás hravé singlíky na Rogle, panoramatická trať ve Vogelu, dlouhé a technické traily na Krvavci, všechochuť v Cerknu a dlouhé pestré traily v Mariboru. (2. část reportáže…)

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký

Naše „tour“ po slovinských bikeparcích šněrovala Slovinsko křížem krážem. Abyste se ale co nejméně nacestovali autem, doporučujeme jako první navštívit bikepark Pohorje přímo u Mariboru, který se nachází hned za slovinskými hranicemi.

Přímo z města Maribor vyváží bikery na kopec kabinková lanovka a dolů se spouští momentálně jedna oficiální trasa „Flow“, která má 7 km a je modře značená. Ještě letos by se měla oficiálně otevřít i černá trasa „World Cup“, a ačkoli se na stránkách dočtete, že je momentálně ve výstavbě, dala se už v létě v pohodě jezdit.

Na rozcvičku tedy nejprve vyrážíme na modrou trasu „Flow“ a já se díky názvu tratě navnazuju na vyhlazené traily typu Erich Popp-Trail v Schönecku nebo Flow Country v Geisskopfu. Což je chyba! Ve Slovinsku se výraz flow používá na nejlehčí tratě, ať už jsou plynulé nebo ne.

Úvodní sekce je docela zábavná a skládá se převážně z různě velkých lavic po sobě bezprostředně následujících. Některé lavice jsou nakopané víc do výšky, některé jsou zas s doskokem do zatáčky… Zkrátka skáče se tu na různé způsoby.

Osobně tu ale žádnou lavici nedávám tak, jak bych si přála, ale to zřejmě nebude chyba stavitelů! Většina tratě Flow je tvořená dlouhými a širokými klopenkami, je to v podstatě takový hlavní stavební kámen téhle trati, nicméně v takhle velké míře klopenky po nějaké době začnou docela nudit.

Proto jsme docela uvítali zpestření v prostřední části, kde se slovo „flow“ schovalo do pozadí a došlo na pěknou technickou sekci v kořenech. Lesní část sice měla jen pár metrů, ale po tolika klopenkách příjemně osvěžila!

Osobně mě tedy nakonec víc bavila černá trasa World Cup, která nabídla poctivý lesní trail, kde by se sjezdové kolo rozhodně neztratilo. Tady hrály hlavní roli kořeny, které nabyly i větších rozměrů a často se tu projíždělo spletitými anakondami vedoucími všemi různými směry.

Dala se tu vybrat jak těžší stopa vyloženě s kořenovitými schody, tak i jednodušší s trilionem kořenů a kořínků, které se daly v pohodě zdrncat. Zkrátka žádná jízda nebyla stejná!

Svou černou barvu dala trasa World Cup nejvíc znát v rock garden, která se nacházela zhruba v druhé třetině kopce. Kdo se na kamenité moře necítil, mohl pasáž „chicken lajnou“ objet.

Ani na dropy není Pohorje skoupé, kdy hned tři najdete dolní části. Dropy trochu klamou tělem. Vypadají, že je potřeba se na ně rozjet, přitom tomu tak není. Na fotce níže stačila opravdu malá rychlost, což mi poradil tamní slovinský profík Andrej Vidovič. To jen, abych se tu nechvástala, jak mám skoky v oku!

U nástupní stanice lanovky najdete vše nezbytné – od občerstvení, přes toalety, sprchy na kolo až po velmi pěkný pumptrack, na kterém se před jízdou ideálně rozehřejte.

Tratě v Pohorje jsou dlouhé, takže tu nejsou všechna místa udržovaná tak, jak jsme třeba zvyklí z českých bikeparků. Sem tam se s vámi sype trochu kamení a sem tam se na tratích podepíše nějaký ten noční déšť. Nakonec u nás v Pohorje paradoxně nejvíc zabodovali jejich neoficiální traily, které tu nejsou nijak značené, takže je nejlepší nechat se zde protáhnout nějakým místním bikerem (pokud budete v Pohorje, obraťte se na mě a já vám dám tip na průvodce).

Traily zde byly velmi rozmanité, proklatě dlouhé (přes 8 km), s rychlými i pomalejšími technickými úseky, zkrátka jedny z nejlepších trailů, co jsem kdy jela. Řada z neoficiálních trailů vás vyhodí opět u nástupu kabinkové lanovky, takže není potřeba za nimi někam zbytečně dlouho šlapat.

reklama

Bikepark Rogla

Zhruba hodinu od Mariboru natrefíte na bikepark Rogla. Rogla patří mezi menší bikeparky, které jsou v provozu pouze o víkendu, nicméně tamní tratě byly jedny z nejhravějších, takže bych se tu další návštěvě vůbec nebránila. Traily jsou na Rogle vesměs přírodního charakteru, takže jde spíše o lesní pěšiny, kde platí heslo „čím vyšší číslo označení, tím více kořenů“. Nejjednodušší zelená trať č.1 je tedy naprosto nenáročná a zvládne ji i malý prcek.

V Rogle nenajdete žádné složité rock gardeny nebo velké skoky, spíše tu jde o techniku v kořenech a je tu jen málo umělých zásahů. Většinou se trail vine tak, jak si to hlavně příroda přeje. My jsme si nakonec nejvíc oblíbili modrou trať číslo 2, která byla z velké části vyhlazená, nebyla nikterak prudká, zahrnovala ale i dřevěnou lávku a ocenili jsme hlavně její příjemnou plynulost. Tento trail zvládnou klidně i začátečníci.

Dřevěné lávky jsou na Rogle k vidění poměrně často, ať už jako funkční prvek nebo zpestřující vložka s možností si skočit. S rychlostí to tu ale na skocích moc nepřehánějte, dropíky jsou spíš do „pomala“.

Nejtechničtějšími traily jsou 5, 6 a 7, které za mokra můžou být na některých místech oříškem i pro zkušené bikery.

Na zmíněných trailech jsme objevili i nějakou tu lavici, seskok nebo dvoják. Vše ale postavené rozumně, aby si skoky mohla vyzkoušet širší škála jezdců.

Na některých překážkách se tu dala trénovat třeba i jízda po předním kole 😀

U horní stanice sedačkové lanovky samozřejmě nechybí „skill centrum“, tedy pár dřevěných překážek, na kterých se dal kromě jiného výborně potrénovat balanc. A upřímně? Ne vždy jsem prošla!

Bikepark Krvavec

Další zastávkou byl bikepark Krvavec, který se nacházel zhruba 2 hodiny jihozápadně od Rogly. O Krvavci jsem psala už loni (reportáž) a tamní traily jsem označila za nejtěžší, co jsem kdy jela. Tehdy dojmy z černé lajny umocnil především noční déšť, díky kterému se trail Rock´n´Flow stal ještě těžším.

Ale ať nepředbíhám. Nejjednodušším trailem na Krvavci je Bambini trail, který je vyhlazený, tvořený hlavně klopenkami a lavicemi a má charakter flow. Jak loni, tak letos jsme ho viděli brázdit i malé prcky, takže na tuhle lajnu může zkrátka biker jakékoli úrovně.

Podobně dlouhým v horní části Krvavce je od letoška nový Panorama trail, který tvoří přírodní singl z velké části kopírující vrstevnici, takže klesá jen pozvolně, ovšem vyšší rychlost na něm dosáhnete poměrně bez problémů.

Panorama trail je ke konci tvořený hlavně štěrkem, který nebezpečně klouže, proto v jeho spodní části doporučuju zvolnit. V dalších letech by se měl tento trail napojit na další lajnu (Pussycat Muci), která končí až u dolní stanice kabinkové lanovky. Jak Bambini, tak Panorama trail se nachází v horní části Krvavce, končí proto u mezistanice a měří okolo kilometru a půl.

Oproti tomu další dva traily – zmíněný Pussycat Muci a Rock´n´Flow trail – vedou od mezistanice až k nástupní stanici kabinkové lanovky, čítají tedy úctyhodných 9 a 6 km. Pussycat Muci je ryzí endurová záležitost, rozhodně nic vyhlazeného, ale pěkně kořínek za kořínkem, plus hravá technika. Vše ale dobře jezdivé.

Toto určitě není nic pro začátečníky, protože terén tu chyby neodpouští a jezdecká zručnost a zkušenost jsou zde rozhodně potřeba. Tento trail se nám opravdu hodně líbil! Jedinou výtkou jsou místy hluché úseky, kdy jedete kus po silnici nebo po obyčejné šotolině. Nejde tedy o 9 km čistě jen po trailu. Škoda…

Jestli se nám líbil Pussycat Muci, tak co teprve Rock´n´Flow! Loni za mokra jsem se na něm málem rozbrečela, letos za sucha jsme si vrněli blahem a dali jsme si ho několikrát za sebou. Tentokrát je celých 6 km poctivě namotaných v lese a v průběhu jízdy trail několikrát změní charakter.

Co se týká obtížnosti, je zde právoplatně černé označení. Již na začátku se dostanete do prudkých zatáček s vápencovým povrchem, na kterém přední kolo klouzalo i za sucha.

Dále pokračoval trail v typickém slovinském pralese, kde se k vápencovým skalkám přidaly ještě různě se klikatící kořeny, které laťku technické obtížnosti ještě o kus zvedly.

Zatímco horní polovina byla spíš „rock“ než „flow“, v druhé části se poměr otočil. Ubylo skal i prudkých zavřených zatáček a trať se o poznání zrychlila. Dokonce byla na některých (málo) místech vyhlazená a nechyběly klopené zatáčky.

Rock´n´Flow trail tedy s mariborskými ilegály dostává od nás plný počet bodů, protože na jeho délce bylo všechno, co biker od přírodního trailu očekává – pomalá technika i rychlé flow. Dolů dojedete sice s rukama v křečích, ale za to s rohlíkem na obličeji!

Slovinsko v kostce:

Pohorje                                           www.bikeparkpohorje.si
Ubytování v Pohorje                       www.terme-maribor.si
Rogla                                              www.rogla.eu
Ubytování na Rogle                        www.rogla.eu
Krvavec                                          www.rtc-krvavec.si
Ubytování Krvavec                         www.rtc-krvavec.si

Ve slovinských bikeparcích jsme sedlali kola Ghost Pathriot 8 a Lapierre Overvolt SX 800, byli jsme oblečeni v Maloje, s rukavicemi, chráničemi a helmami Poc. Videomateriál jsme pořídili technikou Lamax a v batůžku Evoc nechyběla svačina v podobě tyčinek Bombus.

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky