Monínec – Malý bikepark, velký fun faktor! (report Andrea D.)

9.8.202216.8.2022 Štěpán Hájíček žádný komentář Andrea Drengubáková, MTBbikepark, ok, Představení, Reportáž, Video

Bikepark Monínec se na poli českých areálů nevyznačuje žádným výrazným NEJ, navíc protřelým a zcestovalým bikerům může připadat poměrně malý… Přesto si troufnu říct, že má rozhodně co nabídnout, jelikož i zkušený biker všechny zdejší překážky mnohdy ani „nevyčistí“. Na druhou stranu takový Family trail může být bikovým hřištěm pro malé prcky nebo pro méně zkušené partnery/ky.

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký

Na Monínci se mi dlouhodobě líbí třeba jen skutečnost, že z omezené délky zdejších tratí vytěžili stavitelé skutečně maximum. Jinak řečeno, na každém metru je něco! Hned v úvodu primární bikeparkové lajny se na nic nečeká, z klopky se vyjede ve slušné rychlosti a rovnou se dá poletět na skoku přes kámen! Mimochodem, na tento skok se nemusíte nijak dramaticky rozjíždět, spíše naopak, jinak byste byli zbytečně „dlouzí“.

Po zkopírování následné lehké terénní vlny se můžete rovnou chystat na další skok! Tentokrát je na pořadu dne dvojáček, který sice na první pohled může působit trošku krkolomně, jakmile se ale odrazem „necháte poslat“, doletíte bez větší námahy pohodlně až na dopad. A už se můžete chystat do další krásně hladké klopenky, na další lavici, na další klopenku a další lavici…

reklama

Popisovaná úvodní část bikeparkové trasy, klikatící se přímo po sjezdovce, je krásně vyhlazená, tedy zcela bez kamenů nebo kořenů. Navíc musím ocenit, že zde nebyly žádné vybrzděné rolety, což je možná dáno nižší koncentraci bikerů. Ať už je to čím chce, hladký povrch jednoznačně prospívá bikovému požitku.

Ve chvíli, kdy se trail zanoří do lesa, si můžete vybrat hned ze tří variant, kudy budete dále drandit. Chcete-li pokračovat v pohodovém flow stylu vyžehlenými zatáčkami až dolů, volte pravou modrou trať. Pokud chcete častěji do vzduchu, prosvištěte středem a jestli vaše tlumení touží po troše roboty, prodrncejte po červené trati, která Monínecký bikepark zpestřuje občasnými kamenitými rock gardeny.

Já se na Monínci, asi před dvěma lety, přestala bát dřevěného „posíláku“, u kterého jsem kdysi měla strach, jen jsem se na něj podívala. Nicméně stačilo na hranici s lesem pustit brzdy a pak už za vás veškerou práci odvede fyzika. Bez potřeby šlápnutí se můžete nechat dřevěnou lávkou jen tak poslat a komfortním letem doplachtit přímo na dopad. Ten je navíc, pro maximální jistotu a klid v duši, prodloužený o dřevěnou část.

Pokud vás na tomto místě ale nějaký bikový sparing partner natočí, nejspíš zjistíte, že doskakujete v pohodě až na hlínu, aniž byste se nějak výrazně museli snažit. Jednoduše řečeno, tenhle skok je „hodnej“.

„Posílák“ na červené trase v bikeparku Monínec

Na červené trati se mi dále líbí, že si i zde můžete vybrat pohodovou jízdu po vyhlazeném trailu, a občas si něco i skočit, nebo se rozhodnete poctivě „krmit tlumiče“ a trochu „prokrvit ruce“ na techničtějších pasážích. Aby byl výčet překážek kompletní, doplňují zdejší vyšejpované klopenky i dva dřevěné wallridy.

Oba jsou postavené vlastně dost ortodoxně, jako za starých bikeparkových časů! Tedy za dob, kdy se jezdcům ještě nic neusnadňovalo, proto se výraz „wallride“ skutečně opírá o svou podstatu, jelikož vážně jedete po dřevěné zdi! Díky poctivě nataženému pletivu ale mozek snadno obalamutíte, proto se nakonec, za pomoci dostatečné rychlosti, můžete dostat i poměrně vysoko.

Letošní moníneckou novinkou je objížďka k velkým lavicím na samém konci bikeparkové trati. Musím se přiznat, že tyto lavice mě, vzhledem ke své velikosti, trochu děsí a budí ve mně zdravý respekt. Abyste je dali pěkně až do dopadu, chce to nejen rychlost, ale i dostatečný um. Jestli se vám na ně ale nechce hecovat a nechcete je „potupně“ přejíždět, případně doskakovat „na placku“, můžete je bez zbytečného trápení objet po vyhlazeném flowtrailu s hravými klopkami.

Již v úvodu jsem zmiňovala, že na Monínci najdete také přívětivý Family trail, který je určený zejména začátečníkům a dětem. Jeho první část bych přirovnala nejlépe k modrému Azuru na Klínovci. Family trail se totiž klikatí v celé šíři sjezdovky, klesá značně pozvolně a zatáčky na něm prakticky nemají klopený charakter.

Změna přichází opět se „vstupem do lesa“, kde tento rodinný trail docela přitvrdí. Jak na rychlosti, tak i na klopenkách, což pro vyslovené začátečníky asi nebude úplně to pravé! Na druhou stranu, pomineme-li horní poněkud monotónní pasáž, může zbytek trati slušně bavit i zkušenějšího bikera, který se chce jen tak pomazlit plynulou jízdou na pohodovém trailu. Parádní je zejména spodní pasáž s pěkně postavenými klopenkami.

Osobně se mi na Monínci jezdí dobře, nejde o žádný hrot, takže když se necítíte na nějaké drsné ježdění a rádi byste se třeba při neděli příjemně svezli, je na to Monínec fajn. Já se na tento kopec budu muset ještě vrátit, nejen kvůli nenaskákaným velkým lavicím na dojezdu, rovněž zde mám „neodškrtnutý“ startovní drop u výstupu z lanovky. Příští report snad už bude i s fotkou z něj… Nepsala jsem to náhodou už posledně?

PS: Na zmíněném úvodním dropu jsem si vyfotila alespoň jednoho mlaďocha, který na Monínci strašně dával, a ještě navíc bez kolen!!! Klobouček!

Na závěr bych ráda doplnila, že v horkých letních dnech, kdy člověk uvítá jakékoli osvěžení, přijdou jednoznačně vhod různé „koupací možnosti“. Třeba jako odměna po celodenním řádění v parku. Možnost svlažit se máte buď v nedalekém Pilském rybníku, v bazénu pod hotelem Monínec, nebo na Maxi skluzavce v Aktivity parku u nástupu na lanovku. U poslední možnosti se nenechte zmást, že by šlo o nějakou nudnou dětskou atrakci… Koneckonců mrkněte ve videu, že je to docela sranda!

reklama