Rock Machine Whizz & Adam Maxa | Praktické představení

Tohle kolo je už tak trochu legendou, a přitom ještě ani nezačalo reálně sjíždět z výrobních linek. O strojích Rock Machine Whizz se „šušká“ již dobře dva roky, dnes přitom po světě „létá“ vícero (téměř) finálních prototypů, které dostali na hraní vybraní teamoví jezdci. Jako třeba Adam Maxa, kterého jsem požádal o jeho pohled na tuto žhavou novinku.

Je to vlastně docela zajímavý, zamotaný a delší čas se vlekoucí příběh. Čistě pocitově bych řekl, že se o nové platformě Whizz české značky Rock Machine, která by měla v první řadě nahradit na zasloužený odpočinek se ubírající modely Blizzard, mluví už alespoň 4 roky, nebo snad ještě déle! Svým způsobem to asi i bude pravda… První zvěsti mohly, mezi zasvěcenými, skutečně vířit již dost dávno, veřejně se ale o tomto novém projektu mluví až od roku 2022.

Takže vlastně „jen“ 2 roky, a přitom tolik povyku a paniky!

Vcelku živě si vzpomínám na první demo-modely řady Whizz a elektrické verze e-Whizz vytvořené pomocí 3D tisku (v životní velikosti), které byly (za plentou) k vidění v roce 2022 na prezentaci Rock Machine/Superior. Jen o pár týdnů později, na Eurobiku 2022, byl tento koncept poprvé prezentován široké veřejnosti.

Další (veřejně známou) fází bylo intenzivní testování prvních reálně použitelných prototypů, kdy byl jednou z klíčových postav, která těch pár funkčních strojů trápila do „bodu zlomu“, Michal Prokop. To se pro změnu psalo září roku 2023.

Skok do současnosti…

Udělejme nyní třetí skok v čase, opět zhruba o jeden rok vpřed, a přesuňme se do současnosti, kdy je situace taková, jak už bylo naznačeno v úvodu. V rovině spíše teoretické se čekalo, že touto dobou už pojedou výrobní závody naplno a na pultech prodejen budou dostupné finální stroje z rodiny Rock Machine Whizz. Jenže realita je v tomto směru (opět) malinko opožděná za nadšeným, ale už také trochu unaveným očekáváním.

Jaký je tedy aktuální status? Vývoj jako takový je z větší části uzavřený, světlo světa už proto mohlo spatřit více kusů modelu Rock Machine Whizz, dokonce v jeho různých podobách a zdvihových variantách, přičemž tyto stroje putovaly v první řadě do rukou teamových jezdců Rock Machine. Ti je nyní mučí, trápí, zkouší a drtí na hranicích jejich a případně i svých možností. Jen ať se ukážou potenciální slabá místa, ať se potvrdí, že je aktuální podoba dostatečně vyzrálá k tolik očekávanému nasazení do produkce…

Modulární Whizz

Stále přitom platí, že Rock Machine Whizz bude kolem se zajímavou modulární platformou navrženou tak, aby jeden a ten samý rám mohl být postaven jako hravý trail-bike, enduro, i divoký freeride/DH. Vše primárně díky třípolohovému Flip-chip uchycení předního oka tlumiče, který neslouží ani tak k hrátkám s geometrií, jako spíše ke změnám zdvihu (*podmíněno i změnou délky tlumiče).

Díky tomuto řešení se dá nový Whizz postavit se zdvihem 140, 160, ale i 180 mm. Nižší dvě možnosti počítají primárně s 29“ koly, nejvyšší „stoosmdesátka“ pak klidně i s dvoukorunkou a mullet sestavou (29“/27,5“). Jenže mulletem může být i enduro na 160 mm, jak to názorně demonstruje kolo Adama Maxy.

Plánované setkání s Adamem

Nyní se tedy konečně dostáváme k Adamovi, jakožto k jednomu z členů teamu Rock Machine a jeho stroji. Pointa celé této akce spočívá v tom, že než bychom se dočkali „vlastního tesťáku“, došli jsme k názoru, že bude jednodušší vyzpovídat alespoň někoho, kdo má s Whizzem své zkušenosti a kdo jej může porovnat třeba s předchozím Blizzardem.

Přesně takovou osobou je i mladý a nadějný jezdec Adam Maxa, na kterého jsem dostal kontakt s tím, ať se spolu domluvíme, potkáme se v lese, připravíme sadu fotek, vytáhneme z Adama nějaké veselé kousky, a hlavně ony praktické postřehy. Vše se naštěstí podařilo!

Hledání vhodného termínu bylo sice trošku složitější, vzhledem k Adamově nabitému (závodnímu) kalendáři, ale i to nakonec klaplo. Následně jsme se sešli v lokalitě, která je pro Adama víceméně „domácím revírem“ a ani já to do těchto míst neměl daleko.

Času zase tak moc nebylo, i tak jsme stihli pořídit fotky samotného kola, projeli společně pár trailů, u toho vystříleli vícero fotek jezdeckých… Teď už radši nechám mluvit Adama, ať nám řekne, jak ho jeho nové kolo baví, co se mu na něm líbí a co by případně ještě změnil. Ale ať nám řekne i něco o sobě, svých začátcích, dosavadních úspěších a dalších plánech.

*Jelikož je Adamovo kolo skutečně jedním ze „snad-již-prakticky-finálních-prototypů“ nemusí se všechny detaily shodovat s výslednou produkční podobou modelu Rock Machine Whizz. Rádi bychom také upozornili, že třeba kvalita laku, opracování jednotlivých povrchů a podobné detaily jsou zde vědomě dost hrubé a ne vždy zcela (vizuálně) dotažené, ale… Buďme na Whizz v tomto směru trochu shovívaví a suďme až finální kousky.

---

Adam Maxa a jeho Rock Machine Whizz

Jak už Štěpán více než jasně naznačil, tak jsem pro letošní sezónu dostal na ježdění nový Rock Machine Whizz. Delší čas očekávaná a vyhlížená novinka, která mi dorazila teprve týden před prvními závody sezóny 2024. Takže se vlastně stále ještě trochu seznamujeme, poznáváme.

V první řadě musím říct, že je mi ctí testovat a závodit na úplně novém kole, které vlastně ještě ani není na krámech. Navíc na kole s dost výraznou a unikátní konstrukcí. Už jen ona charakteristická rozdvojená horní rámová trubka, skrz kterou je vidět tlumič, ale i zem ubíhající pod koly, přitahuje dost pozornosti všude, kde se člověk s tímto kolem objeví, což je docela sranda.

Další specifikum Whizze spočívá v tom, že se bude nabízet jen minimum velikostí rámu, které by mělo být možné snadno uzpůsobit osobním potřebám a požadavkům různých jezdců díky všelijakým modulárním prvkům. Můj Rock Machine Whizz je proto velikosti M/L, postavený s enduro zdvihy 170/160 mm. Osobně jsem si přitom zvolil podobu mulletu (29“/27,5“) jelikož jsem na tuto koncepci zvyklý z Blizzardu a dost mi to tak vyhovuje.

Do budoucna ale plánuju svoje kolo různě ladit a měnit jeho základní nastavení, třeba podle podmínek a podoby konkrétní trati. Upravit se tady dá kupříkladu zdvih (Flip-chip u předního oka tlumiče a délka tlumiče), ale měnit se dají i zadní patky a tím kolo dále uzpůsobit různým podmínkám a potřebám. Třeba ho předělat čistě na 29“, pak zase na mullet atd.

Včera Blizzard, dnes Whizz

Jelikož jsem za poslední roky jezdil hlavně na Blizzardu, nabízí se asi ze všeho nejvíc srovnání s ním. První bod, který bych v tomto porovnání zmínil, je délka, nebo spíš celkové rozměry kola, kdy je Whizz o poznání větší, delší, bytelnější.  Zajímavé je, že přestože Whizz dost „narostl“, stále si zachoval snad až nekonečnou hravost, jaká se mi líbila u předchozího Blizzardu. Navíc díky nižšímu středu, zřejmě i díky mulletu, je můj Whizz stále parádně hravý i ve vyšších rychlostech.

Nový Rock Machine Whizz je prostě celkově větší a hrubší „motorka“, proto se s ním mnohem lépe zvládají rychlé, rozbité a obecně těžké sekce. V takových místech člověk ocení také dobře fungující odpružení, které je krásně aktivní a zároveň luxusně progresivní. Jinak řečeno, tlumič se zbytečně nepropadá a zadek chodí tak, jak by poctivé enduro chodit mělo. I v tomhle směru jsem vážně spokojený.

Hodně se mi líbí také mimořádná tuhost zadní stavby, kterou si dokážu skutečně naplno užít v rychlých a ostrých klopených zatáčkách. Díky tomu se jezdec může v oblouku naplno opřít do pedálů a nechat se pak z kopenky vystřelit jako dobře mířený projektil.

Pravda je taková, že na novém Rock Machinu Whizz jezdím vlastně jen chvíli, už jsme spolu ale ledacos zažili. I proto bych si troufnul říct, že jde o kolo, na kterém si dokáže každý, kdo jen trochu chce, najít to své. Už jen díky jeho plánované, nejen zdvihové, variabilitě. Někdo možná nechá tohle kolo v základu, tak jak ho koupil, jiný ale bude chtít zkusit, co vše je možné z této jednotné platformy vytřískat. Možností bude víc než dost, od pohodového trailování, přes enduro až po DH.

Adam, Whizz a závody…

Můj nový bike – Rock Machine Whizz – v letošním roce rozhodně nezahálí, naopak se mnou putuje z jedné akce na druhou. Letos už se proto dočkal třeba i prvního světového poháru v Leogangu (EDR), kde proběhl jeho skutečně poctivý závodní křest!

Moje původní pocity a odhady se tady dokonale vyplnily, jelikož se na místě ukázalo, že byl Whizz, na zdejších typicky rychlých a rozbitých pasážích, krásně klidný a jistý. A přesně to jsou vlastnosti, které při takových závodech nejvíc oceníte, protože pak se můžete, místo prostého „boje o život“, plně soustředit na svou jízdu, hledat optimální stopy, zrychlovat.

Stinnou stránkou tohoto výletu byl fakt, že moje závodní nasazení nedopadlo úplně podle mých představ, jelikož jsem si na 1. a 2. RZ opakovaně ustlal a pak se delší čas zvedal. Zbytek RZ jsem se ale snažil svou ztrátu co nejvíc dohnat. To se docela dařilo, jelikož jsem pak pravidelně jezdil časy, které by se vešly do první desítky. I přes zmíněné komplikace jsem se tak na EDR v Leogangu umístil na slušném 13. místě. Škoda těch pádů v úvodu, příště rozvážněji!

Tohle byl ale stále jen začátek, jelikož letos je toho v plánu ještě víc než dost. Různé světové poháry (EDR), Česká Enduro Série, Blinduro a třeba i něco navíc. Já se přitom na všechny tyto akce už teď obrovsky těším a Whizz snad taky. Vidíme se na kopci!

Adam Maxa – Z lyží na kolo díky Covidu!

Jmenuju se Adam Maxa, bude mi 20 let a už čtvrtým rokem se pohybuji ve světě endura. Vedle biku se intenzivně věnuju také alpskému lyžování. Ostatně už ve 2 letech, kdy mě rodiče poprvé postavili na lyže, bylo všem jasné, že adrenalinové sporty budou mojí vášní po celý život.

Na lyžích jsem dokázal obhájit titul 2. vicemistra ČR a získat 2. místo na olympiádě dětí a mládeže (oboje rok 2018). Pak ale přišel nečekaný zlom s příchodem pandemie Covid-19. Lyžařské areály se ze dne na den uzavřely, takže nebylo kde trénovat a já měl najednou spoustu volného času, a tedy i možnost věnovat se jiným věcem. Po chvíli váhání a hledání jsem přišel s nápadem, že by lyže mohlo na čas vystřídat horské kolo a už jsem se vezl…

Kolo je úžasný sport. Ten pocit, když to pálíš dolů z kopce je prostě strop! Po čtyřech letech těžké dřiny jsem se navíc dokázal posunout na zcela jiný level, než kde jsem tehdy začínal. Dnes jsem proto schopný objíždět i závody světového poháru (EDR). Když se přitom podívám zpět, pouhé čtyři roky dozadu, tak sám žasnu, kam se moje ježdění a celkový přístup k tomuto sportu stačily posunout.

Mezi svoje dosavadní největší úspěchy na kole řadím vítězství v seriálu Blindura (2023), vítězství v závodu České Enduro Série (2023, 3. celkově v seriálu, Muži U21) a také výhru na Mistrovství Republiky v příslušné kategorii (2022, U21). Co bude dál ukáže až čas.

Adam Maxa

Text: Štěpán Hájíček & Adam Maxa / Foto: Štěpán Hájíček

Kola Rock Machine na webu: rockmachinebikes.com