Alpine Enduro Series #2 Reschenpass (Milan Myšík)
Poslední srpnový víkend byl doslova nabitý závody. EWS v Kalifornii, Alpská série v Reschenu a v ČR se závodilo na Kopřivné… Dlouho jsem si nebyl jistý, který z těchto závodů vyberu. Chtěl jsem do Kalifornie, ale když jsem skončil na bedně na prvním závodě alpské série v Paganelle, tak jsem se rozhodl, že budu upřednostňovat Alpskou sérii.
Text: Milan Myšík / Foto: Matěj Mervínský, David Schultheiß
Ani jsem se doma neohřál po příletu z Whistleru. Jeden den a už jsem si zas balil kufry, abych byl ve čtvrtek nastoupený v Reschenu. I proto, že to bylo všechno dost narychlo, jsem se do Reschenu vydal svým Scoutem od Auto – Horejsek, aby to pěkně odsýpalo. Po 7 hodinách jsem na místě, kde už na mě čeká skupinka Jablonečáků (Iček, Dědys a Startér s rodinkou). Dáme pár jízd a jelikož jsem unaven cestováním, rychle uléhám do postele.
V pátek ráno už probíhá klasické najíždění na oba dva závodní dny. Připojili se k nám Mervoušové ze Švajcu, kteří přijeli za námi alespoň na jeden den pojezdit.
reklama
Trénujeme, najíždíme, po nočním dešti, traily tradičně kloužou na místních kořenech, ale celkem je to zábava. Alespoň do chvíle, kdy jedem po jedné z RZ k lanovce po asfaltu asi 50 km/h…
Najednou slyším jak mi někdo štrejchnul zadní kolo a rána!
Hned zastavujeme, Iček na zemi! Po asi 10 minutách se zvedl, ale moc si nepamatoval, helma prasklá, ale zaplať pánbůh, že ho zachránila. Po další zhruba hodině sezení ve stínu, už mu to postupně naskákalo a vypadal o dost lépe, tak snad budeš v pohodě brzy a vidíme se na Kronplatzu!
Po 8 hodinách jsme s Mervoušema projezdili všechny RZty. Mezitím jsme pořádně zmokli zrovna ve chvíli, když jsme byli na italské straně a domů to bylo hodně daleko! Potom se jel tradiční nudný prolog a konečně domů do sprchy a na jídlo.
RACEDAY 1 / sobota
Ráno už nad Reschenem svítilo sluníčko, ale tratím to bylo v celku jedno, ty už byly tak rozbahněné, že ani relativně vysoké teploty bláto nevysušily. Startoval jsem ve skupině s Frenkem a Ráďou, skoro až na konci jezdeckého pole. První závodní den se jelo na Rakouské straně, přičemž RZ číslo 1 měla svůj cíl ve Švýcarsku.
Jednička byla dobrá, plná šlapání do kómatu a dole oblíbená kořenovitá pasáž, která vycvičila snad úplně všechny. Nakonec jsem v této RZ uválčil druhé místo. Dvojka už byla sušší, vedla po kamenitém trailu, ale o extra zábavné RZ se hovořit nedalo. Třetí RZ byl potok bahna, tady jsem ztratil fakt hodně svou opatrností.
Po trojce, tedy před startem čtyřky, následoval oběd, což je na těchto závodech vždycky fajn. Čtyřka byl nekonečný Flow trail, který byl dost rozbitý a bylo to tak 10 minut brzda – plyn, brzda – plyn. Poslední stage byl Bunker trail, který nás zavedl zpátky na místo startu do Itálie.
Tenhle trail patří k těm rozbitějším a je plný skalek a kořenů. Nahoře jsem myslel, že jsem dostal defekt, tak jsem jel opatrně, ale až v půlce jsem zjistil, že je to OK, tak jsem do toho zas dupnul – ještě že mám toho MrWolfa vzadu! První den konečná, byl to masakr, hlavně na ruce.
Závody tady nejsou nijak extra dlouhé, co se transferů týče, je zde spousta lanovek, pak trošku šlapání, ale za to tento typ závodů je dost intenzivní a erzety jsou fakt dlouhé a rozbité. Po prvním dnu jsem se usadil na 7. místě, což bylo trošku za očekáváním, ale vzhledem k tomu, že jsem dost bojoval s únavou a jetlagem, tak zatím dobrý. Uvidíme, co přinese druhý den…
*Na tomto závodě byla poněkud větší konkurence než obvykle, jelikož se jednalo o EWS Qualifier, kde se vyjíždějí body na příští rok.
RACEDAY2 / neděle
Během sobotní večeře, která je taky součástí startovného, začalo slušně pršet, aby to v neděli nebylo příliš snadné. Čtyři RZty na italské straně jezera Reschen byly plné kořenů a taky dost sjezdové.
Cíl byl v neděli stáhnout 15 sekund na páté místo, když jsem ale viděl, jak leje, tak jsem to moc růžově neviděl. A už vůbec ne po prvních dvou RZ, kdy jsem v každé z nich spadnul na kořenech! To jsem byl zas docela znechucen.
Ve třetí RZ, která byla z kategorie XC, jsem chtěl stáhnout manko, jenže když jsem z lesa vyjel na štěrkovou cestu, která měla 400 metrů do kopce, a podřadil jsem, tak jsem zjistil, že mám povolenou zadní osu a brutálně mi to střílelo. Musel jsem tedy dost nadlehčovat kolo, a ještě k tomu v sedě! Tady jsem nechal dost, ale i tak jsem nakonec v této stagi ztratil na vítěze necelé 2 sekundy a skončil čtvrtý. Závěrečná stage byla ryze sjezdová, sedla mi jako jediná bez problému, a já v ní skončil druhý.
reklama
V cíli jsme se sešli česká parta (já, Frenk, Ráďa a Frky), ani jsem ty výsledky nechtěl vidět. Ale i přes nedělní trable jsem se posunul na 5. místo, což bylo fajn. Reschen mi tradičně ukázal, že na mokru mi to tady tolik nesedí, na druhou stranu jsem dost silný ve šlapání, kde jsem dokázal soupeřům odjet nebo s nimi držet, i přes střílející kazetu, krok.
Poslední závod Alpské Enduro série se jede v polovině září v Kronplatzu v Itálii, kde nebudu chybět a rád bych udržel celkové umístění v TOP 3.
Milan Myšík – Díky za foto: Matěj Mervínský, David Schultheiß
Původní reportáž na webu: milanmysik.com
