CANNONDALE Slate – v sedle

Na první pohled to možná vypadá jako vcelku obyčejné silniční kolo s poněkud buclatými plášti, kterému někdo přidal odpruženou vidlici Lefty, aby celek ozvláštnil. Když se ale nad tím zamyslíte a na Cannondale Slate zahledíte hezky zblízka, zjistíte, že před vámi stojí s největší pravděpodobností etalon zcela nové třídy.

Ano, „hybridní“ silniční kola tu již byla a jsou a Cannondale Slate proto není prorokem, který by razil zcela novou a radikální cestu jako třeba v horských kolech „otylý“ rozměr 27,5+ (650b+). Spíš to vypadá, že Cannondale vycítil příležitost v nově se formující třídě Gravel biků (Gravel Road, Enduroad atd.), jakési moderní odnože klasického cyklokrosu. Pro stavbu svého kola si přitom sám určil pravidla hry, která dost možná budou časem následovat mnozí další výrobci. Jak už se to této legendární americké značce párkrát v její historii povedlo.

Co je tady jinak?

Jak zaznělo v úvodu, při letmém pohledu nic radikálního, avšak proderete-li se mlhou (předsudků a zkratkovitého myšlení) hustou tak, že by se dala krájet, zjistíte, že zde jde „opět“ o hru s průměrem kol a velikostí obutí. Zkrátka a dobře, než spadneme do té horké kaše, okolo níž tak šikovně tančíme, jde o prostý fakt, že Cannondale nepostavil svůj novinkový Slate na klasickém silničním průměru 28“ (700c), ale na menším „bikovém“ parametru 650b.

Nejsou ta kola zbytečně malá?

V bikové terminologii ne zrovna přesně označovaný průměr 27,5“ se může jevit jako příliš malý, v tomto směru ale trochu klame tělem. Na jednu stranu si můžeme připomenout doby, kdy se na silnici experimentovalo s průměrem dokonce až 26“, menší lehčí kola vhodná pro vrchařské prémie, od nichž se ale zase rychle upustilo, na straně druhé nalézáme paralelu ve světě MTB. Zde v podobě „trendy parametru“ 650b+ (27,5+), který díky velkému plášti dotahuje vnějším průměrem větší rozměr 29“.

Zkrátka a dobře, použijete-li ráfek standardu 650b a obujete-li ho do plášťů šíře 42 mm, dostanete se i zde velikostí vnějšího průměru do těsné blízkosti klasické silniční sestavy řekněme 700x23c. Výhody se zdají být zcela logické. Menší kolo je lehčí, pevnější a tužší, velký plášť naopak nabídne mnohem více komfortu a vyšší míru prostupnosti a celé se to navíc, alespoň teoreticky, vejde do klasického silničního rámu, možná jen s trochu rozšířeným prostorem pro buclaté pláště.

Rám nepůsobí, že by byl pro malá kola a tlusté pláště nějak speciálně rozšiřován… Navíc je zde krásně vidět, jak moc se myslelo na komfort v podobě zploštěných nohou zadní vidlice i sedlových vzpěr

Udělej si sám

Jedním z důkazů, že se Cannondale s modelem Slate neveze jen tak na myšlenkovém proudu někoho jiného, ale nebojí se zapojit vlastní fantazii a vlastní prostředky, budiž skutečnost, že pláště i ráfky použité na modelu Slate nesou logo Cannondale. Respektive u plášťů je bez okolků přiznané, že je výrobcem značka Panaracer, která tyto pláště dělá čistě pro Cannondale. Podobné to nejspíš bude i s ráfky s nenápadným logotypem Slate, které by teoreticky mohly pocházet z XC biku, ale trochu o tom pochybuju.

Už taky proto, že jsou oba ráfky, přední i zadní, asymetrické. Přední je vyosen z pohledu jezdce doleva, aby se kompenzovala přítomnost kotouče na náboji a dráty mohly být na obou stranách rovnoměrně skloněny. Stejná písnička zní také vzadu, kde je ráfek naopak vyosen doleva kvůli kazetě. Ano, vlastní značkou „ologované“ komponenty nejsou dnes ničím výjimečným, ale zkuste sami zapátrat kolik plášťů rozměru 650x42b najdete!

Pláště nesou zřejmé logo Cannondale (nahoře), zároveň je veřejně přiznáno, že byly vyrobeny značkou Panaracer. A kdo by čekal „bikovou terminologií“ udaný rozměr plášťů v palcích, ten bude vedle jak ta jedle – zde se píše 650x42b (dole).

Inspirace MTB tady i támhle? Ano i ne!

Je to vlastně nanejvýš logické, když stavíte „terénní silničku“, použít již osvědčené prvky z MTB. Proto zde najdeme charakteristicky bikovou jednostrannou vidlici Lefty, avšak s minimalistickým zdvihem 30 mm, kotoučové brzdy a u nejvyšší testované verze Cannondale Slate Force CX1 také třeba pohon 1×11. Ten je doplněn o velkou bikovou kazetu SRAM X1 (11 rychlostí, 10-42 zubů), kterou „obsluhuje“ cyklokrosová přehazovačka SRAM Force CX1 s dlouhým raménkem. V podstatě „přebarvený“ bikový šaltr SRAM X01.

Kam s ním?

Otázka vpravdě klasická měla v mém případě prostou odpověď. Nebyl to vyslovený záměr, naopak se to spíše šťastně sešlo. Hovořím o skutečnosti, že jsem měl Cannondale Slate slíbený již delší čas, navíc jsem věděl, že bude aktuálně koncem roku k dispozici jen na pár dní a když konečně nastala ta slavná chvíle a tento netradiční a ne až tak asfaltový stroj měl konečně dorazit, měl jsem zrovna v plánu cestu do Krušných hor, abych zkontroloval a zazimoval rodinou chalupu.

Kolo jsem si tedy nechal poslat do Karlových Varů do prodejny Theo Sport (díky za tu možnost), ještě v krabici jsem ho naložil do auta a pádil do kopců, abych „rozbil tábor“ na louce nad Přebuzí. Zde jsem kolo složil, „nastřelil se do kůže“ a vyrazil se prát s krušnohorskými kopci, silnicemi a lesními cestami, jež byly po prvním sněhu a následném překotném tání plné vody až hrůza.

Nové kliky Cannondale Si a hlavně převodníky OPI Spidering SL (44t) jsou malým uměleckým dílem, navíc jsou v provedení s nestejně širokými zuby, oficiální SRAMácký X-Sync!

Cáká mi na nohy! Neva…

Po této zkušenosti vím, co mi v mém šatníku chybí. Neoprenové návleky na tretry. Nebo spíš nějaké pogumované vodoodpudivé. Nemusel jsem ani šlápnout do jediné louže, přesto jsem měl brzy louže v tretrách, čvachtal a hlavně mrznul. Říkal jsem si, že jsem si měl do batohu přibalit alespoň jedny náhradní ponožky, ale ono by to stejně asi nepomohlo, jelikož by za pár minut dopadly úplně stejně jako ty první – mokré durch!

Toto a další protivenství jsem ale dokázal překonat, a i přesto, že jsem vyrážel poměrně pozdě, jsem toho najel docela dost, něco přes 40 km. Tedy na dané možnosti, poměry, terén a reliéf krajiny. Jízda na tomhle stroji mě totiž neskutečně bavila, i proto jsem k autu dojížděl za hluboké tmy. Z prvotního krátkého okruhu se totiž vyklubala jízda stylu, „a kdybych se tady hned ještě nevracel a jel tudy dál…“

Co vám budu vykládat, když vám kolo sedne, víte, že v batohu máte dostatečně výkonné a hlavně plně nabité osvětlení a ještě se pohybujte v krajině, kterou znáte od dětství, proto nemusíte na každé křižovatce tahat mapu, pouze listujete virtuálními kartografickými listy ve své hlavě… To se to pak jezdí tma, netma.

Návrat byl skutečně za hluboké tmy…

Bože, to jede!

Ať tohle kolo jeden můj kamarád ohodnotil slovy: „no jo, hardtail s beranama“, je Cannondale Slate stále více silnice než horák. Alespoň s ohledem na hmotnost jak faktickou (8,99 kg), tak i pocitovou, ale rovněž na stavbu rámu a hlavně jízdní projev. Prostě „šlápnu, jedu!“

Zprvu jsem si myslel, že mě budou balónové pláště* na asfaltu spíš brzdit, ale chyba lávky. Nejspíš i díky zcela hladkému povrchu s jemným náznakem vzorku jedou po silnici neskutečně ochotně a svižně. Jistě, s klasickou sportovní silnicí to asi úplně srovnávat nelze, i když… Na jaře to schválně porovnáme 1:1. Každopádně lehkost a svižnost pohybu již při prvním rozjetí skoro až bere dech a dává jasně najevo, že základem je skutečně silniční kolo.

Asfaltu jako takovému ale osobně moc neholduju, i když je někdy fajn jako zpestření. Netrvalo tedy dlouho a z téměř zapomenuté horské silničky jsem odbočil na štěrkovou lesní cestu a pokračoval ve stejném duchu a tempu. Je to jako poprvé sedět na cyklokrosce, když člověk pochopí, jak rychle se dá jet v terénu. Jenže klasický cyklokros – jeden CX stroj mám doma (Lapierre CX Alloy) – zas tak moc hrubého terénu neprojede, zato Slate…

Vody bylo plno nejen v korytech potoků a řek, ale také všude v lese, na lukách a hlavně na cestách…

Kropím si to korytem

Jak jsem již zmínil, cesty v Kruškách byly díky nečekanému „podzimnímu tání“ plné vody, ale také plné vymletých koryt od vody a já přitom jen žasl, co vše tohle kolo projede. Již jsem zmiňoval, že sám vlastním jedno CX kolo, proto mám poměrně dobré srovnání… Respektive srovnávat klasické CX stroje a Cannondale Slate nelze! Slate totiž díky velkým plášťům a přednímu odpružení má v terénu mnohem blíž k horskému kolu.

Neříkám, že jsem se pouštěl do vysloveně terénních cest nebo bikerských trailů, to bych asi s hladkými plášti a s berany nedal, zejména takhle na vodě. Stačila mi jedna pěšinka plná kořenů vedoucí k vyhlídkovému altánku… Každopádně jsem zdolal tolik rigolů, děr či podemletých hrubo-štěrkových cest, že jsem vážně zíral. Říkám, není to bike, ale ani CX. Slate je někde na půli cesty a projede jen to, na co mu stačí vzorek, rozbité cesty ale zvládá dokonale.

Kousek poctivé bikové techniky – kazeta SRAM X1 v provedení FullPin (10-42 zubů). S jednopřevodníkem 44 zubů naprosto dokonalá a na hory dostačující kombinace.

Piraní kusadla

K velkému pocitu jistoty hodně přispíval i fakt, že bylo tohle kolo vybavené kotoučovými brzdami. Žádnou trapnou hydro-mechanickou verzí, ale poctivými kapalinovými kusadly SRAM Force ostrými jako zuby piraně. Dlouho jsem neměl v ruce silnici s kotouči a když, tak jsem se místy až děsil jejich vysoké síly v kombinaci s mizivou styčnou plochou hubených plášťů. Tady je to ale jinak a přestože nemají balóny Cannondale skoro žádný vzorek, tak výrazně větší plocha, kterou dosedají na zem znamená, že lze vzít za páku přední brzdy i hezky zostra. Zkrátka žádné mazlení!

Jasně, na trávě či na blátě to může ustřelit, ale to už je jen o citu pilota a schopnosti odhadnout terén, po kterém se zrovna pohybuju. Na druhou stranu není problém tohle kolo postavit na přední, či si odhodit zadek a dělat jiné bikové skopičiny! Také musím znovu zopakovat, že kotouče mě na tomhle kole bavily stejně jako jeho rychlost a prostupnost. A že se sakra hodily, když jsem se pak cestou k autu, údolím přes bývalé Chaloupky, brodil jednou kaluží a potokem za druhým. Tady bych asi klasické špalky a ráfky oddělal za jeden den!

Vůbec poprvé jsem měl v ruce silniční kotouče SRAM Force a byl jsem z nich nadšený. Velká hydraulická „bambule“ na pákách ničemu nevadí, páky se krásně drží a celé to dokonale brzdí. Zajímavý je i zadní třmen s Compact uchycením – nový standard pro silniční kola.

Už se těším na jaro…

Jelikož mám Cannondale Slate slíbený ještě na jaro (nyní jsem na něj měl fakticky jen dva dny), nepůjdu už do žádných dalších extra podrobností a zbytek popisu vezmu trochu letem světem. Zatím jsem se třeba nedotkl tématu posedu a ovládání, kde svým způsobem není moc co řešit. Jde totiž o víceméně silniční (CX) klasiku s tím, že posed je spíše komfortnější, aby měl člověk v rozbitých sekcích dostatečný nadhled. I ovládání je spíše jistější a stabilnější z toho samého důvodu. Více si řekneme až budeme mít s tímto kolem v nohách více společných kilometrů.

Lehce bych ještě zmínil vidlici Cannondale Lefty Oliver Carbon, která byla navržena čistě pro modelovou řadu Slate. Její zdvih 30 mm se zdá být skoro až zbytečný a její chod, při snaze o nastavení, až přehnaně tuhý, hrubý a vlastně těžko odhadnutelný. Nastavit ji, když to chcete dělat jen podle citu, není skoro ani možné, proto je lepší spolehnout se na tabulku tlaků na její jediné karbonové noze. Já fouknul kolem 170 psi pro jezdce hmotnosti 82 kg a neměl jsem problém.

Nečekejte žádný super komfort ve stylu horských kol, na druhé straně v reálu ale budete nejspíš překvapeni, jak to společně s tlustými plášti krásně funguje. České rozbité silnice, cyklostezky, ale i rozbité lesní cesty a vodou podemleté štěrkovky zvládá Cannondale Slate díky velkým plášťům a chytře odladěné vidlici až překvapivě dobře. Má poklona! Tohle bych si při „zkoušce na sucho“ o vidlici Lefty Oliver rozhodně nemyslel. A kdo by chtěl nebo potřeboval, může vidlici zamknout, přičemž Oliver ztuhne, nezmrzne ale na 100 %.

Cannondale Slate myslí i na cestovatele a „commutery“. Kdyby bylo potřeba, je kam uchytit nosiče a celoobvodové blatníky….

Trefit správný tlak ve vidlici jen tak od oka skoro nelze, naštěstí je zde ale tabulka s doporučenými údaji, kterou se vyplatí následovat.

Cannondale Slate Force CX1 – závěr

Jaký je můj dnešní závěr? „To kolo si musím půjčit znova a rozhodně na delší čas! Chci vyzkoušet co vše dalšího dokáže a vydrží a kam všude a jak rychle mě tam či onam doveze. Přiznávám, že mě to v jeho sedle, i díky krušnohorskému prostředí, kam se tenhle stroj hodil naprosto dokonale, neskutečně bavilo. Druhý den ráno jsem vlastně chtěl udělat jen pár fotek a přesedlat na bika, ale když jsem znovu vyskočil do sedla, musel jsem objet pár kilometrů, abych se toho pocitu Slate [čti Slasti] ještě trochu nabažil.

Cannondale Slate je totiž neskutečně chytlavým kolem, či minimálně konceptem, řekl bych dokonce tím, co jsem několik posledních let hledal a nenacházel. Moje cyklokroska je fajn, v létě jsem ji dokonce na chvíli hodil na úzké silniční pláště a střihl si pár sedel a vrcholů v Krkonoších.

Cannondale Slate je skutečně zábavné kolo, které vás bude lákat mimo zpevněné cesty a svádět vás k různým veselým kouskům. Škoda jen, že neumím jezdit po zadním, držet se jednou rukou a druhou mávat 😀

Na asfaltu ale obecně moc dlouho nevydržím, proto jsem to pak ohnul na štěrk a po kamení s úzkými galuskovými plášti vyjel až na Pláně. Blázen! Moje kola zde trpěla a říkal jsem si, „že jsem trouba ráno nenasadil ty CX pláště.“ Ty by ale zase trpěly na asfaltu a já s nimi. Kdybych měl tou dobou Cannondale Slate, neřeším, mám jedno obutí a jedu kam mě oči, nohy a mé bláznivé nápady ponesou a povedou!

Cannondale Slate je trochu jako iPhone nebo iPad. Když tyto hračky přišly na trh, věděl jsem, že něco takového chci, jen to nemusí být nutně Apple, už jen kvůli ceně. Cannondale je na tom podobně, jelikož se rovněž jedná o značně exkluzivní zboží pro „pár vyvolených“. Koncept ale trefili dokonale a myslím, že je řada značek bude velice brzy následovat. Už zase! Jo, taková je role inovátorů a vizionářů, ale díky za ně!!!

Více o tomto kole najdete na webu
www.cannondalebikes.cz

Foto: Štěpán Hájíček