reklama

EWS #2 Pietra Ligure – Z hororu do pohádky! (Milan M.)

Po kratší pauze se opět hlásím s reportem z EWS, které letos odstartovalo teprve před třemi týdny v Zermattu a to hlavně kvůli koronavirovým odkladům. Ve Švýcarsku jsme zažili bahenní žně a já skončil na průměrném 55. místě, do Pietry jsem se těšil a chtěl bojovat o padesátku!

Text: Milan Myšík / Foto: Vital MTB, Peter Schöder, Kuba Janecký

Minulý týden, ihned po posledním závodě České Enduro Série na Špičáku, jsem společně s mechanikem a Čížou vyrazil do Finale Ligure, kde jsme strávili slunečné čtyři dny. Sobotní pád v tréninku na Špičáku mi moc neumožnil jezdit, proto jsem ze čtyř dnů byl v sedle jen jeden, což je ve Finale docela hřích, ale potřeboval jsem na vykloubený malíček klid a hodně ledu.

Později v týdnu, když na e-mail přišla fakta o závodě, jsem se docela vyděsil! Pátek trénink, neděle závod, mezitím se v sobotu pojedou e-biky. Jen tak pro zajímavost… Okruh pro naší kategorii Race zahrnoval 52 kilometrů a převýšení více jak 2000 metrů! Shuttly v tréninku povolené pouze prvních 5 km a 100 výškových metrů, takže už pátek byl docela hustej! Navíc v podmínkách bylo napsané, že vývozy na ostatní stage jsou zakázané a že tam budou kontroly!

Zatímco celý týden před závody bylo totální vedro, všude prachu, že se nedalo jezdit ve vláčku, tak předpověď na závodní víkend byla všelijaká. Konkurence v Pietře byla ještě o pár jmen nabitější než v Zermattu, což znamenalo držet full gas od začátku do konce! Na druhou stranu jsem si říkal, že pár trailů v Pietře docela znám a mohla by to být výhoda a nemuselo by to být špatný. Uvidíme!

TRAINING DAY – Pravidla? Ta vlastně neplatí ani na EWS!

Něco takového jsem si říkal, než jsem sjel první dvě RZ, které byly jako ze špatného snu! Ale pěkně popořádku. První stresovka přišla ve čtvrtek večer, když Kuba servisoval kolo a zjistil, že mám prasklý spodní šroub u tlumiče! Naštěstí to s Čížou nějak vykoumali a já tak v pátek mohl jít na trénink… Uff! Díky inženýři!

Ráno začínáme s Čížou a Vojtou Bláhou relativně brzo, využíváme možnosti shuttlu na prvních 100 výškových metrů z litránku a pak si užíváme dvě hodiny pocení ve třicetistupňovém vedru. Jednička a dvojka jsou super anti-flow traily, respektive přesně to, co nemám rád! Zatáčka střídá zatáčku, stále brzda-plyn, a takhle se ten nekonečný had motá až dolů!

Technických a rychlých úseků jsem tady našel fakt pomálu a byl jsem z toho solidně rozladěnej. Trojka je prvním dvou erzetám hodně podobná, naštěstí ji v půlce zastaví výšlap, od kterého už je to slušná palice až do cíle. Tahle stage mě fakt bavila, ale spodek byl slušnej metal!

Už docela vyšťavený jedeme zpátky k autu, dát si svačinu a nabrat síly na poslední dvě stage a cca 600 výškáčů! V tu chvíli, když šlapeme asfaltku, míjíme několik protijedoucích aut a jeden naložený shuttle plný Francouzů, co nás předjíždí…

Diskutujeme o tom, jak to vlastně bylo napsáno v mailu od pořadatelů a znovu se utvrzujeme v tom, že shuttly byly zkrátka zakázaný i na „public roads“! Po diskuzi s athlete manažerkou EWS Nathalii se dozvídáme, že s tím vlastně nemůže nic udělat, protože je to veřejná silnice, takže se omlouvá, že to nespecifikovali jasně. No, v mailu to bylo napsaný dost jasně! Ten, kdo viděl WYN TV, tak Bernard Kerr tam řekl naprosto přesně, co si o tom myslí!

Zpět ale k tréninku… Čtyřka je totálně za trest, furt na rovině zleva doprava, prostě něco pro mě! Z toho sem byl fakt znechucenej, navíc v záplavách prachu mi to vůbec nešlo! Poté, co se vyškrábeme na poslední stage, čekám na kluky a dáme relativně dlouhej rest, protože už toho máme všichni vážně dost.

Pátá a poslední stage je fakt hustá! Nahoře úzký trail, kde nechceš udělat chybu a potom palba! Zavřený switchbacky a další rovný úsek v totálním mordoru, který byl narvaný šutrama, takže kolo cinkalo na všech frontách! Trénink jsme přežili ve zdraví, ale byla to pěkná celodenní šichta. Po konečné analýze jsem dospěl k závěru, že to bude chtít přidat, hodně přidat! Jenže projet tímto stylem Pietra Ligure a nekonečno zatáček se zdálo být trošku unreal, zejména pro mě!

No nic, v sobotu jsme si užívali restday, pláž, zmrzlinu, lehké vyšlapaní, mechanikování a před spaním u piva najíždění u videa!

RACEDAY

A je to tady! Takzvaný celodeňák, žádný shuttly, 5 RZ, 52 km a převýšení 2150 m! Ve 4:30 ráno budíček v podobě bouřky a brutálního slejváku! Sice jsem pak už moc neusnul, ale když jsem vylezl z pelechu a furt pršelo, měl jsem vlastně radost! Věděl jsem, že tohle by mi mohlo dost pomoc, protože v tréninku jsem byl fakt marnej!

Po dvou hodinách šlapaní od startu jsem konečně na začátku RZ 1, kde mám spousty času, a tak ještě prohazuju pár slov s československou bandou, která startovala několik minut přede mnou.

Můj start do jedničky byl jak ze špatného filmu. Hned po 50 metrech trefuju v odkloněném výjezdu pařez, totální stopka a výběh… Poté, když jsem věděl, že jsem tam nechal dost sekund a že v tomto závodě budou minimální rozestupy, jsem to na mokrých šutrech odbrzdil a začala pořádná driftovačka v zatáčkách!

Po chvíli jsem v tom docela chytil flow, abych 10 metrů před cílem, v poslední zatáčce na kamenech, šel podruhé k zemi, navíc přímo na stále bolavý malíček! Tohle byl tedy začátek závodu, že bych si dal pár facek. S vědomím, že mě čeká neoblíbená dvojka, kde jsem v tréninku jel tužku, jsem se usilovně snažil myslet na něco pozitivního, což nebylo v těchto podmínkách vůbec lehké.

Druhou stage ovšem jedu relativně bez chyb, místy už dost na hraně, ale o tom závodění na EWS prostě je! Držel jsem to, co to šlo, zvládl jsem i neoblíbené zatáčky a měl jsem z toho lepší pocit než z jedničky.

Třetí RZ, byla Queen Stage, obsahovala několik sprinterských výjezdů, zavřené zatáčky a spodní sjezdovou pasáž. Prostě vše, co do endura patří. Poté, co jsme jedničku a dvojku jeli v suchu a bez deště, se na startu trojky začalo pořádně blýskat a blížila se další várka deště!

V horní části se snažím chytit správné flow v kluzkých zrádných zatáčkách a zároveň tady trošku šetřím síly na sprinterské úseky. Po cca 6 minutách přichází na řadu vražedná sjezdová pasáž, kde to chtělo pořádně odbrzdit, což na mokrém povrchu chtělo „trošku odvahy“. Povedlo se a já v této stagi dojel devátý, tedy poprvé v TOP 10 na v EWS!

Nechápal jsem vůbec nic! Je ale fakt, že jsem to rval na maximum a příliš nechyboval, tím se mnohé vysvětluje! Dalším faktem je, že jsem měl vlastně trochu štěstí, jelikož to posledním profíkům ještě o něco ztížil déšť, ale tito TOP borci mi tady i tak něco času naložili!

Když jsem dojel do paddocku na time check, nasadil jsem si delší kšilt, protože to všude okolo bouřilo a cákalo v jednom kuse! Podmínky, ve kterých si libuju! Když jsem viděl průběžné výsledky – byl jsem na 29. místě –, říkal jsem si, že je to dobrý, ale stále mě čekali ještě dvě stage a za mnou bylo několik vyhlášených rychlíků!

Čtvrtá RZ byla absolutní bahenní lázeň, totální motokros! Z nervozity jsem tam nasolil pár chybek, ale i tak jsem předvedl dobrou jízdu. Po této RZ jsem se raději už na výsledky nekoukal, ale tušil jsem, že po roce opět jedu o čtyřicítku na EWS!

Poslední transfer byl z poloviny o tlačení, čas byl velmi milosrdný a všichni toho měli fakt dost! Kdo by se také divil po 6,5 hodinách!

Na startu pětky vykukuje sluníčko a před námi poslední stage do Pietry. Povrch je velmi podobný jako na čtyřce, jen je to ještě sjezdovější! Hned po startu vyjíždím z úzkého trailu dvakrát do křoví, což mě stojí nějaké drahocenné desetinky…

Po zpackaném a velmi nervózním začátku ale chytám slušné flow a ve vyjetých zatáčkách držím své vyhlídnuté inside stopy. Pak přichází totální palba po úzkém trailu, které bylo plné skalisek a sakra to tady klouzalo. Něco pro mě! Ve spodní pasáži už jedu stylem „brzda – plyn“ a za skvělé podpory diváku se hrnu do cíle. Když jsem dojel a koukl se rychle na výsledky v této stagi, bylo mi hnedka jasné, že to bude dobré i celkově! WOW!

V cíli na náměstí mi gratulují kluci z československé party, přitom stále nevím konečné výsledky. Nakonec je z toho 33. místo a ztráta na TOP 20 přijatelných 17 sekund. Absolutní happyend! Vylepšil jsem si dosavadní maximum (40. místo Whistler 2019) a jsem rád, že jsem dokázal to, o čem jsem snil, tedy aby mi číslo ve výsledcích na EWS začínalo trojkou!

Tohle se podařilo a já tímto moc děkuju všem sponzorům, vám fanouškům a těm, kteří stojí za těmito výsledky!

Milan Myšík

Původní reportáž na webu milanmysik.com