Bikepark Špičák – Dobrý Rok, teď i za rok (report Andrea D.)

2.6.20235.6.2023 Štěpán Hájíček žádný komentář Andrea Drengubáková, Bikepark Špičák, Lokality, MTBbikepark, ok

Špičácký bikepark pomaličku mění kabátek, jelikož se snaží přizpůsobit novým trendům. Zatímco dříve si tento bikepark veřejnost spojovala hlavně s evropskými závody v DH a obecně náročnější podobou MTB, od loňska se snaží tento šumavský resort přilákat více bikerů začátečníků. Děje se tak především díky výstavbě jednoduchého flowtrailu. Koncem května jsem přijela okouknout, co je na Špičáku nového a mimo jiné si odškrtnout jeden ze zbývajících restů!

Text: Andre Drengubáková / Foto: Tom Rucký

Hned na rozjetí si na Špičáku dáváme zmiňovaný flowtrail, jehož první změna na nás mávala už na jeho startu. Z Lesního Bastarda se stala nově Good Year Line, což ale na charakter trailu žádný zásadní vliv nemá. Pravděpodobně jde jen o prezentaci nového partnera bikeparku.

Kdo by tuto trať ještě náhodou neznal, tak jde o vyhlazený a pozvolně klesající trail, na kterém hrají prim jednoduché klopené zatáčky a plynulé terénní boule. Pro začátečníka jde opravdu o vlídný trail bez kamenů a kořenů a v tuhle chvíli, díky dobrému vyskloňování, prakticky i bez rolet, a to po roce ježdění!

reklama

Horní část trailu není vyloženě stavěná pro jízdu typu „valím bomby“, protože úvodní klopenky jsou spíše plytčí. Při rychlejší jízdě se vám proto může vaše kolo snadno „splašit“ a nebyl by asi problém skončit v podélných odvodňovacích rigolech. Ty zde na upršené Šumavě rozhodně plní svůj účel, jelikož i když jsme tady jezdili začátkem května za mokra, na trailu se voda nedržela.

Když se naopak hodíte do pohodového „flow-módu“ a respektujete účel a záměr trailu, užijete si plynulou a pohodovou jízdu, která rozhodně není monotónní, jelikož různé úseky mají různé flow i rychlost.

Zatímco některým bikerům není po chuti zrušení staré trati Forest Virgin, po jejíchž stopách Good Year Line z velké většiny vede, jiní konečně po letech kvitují vznik celkově jednodušší trati, která Špičáku od počátku jeho vzniku docela chyběla.

Například náš kolega, který neholduje příliš bikové technice, po projetí horního úseku prohlásil: „Aha, takže i já si konečně na Špičáku zajezdím“. Pokud můžu jako bonus citovat ještě frajera, který projížděl po trailu kolem nás, když jsme zrovna fotili, tak jeho slova zněla: „Ty vole, to je hustý jak ko*ot!“

Loni jsem psala o tom, že se klopené zatáčky s přibývajícím trailem nepatrně zvyšují, pravděpodobně s účelem, aby si začátečníci pomalu zvykali a osahávali si, jak vlastně taková pořádná klopenka funguje. Líbí se mi, že se moje slova na dalším novém úseku potvrzují, proto i v nových sekcích tento trend pokračuje.

Klopenky jsou tedy zatáčku od zatáčky nepatrně robustnější, některé jsou zavřenější, jiné otevřenější, ale do všech se dá naplno opírat, kolik jen technika a odhodlání jezdce dovolí.

Místy už by se dalo mluvit spíše o tobogánu než trailu, ovšem v pozitivním slova smyslu. Prostě do něj hupsnete a jedete! Následné „tobogánové zatáčky“ jsou samozřejmě zvládnutelné i pro nezkušené jezdce, kteří můžou v klopenkách využívat pomyslnou spodní stopu.

Nejvíc se mi líbí pasáž následující po dřevěné lávce, kde na sebe dobře vyšejpované zatáčky navazují ve slušném tempu. Dá se do nich navíc pěkně opřít, díky čemuž má jízda při vyšší rychlosti pěkný rytmus. Snadno pak překlápíte zadek ze strany na stranu rychleji než Shakira při tanci.

O navazující části by se dalo říct, že zde zatáček postupem času zase trochu ubývá, naopak se objevují delší traverzy a na nich i menší skoky. Ty jsou ale obvykle kraťoučké, proto na ně není nutné zásadně zrychlovat, stačí stávající tempo vycházející ze sklonu trailu.

V tuhle chvíli vede nová Good Year Line zhruba do poloviny kopce, měří tedy celkově okolo 1,5 km. V budoucnu by se měla rozšířit až na 3,5 km. Se vším všudy by měl být tento trail hotový zhruba do roka, nicméně i v průběhu letošní sezóny budou stavitelé postupně otevírat nové úseky. Alespoň to slibují.

Nevýhodou pro úplně začátečníky je tedy zatím skutečnost, že pohodový flowtrail v polovině kopce končí a napojuje se na červenou trať Black Friday. Konkrétně pod dlouhým dřevěným wallridem na mýtině, takže v tuhle chvíli není možné „po hladkém“ dojet až k lanovce.

Na druhou stranu, pokud po pár lesních klopenkách začátečník uhne na křižovatce na „Easy Way“, pak už ho dále nic extra technického nečeká, navíc veškeré další překážky lze snadno objet.

Od května jsou na Špičáku v provozu i další tratě. Například stará dobrá červená Black Friday, která byla dříve nejfrekventovanější tratí (ano, i za dob tratě Forest Virgin). Nyní mi přišlo, že se jezdci poměrně rovnoměrně rozprostřeli hlavně na Black Friday a Good Year Line. Black Friday si zachovává svojí střední náročnost a je jednou z nejpestřejších českých tratí, co se rozmanitosti skoků týče – od lavic, přes různě velké dropy, transfery až po legendární přespotočák.

reklama

Kdo čte moje reporty pravidelně, nejspíš ví, že si každým rokem dávám na Špičáku za úkol odškrtnout nějaký skok, z čehož mi vznikl pomalu desetiletý „to-do list“. Po skoku z boudy, tří gapů v závěru Black Friday, přespotočáku a úvodního dropu na Štrúdlu jsem se letos konečně hecla skočit „100% drop“ pod lanovkou.

Ne, že by byl závratně velký nebo vysoký, léta jsem si ale dělala vrásky z dopadu, který mi připadal hrozně blízko. Každý mě proto nabádal k menší nájezdové rychlosti, což se mi ani trochu nelíbilo, jelikož všechny moje jezdecké problémy a strachy obvykle řeší naopak vyšší rychlost.

Dvakrát jsem si zkusila na tento drop najet a pokaždé mi byl opticky dost nepříjemný, protože dlouho nevidím na dopad…

Avšak poté, co jsem tentokrát seshora, po zhruba deseti minutách, opticky prozkoumala celý prostor pod dropem, snad kamínek po kamínku, zvážila všechna možná zranění a černé scénáře, utvrdila se, že mám v telefonu staženou aplikaci Záchranka a telefon odevzdala kameramanovi, abych si ho při pádu nerozbila, jsem tenhle drop konečně skočila!

Opět se mi potvrdilo, že žádný skok není velký, dokud ho neskočíš. No nic, občas mě někdo venku zastaví a povídá mi, že čte moje reporty a s chlapama se pak hecujou stylem „Skočila to Andrea, skočíme to taky!“ Proto vězte, že tenhle skok házím do svého repertoáru, kdyby ho někdo ještě odškrtnutý neměl.

Jo a jeďte na něj fakt pomalu! Ona zpomalovací zatáčka nad ním je zde z dobrého důvodu. Taky se při dopadu zpevněte a snažte se něco utlumit i svým tělem, protože je to docela rána. Mně se napoprvé na dopadu podlomily ruce a sedla jsem si na sedlo!

Kdo by chtěl potrénovat pomalejší techniku a nevadí mu oželet přespotočák, může krátce před ním odbočit na trať „Air Stone“, která pracuje s dřevěnými prvky a kameny naládovanými těsně za sebou nebo vedle sebe. Místy se proto nabízí i dvě varianty na projetí. Tady se samozřejmě nejedou žádné bomby, chce to spíš nižší tempo, o to větší stabilitu a soustředění.

Osobně tuhle část moc často nejezdím, protože se spíš těším na závěrečnou partii Black Friday, která ke svému konci nabídne hned několik alternativ. Ať už je to série tří různorodých gapů, kořenová technika, trail po lávce nebo jumpline se dvěma velikostmi lavic.

Na první pohled by se mohlo zdát, že středně pokročilému jezdci, který neholduje flowtrailům a černá trať je na něj naopak až moc, zbydou na Špičáku jen tratě Black Friday a Air Stone. V tuhle chvíli si ale myslím, že další část flowtrailu s vyššími klopenkami a větším „švunkem“ by mohla být po chuti i těmto jezdcům.

Navíc je důležité nezapomínat, že i taková Black Friday sama o sobě nabídne slušnou variabilitu možných stop, kdy jedno místo můžete projet několika způsoby. Ať už je to skalka a její o nic méně technická objížďka, sekce s dropy, která se dá objet v klopených zatáčkách nebo koneckonců zmíněná závěrečná část, kde je na výběr hned několik možností.

Jelikož zřejmě skoro všechna pozornost stavitelů na Špičáku směřuje především na dokončení nového flowtrailu, nehemží se to na dalších tratích nějakými závratnými novinkami. Ostatně i pár zatáček na Black Friday by zasloužilo nějakou hlínu navíc. Přesto se povedlo dát nový facelift třeba úseku následujícímu po jumpline, takže po hladkém naskáčete a po hladkém dojedete do cíle.

Komu by na Špičáku chyběla ortodoxně sjezdová trať, nemusí se bát. Černá lajna Štrúdl je stále k dispozici, i když se už pár let příliš neudržuje. Se svým endurem se 160 mm zdvihu ji úplně nevyhledávám, protože tahle lajna se příliš na pohodu jet nedá. Rozhodně jsou zde příjemnější nejen vyšší zdvihy, ale i vyšší rychlost. Pro hec si na ní dávám především úvodní drop, pak z ní většinou sjedu. Nicméně kdo ji tady neochvějně jezdí a je z ní nadšený, jsou němečtí bikeři. Asi jinej oddíl!

Fandové sjezdové Štrúdl se můžou těšit na její plánovanou renovaci, která bude zahrnovat i odbočku na část staré tratě Lucky Bastard, zahrnující hlavně fotogenický seskok z boudy! Nemusíme se proto bát, že bychom o tuto atrakci nadobro přišli.

O pomalejší lanovce na Špičáku samozřejmě všichni víme. Nejen, že si na ní stihnete po cestě nahoru „postnout storýčko“, ale dost možná si stihnete střihnout i celé Reels. Na druhou stranu se díky tomu bikeři rovnoměrně rozprostřou po celém kopci, zároveň se u nástupu na lanovku za celý víkend, co jsme na Špičáku jezdili, nevytvořila fronta. Takže když člověk porovná dobu obvykle strávenou ve frontě v nejmenovaných bikeparcích s rychlejší lanovkou, vyjde mu transport na Špičáku ještě na docela příznivý čas.

reklama

V neposlední řadě – nejpodstatnější a nejviditelnější novinkou na Špičáku je samozřejmě nové zázemí v čele se samoobslužnou restaurací, která Špičáku dlouhá léta chyběla. Restaurace s příjemným interiérem nabídne dostatečnou kapacitu jak vevnitř, tak i na venkovní prosluněné terase.

Na výběr tu máte z několika hlavních jídel, která se obměňují. V době naší návštěvy šlo vybírat například z vepřových výpečků se zelím a bramborovým knedlíkem (205 Kč), domácích borůvkových knedlíků (195 Kč) nebo z hovězího na víně s karlovarským knedlíkem (235 Kč), což byl náš favorit.

Z jakési nostalgie nedáme dopustit ani na komorní terásku na Blažence, která je obslužná a číšník nás má už po pár návštěvách přečtené. Zatímco pro našeho kameramana hnedle točí Plzeň, mě posledně dostal větou: „Mám tam schovanej ještě jeden výbornej štrúdlík s vanilkovou polevou“. Jednoduše co do pozornosti a ochoty tamní obsluhy, sbírá u mě Špičák další body.

Kempovat s obytkou, dodávkou nebo klidně i ve stanu můžete zdarma na parkovišti P1 nebo přímo v hlavním zázemí Špičáku jen pár metrů od skoku do duchny. Kromě toalet jsou kemperům k dispozici také sprchy (50 Kč na 2 min). Osobně sice v bikeparcích nekempuju, ale troufnu si říct, že Špičák představuje jedno z příjemnějších míst na nocleh. Třeba už jen díky tomu, že zázemí je šikovně kompaktní a z auta koukáte přímo do zeleně.

Text: Andre Drengubáková / Foto: Tom Rucký