Velovista 2026 – wellness na kole mezi korutanskými jezery

Wellness na kole? Proč ne? Klidná vyjížďka uprostřed nádherného kraje. Dobré jídlo a pití, klábosení s (novými) přáteli. Spolehlivý servis, vedení trasy, zajištěné bydlení, doprovodný program i převoz zavazadel. To je korutanská Velovista, letos projela i Slovinskem a Itálií.

Text: Tomáš Nohejl / foto: Michael Pokorný, Velovista/Kärnten Werbung, autor

Vyrazit si pořádně na kolo chce svoje. Hlavně čas, znáte to. Převléct se a správně najíst, rozmyslet trasu. K tomu pohlídat počasí. Potom vyjet, po čase chytit rytmus a uvolnit se. Nekoukat na mobil a hodinky… Po dojetí pivko, natáhnout nohy, „odpočnout“. Kdo to v každodenním mumraji nekonečných povinností a starostí dokáže? Já jen málokdy, přiznávám. A lituju.

Nezbývá než se sbalit a zmizet do světa, kde to jde. Na čtyři dny, to dáte!

Za půlden nebo jeden večer, z Prahy okolo šesti hodin, jste v rakouských Korutanech, na slunečné straně Alp. Pod horami u čarokrásných (a teplých) jezer. Před časem tady v turistické centrále vymýšleli, jak vyplnit pauzu mezi zimní a letní sezonou. Kdy už je tady krásně a ještě poměrně prázdno.

Loni se tu koncem května s podporou spolkové vlády zrodila Velovista, svým způsobem etapové putování krajinou. Nalehko, byť zajištěně, dá se napsat. Pětidenní putování mělo úspěch, premiéru křtilo na pět set spokojených účastníků. Letošní verze proběhla dokonce o tři týdny dříve, přitom v lepším počasí a nabídla dvě čtyřdenní varianty, anebo jednu dlouhou osmidenní.

Kde „langsam“ velí worldtourový profík a „schneller“ volá babča na elektrokole.

Očekávání poráží ranní chlad…

„Pět minut do startu, připravte se a seřaďte se. Ti rychlejší, prosím, dopředu,“ ozývá se z tlampačů pod Lindwurmem, fontánou s drakem na Neuen Platzu, hlavním náměstí korutanské metropole Klagenfurtu. Je deset ráno, slunce svítí naplno, ale ve stínu je chladno, rtuť teploměru šplhá jen k pětce. Očekávání však poráží ranní chlad.

Dlouhý had cyklistů se protáhne klikatými uličkami historického centra a zamíří k severu ven z města. Zavoní tráva, oči až zvlhnou při pohledu na bílé čepice špičatých hor Karawanken v pozadí. „Langsam, langsam,“ mírní euforii muž s vysílačkou na čele pelotonu.

Peter „Paco“ Wrolich, bývalý profesionální cyklista stájí Gerlosteiner a Milram, jednou dokonce druhý v etapě Tour de France, našel po kariéře práci snů, jak sám říká. „Neustále jsem na kole, ale taky doma se ženou a dětmi,“ usmívá se 51letý stále vyšvihaný chlapík. Pár kamarádů a nejmladší syn mu pomáhají udržet velkou skupinu pohromadě. Někdy to dá zabrat. Ti vepředu by jeli, prudší zatáčka nebo podjezd a zaváhání při řazení občas grupu natrhají. A občas i někdo upadne, to se nedá nic dělat.

Prvních spokojených 70 km

Trasa vede částečně po cyklostezkách a pro tuto příležitost po uzavřených silnicích. Šotolinové cesty podél jezer a řeky Drávy jsou ideální pro gravelová kola, ale zvládne je i silnička, o horském kole nemluvě. A řada seniorů si šlape na elektrokole. „Schneller, schneller,“ směje se fešná babča bez nůše, když mě dává do táhlého kopce.

Loni se na dva dny i v dešti připojil taky legendární sjezdař, olympijský vítěz z Innsbrucku 1972, Franz Klammer. Pochází z tohoto regionu, a i když už bydlí spíš ve Vídni, často a rád se vrací. Na lyže, na golf, na kolo. „Podívejte se, jak je tady krásně, moc rád téhle akci pomůžu, abych ukázal náš kraj lidem odjinud,“ dodal 71letý rodák z vesničky Mooswald u Bad Kleinkirchheimu.

Míjíme dóm v Maria Saal a po zhruba dvou hodinách v sedle stavíme na louce u hostince Brunnerhof, proslulého regionální slow food kuchyní. Jíme a pijeme pomalu, ano. Pod kaštanem s pohledem na hrad Hochosterwitz… V hřejivém bezčasí se klíží oči, až v uších zazní alarm. „Zpátky do sedel,“ velí Paco Wrolich. Svěžím jarem zářící krajinou podél řeky Drávy a Glan se přes St. Veit vracíme zpátky do Klagenfurtu.

Po čtvrté odpoledne nás vítají na známém náměstí místní farmáři se svými dobrotami. Prvních asi 70 km na tachometru. Život je krásný… Na sluníčku se vyhříváme až do sedmi, kdy se ochlazuje. Bakchanálie pokračují večeří v pivovaru Augustin a šláftruňkem na střeše klasicistního čtyřhvězdového hotelu Moser Garner s dalšími dechberoucími výhledy. 

Kde mají na alpském trojmezí nejlepší affogato?

Druhý den ráno je třeba se zabalit, neboť celá karavana se stěhuje k Faaker See. Vyrážíme už v devět, slunce už pere, ale vzduch ještě jiskří čtyřmi stupni. Trasa měří opět okolo 70 km a vede povětšinou Rosentalem po Drávské cyklostezce. Zpestří ji dva kopečky, občerstvovačka s bratwurstem čeká na fotbalovém hřišti, kde se s radostí natáhneme… Jen chvilku, jasně. Pak přes St. Niklas k dalšímu parádnímu jezeru s teď ještě opuštěnými kempy a hotýlky vůkol. 

V bukolických chalupách natural hotelu Schönleitn na zalesněné terase se závěrečným asi kilometrovým krpálem se ani nestačíme rozležet. Podvečer přináší skutečné wellness ve vyhlášených Kärnten Therme v nedalekém Villachu s teplými koupelemi, vířivkami i saunami. Pádem do vln se zastavuje čas. A rozejde se znovu až večer za tmy, v roubence nad lahví vína.

Třetí den nás čeká královská etapa. Nejprve stále k jihu podél Faaker See a řeky Gries. Její tyrkysová hladina si zaslouží rozčeřit smočením těla, i když tady teplota ještě potvrzuje teprve nedávné loučení zimy. Pak za Arnoldsteinem průjezd lesem až k trojmezí na italské hranici. Vítá nás Tarvisio s lyžařským areálem. Nedá se odolat, ostatně proč taky… Affogato s lahodnou kávovou zmrzlinou na terase a výhledem na zasněžená panoramata hor… To je Dolce vita!

Nejkrásnější částí Korutan je… Slovinsko?

Zbývá ještě pár kilometrů lehce vzhůru po cyklostezce ve stínu borovic. Při vší úctě k pořadatelům se mi dere na jazyk: Nejkrásnější částí Korutan je Slovinsko. Po chvilce vítá orel s lyžemi pod skokanskými můstky v Planici. Ano, tady stojí „mamut“ zabiják. Místo světového rekordu v letu na lyžích, jehož hodnota činí čerstvě 254 metrů.

Dole zbývá poslední hromádka sněhu z dlouhé sezony, o kus dál ve dvou patrech garáží lyžařského muzea ho uchovají víc v podobě okruhů na běžky se stále upravenými stopami. Můžete se taky vyšplhat po travnatém „bubnu“ až nahoru na věž. A pak jen tiše vzdát hold a úctu vyhublým chlapíkům, kteří se odtud jednou v roce spouštějí střemhlav dolů se skočkami na nohou…

Na jejich počest se třeba tady svezte ziplajnou. Já vdechnu k misce Bograče, slovinského guláše, jedno místní pivo Laško s kozorožcem v erbu a vydávám se zpět. Se zajížďkou ke dvojici famózních italských jezírek Lago di Fusine. Jinak stejnou cestou, neboť byla tak pěkná, zejména část tvořící Alpe Adria Radweg, že se ani napodruhé ve stejný den neomrzí. Poctivá porce asi 140 km. Večer cítím unavené nohy. Konečně! Zážitek je kompletní. Ale z Planice pořadatelé nachystali odvoz autobusem i s vozíkem na kola, takže žádný strach.

Famózní finále

Poslední den vede naše pouť od Faaker See k hradu Landskron, kde mají parádní sokolí show a dále okolo nedalekého Ossiacher See ke známému benediktínskému klášteru. Po rovině asi 60 km. Sem snad dnes celé Korutany vyrazily na kole! Dobré jídlo, pití, koupání, rekordní teplota atakující třicítku a zajištěný odvoz do cíle přesto přemlouvají k nedělnímu svátečnímu módu. Leč nedáme se a volíme individuální epilog.

Ostrým stoupáním více než 600 výškových metrů na deseti kilometrech překonáme horský pás oddělující Ossiacher See a Wörthersee. Na jeho hřbetu se pokocháme usedlostí Tauern. A pak už po silnici vychutnáváme vítr ve tváři při dlouhatááánském sjezdu do mondénního lázeňského Veldenu. Severní pobřeží Wörthersee rozsekaly soukromé pozemky, ale tři veřejné plážičky se najdou. Příjezd do rozpáleného a prázdného Klagenfurtu odkládáme, co to jde. Ač není zbytí, jelikož nás čeká ještě návrat domů.

Ale což – Ještě jedno affogato, stálo to za to!

PS: Popisovaný druhý ročník Velovisty absolvovalo okolo 400 lidí, převážně Rakušanů a Němců, ale i Češi, Slováci či Poláci se našli. První část se čtyřmi etapami, dlouhou více jak 270 km, zvládla celá základní skupina, plus dalších téměř 250 účastníků. Z nich 180 zvládlo celý osmidenní program. Cenově jste se za kompletní služby pohybovali od 500 do 900 eur.

„Jsme spokojeni, snad jsme nabídli kvalitní zážitek. Pro příští rok uvažujeme o vytvoření více zhruba 30členných skupinek s průvodci a variabilními programy. Projedeme celé Korutany na kole,“ vyhlíží už teď do budoucnosti Paco Wrolich. Třeba jste získali nápad na akci na příští rok, nebo se do Korutan vydejte sami. Tato lokalita rozhodně stojí za návštěvu.

Text: Tomáš Nohejl

Foto: Michael Pokorný, Velovista/Kärnten Werbung, autor

Více podrobností a mapy najdete na www.velovista.com nebo www.korutany.com