Premiéra na eBiku: EWS – E | Finale Ligure (Milan Myšík)

Věci se neustále mění… O tom bych vám mohl vyprávět své… Listopad 2020 a já jsem stále největší odpůrce elektrokol!!! Září 2021, necelých deset měsíců poté, a najednou stojím na startu EWS eBiků ve Finale Ligure!!!

Text: Milan Myšík / Foto: Boris Beyer

Loni na konci listopadu si tak listuju dva roky starým časákem Mountain Bike Action a narazím na rozhovor o éčkách s Joshem Carlsonem. Najedou obracím o 180° a objednávám od Treku e-bike Rail 5! Vyšší modely byly v nedohlednu, ale já si ho tak trošku vytunil… Na závod jsem však měl připravenou lepší raketu – Trek Rail 9.

E-bike jsem používal hodně na trénink, ale řekl jsem si, že bych na tom rád zkusil i nějaké závody, a kde jinde než ve Finale Ligure?! Jelikož se jednalo o něco úplně nového, půjčil jsem si v Treku Rail 9 GX, který už měl vidlici Rock Shox ZEB, tlumič RS Super Deluxe a byl vybaven podobně jako můj závodní Slash. K tomu, abych mohl odjet závod bez komplikací, jsem potřeboval další dvě náhradní baterky – to v Treku taky nebyl problém – díky za tenhle super servis!

Proč tři baterky?

Protože závodění na éčkách je trošku jiné a jezdí se tzv. loopy. Ty se ve Finale jely tři a každý loop vydal přibližně na jednu baterku. Měl jsem slušnou kapacitu 625 Wh, „loopy“ jsou dělané na baterie okolo 500 Wh, takže v mém případě jistá rezerva k dobru.

Teď už k samotnému závodění. Čekalo nás 75 km, 3000 převýšení a 12 RZ! Z toho 3 tzv. „Power stage“, tedy do kopce a brutálně technický!!! Každá power stage v jednom loopu. Vůbec nic lehkého!!!

TRAINING DAY

Vývozy byly v tréninku zakázané, takže už jen samotný trénink byl dost těžký! Naštěstí jsme jeli jen 9 RZ, protože tři RZ se v závodě jely 2x. To jsme v tréninku samozřejmě nemohli.

Dopolední část tréninku jsem odjel s MTB legendou a s manažerem týmu Chain Reaction Cycles – Nigelem Pagem. Byl jsem velice rád, že jsem měl s kým jet, protože nikdo další z českých závodníků éčka nejel. Na odpoledne jsme se připojili ještě k Joshovi Carlsonovi, takže na trénink jsem měl opravdu vybranou společnost.

Závodní RZ přitom byly kombinací všeho, co vás jen napadne. Některé byly čistě sjezdové, jiné pouze do kopce a pěkně v technice. Mně se nejvíce líbili mixované – technické výjezdy a zároveň dlouhé sjezdy. Po tréninku jsem byl slušně vyčerpaný, ještě aby ne, když jsem před třemi dny závodil na Špičáku! Zároveň jsem se skutečně těšil na samotný závod! Zajímalo mě, jak to celé bude probíhat, jestli to vůbec zvládnu atd…

RACEDAY

Zatímco v tréninku jsme díky suchu a horku vypotili litry potu, v noci na čtvrtek začalo vydatně pršet a ani ráno déšť neustával. Start byl naplánován už na 8:00 a posuďte sami… Na startovní listině jména jako Vouilloz, Barel, Graves, Fontana, Nicolai, J. Absalon, R. Absalon, Oton, Dailly a mnoho dalších legend moutainbikingu!  

EWS-E je dost náročné i na limity! Dopředu je daný Time Check point, tedy přesný čas, kdy musíme být na startu. Každá minuta zpoždění se přitom rovná 5 sekund penalizace!

Fakt hustý! Stanovené časy byly hodně těsné… Navíc, než jsem se prodral od startu městem, a jelikož jsem cestou lehce zabloudil, dojel jsem na jedničku se zpožděním jedné minuty a s tepovkou 180! Už v tu chvíli jsem věděl, že to nebude vůbec lehký!!!

Chyba ale zřejmě nebyla tak úplně na mojí straně… I takový Graves či Page a další se slušně ztratili a přijeli na start o dost později než já!

Ale už k závodu! První power stage mi vůbec nevyšla – několikrát mi to podklouzlo a já chytil hned 30 sekund ztrátu! Druhá stage byla lepší, díky čemuž jsem se postupně dostával do tempa.

Po prvním loopu jsem vyměnil v centru Pietry baterku, doplnil energii, chvíli si odpočinul. V tento moment jsem byl na nějakém 22. místě. Druhý loop začal mnohem lépe, i já se cítil na kole jistější.

Problém přišel po páté RZ, kdy jsem zabloudil a natrefil na značení pro hobíky, které mě dovedlo až nad Finale Ligure na start RZ 11! V tu chvíli jsem věděl, že je zle! 40 minut transferu vniveč, ale nechtěl jsem to vzdát!!! Zajímalo mě, jak ta éčka celkově zvládnu, proto jsem se vrátil, u toho zase dvakrát zabloudil a s ohromný zpožděním jsem (ne)stihl stage 6, kde mi fandil Číža s rodinou. Skoro tam zarostli do země, jak dlouho na mě čekali!!!

Po těchto peripetiích jsem byl se silami na dně. Díky bloudění jsem si dal neplánovaný hodinový interval, a aby toho nebylo málo, po šesté RZ jsem hned jel sedmičku Pro stage!

Alespoň trošku jsem se prodýchal a šel do toho, snažil jsem se hlavně neudělat chybu a jet s rozvahou! Povedlo se a já skončil v této RZ na 14. místě!

Následně začala stíhací jízda i v celkovém pořadí. Také další RZ se mi začaly relativně dařit a já našel psychickou pohodu a jezdil jsem relativně solidně a stabilně kolem 15.-20. fleku. Po druhém loopu jsem se posunul až na 20. místo. Poté jsem si dal rychlý snack a kolu v kavárně, protože občerstvovačka nebyla, vyměnil jsem poslední baterku a vyčkával na startovní čas do poslední loopu.

V této fázi jsem měl už slušně vymleto, ale pomoc motoru a vidina TOP 20 mě hnala dopředu. V RZ 9 jsem opět zajel TOP 15 a blížil se svému cíli. Nejvíc se mi líbila RZ 11 (Xmen), který byl na éčku super a užil jsem si ho vážně naplno. Závěrečná RZ 12 byla poslední power stage, přičemž se jelo ve Final Borgo na hradě! Byl zde proto velký kotel diváků a všichni se tím obrovsky bavili. I tuhle stage jsem jakžtakž zvládnul, sice tam byla velká chyba, ale i tak jsem byl do TOP 20. Celkově 17. místo.

Ovšem v samotném cíli mi bylo sděleno, že dostanu penalty… Snažil jsem se jim dlouho vysvětlovat, že značení bylo opravdu špatné, že se ztrácelo hodně lidí a já celý závod odjel sám, protože přede mnou nikdo 2 minuty nestartoval a za mnou byl jeden neschopný Ital… I tak to bylo houby platné. Časová ztráta na RZ 6, 7 a 8 mě odsunula na konečné 25. místo.

Téměř polovina lidí závod nedojela, tak moc to bylo těžký, nebo tak moc se ztráceli, že to pak radši vzdali! Pro představu o náročnosti dodávám čísla z „mého“ závodu: 95 km, 3300 převýšení a více než 9 hodin v sedle!!!

Závod EWS – E mě opravdu nadchl! Zíral jsem, jak moc to bylo těžký, ale zároveň zábavný. Byl to pro mě trošku krok do neznáma, ale jsem rád, že jsem jej udělal! Odkoukal jsem řadu vychytávek, které používají protřelí elektro-profíci, zjistil jsem, jak to chodí při pauze v loopech, jak kdo mění během závodu pláště atd.

Rozhodně jsem éčka nejel naposledy! Nyní už v tom vidím, podobně jako mnozí ostatní, velkou budoucnost. Díky Treku za poskytnutí parádního stroje!

Text: Milan Myšík / Foto: Boris Beyer