Dolní Morava – Traily ve velkém stylu (report Andrea D.)

„Nemá obdoby!“ To je aktuálně nejčastější slovní spojení, pokud někdo zmíní Dolní Moravu! Skoky do nebe jsou postavené s geometrickou přesností a se zcela vyžehleným povrchem! To je asi nejlepší zestručněný popis této lokality. Zatímco černý trail si může naplno vychutnat jen několik vyvolených, na modrý se mohou vydat klidně i obyčejní smrtelníci.

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký

Ještě před tím, než jsme se vůbec vypravili na dolnomoravské traily, slyšeli jsme na ně takovou chválu, až jsme si začali představovat něco mezi Leogangem a Whistlerem! Na startu modrého trailu se nám proto očekáváním chvěly snad i brzdové páky, takže s očima navrch hlavy jsme to rozšlapali do prvního trailu vyhlazeného jak dětská prdýlka.

Hned úvodní klopená zatáčka naznačila, že tady se možná u výstavby používalo i pravítko s kružítkem! Trochu jsme se snažili odrazit z terénních vln, ale moc nám to nešlo, protože kdo nemá skill, musí mít rychlost a ta nám na začátku dne ještě trochu chyběla.

Úsekům, kde byl trail puštěný víc z kopce, se nedalo nic vytknout. Klopenky vás tu jen trochu zpomalí, ale nijak nenarušují perfektní flow. Pokud bychom se ale do detailu zaměřili na definici flowtrailu, kde by neměla být potřeba brzdit, ale ani příliš šlapat, pak tady některé úseky zmíněnou definici úplně nesplňují. Najde se zde totiž několik míst, kde je potřeba trochu šlápnout do pedálů, už jen proto, abyste dosáhli či udrželi optimální rychlost.

Zároveň je nutné přiznat, že Modrý Selský trail měří něco přes 6 km, a přitom není nikterak monotónní. Naopak jednotlivé segmenty se vždycky trochu liší ať už rychlostí, nebo jinou výstavbou trailu.

Klobouk dolů před šněrovačkou klopenek ve střední části, kde mají zatáčky přesně takový radius, aby se daly projíždět v maximálních náklonech bez toho, aniž byste museli sáhnout na brzdy. Tato část se za mě fakt povedla, navíc je tady povrch hladký, jako by ho každý večer mazali anti-age krémem! Přitom to krásně drží a neklouže. Asi nějaké kouzlo, že by i David Copperfield zíral a pátral po pozadí tohoto triku! Povrch je skoro tak pevný jako beton, ale v určité přírodní „soft“ podobě!

Hodně příjemné flow má také druhá polovina trailu, která se svižně žene lesem a nabídne i občasné menší poskočení. Při určitém odstupu asi kdekomu dojde, že zástupci Dolní Moravy chtěli vytvořit univerzální trail dostupný pro širokou veřejnost. Co jsem ale stihla vypozorovat, tak u některých, cyklistikou nepolíbených jezdců, vyvolávaly vyšší klopené zatáčky docela obavy a zároveň bylo znát, že pořádně nevědí, jak je projet.

Možná, že by do budoucna nebylo od věci přidat dolů do zázemí cvičný pumptrack jako možnost pro natrénování základních pohybů. Ona právě taková vyšší klopená zatáčka je sice pro zkušené bikery samozřejmost, pro širokou veřejnost ale bývá i tenhle základní prvek tabu.

Každopádně otočme list a pojďme se mrknout na Červený Selský trail, který nastavuje laťku nikoliv o jeden, ale možná hned o dva stupně výš! Už na jeho začátku je rozesetých pár dvojáků, které vám jasně demonstrují, že tady se nesmíte příliš bát! Naopak byste měli své kolo na odrazu více potáhnout, přičemž odměnou vám bude čistý dopad na druhém konci.

Nic mezi tím „není dovoleno“, jinak se vám ze zvuků, které bude vydávat vaše kolo při „ohranění“ skoků, budou ježit vlasy i chlupy na těle! Celkově je červený trail rychlejší, puštěný víc z kopce, takže šlapat se tady, na rozdíl od modrého, rozhodně nemusí! Také klopenky jsou tady ještě vyšší.

Na červeném trailu najdete i pár kamenných pasáží pro zpestření, jinak je to opět luxusně vyhlazená dálnice.

Počítejte ale s tím, že skoky na tomto trailu mají větší rozměry, než byste na červeném trailu nejspíš očekávali. I zkušeným jezdcům proto doporučujeme si lavice dopředu v klidu prohlédnout! Některé jsou kratší, jiné zase delší a nedoskočení zde může být dost nepříjemné!

Já osobně jsem při první jízdě velmi nejistě tahala za řídítka, protože jsem si pokaždé myslela, že: „Ta lavice určitě nebude tak dlouhá…“ No a pokaždé byla ještě delší! 😲😁

Bylo proto zapotřebí pár jízd, aby se člověk částečně dostal z komfortní zóny a zvyknul si na delší pobyt ve vzduchu!

V tomto případě, kdy lajna servíruje nespočet skoků a vyžehlených klopenek, je chvála a sláva Dolní Moravy rozhodně na místě, jelikož momentálně v Česku nic podobného nenajdete! Reálnou podobu a náročnost skoků asi nejlépe demonstruje video pod článkem – na fotkách se lavice nedají dostatečně popisně zachytit, jak jsou velké! 😎

Ještě silnějším kafem je černý Mamutí trail, který kombinuje lesní technické sekce a skoky, které bude čistě doskakovat tak 10 % bikerů! Zbytek bude s posvátnou úctou obdivovat každého, kdo se jen odváží na tyhle skoky rozjet! Já přitom patřím do druhé skupiny, takže pro ukázku „jak se to má dělat“, jsme poprosili profíka Vojtu Bláhu, kterému zdejší polety nedělaly sebemenší problém. Není holt účastník EWS jako účastník EWS… 🙄😇

Černý trail naštěstí není jen o skocích, ale i o technických pasážích v lese plných kamenů a kořenů. Opakované přechody z vyhlazených dálnic do rozbitého lesa jsou přitom vlastně dost přísné, jelikož člověk na umetené široké cestičce rychle zapomene, jak se na nerovném povrchu vlastně jezdí. 😲😎

Černý trail si zároveň můžete vychutnat i v případě, kdy neholdujete delším pobytům ve vzduchu, protože jednotlivé sekce se skoky se dají vždy objet po technické lesní alternativě. Místy je Černý trail jezdivý, místy se ale tvůrci nebáli a přidali sem i nějakou tu ostřejší pasáž! Obvykle prudší úseky v kamenech nebo v kořenech. Zkrátka tak, aby trail odpovídal černému značení! Vše se ale dá, při troše snahy a jezdeckého umu, projet na první dobrou.

Na Dolní Moravě jsme letos jezdili hned dvakrát – na začátku sezony a poté koncem srpna. Mile nás přitom překvapilo, že tratě nebyly nijak rozbité a vyžehlenost trailů byla v srpnu na stejné úrovni, jako v červnu. Klobouk dolů! Osobně mám na červeném trailu ještě dost nedoskočených lavic, takže se sem určitě musím vrátit, dát si kinedryl, pustit brzdy a červenou pořádně naskákat!!! Černou výhledově v plánu nemám… 😢😁

O bohatém doprovodném programu na Dolní Moravě už bylo napsáno mnohé… I tak je potřeba připomenout, že necyklistickou část rodiny zde na dva dny úplně v pohodě zabavíte. Na množství aktivit a atrakcí se můžete mrknout ve videu:

Tipem pro bikery na cenově dostupné ubytování na Dolní Moravě jsou Apartmány u Aloise, kde se dá bydlet ve větším počtu (na jednom apartmánu až ve 12 lidech). Pro úschovu kol je zde určená prostorná garáž se stojany přímo vedle parkoviště.

Dolní Morava v kostce

Vzdálenost z Prahy: 3 hod 13 min
1 jízda lanovkou (pěší dospělí / trailpark dospělí): 180 Kč / 220 Kč
Celodenní jízdné do trailparku dospělí: 620 Kč
Zapůjčení kola na 1 den: 1290 Kč (odpružené) / 690 Kč (pevné)
Zapůjčení eKola na 1 den: 1490 Kč (odpružené) / 990 Kč (pevné)
Obří houpačka 1 osoba / skok do duchny: 200 Kč / 90 Kč

Ubytování: www.dolnimorava.cz/apartmany-u-aloise
Webové stránky: www.dolnimorava.cz

Na Dolní Moravě jsme reportovali na kolech KONA, v oblečení FOX a s helmami a brýlemi značky SMITH.