Lapierre Zesty AM CF 6.9 – Uhlazený all-mountain! (test)
Jsou kola, na která se rádi podíváte, ale poté posunete svůj zaměřovač zájmu jinam… A pak jsou kola, k nimž vás to táhne opakovaně, s nimiž máte třeba vlastní (pozitivní) zkušenost, kterou jednoduše nelze zakopat někam do hlubin nevědomí. Takhle to mám já s koly Lapierre, zejména s modelovou řadou Zesty, k níž jsem měl vždy blízko až jsem si jednu Zestynu musel sám na rok pořídit.
Dnešní článek ale nebude o vzpomínání na moje osobní kolo roku 2019 (Lapierre Zesty AM 4.0), nebo jen zlehýnka. Dnes bychom se měli společně podívat na nejnovější podobu této modelové řady, která se sice od doby uvedení poslední generace (modelový rok 2019) nikterak zásadně nezměnila, přesto nebude zase tak těžké najít zde dostatek zajímavého!
První zajímavostí v pořadí by mohla být skutečnost, že jsem z poslední generace Lapierre Zesty zatím sedlal její tehdy základní model Zesty AM 3.0, osobně vlastnil hliníkovou variantu Zesty AM 4.0 a poté ještě testoval lehčí trailbike Zesty TR 5.9. Skutečnost, že se do tohoto seznamu stihla přimíchat i Fazuou elektrizovaná eZesty AM 9.0 sem radši motat nebudeme, jelikož by se tím poněkud podkopala pointa, k níž nyní mířím… Tedy skutečnost, že jsem se až nyní mohl povozit na karbonové Zesty AM CF 6.9!
Hrátky s průměry = odložené případy
S uvedením poslední generace, či poslední rámové koncepce Zesty, a příbuzné drsnější enduro rodiny Spicy, přišli v Lapierru s nápadem postavit jeden universální rám, který bude snadné přestavět z průměru 27,5“ na 29“ a obráceně. Respektive v prvních letech bylo na výběr, zda si pořídíte Zesty AM 27,5“ nebo 29“, což se primárně dělilo podle velikostí – od S po M 27,5“, od M po XL 29“ (Mko bylo přechodovou verzí s možností volby dle osobní chuti).
V počátku se přitom různá provedení s různým průměrem lišila i hodnou zdvihu – 140 mm u Zesty AM 29“ a 150 mm u Zesty AM 27,5“. Nic z toho už vlastně není pravda! Až na jednu výjimku – Zesty TR 3.7 – jsou dnes všechny Zestyny na velkých kolech, jak si žádá moderní doba, navíc rodina Lapierre Zesty AM (all-mountain) se i s většími obručemi ustálila na hodnotě 150 mm nad oběma koly.
Větší rám a kratší představec
Výše uvedené informace jsou vcelku zásadní pro pochopení celého kontextu, každopádně po jejich vyřčení se již můžeme přesunout k popisu jízdních dojmů a praktických postřehů, posedem tradičně počínaje. Nebo spíš počínaje konstatováním, že u mě doma ke konci roku přistál zmíněný Lapierre Zesty AM 6.9 (model 2021) ve velikosti L, tedy trochu větší, než je mnou obvykle preferované Mko!
Poslední dobou jsem sice sedlal hned několik kol velikostí L, takže bych neměl být zaskočen (např. Rock Machine Blizzard 90-287 RZ či moje osobní Norco Sight A2 29), ale ono není Lko jako Lko. U této nové karbonové Zesty jsem hned od prvního okamžiku věděl, že sedím na větším kole, než by byl můj ideál, i když to nebylo nic nepřekonatelného.
Každopádně pozice za řídítky byla trochu delší, a také celek mi připadal takový vyšší a více protažený. I proto jsem po prvních dvou jízdách přistoupil k prohození představce, kdy jsem sundal původní kousek Lapierre (50 mm u vel. L) a vyměnil jej za svůj oranžový Funn s délkou 35 mm. Posed byl díky tomu hnedle příjemnější, alespoň pro moji postavu, a také ovládání trochu ožilo, což byl přesně můj cíl.
Celkově se přitom na Zesty AM sedí příjemně, jen bych možná zmínil, že vcelku dost položený faktický úhel sedlové trubky posouvá jezdce více nad zadní kolo, než je dnes běžně zvykem. A to jsem neměl sedlovku nijak radikálně vytěženou z rámu.
Každopádně rozložení těžiště to nijak výrazně nerozhodilo, alespoň v mém případě, jelikož jsem neměl problém pokořit i náročné strmé pasáže. V extrému jsem se sice opakovaně posouval více na špičku sedla, ale to mi nepřišlo až tak mimořádné.
Jen se tak vozit…
V době, kdy se poslední generace rodiny Lapierre Zesty představila světu, a kdy jsem byl hrdým majitelem Zesty AM 4.0, jsem měl dojem, že tato kola mají příjemně agresivní a dosti položenou geometrii. Zesty AM na menším průměru měla tabulkový úhel hlavy 65,5°, stejné kolo na 29“ mělo a má úhel hlavy 66°. To není na dnešní dobu, velká kola a zdvihy 150 mm nic extra…
Občas si ale říkám, že by se člověk neměl až tak moc soustředit na teoretická čísla, ale měl by si radši ověřit, jak to celé funguje v praxi. Už dříve u Zesty na středních kolech jsem si pochvaloval její stabilitu a toto hodnocení můžu směle přenést i na Zesty AM 6.9. Ostatně celé toto kolo mi přišlo takové krásně sladěné a vyvážené.
Jakmile jsem si zvykl na posed a upravil si trochu kokpit, tak jsem se hned cítil jako doma. Zesty AM není rozhodně žádný divoký Janek, ale klidné a vyrovnané kolo, které stačí ovládat snad pouhým zapojením vlastní mysli! Chci jet doprava, trochu se tím směrem nakloním, chci jet doleva, nakloním se opačně. Vše přitom probíhá až překvapivě hladce, plynule a zcela přirozeně. Bez cukání, bez přemlouvání, bez zdržování!
Plavba na vlnkách
Další skutečnost, kdy jsem poznal, že sedím na Lkovém rámu, se projevila i na ovládání, konkrétně v prudkých ostrých zatáčkách! V takových chvílích jsem cítil, že je kolo delší, než bych ho já osobně chtěl mít, a že se mu do ostrých zalamováků příliš nechce. S menším rámem by to bylo určitě jiné, ale i takto se s tím dalo žít.
Naopak ve chvílích a na místech, kde měl trail přiměřené flow, Zesty AM jako by jen zlehka plachtila lesem, jako by do zatáček hladce a jemně klouzala podobně jako když loďka na moři plynule kopíruje příjemně zvlněnou hladinu. Každopádně postupně času jsem si na projev Zesty AM zvykl natolik, že jsem se pak již dokázal lépe prát i s oněmi ostrými zatáčkami. To ale dokazuje spíše míru přizpůsobivosti „lidského faktoru“.
Kde kraluje karbon?
Z technického hlediska mě ještě napadá vyzdvihnout rozdíly s ohledem na použitý materiál. Moje Zesty AM 4 byla postavena na hliníkovém rámu a dnes testovaný kousek je na karbonu. Sice to ani tak není žádná muší váha, rozhodně mu ale nelze upřít eleganci, precizní zpracování, a také pocitově vyšší tuhost přední partie i zadní stavby.
Hliníková Zesty AM není sice žádná žvýkačka, co by se vám lepila na podrážky bot, rozhodně ale není ani super tuhým ingotem. V tomto směru má její zadní stavba jisté rezervy. U karbonové varianty jsem měl ale pocit, že zejména zadní partie získává poměrně zřejmou výhodu právě ve smyslu boční tuhosti.
A konečně, pokud bych měl k ovládání ještě něco doplnit, pak to může být i příkladná jistota ve strmých pasážích a v náročném terénu obecně. Sice jsem se s tímto kolem nehrnul do vyslovených extrémů, avšak všude tam, kde to zavánělo trochu větší divočinou, jsem opět proplul s takovým klidem, až jsem mnohdy jen žasl. Ona to bude asi souhra více faktorů. Pocitově vcelku dost položená hlava, delší rám, větší kola a také krásně fungující odpružení, k němuž se hned dostaneme!
Nový Fox 36 – hladké křivky, hladký krok
Dnes asi nemohu oddíl odpružení začít jinde než u nové podoby vidlice Fox 36, kde se mezigeneračně měnil zejména její vnější vzhled a přibylo i pár technických fines. Třeba stahování lůžka osy kola na pravé straně, aby se náboj ve vidlici správně usadil, aby ji zbytečně nekroutil. Více v představení nových řad Fox 36 a Fox 38 pro rok 2021.
Nejvíce viditelnou změnou na nové Foxce je nejspíš tvarově výrazně jemnější spojovací můstek tvořený plynulým obloukem. U řady 38 se mi tento prvek dost líbí, tady u menší třicetšestky si nejsem až tak jistý. Ale na vzhled to nejezdí, že?! Pojďme si proto říct, že se vnitřní systémy, oproti modelům 2020, nikterak zásadně nezměnily, jelikož zřejmě nebyl důvod.
Už třeba zde použitá vidlice Fox 36 řady Performance fungovala skutečně krásně. Sice ji trochu dávalo zabrat chladné počasí na konci roku, každopádně když byla ještě teplá z domova a čerstvě promáznutá, pak chodila skutečně luxusně, jemně a hladce.
S přibývajícími kilometry pocit sametového začátku trochu mizel, i tak si Fox 36 zachovával v tomto směru vysoký standard. Obecně mi také přišlo, že je nová generace snad i o fousek aktivnější, každopádně stále se lze spolehnout na její skvělý výkon ve středním rozsahu a rozumnou progresi na konci kroku. Na doraz jsem ji snad nikde nedostal, ač jsem se kontrolním kroužkem občas přiblížil na dohled korunce.
Celkově rozhodně pochvala! Na vzhled nové generace Fox 36 si asi budu muset chvíli zvykat, po funkční stránce ale musím Foxu vyšvihnout poklonu a vystavit velký palec nahoru 👍🏻
Přirozeně zapluje
Od vidlice se přesuňme k zadní stavbě, kterou již vlastně dobře známe z předchozích testů. Oproti hliníkové variantě se tato karbonová z mechanického a kinematického hlediska v ničem neliší, rozdílná je konstrukce určitých partií a jiný je též materiál, což se odráží v již zmíněné vyšší tuhosti celé zadní partie.
Její chod a celková funkce je přitom v principu stejná jako u kol, které jsem jezdil dříve – jedním slovem příjemná! V principu klasický nezávislý čtyřčep s ne až tak tradičním uchycením tlumiče protínajícím spodní polovinu sedlové trubky, navíc s plovoucím uchycením (tlumič je uchycen mezi horním ramenem a zadní kyvnou vidlicí) je vyladěný skutečně parádně.
Sice si řekne o poměrně vysoké hodnoty tlaku, já foukal nějakých 230-240 psi, chodí ale krásně. Na jedné straně je zadní stavba příkladně klidná a stabilní, neruší tedy při šlapání, díky čemuž jsem se nemusel vůbec zajímat o páčku blokace. Na straně druhé vykazuje celá zadní partie luxusně jemný chod, a tedy i vysokou počáteční citlivost.
Nejen vidlice, ale i zadní stavba jsou skutečnými služebníky komfortu. Odpružení se v zadní části rozhodně zbytečně nepropadá, je ale příkladně pracovité a působí dojmem příjemně dlouhého kroku. Na pístnici tlumiče sice není příliš vidět, když se ale sehnete a najdete si skulinku v okolí tlumiče, zjistíte, že se vlastně jen málokdy vydává hlouběji ke svému dnu.
Jinak řečeno, zadní stavba na Lapierre Zesty AM 6.9 je znatelně progresivní, proto si drží určitou rezervu i v případě ostřejšího zacházení. Někdo by mohl namítat, že se tímto způsobem omezuje reálná využitelnost zadního zdvihu, pocitově to ale nemáte příliš šanci poznat. Naopak, mě připadalo, že je krok zadní stavby hluboký víc než dostatečně.
KOMPONENETY
V komponentové výbavě můžeme dnes vyzdvihnout třeba řazení SRAM kombinující přehazovačku a kliky z rodiny GX Eagle s páčkami a kazetou NX Eagle 1×12. Lacinější řadící páčky bych asi přešel bez rýpavých poznámek, jelikož jsou bez větších omezení funkční, co mi ale přijde trochu škoda je zabitý potenciál nové sady GX. Krásné kliky v lunárním lesklém laku, parádní přehazovačka s potenciálem rozsahu 520%, ale pouze základní kazeta Eagle s rozsahem 11-50 zubů.
Upgrade na plný rozsah (10-52 zubů) by možný určitě byl, problém je ale v tom, že použité náboje (Lapierre by Fastace DR813) mají jen klasický drážkový ořech bez možnosti výměny za XD. Kdo by tak rád dosáhl plné kapacity převodů nového Eaglu (520%), ten musí vyměnit zadní náboj, nebo celé zadní kolo. Škoda!
Krom toho bych ještě rád zmínil, že při aktuální záplavě trhu novými koly osazenými řazením Shimano, jsem si toto setkání se SRAMem zase jednou skutečně užíval. Ne že by Shimano nefungovalo, SRAMácké řazení je mi ale prostě bližší!
BRZDY SRAM G2 R
Podobné je to vlastně i s brzdami, kdy Lapierre na tento model nasadil kotvy SRAM G2 R s disky 200/180 mm. Za mě opět rozhodně příjemná zkušenost, i když mě překvapilo, jak byly tyto „gé-dvojky“ po zajetí poměrně hlučné. Každopádně i zde musím zmínit, že mi prostě sedí tvar pák SRAM, jejich vcelku ostrý, přitom ale přesný a dobře dávkovatelný výkon. Přesto vše bych ale asi popřemýšlel o výměně původních destiček za jiné, ty základní mají své rezervy. Osvědčené mám Galfery, a možná bych nasadil i Galfer kotouče, jak to mám vyzkoušeno ze svých kol!
Legenda maxxis HR II
Poslední zastávku mezi komponenty můžeme věnovat plášťům Maxxis s na dnešní poměry nezvyklým složením – High Roller II a DHR II. V záplavě a jasné dominanci dopředu obouvaných Minionů DHF jsem na svoje vždy oblíbené High Rollery skoro zapomněl… Až tato zkušenost mi připomněla, proč jsem je měl vždy tak rád!
Zejména takto na podzim se hodily jejich ostré boční výstupky, díky nimž se to dalo zařezávat na hlíně, na jehličí, v blátě, chvílemi i na sněhu… A to jak v zatáčkách, tak i v odkloněných svazích. Maxxis High Roller II prostě řeže terén s jistou a razancí cirkulární pily! A Minion DHR II vzadu? Ten snad ani nemůže udělat ostudu, že!
Lapierre Zesty AM 6.9 (2021) – závěr
Již po mnoho let je mi modelový rod Lapierre Zesty blízký. Tyto stroje si mě získaly již v dobách, kdy jsem začínal s testováním kol a tento blízký vztah nám vydržel až do dnešních dní. Tedy dobře 15 let! Ano, určité generace let nedávno minulých až tak skvělé a výrazné nebyly, ale to je již zažehnáno. Poslední podoba modelů Lapierre Zesty má zase svůj osobitý styl a francouzský šmrnc.
Navíc, jak se mi vcelku líbila hliníková verze Zesty, tak jsem z karbonové doslova unešený! Řada prvků a detailů rámu, které jsou na hliníku „tak nějak“ vyřešené, jsou u karbonu dotažené k dokonalosti! Asi proto, že se celý tento koncept nejspíš navrhoval na uhlíku a až podle něj se formovaly hliníkové stroje. Patrné je to zejména v komplikované oblasti nad středem – u tlumiče procházejícího rámem – ale i na jiných místech.
Fascinující je třeba ohromný profil spodní trubky, která je na svém spodním konci stejně široký jako PressFit domeček středového složení!
Krom vzhledu či úchvatného perleťového laku se mi také líbí, jak Zesty AM funguje. Pokaždé, když jsem vyskočil do sedla, tak jsem byl mile překvapen, jak toto kolo zlehka a ochotně uhání vpřed. Poměrně snadno a efektivně vás dostane na kopec a už už se těší na cestu dolů! Trochu mi sice vadí, že se zde sedí více nad zadním kolem a šlape se více před sebe, ale to je dost o zvyku.
Parádní je krásně vyvážená geometrie, tedy poslušné i stabilní řízení, rovněž odpružení funguje skutečně lahodně. Navíc mi připadá, že je Zesty AM opravdový universál, na kterém si užijete jak lehčí lokání traily, tak s ním snadno zvládnete i náročnější terénní výzvy. Kdo má rád skutečně velké kopce a skutečně tvrdé zacházení, ať raději přeladí na modely Lapierre Spicy, kdo má rád od všeho trochu, přitom ale nic špatně, ten je správě u Lapierre Zesty AM!
Text a foto: Štěpán Hájíček
Lapierre Zesty AM 6.9 – základní údaje
Cena: 99 990 Kč
Hmotnost: 15,02 Kg (vel. L, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 150 mm
Kokpit (řídítka/představec): 780/50 mm
Sedlovka (zdvih): 150 mm
Více informací o tomto kole najdete na webu lapierre-bike.cz, případně lze pátrat na mezinárodních stránkách lapierrebikes.com
PLUS
- Krásný a v mnoha detailech vzhledově i konstrukčně dotažený karbonový rám (a jeho úžasný perleťový lak)
- Oproti hliníkové verzi znatelně tužší základ, patrná je zejména vyšší tuhost zadní stavby
- Pocitově lehké kolo (ač váha ukázala okolo 15 kg), které hezky a ochotně jede a stoupá
- Příjemná všestranná geometrie, která preferuje více stability, není ale nikterak strnulá
- Pocitově jistější a více položená hlava, oproti tomu, co říká tabulka
- Nová vidlice Fox 36 chodí jemně a hladce, je příkladně aktivní i dostatečně jistá na svém konci
- Vysoce komfortní a krásně aktivní odpružení, které jezdce skutečně rozmazluje
- Zadní stavba je také příkladně efektivní při šlapání, proto se není třeba obtěžovat zamykáním tlumiče
- Pro mě osobně příjemná zkušenost s řazením SRAM, které se dnes z nových kol poněkud vytrácí
- Silné, jisté a obvykle hezky stabilní brzdy SRAM G2 R – asi bych je doladil lepšími destičkami, možná i jinými kotouči
- Vepředu nasazený Maxxis High Roller II se luxusně zařezává zejména v podmáčeném podzimním terénu
MÍNUS
- Škoda nevyužitého potenciálu přehazovačky SRAM GX Eagle, která by zvládla i rozsah 520%, tedy 10-52 zubů kazety (aktuálně kazeta 11-50 z.)
- Ostrý faktický úhel sedlové trubky posouvá jezdce více dozadu nad zadní kolo
- 50 mm dlouhý představec (vel. L a XL) mi přijde na dnešní dobu poněkud moc
