Česká Enduro Série #6 – Špičák | Potřetí za jedna! (Milan M.)

Jen pár dní po docela trnité cestě z Francie, kdy nás nevzali do letadla, jsem zakotvil na šumavském Špičáku, kde se jel šestý, letos poslední závod nejprestižnějšího domácího seriálu – České Enduro Série. O účasti na tomto závodě jsem se přitom rozhodoval teprve den před samotným startem.

Text: Milan Myšík / Foto: Jára Sijka & „Ivuška“

Tratě na Špičáku znám velmi dobře, letos po delší odmlce pořadatelé připravili záživnou čtvrtou RZ, s velmi těžkým traverzem, který byl plný kořenů, kamenů a dalších přírodních nástrah. Na závěr dvě minuty poctivá „rubačka!“ Tuhle stage mám fakt rád 🤘🏻 Ale pěkně popořádku…

Tradičně jsem na Enduro Sérii přijel v pátek večer, jelikož nejsem fanda pátečních tréninků. Najížděl jsem klasicky s kámošem Čížou, a byli jsme sami, protože zbytek týmu závodil na DH na Ještědu, Moudrasovi zase srůstají vazy v kotníku.

Trénink jsme stihli celkem v pohodě, jen jedno lano nám ujelo a na Pancíř jsme museli šlapat po svých. Večer po tréninku se navíc přihnala hodinová průtrž mračen, díky čemuž bylo jasné, že po zaprášeném závodě na Morávce se bude opět závodit na mokru! I přes tyto podmínky jsem nasadil suchém pláště od Mitasu. Dopředu jsem dal nového Monarcha 2,6“ a vzadu trůnil 2,4“ DH casing!

RACEDAY

Důvodem, proč jsem chtěl jet na Špičák, byla vidina třetího domácího vítězství! A také jsem si chtěl spravit chuť po mdlém výkonu na EWS ve Francii. Pravdou bylo, že za úspěch jsem již před startem považoval jedině vítězství! A to mě trošku zužovalo.

Když jsem odstartoval do první RZ, hned po pár metrech jsem zjistil, že se musím dost krotit, jelikož mě to 2x během prvních metrů vystřelilo z tratě! Tak moc to bylo naklouzaný a hlavně strašně vyjetý, když to před námi projelo 500 lidí!!! Uff…

Jedničku jsem nějak sklouzal, o tom, že by to byl super výkon, by se ale hovořit rozhodně nedalo. Dvojka už se mi pocitově povedla lépe, ale i tady to byla totální diskotéka a furt jsem jel nohy z pedálů. Česká Enduro Série letos patří k nejtěžším závodům! Podle mě je to dané tím, že zde jezdí hodně lidí, proto jsou i zdánlivě lehké traily v závodě brutálně těžké a rozbité. Alespoň pro nás „na konci fronty“.

Třetí rychlostní zkouška byla slušná prověrka fyzičky, ale za mě asi nejpovedenější. Po třech absolvovaných rychlostkách jsem toho měl docela dost a s radostí jsem uvítal přestávku na občerstvovačce na Špičáku u lanovky. Zkouknul jsem průběžné výsledky a bylo tam vedení v porovnání s Vojtou Bláhou, ale o pouhé vteřinky…

Věděl jsem, že čtvrtou a nejtěžší RZ, musím jet bez chyby, protože tam se dalo získat, ale také ztratit opravdu hodně! Zároveň bylo nutné extra soustředění a vyrovnaný výkon od startu do cíle. To vše se podařilo, aniž bych znal výsledky, ale pocit byl dobrej. Čtvrtá RZ se mi líbila fakt nejvíc – těžká, šlapavá, technická.

Na poslední stage, kdy jsme měli nastoupáno přes 1300 metrů, jsme jeli lanovkou. Naštěstí!

Pátá závěrečná RZ byla o něco sušší než ty předchozí, ale oslizlých kořenů tam bylo stále požehnaně. Chtěl jsem to od začátku napálit, ovšem zase mě to vyškolilo a už nahoře na kopci jsem nasekal řadu chybiček.

Skutečná krizovka nicméně přišla v nejprudším úseku tratě, kdy to pro mě bylo totálně nesjízdný! Prudký, switchbacky a kořeny kolmo dolů! V tu chvíli jsem raději sesedl z kola a jeden switchback oběhl, abych zbytečně neriskoval pád a další ztrátu!!!

Tento „majstrštyk“ se vyplatil dokonale a já upaloval do cíle, co jsem mohl. Vojta v poslední erzetě chyboval a já svůj náskok navýšil na 13,5 vteřiny a připsal si letos třetí výhru a potvrdil celkové prvenství!!! 👍🏻

Jedinou kaňkou závodu na Špičáku pro mě bylo, že na některých místech byla trať fakt nesjízdná… Alespoň pro mě startujícího v poslední vlně. Jak se s tím asi prali ostatní závodníci?* Říkám si, zda je zapotřebí, při takovémto počtu startujících, dělat takto těžké pasáže, kde i ti nejrychlejší padají, nebo jako já běhají 😱😎

Při tomhle počtu závodníků se i lehčí traily brzy vyjedou a tratě jsou pak hodně těžký. Celkově ale klobouk dolů před pořadateli, myslím, že letošní sezónu si užili všichni. Jsem rád, že jsem splnil na letošek hlavní cíl a konečně vyhrál i celý seriál České Enduro Série.

* Jak bylo zmíněno v mých posledních dvou úvodnících, na Špičák jsem se vydal také, také se bavil a maximálně si to užil. Oproti Milanovi jsem v neděli startoval jako jeden z prvních v kategorii Race, on jako jeden z posledních, a za mě byly tratě ještě docela dobré. Jednička klouzala, o tom žádná, dojezd trojky byl hodně divoký a nebezpečný, čtyřka zase byla hodně o soustředění, gumách a dobré stopě.

Pětka měla svá dost „divoká“ místa, která jsem si ale v tréninku v pohodě najel. V neděli v závodě jsem pak, i po sobotní průtrži, většinu z nich, s dostatečným respektem projel, pouze v jednom místě, kde mě dojel „natěšený hobík“, jsem seskakoval, uhýbal a pak potupně nasedal zpět. Ale nebýt onoho „tlaku zezadu“ pak to projedu celé, myslím. Ale jasný, po dalších X-stech jezdcích za mnou to měl nejspíš Milan a další Eliťáci hodně divoké! Respekt 🤘🏻 (Štěpán Hájíček)

Děkuji moc všem sponzorům, trenérům, rodině a všem, kteří mi k tomuto výsledku pomohli a drželi mi palce. ✌🏻

Text: Milan Myšík / Foto: Jára Sijka & „Ivuška“

Původní report na webu: milanmysik.com