Špičák na Šumavě – Zase další zlepšováky (report Andrea D.)

Dlouhodobě a neskrývaně patřím mezi fandy bikeparku Špičák, za což možná částečně může můj železnorudský původ, nicméně hlavním důvodem jsou dlouhé pestré tratě s nespočtem skoků, dropů a dalších překážek, každoroční vylepšení a nadstandardně vybavená půjčovna, díky čemuž se Špičák právoplatně řadí mezi nejlepší bikeparky u nás.

Text Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký

Jako rozcvičku si na Špičáku dávám tradičně trať Forest Virgin, kterou jsem ještě před deseti lety brázdila na pevňáku s osmdesátkovou vidlí a byl to pro mě dost hardcore sjezd! Dneska skoro s dvojnásobně velkým zdvihem považuju „Lesní pannu“ za hravý trail, byť se jeho technická úroveň stále drží spíš nahoře. Takže začínající přítelkyně by vám tu na některých úsecích určitě spílala.

I když to na Lesní panně drncá, ať už na kořenech nebo na kamenech, je to jezdivá trať, která je v horní pasáži zpestřená i nějakým tím dvojáčkem, takže na rozproudění krve nebo na pohrání si s kolem zkrátka ideální lajna.

Každopádně největší počet jízd u mě pravidelně padne na červené trati Black Friday, která si za posledních pár let prošla jistým faceliftem… Ostatně jak už jsem psala dřív, Black Friday aspiruje na takovou „českou A-Line“. Vyhlazeným zatáčkám stavěným „do rychla“ by se dalo stěží něco vytknout.

Co se možná za ta léta vyhladilo nejvíc, je skalka v zatáčce v horní části Black Friday, která se teď dá posílat, kudy se vám zamane. Jelikož je rychlost na skalce o poznání vyšší, než bývala, následuje hned za ní oprávněně postavený nový wallride, do kterého se dá dobře opřít a pěkně podrží.

Na Black Friday letos rovněž přibyla nová sekce v horní třetině, krátce za křížením s lanovkou. V tomto místě zmizely menší dřevěné dropíky a celá sekce se vyhladila do široké rychlé dálnice. Ta se zakroutí do otevřeného klopenkového esíčka a vyšle vás rovnou na nový plynulý wallride, který je tak od nynějška nejdelším wallridem na Špičáku! Díky jeho speciálnímu tvaru lze říct, že je také nejstylovější.

Nový wallride vám dodá rychlost na závěrečný menší skok, který po „vystřelení“ z dřevěného oblouku slušně posílá, s čímž je dobré dopředu počítat.

Na kosmetické vylepšení tratě Black Friday narazíte i v úseku nad starým známým wallridem ve spodní polovině, kde se trať rovněž vyhladila a v klopených zatáčkách se tu tak o dost zrychlilo.

Samozřejmě jsem nevynechala ani špičáckou klasiku (i když těžko říct, co je špičácká klasika, toho specifického je tu opravdu dost!) a dala si starý dřevěný wallride pěkně v horní části. Sice to bylo až na druhý pokus, ale když člověk „věří fyzice“ nemůže se mu pranic stát. Za sucha! Za mokra mě na tyhle dřevěné atrakce nikdo nedostane J

Na trať Struggle se obvykle vydávám jen tehdy, když vám chci o ní reportovat, protože se necítím, že bych měla mít na téhle lajně všechno pevně pod kontrolou. Nicméně všechno je tu jetelné a snad zde platí i pravidlo „čím rychleji, tím bezpečněji“.

V tomto případě o vyhlazeném trailu rozhodně nemůže být řeč. Ještě aby byla, když se jedná o černou trať, na které se pravidelně pořádá Evropský pohár ve sjezdu!

Pokud si ale „štrúdl“ trochu načtete a budete věřit sobě i svému kolu, najde se tu i řada zábavných pasáží, na kterých zrovna nebudete intenzivně krmit svojí vidli.

Každoročně píšu, že na Špičáku stále nemám všechno odškrtáno. Ani letos tomu nebude jinak… Nicméně po loňském skoku z boudy letos přidávám alespoň dřevěný drop na startu Štrúdlu.

Chvíli jsem se na něj odhodlávala, protože zrovna jako na potvoru mi na něj začalo pršet, pak to ale stačilo jen rozdupat a na odrazu tomu ještě trochu pomoct a byla jsem bez jakýchkoli starostí ve vzduchu a hned na to krásně na dopadu.

Za zmínku opět stojí i dojezd tratí, který jinde bývá trochu „odfláknutý“, na Špičáku se ovšem „drží plnej“ až do posledních metrů. V poslední části se tedy klidně můžete projet po dlouhé dřevěné lávce, polítat v jump parku na lavicích, nebo se proskočit na třech zábavných skocích s nekompromisním gapem.

Ovšem všechny jsou spíš kratší a není na ně potřeba moc rychlosti, takže si je může dát i méně zkušený skokan.

Na Špičáku mě celkově baví rozmanitost tratí, kdy se střídají různé druhy povrchů, ať už jde o kořenovité sekce, dřevěné lávky, kameny nebo vyhlazená hlína. Co se týká počtu různých překážek od dropů, přes dvojáky po skok do duchny, nebála bych se tvrdit, že jich má Špičák snad nejvíc u nás.

Troufnu si také říct, že půjčovna kol na Špičáku patří k nejlepším u nás, protože se tu můžete svézt i na prémiových modelech značky Kona v hodnotě přes 150 tisíc. Sama jsem si zde vyzkoušela Konu Operator v karbonu na 29“ kolech a měla jsem pocit, že na kole nemusím dělat skoro nic a ono jako zcela bez námahy provede i po nejtěžších kamenitých úsecích.

To už bych ale zabrušovala do testu kol J Nicméně takovouto naleštěnou krásku si tu klidně můžete půjčit také. Ceník půjčovny zde.

Mimochodem od loňska se na Špičáku změnilo gastro, takže si tu nově po bikování můžete dopřát ještě trochu víc, než tomu bylo loni. Můžete si dopřát domácí lívance, masové dobroty z grilu, ovšem i takový grilovaný hermelín se zde servíruje hezky stylově. Mě osobně těší, že se za svůj sportovní výkon můžu na terásce s výhledem odměnit mým oblíbeným Aperolem!

Text Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký

Špičák v kostce:

Vzdálenost z Prahy                                      2 hod
1 jízda na lanovce dospělí (nahoru)             170 Kč
Celodenní jízdné na lanovku dospělí           630 Kč
Zapůjčení horského kola (1 den)                 420 Kč
Zapůjčení sjezdového kola                          1280 Kč    
Zapůjčení sjezdového kola premium           1780 – 1950 Kč
Zapůjčení elektrokola                                  670 Kč
Provozní doba lanovky                                Každý den (od 15.6.)
                                                                     Neděle-Čtvrtek 9:00 – 17:00,
                                                                     Pátek-Sobota 9:00 – 18:00                                       

Webové stránky                                           www.sumava.spicak.cz

Na Špičáku jsme reportovali v oblečení MALOJA a s výbavou značky POC.