Stevens Monarch Trail (29) | Jediný svého druhu! (test)

Německá značka Stevens nepatří zrovna k těm, které by se na našem webu pravidelně objevovaly, to ale neznamená, že sem nepatří. Její nabídka se sice obvykle zaměřuje trochu jiným, více sportovním směrem, občas se ale najde pověstná výjimka, která potvrdí pravidlo.

Kupříkladu dnes prakticky představovaný Stevens Monarch Trail je dosti unikátním kolem v nabídce této Německé značky. Zprvu jsem ani nevěděl, v jaké kategorii jej na webu stevens.de hledat, jelikož se zde nabízí primárně skupiny „Maraton“, „XC Carbon“ a „XC Alloy“. Monarch přitom, dle mého způsobu chápání jeho zařazení, do žádné z těchto kategorií nespadá, přesto je, nakonec celkem logicky, postaven na špici škatulky „XC Alloy“.

Jenže pevný hliníkový rám (AL 6061 TB) je asi tím jediným, co jej s ostatními modely Stevens v této skupině spojuje. Jinak totiž dost vybočuje, a to jak nasazením vidlice se 140 mm zdvihu (Marzocchi Bomber Z2 – test), tak i geometrií, podobně jako svým celkovým zaměřením. Tedy příslušností do obecné skupiny pevných trailbiků. Těch dnes na trhu nenajdeme zrovna stovky, ale pokud se tak již stane, jedná se obvykle o zajímavé kousky, což platí i v případě Monarchu!

Simle. Pure. Fun.

Takto zní heslo u firemního popisku modelu Stevense Monarch Traill a já už nyní musím říct, že v mnohém odráží jeho skutečné vlastnosti a jeho vnitřní náturu. Monarch skutečně není nijak složitým kolem, to vlastně pevňáky ani nebývají, ale i přesto. Ano nejdeme zde třeba zajímavě profilovanou spodní trubku, plastická loga v oblasti patek atd., jinak se ale jedná o základ tvoření svařencem osmi z větší části rovných trubek, což bohatě stačí k trailovému štětí.

Tento bike měl pro mě již od prvních chvil, kdy jsem ho vybalil z krabice, určité, těžko popsatelné kouzlo. Líbilo se mi třeba jen to, jak lehce působí v ruce, kdy bych u něj řekl, že naměřený údaj 13,6 Kg, přehání! Pocitově bych mu tipoval rozhodně méně. Možná je to dáno jeho poměrně subtilním vzhledem, vycházejícím z použití spíše tenčích trubek, možná i zvykem na kola s hmotností výrazně nad 15 kg, ale je to rozhodně fajn pocit!

Lehký, hravý, zábavný, a tak nějak čirý mi přišel Monarch Trail i ve chvíli, kdy jsem usedl za jeho řídítka. Jen si trochu porovnat úchop, nastavit výšku posedu a jede se! Pro začátek je třeba srovnat se se skutečností, že pod sebou nemám žádný tlumič, ale pevný hliníkový rám, to však půjde. Najít ten správný rytmus, optimální kadenci a hned je to lepší!

Rám Stevense Monarch Trail je poměrně jednoduchý, jednou z tvarových zajímavostí je drobný prolis na spodní trubce. 

Kola Rock Machine se rodí kupříkladu v Kopřivnici, Stevens zase v Hamburku. 

Hadice zadní brzdy vystupuje z rámu překvapivě v jeho horní části.

Dlouhý jak z Německa do Anglie

Nevím, jak moc to bude nebo nebude fér k jednotlivým značkám, ale když jsem tak na Stevensu jezdil, a když jsem se na něj občas díval, třeba při pauzách na svačinu uprostřed lesa, nejvíc ze všeho mi připomněl mojí starší zkušenost s pevnými stroji Orange, na nichž jsem jezdil před pár lety na Singltreku.

Nebudu spekulovat nad tím, kde a od koho se vývojáři Stevense inspirovali, nebudu tvrdit, že opisovali, ale řekl bych, že hleděli hodně na západ, až za Lamanšský kanál, kde mají se stavbou trailových „hátéček“ rozhodně více zkušeností než v kontinentálním Německu. Navíc, když Stevens žádné jiné podobné kolo ve své nabídce nemá…

Každopádně ať už je inspirace čerpána odkudkoliv, zdroj byl vybrán nanejvýš dobře, k čemuž se vlastně ještě dostaneme. V této části jsem chtěl mluvit hlavně o délce přední části rámu a o délce posedu, kdy je u testované velikosti 18“ (M) horní trubka dlouhá 613,5 mm, reach (dosah) je rovných 450 mm, a třeba rozvor činí 1175 mm.

Výsledek je ten, hovoříme-li o pozici jezdce, že sedíte na kole s velice příjemným úchopem (už jen díky řídítkům šíře 780 mm/představec 50 mm), zároveň ale máte pocit, že je kolo spíše delší, nikoliv však moc. I proto se na něm hezky šlape a příjemně stoupá i do delších výjezdů.

Jedním z důvodů tohoto testu byla i nová vidlice Marzocchi Bomber Z2. Odkaz na její test je na vícero místech v článku. 

Bomber Z2 využívá zcela nové tlumení RAIL, postavené na principu otevřené olejové lázně. 

Jen tu a tam se najdou „koncernové díly“, třeba jako rychloupínací páčka dobře známá z vidlic Fox. 

Dlouhý rukáv, krátké nohavice!

Když už jsem se výše pustil do těch čísel, dodejme ještě, že je hlava skloněna pod příjemným úhlem 66°, zatímco třeba zadní stavba je nanejvýš zkrácená – 425 mm. Ono se stačí podívat už jen na fotky z katalogu a hned si všimnete, jak je vidlice skloněná a hlavně, nakolik zblízka zadní kolo „olizuje“ sedlovou trubku.

Výsledek chování tohoto mixu čísel, velikostí a jejich vzájemných poměrů je přitom příjemně osvobozující, zábavný a rozverný! Celé kolo působí v ruce krásně lehkým dojmem, což jsem už výše zmiňoval. Do toho se zde prolíná pocit hardtailovsky typických poměrně živých reakcí na instrukce projektované do řídítek s přirozenou stabilitou a jistotu rámu s „dlouhými rukávy“ (dlouhý předek). Zároveň ale nesmíme zapomenout na bezprostřednost reakcí díky zkrácené zadní stavbě (krátké nohavice).

Na prvotní pocit živějšího řízení, což je častý průvodní jev trailových hardtailů, jsem si zvykl poměrně brzy, poté jsem si naopak začal užívat, jak je Stevens Monarch Trail vlastně krásně jistý a stabilní, nakolik dobře a jistě se nechá ovládat pouhým nakláněním do stran! Rád si v podobných situacích pomáhám lyžařským termínem – vykrajuje téměř carvingový oblouk.

K tomu je zde ještě onen „zkrácený zadek“, který velice dobře reaguje, pokud chcete kolo zvednout na zadní, odhodit si někam přední kolo, nebo právě jen tlakem nohou do rámu, potažmo do zadního kola, vystřelit celý bike kupředu na výjezdu z klopené zatáčky.

Zadní stavba byla maximálně zkrácena, což krásně demonstruje zadní kolo „nalepené“ na sedlovou trubku, která je navíc ve spodní části lehce prohnutá. 

Jiný důkaz kompaktní zadní stavby – drobný můstek v horní části vzpěr. 

Patky jsou evidentně modelovány jako samostatný díl.

Nejen Flow a Fun!

Stevens Monarch Trail mě prostě překvapil a fascinoval v tom, jak hezky byla jeho geometrie vyladěná. Nebyl s ním nejmenší problém motat se po uzoučkých klikatých pěšinách, zároveň jsem si s ním perfektně užil rychlé otevřené oblouky, do kterých ne pokládal hezky s klidem, a hlavně s velkou jistotu.

Když pak přišly na pořad dne užší, více utažené klopky, opět sem neměl problém prosmýknout se skrz ně díky zkrácené zadní stavě, jejíž zásluhou celé kolo dokonale reagovalo na každý můj povel. Občas jsem si pak ještě přizvedl předek a užil si alespoň náznaky manuálu, který normálně příliš neovládám.

Ok, tohle vše platí pro technicky spíše méně náročné, více vyhlazené traily s patřičným „Flow“, co mě ale dále překvapilo byla jistota a suverenita Monarchu i v místech, kde cesta padala více z kopce, kde se do hry připletlo více kamenů a jiných překážek.

Občas se rád bojím…

Nebudu tady tvrdit, že jsem s ním drtil vysloveně těžké a rozbité traily, to bych byl brzy dost vyklepaný, ale dal jsem si s ním spíše několik technických až skoro trialových sekcí a… Byla to paráda! Opět stabilita delšího rámu, delšího rozvoru, okamžité reakce předního kola, pocit skoro dokonalé ovladatelnosti díky zkrácené zadní stavbě. Prostě pecka!

Ještě malý bonus! Vybavil jsem si ještě jeden den, kdy jsem řádil cíleně na jednom kopci s pár nepříliš rozbitými, ale o to strmějšími traily. Na toto místo obvykle jezdím s koly s patřičným zdvihem a geometrií, proto jsem si nebyl zprvu jist, jestli s Monarchem dám vše, co tento svah nabízí?

Pravda je taková, že dva o něco lehčí traily, i tak místy slušně strmé, jsem s ním slupl jako malinu, proto jsem se pak odvážil i na ten třetí, nejdrsnější. Tady už to bylo místy docela na hraně, navíc to bylo mokřejší a více kluzké, ale dal jsem vše, a to bez zásadních záseků.

Párkrát jsem měl sice žaludek v krku, ale to bylo vlastně dobře, protože s jinými koly se na takových místech poslední dobou skoro nebojím… A to mě děsí! Je to jako s tím klasickým českým filmem: „Jen ho nechte, ať se bojí!“

Vnitřní vedení kabeláže opouští rám vcelku logicky kousek před středem.

Lanko sedlovky přitom ve správné poloze jistí menší navařené očko. 

Jednou z mála výstředností jsou plastická loga Stevens v oblasti patek. 

Tvrďák s jemnou duší

Cestou dolů tedy funguje Stevens Monarch Trail velice dobře, navíc musím podotknout, že jsem z něj obvykle nebyl nikterak vyklepaný, jak jsem si dopředu myslel. Naopak mě obvykle překvapilo, jak celé kolo zvládalo i tvrdší dopady a jiné rázy.

Ona toho dost požrala vidlice Marzocchi Bomber Z2 – její test si můžete přečíst v samostatném článku – dost toho zahladila velká 29“ kola obutá do plášťů Schwalbe Magic Mary a Hans Dampf (P/Z) a něco zvládl i rám.

Zajímavé! Na to, jak působil rámový základ Monarchu na jedné straně lehce a opticky možná i křehce, za jízdy se projevil spíše pevným a houževnatým dojmem. Zároveň bych řekl, nebo ještě jednou zopakoval, že byl schopen i do jisté míry utlumit různé tvrdší rány a ostré hrany.

Řídítka Oxygen Scorpo jsou pro mě věcí zcela neznámou, tvarově ale rozhodně příjemnou s ideální šířkou 780 mm.

Představec Oxygen Scorpo by mohl být trochu „drsnější“, aby nevypadal tolik „XC“, ale to je jen o úhlu pohledu. 

Jak se dostanu nahoru?

S pevností rámu a jeho opakovaně vyzdvihovanou pocitovou lehkostí souvisí i projev tohoto kola cestou do kopce, či na přesunech, které zvládal Monarch poměrně v pohodě. Pravda je, že jej pláště Schwalbe (Magic Mary / Hans Dampf – 29×2,34“) nepouštěly do vysloveně sprinterských výzev, ale pokud s ním člověk držel vyrovnané tempo, nebo ještě lépe stoupal po lesních cestách, skákaly výškové metry na displeji mých chytrých hodinek vesele nahoru jeden za druhým.

Vzhledem k delší přední části rámu, trošku více nataženému posedu, a z pohledu výjezdových schopností hezky rozloženému těžišti, stejně tak s ohledem na pevný „pevný“ rám, bylo přitom radostí zkoušet i různé technické výjezdy a podobné výzvy. Často šlo pouze o soustředění, trochu rovnováhy a práci s těžištěm, pak člověk vyjel prakticky vše, co se mu zlíbilo!

Kdo by chtěl, může si na Stevens Monarch Trail hodit i vodítko nebo bashguard díky montážním bodům ISCG. 

Zkrácená zadní stavba a snaha vytvořit co nejvíce místa pro zadní pneumatiku jsou důvody použití silnějšího plechu na začátku pravé nohy zadní vidlice. 

KOMPONENTY

Z hlediska komponentové výbavy by na tomto pevném stroji byla asi nejzajímavější vidlice Marzocchi, ale tu jsme, jak již bylo vícekrát připomenuto, podrobili samostatnému hodnocení v jiném článku.

Na tomto místě tak můžu jen shrnout skutečnost, že jejích 140 mm kroku nebylo rozhodně na škodu, naopak umocňovalo pocit výrazného jezdeckého sebevědomí. To platí i pro její funkci, kdy jsem obdivoval zejména to, jak se chová při vyšším zatížení, jak kupříkladu krásně a s jistotu tlumí větší nárazy, dopady či ostřejší hrany!

Jinou zajímavostí, na poměry testů poslední doby skoro až raritou, je řazení SRAM Eagle z řady X01! Tedy především s ohledem na skutečnost, že se dnes většinou setkávám s nižšími sadami GX, ještě častěji NX, nebo i SX… Každopádně tomuto řazení nelze nic vyčítat, jelikož se jedná o spolehlivé a funkční řešení, které navíc už jen svým projevem na řadících páčkách působí o něco hodnotněji než základní varianty NX a SX.

Oproti poslední dobou často osazovanému řazení NX, ši SX půsbí páčky SRAM X01 dost luxusně. 

Krásná a hodnotná je i přehazovačka ze stejné rodiny X01, která je rovněž o dost méně „plastová“ než její levnější varianty.

Posledním bodem z oblasti výbavy, který bych rád samostatně vyzdvihl, mohou být pláště Schwalbe v kombinaci Magic Mary vepředu a Hans Dampf vzadu (29×2,35“) v provedení Evolution se směsí Addix Soft. Co k nim říct? Na asfaltu to nejsou zrovna rychlíci, v terénu se jejich o něco slabší odvalování snáze zamaskuje, důležité je ale jak to drží!

Magic Mary je, díky svému nekompromisnímu a značně agresivnímu vzorku, jednou z mých nejoblíbenějších gum z rodiny Schwalbe a nezklamala mě ani zde. Jistý záběr, předvídatelné chování a velice dobré samočistící vlastnosti i v upatlaném blátě, stejně jako jistota na tvrdší hlíně či na kořenech (to i díky směsi Addix Soft).

Toto vše byly prvky, díky nimž jsem se s tímto kolem nakonec odvážil i na ta nejdrsnější místa, kde jsem měl pocit, že jsem již téměř na hraně schopností svých i tohoto kola.

Schwalbe Magic Mary Evolution (29×2,35″)

Schwalbe Hans Dampf Evolution (29×2,35″)

Oranžová barva značí měkkou směs, která byla rozhodně přínosem.

Obuto je na ráfcích Sun Ringlé Düroc TR35.

 

Ovládací páčka Kind Shock Southpaw patří mezi moje oblíbené, úplně jistý si ale nejsem integrací jejího upnutí pod brzdovou páku Shimano. Za samostatnou objímku bych se nezlobil.

Sedlovka Kind Shock RAGE se zdvihem 150 mm. Její chod je bez diskuzí, jen se občas, podobně jako jiné kousky KS, zasekla ve spodní poloze, pokud ji člověk nechal pár dní zasunutou.

 

Moderní čtyřpístkové brzdy Shimano BR-MT520 patří k současné klasice, která rozhodně neurazí, naopak bez problému obhospodaří kolo nejen této kategorie (disky 203/180 mm).

Možná jen, být to na mě, vyměním řazení SRAM X01 za GX a za ušetřené peníze zvolím vyšší verzi brzd, třeba SLX (už jen pro ten pocit), nebo SRAM Guide (moje osobní úchylka).

Stevens Monarch Trail – závěr

Jak zaznívá v úvodu, s koly Stevens jsem zatím neměl žádné praktické zkušenosti, už jen proto, že obecné směřování této značky mě doposud spíše míjelo. Když jsem si ale zprvu jen teoreticky prostudoval specifika Monarchu Trail, tušil jsem, že toto by mohla být veskrze zajímavá zkušenost.

Jak příjemné bylo posléze zjištění, že se mé původní předpoklady potvrdily, nebo dokonce, že moje reálné zkušenosti mé původní očekávání výrazně předčily. Chvíli jsem také váhal nad otázkou, zda mě, zhýčkanci z plného odpružení všeho druhu, bude ještě pevný trailbike bavit, přitom stačilo první letmé svezení a pochyby byly ty tam.

Neříkám, že bych se pro takovéto kolo vzdal zadního odpružení, to se jen tak nestane, míra mého nadšení z tohoto trailbiku mě ale samotného zaskočila. Bavilo mě, jak je Stevens Momarch Trail pocitově lehký, jak snadno se s ním manipuluje, jak ochotně stoupá a ještě víc, kolik zábavy je sním cestou dolů!

Užil jsem si s ním přitom jak řadu běžných všelijak zapletených trailů, tak i pár slušných technických výzev a nikde jsem příliš nepochyboval o jeho schopnostech. Dostal jsem se i na hranu toho, co by mohlo být vůbec rozumné na takovémto kole sjíždět, a na konci se radoval z toho, jak jsem se „hezky bál“!

Pevné trailbiky netestuji zrovna často, pár jich mám i tak vrytých do paměti, Stevens Monarch Trail zde přitom bude mít své výsostné postavení nejspíš ještě hodně dlouho!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Stevens Monarch Trail – základní údaje

Cena: 51 990 Kč
Hmotnost: 13,6 Kg (vel. M/18“, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvih vidlice: 140 mm
Sedlovka – zdvih: 150 mm
Kokpit (řídítka/představec): 780/50 mm
Tlak vidlice: doporučeno 80 psi pro 80 Kg jezdce (moje nastavení 60-70 psi)

Více o tomto kole najdete na webu stevens.de, českou cenu a dostupnost si ověřte na stránkách cyklosvec.cz

PLUS

  • Lehkost rámu v ruce i při jízdě a při ovládání kola
  • Příjemně delší posed
  • Výborná geometrie kombinující delší přední část rámu, poměrně položený úhel vidlice a krátkou zadní stavbu
  • Výsledkem je vysoká stabilita a jistota, ovládání do zatáček pouhým nakláněním kola, ale také obratnost v menších rychlostech, hravost, ochota postavit se na zadní apod.
  • Vidlice Marzocchi Bomber Z2 – jednoduché nastavení, solidně citlivá, krásně jistá při vyšším zatížení!
  • Řazení SRAM Eagle X01 je dlouho nevídaným luxusem (v rámci běžných testů)
  • Pláště Schwalbe – zejména přední Magic Marry je krásně jistá, předvídatelná a suverénní jak na suchých kamenech, tak i na hlíně a neztratí se ani v blátě

MÍNUS

  • Dohromady nemám moc co kritizovat… Možná bych sáhl po levnějším řazení a pořídil dražší brzdy, ale to je jen otázka úhlu pohledu
  • Za sebe bych nejspíš vyměnil sedlo za kousek, který mi více sedne a bude pohodlnější (např. Fabric Scoop), ale zde jde opět o osobní preference