EWS Zermatt 2020 – Opožděný start světové sezóny! (M.M.)

S pětiměsíčním zpožděním, kvůli koronaviru, se až nyní rozjela EWS sezóna, která letos bude čítat „pouze“ 5 závodů na evropském území. První zastávkou světové enduro série byl Zermatt. Známé švýcarské středisko s dominantou Matterhornu v pozadí (4478 m. n. m.). Kde loni nejprestižnější enduro seriál končil, tam letos začínal…

Text: Milan Myšík / Foto: Matěj Mervínský, Alex Bouery

Mělo to však své ale… V závodě kvůli zákazu vycestování chyběli mistři světa z USA (Rude, Kelley, Neer), pár Australanů v čele s obhájcem EWS titulu Hillem a dále Carlson, Fearon, nebo chilský rychlík Burns. Naopak Evropani vzali Zermatt útokem a vytvořili opravdu silnou konkurenci.

Do Zermattu jsme spolu s mechanikem Kubou Janeckým a parťákem z KUR sportu Vojtou Moudrým vyrazili v pondělí na noc. Po více než 12 hodinách vyhlídkové cesty bydlíkem dorážíme na místo, kde nám v kempu ve městě Täsche drží místo Číža (EWS comeback – report od Milana Čižinského).

Mezitím co já po cestě zalehnul, kluci vybalili auto, připravili markýzu a další věci. Odpoledne jsem se šel rozhýbat na tenis, kde jsem si odbyl premiéru a taky si od Čížových holek odnesl pěkný debakl 🙂.

K večeru vyrážíme s Moudrasem na šlapačku, trošku rozjet nohy. Trailforks lehce klamal, a tak místo hodiny a půl jsme dvě a půl hodiny šlapali do kopce! Odměnou nám byl ale trail, který končil kousek od kempu a byl opravdu TOP! Večer ještě dorazil čtvrtej do party – Mervouš, který to měl z Flimsu skoro za rohem, jen 4 hodiny.

Ve středu jsme už jezdili gondolama celá česká parta, přičemž nás guidoval Majkl, týpek z Čech, který už to v Zermattu kroutí třetím rokem – skvělej borec, mechanik a rider.

Hned v první jízdě jsem se zasekl předním kolem v drážce, která byla hluboká asi 40 cm a samozřejmě zarostlá trávou, takže jsem to nevěděl a hned jsem si vykoledoval stopku, navíc zádama přímo do kamenů. Chvíli jsem se z toho oklepával, ale nakonec se i ukazováček z toho kotrmelce vzpamatoval.

Zatímco já byl OK, kolo dostalo slušnej ceres! Nejvíc to odnesla nová X01 přehazovačka!!! Majkl vzal moje kolo hned po návratu do dílny a za půl hoďky to šlapalo jako pravý švýcarský hodinky, takže díky kámo! Super den s českou crew, pod sluncem nasvíceným Matterhornem.

V podobném duchu se nesl i čtvrtek, jen Michala, který musel makat, vystřídal Marťas Pešťák. Následoval další fullday nádherného ježdění na turistických cestičkách, které dokázaly místy vyškolit opravdu každého. Navíc v oblacích prachu to pěkně klouzalo, místy až nebezpečně, protože zdejší svahy jsou opravdu strmé! Chtělo to prostě dávat trošku bacha…

V pátek si odbyly na EWS premiéru eBiky, závod, který mi zas tolik neříkal, ale co jsem slyšel, bylo to prý sakra těžký! Hlavně fyzicky! Původně jsem se chtěl jít mrknout na několik TOP jezdců včele s Nico Vouillozem, ale nakonec jsem pátek věnoval odpočinku a zdokonalování se v tenise, protože ten mi fakt nešel…

Večer jsem kluky vyshuttloval na trail, který vedl do kempu, aby si užili poslední den ježdění, protože se nad Zermattem začala stahovat mračna…

TRAINING DAY

Předpověď počasí na víkend se začala vyplňovat… V sobotu se probouzíme do deštivého rána, voda v řece lehce stoupla a když jsem si v ní dával klasickou ranní otužovačku, málem jsem to neustál a měl jsem namířeno do Ženevského jezera hahah…

Začátek oficiálního tréninku se posunul kvůli mlze, jelikož by záchranné helikoptéry nemohly vzlétnout, kdyby někdo padl. Vzhledem k počasí se na poslední chvíli změnilo pořadí RZ, což vlastně nic moc neřešilo.

Trénink probíhal za vytrvalého alpského deště a solidní zimy. Nahoře teploty kolem bodu mrazu, takže zimní tretry, zimní oblečení a zimní rukavice. Díky Craftu jsem i do tohoto počasí vybaven. Počasí, do kterého se mi nechtělo vyrazit, ale ježdění v něm mě strašně baví.

Trénink jsem si užíval, hlavně horní vysokohorské partie, kde turistické chodníčky prolínaly hodně zavřené switchbacky, které byly místy dost prudké. Zato spodní pasáže vedly v lese, nebo po vyhlazeném bike parku, což se mi tolik nelíbilo.

Nejvíc se mi líbila stage 3 a 1 a vrchní část Queen stage 4, která měla 4,5 km a vedla jen z kopce dolů. Tuto RZ jsme jeli jako poslední, přičemž dostat se jen na start byl slušný očistec. Hodinu šlapaní v promočených hadrech a další hodinu a půl tlačení kola do prudkého kopce… A start stále v nedohlednu!

Nahoře už jsme měli docela vyhráblo. Ve spodní technice na nás čekali kluci, kteří solidně vymrzli, ale i v tréninku povzbuzovali, což určitě všichni ocenili. Po tréninku následovala horká sprcha, praní věcí, sušení v autě, no prostě nic komfortního. Nicméně kluci mi fakt pomohli, Kuba mechanikoval do noci, Mervouš upravoval fotky a Moudras dělal véču, díky za servis!

RACEDAY

V neděli v 8 hodin dostáváme první e-mail, že je závod posunutý. Během dalších dvou hodin několik dalších mailů, že se start posouvá a postupně se ruší stage v horních partiích, kde napadlo několik centimetrů sněhu. Už jsme si mysleli, že to zruší úplně a nakonec kolem 11 hodiny přichází mail s finálním rozhodnutím, že se závod jede, ale pouze na dvě RZ, které končily dole v Zermattu.

Aby toho zkracování nebylo málo, logicky zkrátili i start stage 4, která se v závodě jela jako první… Už takhle jsem věděl, že to bude hodně sjezdové, protože technické úseky ve spodních partiích tolik nebyly. Navíc po příjezdu vlakem do Zermattu nám řekli, že se start opět o 20 minut posouvá…

V 13:45 konečně vyrážím do závodu. V Zermattu bylo 5°C, nahoře opět kolem nuly!

První stage byla původní 4 (Queen stage), akorát zkrácená. S nadšením vyrážím do první erzety, kde se hned od samého startu jelo potokem bláta – byl to prostě slušný motokros. Pískači podél tratě fandili o 106, slyšel jsem i několik Čechů, což bylo fajn.

V poslední třetině už mám ruce totálně odepsané, dělám první chybu, ale docela zásadní… Vyjíždím z úzkého trailu, jedu ze stráně a musím se vracet, dobrých 15 metrů! Navíc jsem neměl nacvaklo, takže další kořenový mordor jsem jel dost přebržděně kvůli vycvaklé botě…

Závěr stage, kde fandili i naši kluci a mnoho dalších diváků, jsem jel zase v solidním tempu! Po více jak sedmi minutách sbíječky a brždění jsem v cíli totálně vyčerpaný! 51. místo v této RZ je fajn, ale nafackoval bych si za tu chybu, která mě stála hodně času a věděl jsem, že v takto krátkém závodě, mě to bude hodně mrzet…

Stage 2 nebyla zrovna moje oblíbená. Už v tréninku jsem se na ní necítil moc dobře a v závodě taky ne. V horních partiích jsem měl zbytečný strach, protože tam to chtělo fakt odbrzdit, jelikož to bylo rovně dolů, po kamenech, kořenech a taky bylo všude hooodně bláta.

Spodní část byla bike parkovka, několik klopenek, levá, pravá, nic, co by mi extra vonělo. Navíc se člověk musel furt rozjíždět z nuly! Po jedničce, kde jsem odešel na ruce, jsem se rozhodl, že se budu trošku šetřit, abych vydržel… Jenže najednou byly ruce v pohodě a já už byl ve druhé polovině, kde se prakticky jen šlapalo. Takže další z chyb, které jsem udělal, byla ne zrovna ideální taktika.

Ačkoliv jsem pomýšlel po jedničce na padesátku, tady jsem dostal naděleno víc, než bych chtěl, a tak v součtu dvou RZ končím na 55. místě. To je takový průměr, ale vím moc dobře, kde jsem nechal těch několik vteřin, které by mě posunuly do první padesátky…

V cíli jsem byl v první řadě rád, že jsem to celé přežil! Občas jsem na tom slušně létal, hlavně v jedničce! Umístění hodnotím jako lepší průměr. Už jsem dokázal být v EWS na tom mnohem hůř, ale i líp. O velké vyrovnanosti startovního pole, které se v Zermattu sešlo, svědčí i to, že kompletní tovární team Santa Cruz byl ve výsledcích až za mnou…

Na EWS zkrátka platí, že pokud chceš zajet do padesátky, musíš jet hranu a bez větších chyb!

Za mě to byl super závod, škoda, že ho pořadatelé museli takto zkrátit, ale díky všem dobrovolníkům, organizátorům EWS a Zermattu, že vymysleli variantu „Z“ a že jsme nakonec vůbec mohli startovat.

V ženách dominovala tradičně francouzka Courdurier. V mužích podruhé v kariéře vyhrál závod EWS Jesse Melamed, druhý Martin Maes, třetí Theo Galy. Z českých souputníků Milan Čižinský 6. v kategorii Masters a v juniorech Marťas Pešťák zajel 17. místo.

Po závodě hned balíme a vyrážíme na dvanáctihodinovou cestu domů s pocitem, že to byl jeden z nejlepších týdnů, které jsem si letos fakt užil. Díky parto, díky všem za zprávy, gratulace a těšte se na další report z EWS, které se jede 20. září v Pietra Ligure v Itálii.

Text: Milan Myšík / Foto: Matěj Mervínský, Alex Bouery

Původní reportáž a kompletní galerie na webu: milanmysik.com