European Enduro Series #2 Skotsko (Innerleithen) | MM
Seriál EWS European Enduro Series se přestěhoval ze španělského Massanet do skotského moutainbikového centra Innerleithen, odkud pochází mnoho elitních závodníků okupující ty nejvyšší příčky ve svěťáku jak v enduru, tak v downhillu.
Text: Milan Myšík
Stejně jako do Massanet jsem se vydal do Skotska už ve středu, abych si projel některé z mnoha tamních úžasných trailů. Tentokrát jsem zde nestrávil pět dní sám, ale vzal jsem si s sebou taťku, abych se před závodem nemusel mordovat s kolem.
Bydleli jsme ve Walkerburnu u starších lidí, což mi zaručovalo slušnou lekci místní angličtiny. Postarší pán, 81 let, bývalý voják z povolání, všude po baráku měl krásné fotografie, procestoval se skotskou armádou celý svět. Aby toho nebylo málo, tak John, tak se jmenoval, hrál za skotský národní tým ragby.
Opravdu borec, který ani v 81 letech nepotřebuje brýle na čtení a chodí denně na kopec a nedávno ještě pálil golf. Paní úžasná hostitelka, o pár let mladší a hrozně milá. Walkerburn se nachází hned vedle Innerleithenu, díky čemuž nám kousek od baráku končily traily. Prostě boží místo!
S tátou jsme jezdili každý den a fakt jsme si to užívali. Byl jsem rád, že jsem taťku vytáhl na kolo někam jinam než do Finale. Všechno sjížděl se mnou a že to bylo místy sakra prudký – je to fakt borec v 55 letech! Díky za sparing, táto.
Traily jsou zde dost úzký, technický a prudký. Na lehký trail v Innerleithenu nenarazíš! Trošku mi to připomínalo Whistler Blackcomb traily. Nahoru šlapeš po svých cca 400-450 výškových metrů po mírumilovné cestě a nestíháš koukat, kde všude jsou traily. Fakt jsem byl mile překvapený.
Zatímco nám od středy do pátku panovalo krásné počasí, tak o víkendu se přihlásil skotský neustupující déšť. Prostě závody!
TRÉNINK
V sobotu byl na programu trénink, všechno po svých, žádné shuttly. Jelikož jsem lehce zabloudil, strávil jsem na kole 7 hodin! 2200 metrů nastoupáno a 52 kilometrů v dešti byla fakt lahůdka. No byl jsem slušně popravenej po takové krásné vyjížďce. Ke konci tréninku ve druhé RZ jsem se slušně rozstřelil na kořenech a pořádně si narazil nohu. Večer po příjezdu na barák jsem na ni sotva došlápl. Klasicky jsem si narazil stehno, které nabíralo na barevnosti. Sprcha, mastička, prášek a spát!
reklama
ZÁVOD
Spánek nic moc. Každý, kdo měl koňara na stehně asi ví, co je to za bolest. Ráno jsem to ještě namazal, narval do sebe prášek a ve 12 hodin jsem startoval na první transfer společně s dalšími eliťáky za slušného slejváku.
První RZ jsem jel tak na jistotu, až jsem se styděl. V tréninku jsem ji jel až jako poslední a moc to s tou nohou nešlo, takže podobně jsem to zplužil i v závodě. Druhá RZ se mi už podařila lépe, v cíli jsem ještě pomáhal Pedro Burnsovi, který měl defekt a půjčil jsem mu Dynaplug knot, aby mohl pokračovat. Nakonec se na to stejně vys*al, když zjistil, jak se mu (ne)dařilo v prvních dvou RZtách.
Třetí RZ byla hodně natěsno. Stromy byly opravdu všude, ale pocitově jsem tuhle stage zajel nejlépe, jen jsem v ní musel předjíždět dva závodníky… Kdo tady měl řídítka 750 a víc, tak slušně škrtal o stromy. Osmistovky by byly o ruce!
Čtvrtá RZ moc z kopce nebyla! Klouzalo to jako prase, všude bláto na kořenech, no tohle nebylo nic pro mě, tady jsem těch chyb nasekal víc než dost, ale to naštěstí i ostatní. Nejhůř jsem jel v RZ 5, kde jsem ztratil fakt hodně. Bylo to šíleně kluzký a na kořenech jsem fakt bruslil. V poslední RZ jsem to zas napálil, abych dotáhl ztrátu z RZ 5, což se naštěstí podařilo.
Celkově jsem tedy bral 8. místo. Není to špatné, TOP 10 je vždy super! Jsem rád, že jsem ve dvou RZ dokázal zajet Joe Barnese i Pedra Burnse. Každopádně místňáci na tom mokru letěli fakt nesmyslně rychle. Holt výhoda domácího trávníku! Reece Wilson ukázal, kdo je tady doma a i přesto, že jezdí sjezd, tak suverénně vyhrál tenhle dlouhý enduro závod.
Suma sumárum závod měl 6 měřených RZ, 41 km, 1850 výškových metrů a 6,5 hodiny. Skotská organizace závodu byla totální punk. Startovalo se stejně špatně jako v Čechách, tedy smíšeně, jen elita startovala až na konci, ale ne všichni! Prostě ses při registraci zapsal, v jaký čas chceš jet a jelo se. I když někteří eliťáci měli jet až poslední, tak startovali hned ráno. Slušná anarchie…
Občerstvovačka ani voda na trati vůbec nebyla a nebýt taťky, který mi po RZ 4 dal jablko, asi by to se mnou slušně seklo. Za to tedy velká chvála pro Českou Enduro sérii, kde je jídla pokaždé habaděj. Ani občerstvovačka není samozřejmost! Ale ty tratě byly fakt hustý a nechápu, jak to mohli sjet i ženský!
Druhý český borec na startu Max Adami v Juniorech bral 7. místo, takže taky spokojenost!
Text a foto: Milan Myšík
*Původní reportáž na webu milanmysik.com
reklama
