reklama

EWS #8 Finale Ligure – Přes bolest, jen to nevzdat! (Milan M.)

Ačkoliv jsem říkal, že mojí prioritou ve Finale Ligure jsou éčka, chtěl jsem nastoupit i do klasikého závodu EWS. Tělo ale bylo, po minulých dnech a týdnech, fakt zničený a bolelo mě snad úplně všechno, proto jsem třeba ani moc nespal. Říkal jsem tedy, že uvidím po úvodní Pro stagi, ale…

Text: Milan Myšík / Foto: Boris Beyer

Trénink byl naplánovaný hned na druhý den po celodeňáku na eBiku (viz samostatný report), naštěstí se ale na většinu kopců dalo dostat shuttlem, což jsem tentokrát rozhodně uvítal. Jak se mi líbily RZ na eBikách, tak pro klasické enduro bych čekal trochu víc. Pořadatelé kupříkladu úplně odřízli finálovské klasiky a trialoviny, takže stage byly dost ve flow stylu a… Tak nějak furt z kopce!

Po úvodním pátečním tréninku se v sobotu jel trénink druhý a konečný, ale také závodní „Pro stage“. Ta začínala na hradě a za mě to byla jasně nejlepší RZ celého víkendu! Škoda, že měřila jen 700 metrů! Jinak totiž měla všechny prvky endura.

Na úvod flow, poté kameny, šlapání, rychlá palba a super technické zatáčky ke konci! Vážně bomba! V tréninku se mi tato RZ vydařila parádně, bohužel o pár chvil později, tedy v závodě, jsem v posledních dvou zatáčkách vyletěl ven a nabral zbytečně velkou ztrátu. Jinak jsem zde podával dobrý výkon. Výsledek? Pro stage – až 69.! Nebyla tedy zrovna velká motivace pokračovat do nedělního závodu.

reklama

RACEDAY

Nakonec jsem si vyhodnotil situaci tak, že rozhodovat se bude stejně až v neděli, jelikož závod měl dohromady 55 km. Navíc nás čekaly další 4 RZ s celkovým převýšením 2000 m. Už jen tohle dokončit, po mém ultra těžkém týdnu, bylo výzvou samo o sobě!

Cílem na neděli proto bylo zejména posunout se do padesátky, ideálně do TOP 40! Tento cíl se, bohužel, vzdálil hned po první RZ – klasika Nato Base. Už jen výšlap na Nato, tedy 1000 výškových metrů  a 2 hodiny dupání převážně po asfaltu, to bylo na moje už dříve rozmašírované pozadí fakt moc!!!

Lajny vedoucí od Nato Base sice znám, ale je to přesně ten typ trailů, který mi vůbec nesedí. Navíc jsem zvolil Vanikovu taktiku – držet hlavně flow, jelikož poněkud chyběl power pro šlapání! V cíli to vydalo na 70. čas, proto bylo potřeba se chytit za nos, zmátořit se a dojet závod se ctí. Jenže moje myšlenky se stáčely čím dál více směrem, že po druhé nedělní stagi (Ingegnere) se svezu dolů a nebudu dál pokračovat.

Ingegnere je další z trailů, který nemám na seznamu oblíbených… Nohy se ale začaly točit líp, a ačkoliv jsem tento trail doslova probrzdil, tak 48. místo, a velmi rychlý čas na závěrečném mezičase, mě namotivovaly jet na třetí stage. Tou byla DH trať Little Champery. Minimum šlapání a já konečně cítil chuť a motivaci to pořádně rozjet. Napálil jsem to dokonce tak moc, že jsem škrtnul v plné palbě o kraj trailu! Chrániče AVS na řídítkách to nejhorší naštěstí pobraly, ale i tak se krev záhy drala skrz rukavici.

Následně mě to „pinklo“ na druhou stranu trailu a pěkně jsem se projel po rozkroku! Ve výsledku jsem se pak rozjížděl skoro z nuly. Nenechal jsem se ale rozhodit, vzal za to mnohem víc a začal konečně stahovat ztrátu! Asi nejvíc jsem to napálil v nejvostřejší pasáži přes rock gap, kde byl narvaný kotel lidí, kteří každého neskutečně hecovali! Výsledek – 42. nejrychlejší čas a posun na 50. místo průběžně.

Na úplný závěr nás čekala Borgo stage, kde jsem po ránu, v Pro stagi, hodně chyboval. Za mnou byly, o pouhé 3 vteřiny, kluci okolo 57. místa, takže jsem cítil určitý tlak, což mi ale spíše pomohlo, než naopak. Poslední stage jsem si každopádně skutečně užíval! Stovky diváků lemující trať, stejně jako na ostatních stagích, mě hnali dopředu, proto jsem ze sebe vydal  úplně všechno! Nakonec to vydalo na 33. Místo v této RZ, celkově jsem poskočil na 48. pozici.

reklama

Po všem předchozím trápení vlastně výtečné zakončení nejnáročnějšího sportovního týdne, jaký jsem za celý život na závodní scéně absolvoval! Tři závody v sedmi dnech, to je solidní nářez!!!

Mrzí mě, že mi v neděli nejely lépe nohy, mohl jsem to, teoreticky, vytáhnout ještě výš, ale co bych po takové zátěži vlastně chtěl… Byl jsem proto také velice rád, že se dařilo i ostatním Čechům. Matěj Charvát 33., Vojta Bláha 42. a Martin Knapec ze Slovenska 50. To je super!

V ženách navíc, při premiéře na EWS, Barča Průdková krásné 10. místo, Fejola opět druhá v ženách masters. Žilák 9. a Čižinský 12. v mužích masters. Vanik vyhrál EWS100, což je dobrý, ale už je na čase, aby nejezdil hobíky.

Díky Kubovi a tátovi za skvělý servis během celého týdne, protože to bylo fakt dost náročný nejen pro mě, ale pro celý můj tým. Díky moc!

Sezona ještě nekončí, příští týden mě čeká poslední závod EWS ve Skotsku, tak držte palce, jede se dál!!!

Text: Milan Myšík / Foto: Boris Beyer

Původní report na webu: milanmysik.com