Pondělní Videonálož BnR #38_2021 | Až se zase na jaře přihlásíš…
Minulý týden jsem na tomto místě otevřel popis svých poznatků, postřehů a zážitků z Kona Enduro Race Špičák konaného 11. a 12. 9. na Šumavě. Jelikož to byla moje první podobná akce po hrozně dlouhé době, možná i po dvou letech, zjišťoval jsem průběžně, jak se za tu dobu změnily třeba i dílčí organizační postupy.
Dnes bych to proto rád pojal trochu více prakticky, částečně jako návod pro všechny, kteří se příští rok vydají na závody České Enduro Série poprvé, nebo třeba po delší pauze podobně jako já…
reklama
Registrací to nekončí…
Základním krokem je samozřejmě přihlášení a zaplacení startovného, což člověk snadno a rychle vyřeší on-line na stránce moje.enduroserie.cz V mém případě jsem tento krok lehce přeskočil, jelikož jsem měl „novinářské startovné“, registraci do závodu jsem řešil na poslední chvíli, takže jsem dostal jedno z rezervních volných čísel.
Jinak to funguje tak, pokud správně tuším, že kdo se přihlásí dřív, ten má nižší startovní číslo a následně může i dříve startovat do závodu. Já dostal „protekční“ číslo 178, díky čemuž jsem mohl na trať vyrážet v 10:55, v první vlně kategorie Race. Ráno jely děti a dorost, poté hobíci, následně naše „Race“ grupa a na úplný závěr Elita – například Milan Myšík a Milan Čižinský startovali až někdy po dvanácté…
*V mezifázi byste si také měli vybrat vhodnou kategorii. Ta věková je jasná, vybere se automaticky, mezi dospělými pak lze volit mezi Race a Hobby. Hobby je snazší, na Špičáku se jely 4 RZ a jeden transfer byl lanovkou. Race čítalo 5 RZ a také jednu lanovku, jinak 4x do kopce hezky za své! Mně to třeba, dle hodinek, vyšlo na 27,75 km a 1285 m převýšení (bez lanovky)! Takže žádná vyslovená flákačka!!!
Čip sem, čip tam!
Až do tohoto bodu vcelku klasika, nic, co bych neznal. V sobotu, předtím, než jsem se naplno vrhnul na trénink, jsem si vyzvedl ve stánku T-Mobile číslo a tašku s dárečky od sponzorů. Když jsem to pak odpoledne rozbalil, připínal číslo na řídítka atd., tak mě překvapilo, že tam vlastně nemám nikde čip??? A také, že nevím, kdy jdu na start???
Jo, tak tady se to změnilo! Odpoledne, když jsem se motal v prostoru startu a cíle, jsem na obrazovkách ve stanu T-Mobile našel seznam se startovními časy, který byl paralelně i ke stažení (PDF) na webu www.enduroserie.cz Tady jsem se našel ve výše zmíněných 10:55 druhého dne (v neděli).
Zároveň jsem ve startovce narazil na informaci, že pro naši „grupu“ se čipy vydávají v den startu, konkrétně od 10:35 do 10:45. Tento čas byl specifický pro každou vlnu. Když jsem tedy dorazil druhý den dopoledne, chtěl jsem nejdřív počkat na „svůj čas“, když ale bylo u stánku s čipy volno, šel jsem se zeptat dřív.
Nakonec jsem čip dostal, ale bylo mi řečeno, ať si příště počkám na „svůj čas“, načež něco podobného opakoval i Michal Berka, moderátor nedělního ostrého závodu. Prostě aby v tom byl přehled a pořádek… „Ok, chápu, příště nebudu předbíhat ✌🏻“
Pípneš a jedeš!
Následný postup už byl vlastně ukázkově jednoduchý. Jaká pohoda oproti starším scénářům „nás pamětníků kořenů Enduroserie…“ V neděli jsem se hezky připravil do startovního koridoru v udaný čas, v 10:55 nás Michal nechal projet užší uličkou, kde si každý pípnul svůj čip (tím se aktivoval – umístěný na ruce vpravo na zápěstí), následně padlo pár slov jako povzbuzení a už se šlapalo směr RZ1!
Když jsem dojel na Pancíř, kde startovala jednička, vyhrazená jen pro „otrlé“ účastníky kategorie Race, nebyla tam skoro ani noha… Díky mému zařazení do první vlny kategorie Race jsem ostatně skoro celý den jezdil sám… Což byla trochu škoda, ale pár vlídných duší jsem i tak cestou potkal.
Sranda byla vlastně už jen na tomto prvním startu. Složil jsem si „velkou helmu“ (Bell Super Air R Spherical), nasadil brýle Leatt Velocity 4.0 MTB, porovnal chrániče atd. a začal jsem přemýšlet, jak se vlastně dnes startuje do erzety? Mrknul jsem na jednoho „předjezdce“, pak se radši zeptal: „Mám někde něco pípnout, nebo už to funguje samo?“ Vážně to jsou roky, co jsem byl na Enduru naposled!!! Pamatuju časy, kdy se ručně pípaly karty na řídítkách… 🙄🤦🏻♂️
„Ne, ne, dnes už se nic podobného neřeší, jen se připrav, rozjeď se jak potřebuješ a támhle o metr dál je brána, která tě ‚sejme‘. Dole na konci je pak druhá, ta tě zase odečte!“ „Ok, díky, jedu!“
Možná ještě vyřešit ty starty?
No a tímto už pomalu končí změny a novinky, co jsem tak na Špičáku zkusil a postupně si je zažil. Sranda, jak se někteří nadšenci do RZ rozjížděli klidně i X-set metrů před startovní bránou… Tohle by se asi mohlo nějak ošetřit v pravidlech, ne? Mě osobně to netrápí, já si na setinky a vteřinky nikde nehrál, ale pro některé, kteří to víc prožívají… Asi by stačilo nakreslit na zem čáru, „tady se startuje“ a hotovo! Pak to bude férové pro všechny…
reklama
Mě to bavilo! I čtyřka!!!
Jinak co se závodu týká, tak, ač jsem slyšel z různých stran kritiku na tu či onu erzetu, pro mě to bylo celé maximálně zábavné, nové, jiné, super! Už v sobotu jsem byl rád, že jsem nikde nenašel žádnou extra záludnost, ale také rád, že jsem si všechny RZ osobně a v klidu projel a zkusil.
Jednička byla dost dlouhá a pestrá. Průjezd tunelem skrz potok a kamenné schody, to je fakt slušná atrakce! Dvojka byla přiměřeně hravá, pár míst s velkým blátem bych si jindy odpustil, ale tohle byl závod a vlastně mi přišlo fajn, že zde byly i takovéto přírodní „překážky“! Chtělo to prostě vymyslet optimální průjezd, aby se tam člověk nezasekl!
RZ3 byla asi nejkratší, ale ani tak nebyla zadarmo. Začátek takový vcelku easy na hrabance, dojezd ale docela divoký v mokrých šutrech a kamenech… Přejezd na čtyřku, z Železné Rudy na Špičák, byl dost výživný, ale věděl jsem, že pak už jedu jen dolů, na kopec lanem a poslední RZ – „za odměnu“, říkali jsme si s jedním kolegou z kategorie Race.
Čtyřka sama o sobě byla dost veselá. Po sobotním večerním dešti první třetina „totál motokros“, poté obávaný slizký traverz! Tady jsem jel, bez většího studu, často „královnu Koloběžku“! Dojezd byl už vcelku snadný, šlapavý, bikeparkový. Nakonec lano a špičáckou RZ5.
Na tu jsem se těšil a chtěl jsem si ji užít podobně jako v tréninku… To se dařilo minimálně do doby, než na mě začali dotírat „natěšení Hobíci“! Chvíli jsme se „loktovali“, pak jsem v jednom těžkému místě radši uhnul a následně dost nešikovně zase naskakoval… 🤦🏻♂️
To vše, abych se po chvíli začal nahánět s jiným „případem“, kterého jsem po chvíli, ze strachu o své zdraví (fakt se nemusím rozštípat kilák od cíle), radši pustil! On pak po chvíli v jedné zatáčce lehnul, já šel do vedení, pak jsem lehnul zase já, on šel dopředu… „Kašlu na to, já už to chci jen dokončit!“ 😎✌🏻
Ještě vrátit čip…
Do cíle jsme dojeli ve slušném vláčku, takže sranda až do posledních metrů! Po dojezdu jsem se dozvěděl, že jsem čip měl vrátit někde za cílovou bránou, ale toho jsem si fakt nevšiml. Vrátil jsem ho tam, kde jsem si jej vyzvedl a hotovo. Poté už jen rychlé loučení, bohužel nebyl čas čekat na vyhlášení, a fofrem domů za rodinnými povinnostmi.
Gratulace vítězům, respekt všem, kteří dojeli celý závod! Za mě to byla super akce, kterou jsem si skutečně užil od A do Z! Je to pro mě motivace k tomu vyrazit příští rok na pár dalších závodů… Snad mě to odhodlání přes zimu neopustí 🤞🏻
Kona Enduro Race Špičák 2021 – Výsledky
Text: Štěpán Hájíček / Foto: Česká Enduro Série
