Milan Čižinský – Tasmania 2023 EDR Trip (reportáž)

Když jsem se dozvěděl, že letos bude v závodním kalendáři figurovat také Tasmánie, nebylo v podstatě co řešit! S partou dalších českých kluků a závodníků jsme v Tasmánii byli už dvakrát a vždy to byl nejlepší výlet roku. Letos proto na této akci nesmím chybět. Aktuálně vyrážím s Vojtou Bláhou – Tasmánie už volá!

Už v minulém roce jsem se rozhodl, že si chci užít hlavně atmosféru závodů a zážitky spojené s cestováním, tedy, že výsledky nebudou tím nejdůležitějším. Jenže ony ty cestovní zážitky také nemusí být vždy úplně dokonalé. Třeba těsně před odletem z ČR nám nečekaně změnili itinerář letů, což nám zajistilo pár nových vrásek na čele. Teď už vím, že s kiwi znovu na podobný trip neletím!

Cestovní peripetie…

Po mém tradičním jarním tréninkovém kempu na ostrově Gran Canaria jsem se cítil velice dobře a v parádní formě, hodně jsem se proto těšil, co trip do Tasmánie přinese. První výzvou ale byla už jen cesta, kdy jsme s Vojtou absolvovali postupně 4 lety, což dohromady dalo 35 hodin na cestě! Co si budeme povídat, žádná velká pohodička to tedy nebyla.

Když nás pak na místě čekal polorozpadlý obytňák, už jsme to vlastně ani neřešili. Po všech peripetiích s jednotlivými lety a složitým bookováním zavazadel, byl tohle fakt jen detail.

Každopádně auto jezdí a my máme několik dní na aklimatizaci. Míříme proto do Hobartu, kde jsme si užívali zdejší traily, které nás vážně hodně bavily!

Bikepark Maydena

Náš první tasmánský závod se odehrával v Bikeparku Maydena, v němž jsme si hned na začátku užili spoustu legrace. Tenhle bikepark je hodně pestrý už jen tím, že se jeho tratě klikatí na kopci s převýšením solidních 800 m. Vrchní část je přitom více kamenitá, po chvíli se přidávají kořeny a hlína. Vše se pak mění na úpatí, kde je podklad postupně tvrdší a tvrdší, až se jede po zcela suché hlíně.

V tomhle bikeparku není žádná lanovka a ani cesta po svých na vrchol není dost dobře možná. Zhruba do poloviny kopce se šlapat dá, pak už to prakticky nejde. Ochotně tedy využíváme místy shuttly, které jsou v podstatě jediným způsobem, jak se dostat až nahoru na kopec.

První dva dny jsme využívali vývozy, jak to jen šlo, jelikož jsme toho chtěli objet co nejvíc, abychom zmapovali terén a co nejlépe se seznámili se zdejšími podmínkami. Chtěli jsme projet maximum závodních tratí, ať víme, do čeho jdeme.

Předem je jasné, že to nebude snadné, jelikož podloží se s klesající nadmořskou výškou průběžně mění – z vlhkého na suché. Doplnit můžu třeba ještě postřeh, že celkový výškový rozdíl chystaného závodu byl přes 2 000 m!

První den v závodním kolotoči!

Skutečně poctivý trénink máme za sebou a nyní se jde závodit. Hned první stage pro mě znamenala technické problémy, které mě stály nemálo času. Zbytek dne už naštěstí vše fungovalo bez záseku. Celkový výsledek je slušné 5. místo.

Smeknout musím před místními borci, kteří mají zdejší kopce a tratě dokonale najeté. Pro nás „přivandrovalce“ je totiž docela problém zapamatovat si množství tratí s nespočtem záludných horizontů.

EDR Derby – návrat na místo činu

Do Derby, na druhý závod EDR, jsem se hodně těšil. Tuhle destinaci známe už z let 2017 a 2019, kdy jsem tady závodil a dost se mi to tehdy líbilo.

Jelikož trénink začínal už ve čtvrtek před závodním víkendem, bylo nezbytné zredukovat počet trackwalků. Prošli jsme si proto jen nejbližší Detonate a novou Cuddles lajnu, která obsahuje mnoho obrovských rockslabů a vypadala opravdu krásně. Tohle bude zážitek!

Naneštěstí nás tady celý týden trápilo počasí, jelikož dost pršelo a taky byla zima, která byla nepříjemná hlavně v noci. Pitomé bylo i to, že věci promáčené přes den nebylo do druhého dne kde pořádně usušit. Ale i s tím jsme se nějak poprali.

Likvidační trénink

Trénink na tento závod byl jeden z nejtvrdších, jaké jsem kdy zažil! Museli jsme dohromady nastoupat kolem 1 700 m, což zabralo kolem 7 hodin. Navíc v neustávajícím dešti, při ne zrovna příjemné teplotě. Tohle byl fakt nářez!

Samotná trať byla místy dost šlapavá, zároveň obsahovala spoustu krásných technických úseků. Některé partie ale kvůli hlubokém bahnu nešly prakticky projet, proto boj s nimi vysával z těla další zbytky ne zrovna překypující energie.

Krásný, ale sakra těžký závod!

Na zotavení po tréninku nebylo příliš času, jelikož ostrý start se rychle blížil. Samotný závod na blátivé trati byl taky hodně těžký, navrch jsme museli na všechny stage šlapat hezky po svých. Ostatně třeba jen transfery vedené po trailech nebyly rozhodně zadarmo.

V závodě jsem se snažil dát maximum do prvních dvou cross-countryových RZ, po kterých následovaly čtyři pěkné, více jezdivé a méně šlapavé. Při závodě jsem se ani tentokrát nevyhnul technickým problémům. Navíc jsem třeba v poslední RZ ztratil hodně času v těžkých blátivých pasážích.

Nakonec to hodilo 7. místo. Byl to krásný, ale sakra těžký závod a jsem moc rád, že jsem si mohl užívat atmosféru vytvořenou tasmánskými diváky.

Poslední rozloučení s Tasmánií

Po tomto extra náročném týdnu a závodním víkendu balíme a odjíždíme za teplem, vykoupat se na kouzelné východní pobřeží Tasmánie a užít si zasloužený relax. Před cestou domů jsme neodolali a stavili se ještě jednou v Hobartu, abychom si užili místní traily a také se vyškrábali na Mt. Wellington (1 271 m).

Finální cesta domů a hlavně odbavování zavazadel na každém z čtyřech letišť, kde jsme přestupovali, přinesla opět dost stresu, ale vše jsme zvládli. Posledním bonbónkem našeho výletu bylo exotické přistání na Filipínách. To se taky nepodaří každý den.

Díky všem za podporu a snad brzy na dalším tripu.

Text: Milan Čižinský / Foto: Kristina Vacková, Sebastian Schieck, Vojta Bláha

Další videa a fotky na mém Instagramu

Milan Čižinský – sponzoři:

Intense Cycles / Intense Cycles Europe / Leatt Protectives / RAZZO / Bikeporn / Joe’s No-Flats / WTB / Ergon Bike / ZOOKEE / Industry Nine / Burgtec / REVOLUTION cycles cz / ManoBike / BikeYoke / Made for Trails / Formula / Cyklo Bartoníček s.r.o. / PTN Pepi’s Tire Noodle / Powerbar / ID Sport s.r.o. / JC Suspension / Erebos /
Avs Racing