EWS-E #2_2022, Petzen | Report Milan Myšík

17.6.202224.6.2022 Štěpán Hájíček žádný komentář Aktuálně, Enduro, Enduro závody, EWS-E, Milan Myšík, ok

Pro absolutně nejlepší výsledek v kariéře jsem si dojel hned při druhém opravdovém startu na e-bikách v rámci EWS-E. V krásném resortu Petzen – Jamnica (Rakousko / Slovinsko) jsem skončil pátý! Výsledek, který se mi vryl do paměti, ale ta cesta k němu byla velice zajímavá, pojďme na to.

Celé to byla slušná „hurá akce“! V pondělí odpoledne odjezd, v úterý nachozeno zhruba 16 km v rámci trackwalku (4 RZ ze 7), středa trénink, čtvrtek závod a v noci přesun do ČR. Znovu balit a tradá na Enduro sérii na Klínovec a následně EWS do Canazei na normální enduro. Ufff..

TRAINING DAY

Po bláznivém trackwalku, kdy jsem prošel 4 RZ, jsem měl nohy docela na kaši, ale nebylo moc času na výmluvy. Dvě RZ se jely na rakouské straně v Petzenu, jedna měla 600 nebo 700 výškových metrů převýšení a druhá 1100 m.

Bylo to fakt hodně sjezdový, těžký už jen na normálním enduru, natož na e-biku, který má 25 kg (alespoň ten můj). Zato traily na slovinské straně v Črna nad Koroškem byly parádní. Tam jsme měli 4 RZ + 1 power stage, která, v porovnání s jinými závody, nebyla příliš dlouhá a ani technicky tolik náročná.

Trénink jsem úspěšně objel, byl jsem ale dost hotovej. Bylo fakt vedro, večer mechošing, ulevit nohám, najíždět videa a spát!

reklama

RACEDAY

Na stage jedna jménem Thriller se jelo lanem. Jednalo se o čistou sedmiminutovou DH stage. Hned nahoře jsem úplně nenahodil ideální rytmus, proto přišlo několik záseků a chyb rychle po sobě. V prostřední pasáži, kdy jsem se na kole už dostatečně srovnal, mi začaly pro změnu odcházet brzdy a taky ruce! Od poloviny tratě jsem proto jel dva prsty na brzdě a páku téměř u gripu!

Hodně jsem se soustředil na čistou jízdu a vyhlídnuté stopy z trackwalku, abych netrefoval každou díru. Dole jsem měl ruce v ohni, ale nějak jsem to přežil, ovšem o rychlosti se mluvit moc nedalo.

Druhá stage na slovinské straně se mi hodně líbila, ale i tady jsem měl ke konci problémy s brzdou, a tudíž mi odcházely i ruce. No, ideální start do závodu to nebyl, až jsem měl strach podívat se na online výsledky. Očekával jsem, že budu někde vzadu, jenže ejhle, 7. místo! Trojka i čtyřka byly kratší stage v hrabance. Zatímco trojku jsem dal v pohodě, na čtyřce jsem vyletěl mimo trať a musel se vracet, čímž jsem poztrácel dost času….

Pátá v pořadí byla power stage. Tu jsem rozjel velmi dobře, navíc kolem fandil kotel lidí, což mě hnalo dopředu. V prvním esíčku na kořenu ale přišla chyba, když jsem podhrábl, vycvaknul nohu z pedálu a nemohl se rozjet. Něco jsem ztratil, ale pak jsem to narval a bral 6. místo. Škoda té chyby, power stage mi jdou a tohle mě mrzelo!

RZ 6 – na tu jsem se těšil nejvíc, krásná čerstvá stage. Jel jsem hranu, chtěl jsem útočit na TOP 5, avšak poté, co mi horní část vyšla naprosto parádně, jsem se zhruba v polovině, v plné rychlosti, totálně rozstřelil! Kolo letělo do stromu a poté ze stráně, načež jsem ho musel tahat zpět, což nebylo úplně lehký.

Po X sekundách boje jsem ho dostal zpět na trail, poté jsem musel vyndávat klacek z předního kola a jen co jsem nasedl, zjistil jsem, že jsou řídítka slušně nakřivo. Druhá půlka proto byla slušné kamikadze!!! Tohle se nepovedlo a byl jsem hodně nas…j! Zbytečně jsem tam nechal mraky času a propadl se na 9. místo. Dál za mnou to bylo navíc hodně natěsno.

reklama

Po dojezdu do Petzenu nám bylo sděleno, že se blíží bouřka a na poslední stage jedeme lanovkou. Jednalo se o dlouhou EWS stage, která měla přes 1000 metrů převýšení. Na ebiku na závěr fakt lahoda! Z posledního sjezdu jsem měl dost respekt, protože ruce byly už takhle slušně v ohni.

Cesta na kopec lanovkou byla fajn, na startu jsme ale čekali půl hodiny, proto se do nás brzy dala zima a mezitím přišel také slibovaný déšť. Navrch, když odstartoval první jezdec, přihnala se skutečná bouřka – to prostě chceš! Taktika byla každopádně jasná – „safe mode“ a hlavně nespadnout. Věděl jsem, že to bude boj o přežití, protože brzdy moc dlouho nevydrží a budu je proto muset průběžně namačkávat.

Vršek jsem hodně proplísnil, jelikož na vápenci to bylo jako na klouzačce a kořeny byly také náramně slizké. Horní půlku jsem zvládl, ale prostředek, tedy nejprudší pasáž, to bylo fakt psycho! 2 prsty na brzdě, páky na gripu, nohy ven a totální „no control“. Navíc jsem každou chvíli zahlédl stopy jezdců, startujících přede mnou, mířící mimo trať do lesa!!!

V půlce dojíždím Kelana Granta a jedu si dál to svoje. Na první přejezdu koukám a displej na kole mi hlásí error! Ku*va co to je? Vypínám elektro systém a jedu bez motoru další techniku ve sjezdu. Na další louce, kde bylo šlapání, 2x za jízdy restartuju, aby se to vzpamatovalo. Naštěstí OK!

Najíždím do závěrečné sekce, kdy mám ruce už totál v komatu, ale nohy ještě fungujou. Závěr jedu na hraně. Do cíle dojíždím na 5. místě! Poslední 13minutovou stage zvládám o 0,4 s druhý! Tohle jsem nějak nedokázal vstřebat.