reklama

reklama

Česká Enduro série #5 – Kopřivná | Nejtěsnější prohra (report Milan M.)

Po měsíční pauze jsem se opět vrátil do závodního kolotoče, který se zastaví až v říjnu! Přestože jsem byl s první polovinou sezony spokojený, v té druhé to chci ještě vylepšit! Cílem je potvrdit vedení v České Enduro Sérii a opět útočit na co nejlepší umístění v EWS.

Text: Milan Myšík / Foto: Jára Sijka, Ivča

První z cílů jsem mohl splnit hned úvodním závodem podzimní části sezony na Kopřivné v Malé Morávce. Jak už je u mě zvykem, vynechal jsem páteční trénink a trénoval až v sobotu… Nejen proto, abych měl více sil na neděli, ale hlavně z důvodu, že mi páteční tréninky moc nesvědčí! Nejen u nás se tratě totiž rychle mění a v pátek jsou obvykle úplně jiné než v sobotu, kdy se to již do ostrého startu tolik neposouvá.

Bohužel se závodu nezúčastnili obvyklí týmový parťáci Vojta Moudrý (dovolená na Korsice) a Vanik (ten letos vyhrál co se dalo, a již nyní má jisté celkové umístění v nejmladších masterech). Na Kopřivné se naopak na startu ukázal, po smolném závodě v Koutech, Matouš Silovský, který letos skutečně toužil po dobrém výsledku.

reklama

Trénink

V sobotu na trénink vyrážím kolem 10 hodiny spolu s Čížou a jeho mladým svěřencem. Číža mi ukazuje najeté stopy, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o velmi krátké eRZty, potřeboval jsem to důkladně načíst, proto jsem hodně zastavoval a vracel se, abych měl jasno o závodní stopě. K tréninku nám sloužila lanovka, a přestože byla velká fronta, tak moderní lano na Kopřivné, kde na jednu sedačku pověsíte 3 kola, nás vždy rychle odbavilo.

Na závodní den byly v plánu čtyři RZ na kopci na Kopřivné a dvě směřovaly do druhého údolí, tedy do Karlova pod Pradědem. Trénink odsýpal docela rychle a kolem 15 hod jsme měli odjeto! To se mi hodilo, jelikož jsem se mohl věnovat dalšímu tréninku a údržbě kola. Pokecal jsem také s klukama v týmovým stánku Trek a večer jsem ještě stihl s Ivčou sjet na Borůvkové hody, kde jsme okoštovali výborné rybízové víno…

RACEDAY

Po měsíční pauze jsem se skutečně těšil do závodního kolotoče! Startovali jsme klasicky až po poledni, takže mi Lukýno v Treku opět připravil výborné těstoviny s olejem, které jsou už taková moje předzávodní tradice. Díky kámo!

Celkem se jelo 6 RZ, to už jsem vlastně říkal, doplním jen, že všechno po vlastní ose, tedy bez lanovky. Rovněž díky tomu, že předpověď slibovala odpolední déšť, závod slušně odsýpal a celkem rychle se tedy jezdilo i do kopce.

První stage byla vyloženě sjezdová, krátká a vršek hodně rozbitý, technický, dole už jen palba po kořenech. Tady se loni jelo na mokru a bylo to fakt šílený! Naštěstí letos na stejném místě bylo sucho, což bylo výrazně bezpečnější. Jednička se mi pocitově povedla, čímž jsem si splnil hlavní úkol dne… Abych si tam neodpálil závod jako třeba v Koutech!

Druhá RZ byla také vesměs z kopce s minimem šlapání. Tady jsem, pravda, trochu cítil rezervy… Navíc ve spodní části, a také zhruba uprostřed, jsem udělal jednu menší chybu, ale jinak se mi jelo dobře. Když jsem po dvojce zkouknul výsledky, byla tam lehká ztráta, něco přes dvě sekundy, které jsem nechal právě zde.

Zkrátka krátké rychlé erzety, kde se nesmělo chybovat, a naopak se muselo jet furt na 110 %. Věděl jsem, že pokud chci vyhrát, musím ještě přitlačit! To se povedlo už na trojce, která byla šlapavější a také delší, což mi pomohlo zajet nejlepší čas a také začít pomaličku smazávat svou ztrátu. Bohužel ve čtvrté „DH eRZtě“ nad Karlovem jsem se nechal dvakrát stáhnout k pásce vyznačující trať a následně jsem vyjel z ideální stopy! No, byl to boj o centimetry!!!

Po této RZ jsem zjistil, že mám povolené hlavové složení, k němž se ale, kvůli multitůlu, nešlo dostat! Neměl jsem totiž u sebe (ani nikdo z okolí) dostatečně dlouhý imbus! Proto jsem musel jet poslední dvě RZ s volným hlávkem! O tom, že mi střílela od trojky přehazovačka, snad raději ani nemluvím… Musel jsem to prostě vzít, jak to je a rvát to na těžké převody! U mě nic až tak výjimečného!

Předposlední stage byla hodně rovinatá, furt po kořenech, za mě asi nejhorší. Ovšem i tak se mi povedla a věděl jsem, že to bude boj až do posledních metrů závěrečné RZ, která byla i nejdelší s nejvíce šlapáním.

V poslední RZ jsem nechal úplně všechno, jel jsem hodně na riziko, což mě jednou vyneslo do stromu! Další chybu jsem udělal v poslední zatáčce, kde jsem byl příliš rychlý. V cíli tepovka 200, prostě tenhle závod se mi povedl a já byl spokojený! Škoda pár chybiček, ale to k enduro prostě patří. Tušil jsem, že souboj o vítězství bude mezi mnou a Matějem Charvátem hodně, ale hodně těsný!

V cíli jsem dlouho vydýchával, když jsem skočil ve výsledcích na druhé místo, a to s časem na desetinu sekundy totožným jako měl Matěj. Respektive, můj čas byl o jednu setinu horší… Matějovi gratuluju a díky za super souboj, stejně jako Přemkovi Tejchmanovi, Vojtovi Bláhovi a Mikymu Nevrklovi, kteří nás doplnili na pódiu.

Takovéhle závodění mě fakt baví a žene nás to dopředu. Týmový parťák Matouš zalítl parádní 8. místo v Elitě a 12. celkově a ukázal, že i on dokáže zajet super výsledek.

Díky všem organizátorům a pořadatelům za krásný závodní víkend, bylo to super!

Milan Myšík

Původní report na webu milanmysik.com