reklama

Yeti ARC – Klasické jméno, nová cesta! | TEST

Poslední generace Yeti ARC je novinkou letošního roku, která si vytyčila nelehký cíl. Na jedné straně si Yeti tímto modelem snaží připomenout svoji slavnou závodní historii, na straně druhé chce svým příznivcům nabídnout stroj nanejvýš moderní, který nezanedbá žádný z aspektů současného MTB.

Původní Yeti ARC spatřilo světlo světa v roce 1991, když vzniklo jako výsledek těsné spolupráce značek Yeti a Easton. Původní Yeti ARC přitom nemělo nikterak skromné ambice, naopak se snažilo prodrat mezi nejlepší závodní speciály své doby, a to hned ve vícero disciplínách – od XC přes DH po Dual Slalom. Tehdy na to stačilo jedno kolo, nebo alespoň jeden rám! „Zeptejte se jezdců jako jsou Giove, Furtado, Voreis, nebo Rockwell,“ zní od lidí Yeti!

*Hezký článek na téma historie značky Yeti, více o jeho 35 výročí, jakož i o milnících modelu Yeti ARC najdete na enduro-mtb.com. Speciální stránku má výroční model Yeti ARC 35th Anniversary také na webu yeticycles.com

Za shlédnutí rovněž stojí stavba výročního modelu z limitované edice – Yeti ARC 35th Anniversary

reklama

Všestranný tehdy, všestranný teď!

Nové, moderní Yeti ARC sdílí se svým předchůdcem řadu hodnot a v jistém slova smyslu i své základní určení. Za mezigenerační podobnost by se dala označit snaha použít nejlepší materiály dané doby. Dnes je to pochopitelně karbon, v počátcích této řady to byla lehká hliníková slitina, kdy díky spolupráci Yeti/Easton vznikly vůbec první zeslabované duralové rámy světa!

Shodu, s ohledem na právě zmíněné, lze nalézt rovněž ve snaze postavit lehký, tuhý a rychlý rámový základ, který byl synonymem modelu ARC od začátku jeho existence. Co se částečně změnilo, u poslední podoby této řady, je zaměření, i když také původní stroje z devadesátých let musely zvládnout ledacos, tedy jak XC, tak třeba i Kamikaze Downhill!

Zatímco počátcích byl tento model zaměřen primárně na rychlost a výkonnost na závodních tratích, dnes patří mezi jeho primární cíle již zmiňovaná všestrannost a snaha o vykouzlení co nejširšího úsměvu na tváři jezdce. Zkrátka a dobře, nové Yeti ARC je sice špičkový karbonový hardtail, který byl ale navržen zejména jako trailová zbraň, hračka na pumptrack a vůbec kolo, na kterém se máte v terénu jednoduše bavit a užít si každou zatáčku, každou skalku, každý kořen!

Když hovoří čísla…

Mnohé o těchto cílech naznačují již klíčové parametry. Kupříkladu zdvih vidlice, pro nějž bylo toto kolo stvořeno – 130 mm – demonstruje, že ARC není žádný vyhrocený XC chrt. Přidejme k tomu hravou trailovou geometrii, 29“ kola, nebo třeba dostatek prostoru pro široké a zubaté pláště! Na testovaném kousku byla kupříkladu vzadu pneumatika WTB Trail Boss* 29×2,6“! 

*Trochu extrém, to ano, ale na tomto vzorku jsme se předem domluvili, jelikož za podmínek, kdy jsem Yeti ARC jezdil, by se původně nasazený plášť WTB Ranger příliš nechytal…

Ohledně dalších čísel, napovídajících, kterým směrem kráčí Yeti ARC, bychom mohli vytáhnout něco z tabulky geometrie, kde lze poukázat na úhel vidlice 67°, sedlový úhel 76°, délka zadní stavby krásně skromných 433 mm, nebo třeba reach 465 mm u testované velikosti L (LG).

Nejnovější Yeti ARC má skutečně mimořádně precizně zpracované vstupy do rámu.
Jaké aktuálně nenajdete na žádném jiném modelu Yeti. Třeba je ale toto nový etalon!

Usadit a ostré tempo nasadit!

Nejnovější podoba tradičního modelu Yeti ARC není, nechce a nemá být všedním kolem, proto se řada zajímavých postřehů a poznatků vyjeví nejen při pohledu do katalogu, ale také při reálném seznámení v terénu. Mě třeba zaujal již jen posed, jakož třeba i délka a výška (nížka) rámu. Na test jsem totiž dostal stroj velikosti LG (Large), což není poprvé ani naposled, ač mám obecně radši menší Mka. Ale ono záleží i na situaci a na konkrétním kole či značce.

Co mě v tomto směru zaujalo, byl pocit, že se mi od první chvíle na tomto kole sedělo vážně dobře! Jeho posed je rozhodně příjemný, ani dlouhý, ani krátký, prostě tak akorát na mě! Ano, měl jsem tam dost krátký představec (35 mm) a na můj vkus možná až moc úzká řídítka (760 mm), takže pozice jezdce by se dala rozhodně natáhnout a ruce ještě roztáhnout, já byl ale s tímto rozložením, po pár osobních úpravách, vlastně dost spokojený.

Jiným úvodním překvapením z pozice v sedle bylo soustředění většího množství hmoty dopředu nad řídítka. Tedy následek více vzpřímené sedlové trubky s potřebou šlapat dost pod sebe (toto souhlasí s aktuálními trendy), onoho kratšího představce, ale také relativně krátké hlavy a celkového nastavení pozice jezdce.

Co by to bylo za Yeti bez jejich tradičního „sněžného muže“!
Rám působí poměrně „vzdušným“ dojmem, třeba i díky detailům jako je otevřený prostor napojení horních vzpěr na sedlovou trubku, kde je dost místa i pro plášť šíře 2,6″.
O bytelnost a nekompromisní přenos síly na zadní kolo se starají záměrně zesílené partie, čehož nejlepší ukázkou je oblast středu.

Pootočit do komfortu, nebo natáhnout pro rychlosti?

Pokud trochu přeskočím fáze mého teoretického spekulování, pak vám můžu prozradit, že jsem se díky intenzivnímu mozkovému hloubání a dloubání dobral k pocitu, že výchozí skladba mi nejlépe seděla na pumtracku, parádní byla také na flowtrailech a zkrátka v místech, kde to mělo tempo a šťávu.

Pokud bych si přitom měl Yeti ARC naladit sám podle sebe, možná bych sáhl po možnosti přidat mu maličko na zdvihu vidlice, roztáhnout původních 130 na 140 mm, ještě tedy o kousek položit hlavu, zvednout úchop a posedu dodat krapet komfortnější nádech.

Nebo by se na druhou stranu mohl ponechat „podvozek“ v původní podobě, posed by se krapet natáhl delším představcem, vyměnily by se široké zubaté balóny za uší, lehčí a rychlejší vzorek, a hnedle by to byla jiná sportovní štika.

Přední odpružení zajišťuje tradiční kousek Fox 34, kterého se zatím nedotkly inovace známé z řad Fox 36, 38 a 40.
Dobře známé možnosti nastavení kompresního tlumení jsem využil svým obvyklým způsobem – vše otevřel, ať to hezky maká!
Stylovým a zároveň praktickým doplňkem je tento integrovaný blatníček, který ale nepochází přímo od Foxu, nýbrž jej vyrábí značka Syncros.

Zbytečné spekulace!

To jsou ale vše možná poněkud zbytečné spekulace, pojďme se raději podívat, jak tohle kolo funguje v podobě, jakou jsem měl k dispozici. Jak jsem si na jednu stranu musel zvykat na posed, s vahou svého těla více na rukách, tak jsem chvíli bojoval také s ovládáním. I když jedna z příčin našeho delšího seznamování tkví i v tom, že jsem před Yeti ARC jezdil samé „motorky“ poněkud jiného kalibru a zaměření…

Každopádně i ovládání Yeti ARC nahrává celkové všestrannosti, bez jednoznačného vyhranění. Úhel hlavy není nijak radikálně položený, na poměry dnešních trailových hardtailů britského střihu je hodnota 67° vlastně docela konzervativní, zároveň to ale není ani nijak podhodnocený „muzeální“ údaj. Jak už jsem zmínil, vcelku by mě zajímalo, co by s řízením udělal zdvih vidlice 140 mm, ale do toho se už znovu vrtat nebudeme, slibuju!

Náš první den s Yeti ARC jsme si užili na jednom fajnovém asfaltovém pumtracku!

reklama

Pumtrack, les i flowtrail!

Takto, se 130 mm kroku a s vidlicí Fox 34, je Yeti ARC na první dojem kolem dosti živým a okamžitě reagujícím. V lese mezi stromky tak není nejmenší problém ARC kdykoliv a kamkoliv zlomit, ohnout, zabočit nebo si vesele poskočit! Podobně jako na pumptracku, kde se to s ním řezalo jedna báseň! Přidejte si k tomu pevnou a poměrně krátkou zadní stavbu a musí vám být jasné, že tohle kolo je slušný rošťák!

Zároveň se zde ale projevuje aspekt trochu delšího rozvoru a celkově delšího rámu, který je sice i v Lku hodně nizoučký, není ale nikterak zdrclý. Proto, když naberete trochu rychlosti, zjistíte, že se Yeti ARC jakoby magnetickou silou či snad pod tlakem přicucne k zemi, zklidní se a stabilizuje.

Škoda, že se mi tento stroj dostal do ruky na začátku roku. Z toho, co jsem s ním zkusil a projel, jsem totiž nabyl dojmu, že by se mu zřejmě nejvíc líbilo na nějakém precizně vyšejpovaném flowtrailu. Zavřu oči a vidím, jak spolu hoblujeme trutnovského Floutka, až nám z toho oběma hormony štěstí stříkají ušima! Nebo, v případě kola, třeba konci řídítek!

Na rámu Yeti ARC najdete montážní body ISCG05, ale jen dva určené k instalaci vodítka řetězu.
Třmen zadní brzdy je stylově usazen uvnitř zadní stavby, přitom je umístěn tak, aby byly jeho šrouby rozumně přístupné.

Na pravé noze zadní vidlice nechybí originální „rámus tlumící“ kryt pod řetězem, který je protažen až na vnitřní stranu horní vzpěry.

Kam až se odvážíš?

Flowtrailů, nebo alespoň fajnových flow sekcí v Praze a okolí mnoho nemáme, proto jsem Yeti ARC trápil hodně na běžných lesních pěšinách, mnohdy též na vcelku technicky náročných a strmých sekcích. Jak jsem si zprvu myslel, že mě takové věci v sedle tohoto kola nebudou moc bavit, že mu asi nedokážu v takových podmínkách dostatečně důvěřovat, tak se situace postupem času poněkud změnila a vyvinula.

Pár těžších sekcí jsem vyzkoušel hned z kraje testu a bylo to fajn. Nestěžoval jsem si, balóny od WTB hezky držely, geometrie to ustála a já ji zvládl ukočírovat. Postupně jsem si přitom začal věřit víc a víc, zkoušel jsem tedy různé rošťárny a divočiny, až jsem si v tom začal docela libovat.

Zajímavá byla příhoda posledního dne v sedle Yeti ARC. V jednom lese na kraji města jsem totiž objevil pár nových stop a jednu z nich se rozhodl prozkoumat – hezky odshora dolů!

Ano, bylo zde pár míst, které bych si musel ještě lépe najet, pár míst, do kterých bych se možná pustil, pokud bych měl volné pedály místo nášlapů, ale celkově? Celkově jsem vlastě dost zíral, jelikož jsem to, po chvilce přemlouvání sebe sama (přeci to nepůjdu pěšky!), sjel vlastně téměř celé! Hustý! Zkrátka všechna čest Mr. Yeti ARC 🤟🏻👍🏻

Nenápadný nápis TURQ na hlavové trubce, poukazuje na použití „prémiové třídy“ karbonu! 
Detail, který byste snadno přehlédli, aneb jak stylově mizí hadice zadní brzdy v rámu.

Pevný základ a velký balón

Pokud bychom se zaměřili na samotný rám, pak asi nemusím nikomu barvitě líčit, jak tohle kolo krásně jede! Pevný, lehký, karbonový rám od prémiového výrobce, co byste čekali jiného, že?! Pravda je taková, že základ Yeti ARC je vážně krásně tuhý, především okolo hlavy a středu, díky čemuž jednak poslouchá skutečně okamžitě vaše povely, zároveň vám zprostředkuje pocit skutečně excelentního přesnou vaší síly na dopředný pohyb. 

Ani jsem se nemusel příliš snažit, alespoň ne vědomě, a po návratu domů jsem jen zíral, kolik „medailí“ na Stravě jsme spolu nasbírali. Tedy zejména těch osobních a také většinou nahoru, ač tam bylo i pár medailí za cesty dolů! 

Tuhý a pevný rám přitom nemusí být nutně tvrdý a nepohodlný. I když v tomto bodě se zrovna docela těžko rozlišuje, kde ještě tlumí samotný rám a s čím vším mu pomáhá zadní balón WTB Trail Boss 29×2,6“! Výsledek byl v každém případě velice příjemný. Celkově to krásně jelo i s tímto drapákem, přitom jsem mohl řadu menších nerovností vyřešit jen lehkým nadlehčením se na sedle Ergon, které bylo samo o sobě také moc příjemné! 

U Yeti se nic nešidí, ani poctivé plastické logo na hlavové trubce.
Přímá linka horní trubky a vzpěr táhnoucí se od hlavy k patkám budí dojem mnohem menšího rámu. Snad jen komínek sedlovky a tato samolepka vás přesvědčí, že to je Lko!

KOMPONENTY

V tomto bodě bych normálně začal popisovat a hodnotit výbavu testovaného kola, jenže… „Hele, vychází to z výbavy C1, ale jsou tam jiné pláště, kola, řídítka…“ Skoro to znělo jako z filmu Na samotě u lesa: „To máte vápno, cement, cihly, tvárnice, překlady, trámy, krovy, latě, tašky, odpad, hřebíky, vruty, šrouby…“ 😁 Pojďme si tedy jen ve stručnosti formou popisků ukázat to nejzajímavější, co se na tomto kole objevilo. 

Testované Yeti ARC, stvořené jako individuální stavba, nabízelo dosti netradiční mix komponentů.
Kupříkladu kola s ráfky DT EX511 byla zapletená na nábojích Shimano XTR.

Řadící páčky byly z rodiny Shimano XT
Přehazovačka, možná kvůli horší dostupnosti dílů, byla „jen“ úrovně SLX. I tak to ale řadilo krásně, aby si někdo nemyslel ☝🏻
Zajímavostí byl také oválný převodník Absolute Black. Zajímavé, párkrát jsem se již s oválem setkal, někdy jej pocitově vnímám od první chvíle, jindy skoro vůbec, tak jako zde.
Hrubé WTB Vigilante (vepředu) bylo v odolném provedení s rychlejší směsí.

Zadní „balón“ WTB Trail Bosss 29×2,6″ v lehčím a rychlém provedení.
Brzdy Formula Cura jsou rozhodně zajímavým kouskem, který se nevidí každý den.
Fascinující je už jen tvar a konstrukce jejich páky. Bohužel třeba nastavení vzdálenosti od řídítek se bez imbusu neobejde.
Expanzní nádobku, posazenou mezi řídící píst a objímku brzdy, to dokáže vymyslet jen Formula. Díky tomu si ale tyto brzdy s žádným konkurentem nespletete.

Fascinace tvarem je fajn, mě ale bohužel chyběl pocit, že bych se na svoje brzdy mohl plně spolehnout. Jejich páky po chvilce pumpování dost ztvrdly, v delších sjezdech a v prudších sekcích mi zas mnohdy chyběl dostatečný výkon. Snad ve 4pístkové variantě Formula Cura 4?!
Ovládací páčka sedlovky Fox Transfer je příjemně velká a dobře dostupná. Bohužel sedlovka samotná občas zatuhne a člověk na ni musí trochu zatlačit, aby se odlepila a vysunula.
Poklona patří výrobě horní části z jednoho kusu s jasnými stopami po frézování.
Zajímavý je rovněž bližší pohled na samotnou páčku. Všimněte si například, že lanko nedrží červík, jak je to běžné, ale klasický inbus s podložkou 👍🏻

K celkovému pocitu velice slušného komfortu přispělo i sedlo Ergon SM Pro Men!

Yeti ARC – Závěr

Už když jsem toto konkrétní Yeti ARC viděl poprvé na fotkách, přemýšlel jsem, kam takový bike vlastně patří, kam jej zařadit? Jasnou odpověď jsem přitom nenašel ani při prvním praktickém seznámení. V den č. 1 jsem s ním vyrazil, v doprovodu svých dětí, na jeden pumptrack kousek za městem, abych zjistil, že hladká asfaltová dráha s boulemi a klopenkami mu sedí naprosto dokonale! Ale pokud by to byl „pumptrack speciál“, nebylo by to poněkud málo u kola s takovou cenou, tradicí a věhlasem? 

Bylo! Proto jsem se do dalšího praktického testování pustil s vervou a zkusil vše možné a nemožné. Jednou v lehčím setupu s nášlapy na delší trati, jindy s volnými pedály a chrániči na kolenou na místních bikových radovánkách!

ARC přitom ve výsledku obstál v celém rozsahu možných způsobů použití, což dokonale potvrzuje slova jeho tvůrců o mimořádné všestrannosti tohoto výtvoru a krásně navazuje na jeho kořeny z dob počátků MTB, kdy se jednotlivé disciplíny nelišily ani zdaleka tolik jako dnes!

Avšak takováto „všeho schopnost“ by se dala zároveň interpretovat jako určitá absence vlastní osobnosti, vlastní tváře, konkrétního zaměření?! Tak bych to ale já rozhodně neviděl, jelikož Yeti ARC mi připadá osobité víc než dost! Jeho kouzlo, dle mého, totiž spočívá v tom, že vám nabízí poměrně velkorysý prostor pro doladění k dokonalosti dle vašeho osobního úhlu pohledu. 

Mě osobně by třeba lákalo jej ještě trochu přitvrdit o fous vyšší vidlicí, někdo jiný by si z něj naopak udělal skutečného rychlíka na delší přesuny s bonusem mimořádné zábavnosti na techničtějších spotech. Jedna věc mi každopádně připadá takřka jistá, s Yeti ARC se nudit rozhodně nebudete! 👍🏻

Text a foto: Štěpán Hájíček

reklama

Yeti Arc – základní údaje

Cena (rám): 51 000 Kč
Cena (kompletní kolo): 114 000 – 262 000 Kč
Hmotnost: 12,9 kg (vel. L, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvih vidlice: 130 mm
Kokpit (řídítka/představec): 760/35 mm
Sedlovka (zdvih): 170 mm

Díky za možnost svezení na tomto kole – www.wonderfullbikes.cz

PLUS 

  • Luxusní, lehký a příkladně tuhý rám, který ale není nesmyslně tvrdý a nepohodlný 
  • Ukázkové zpracování detailů – třeba takovéto porty, kudy vstupuje kabeláž do rámu, nenajdete (zatím) ani na jiných modelech Yeti 
  • Lehkost jízdy a samozřejmost přenosu energie na zadní kolo snad ani není třeba zmiňovat samostatně
  • Ovládání mi zprvu přišlo možná až moc živé, ale postupně jsem si zvykl a začal si užívat mix okamžitých reakcí s jistotou ve vyšších rychlostech danou delším rozvorem 
  • Relativně strmý úhel sedlovky vyžaduje chvíli zvyku, ale třeba pro náročné výjezdy znamená velký přínos 
  • Pláště WTB Vigilante a Trail Boss možná působí jako příliš velké drapáky pro takovýto druh kola, ale i s nimi jel ARC velice hezky, přitom v terénu si i díky nim mohl člověk dovolit víc, než co by možná zprvu čekal! 

MINUS 

  • Osobně bych si dokázal představit na takovémto kole i trochu volnější úhel vidlice, ale to je hodně o osobním úhlu pohledu 
  • Podobně by se mně osobně líbil maličko komfortnější posed s menším zatížením rukou, ale znáte to – 100 lidí, 100 chutí 
  • Příliš mi neseděly brzdy Formula Cura (dvoupístky), ty ale nejsou součástí běžné výbavy 
  • Teleskopická sedlovka Fox Transfer má zbytečně velkou provozní vůli, poměrně tvrdé dorazy a občas se při chvíli nečinnosti přilepí v jedné pozici – někdy se prostě nechce vysunout, proto je potřeba nejdřív na sedlo zatlačit a sedlovku odblokovat (chce to pravidelně mazat)