Azores Enduro Fest – Milan Myšík (Report)

Je listopad 2018, stále odpočívám po náročné sezóně, když mojí milou Ivču poslouchám, jak by se chtěla podívat na Azorské ostrovy. „Jako dovolená?“ „Jo!“ Řekla mi okamžitě. Moje reakce byla ze začátku lehce negativní, ale když mě napadla myšlenka spojit to s tréninkem, potažmo závody, už jsem o tom začal opravdu přemýšlet.

Text: Milan Myšík | Foto: Milan Myšík (GoPro) / Joao Fanzeres

Hned jsem začal googlit něco o místních podmínkách k ježdění, závodech apod. Je březen 2019 a jak známo z reportu z Madeiry, Finale Ligure už mě v březnu tolik nelákalo. Takže 9. 3. přistáváme na ostrově Sao Miguel uprostřed Atlantického oceánu. Je to týden před největším závodem, který se zde na ostrovech koná, a to v rámci akce Azores Enduro Fest.

První polovinu desetidenního tripu jsme strávili výletováním, obhlížením místních krás, které jsou opravdu jedinečné a taky mě Ivča párkrát po turistice vyvezla na nějaký ten trail.

Ve středu se přesouváme na východní pobřeží ostrova do vesničky Faial de Terra. Jsem krásně odpočinutý, protože středu jsme strávili v lázních plných horkých pramenů v městečku Furnas, takže jsem plně ready na čtyři dny bajkování.

Video z tréninkové jízdy tratě DH Pontal do Verto:

Hlava závodu Azores Enduro Fest se jmenuje Carlos – žije ve městě Ponta Delgada a je fakt hustej. Rozjel bajkování na tomto ostrově, staví traily, věnuje se guidování, má dvě dodávky v typickým ostrovním stylu s jedním přívěsem, má kolem sebe super lidi a v neposlední řadě i skvělou přítelkyni Lilii, která mu s tím vším maximálně pomáhá! Věnuje se fyzioterapii a společně staví nový barák. Carlos nás ubytoval v domě, kde zatím žije se svou maminkou a bratrem. Vše přístupné, všichni opravdu milí a za tohle mu moc děkuji – Obrigado very much Carlos!

A co víc? Carlos nám zajistil i skvělé ubytování ve vesničce, kde se koná tento čtyřdenní event.

reklama

TRÉNINK

Rozvrh víkendu je jednoduchý. Carlos na Azorech plánuje velké věci, a proto se jede ve stylu EWS – dva dny trénink / dva dny závod. Shuttly? Zakázáno! Ani po silnici? Ne, zakázáno! Kdo poruší, nestartuje. Ještě jednou moje otázka na něj.

Shuttly jako vůbec, vždyť to bude závod na 8 hodin ty vole?

„Jo oba dny vás vyvezou, ale jen někam a pak šlapete celý den“, říká s úsměvem. Zajímavá, ale dobrá teorie, pro všechny stejná. Letos se Carlos rozhodl obohatit startovní listinu o mě, a ještě nedávno hvězdného britského sjezdaře Marca Beaumonta, k čemuž na startovce nechyběla místní hvězda João Machado!

Ve čtvrtek najíždíme první sobotní závodní den, v pátek druhý nedělní závodní den. Tedy trasy z jednotlivých dní. Tréninky probíhají bez problémů, první den je dost mokro už jen z vlhka, které tu panuje celoročně. V poslední čtvrté RZ druhého tréninkového dne jdu snad 3x k zemi, protože to prostě „ku***sky klouže“, v tak prudkých switchbackách, že člověk jen zírá! Ostatní to mají ale úplně stejně.

Proto ihned po tréninku jedu do vedlejší vesnice na benzínku přezouvat přední plášť. No, co si budeme povídat, bojoval jsem s tím, ale zvládl jsem to i bez poničení pásky.

Druhý tréninkový den mi začíná poněkud hůř. Hned po 300 metrech prvního trailu potkávám kameramana závodu Michiela, jak sedí na zídce vedle trailu, v rychlosti se ptám, jestli je OK. Odpověď zní: „No, I‘am not OK!“ Přibržďuji a slyším, jak skučí. Uchcal mu předek na místním super slizkém povrchu a odneslo to rameno!

Pomáhám mu s jeho batožinou, která má asi 30 kilo, dolů po trailu, zatímco on jde vedle kola opatrně pěšky. Pátek mi nezačal nejlépe a doufal jsem, že mu nebude nic vážného, protože nevypadal moc fresh. Ostatní traily už jedu celkem v pohodě. Oproti prvnímu dni jsou traily o dost slabší. Co bylo na tréninku skvělý? Že jsme měli občerstvovačku oba dva dny, ovoce, tyčinky, voda – bomba!

ZÁVOD

Celý závod odstartoval městským prologem ve městě Povoãco, který tímto rozřadil čtyřicítku závodníků. Jinak byl prolog celkem o ničem, ale krásný výhled…

V sobotu v 8:00 riders meeting, kde se nedovídáme téměř nic. Silnice klasicky vlhké, takže to bude zas klouzanice, domnívám se. Nakládáme kola na trucky, sedáme do autobusu a jedeme horekopcom asi hodinu. Vysadí nás, dostaneme nálepky s časy startů a postupně s minutovými intervaly startujeme na první transfer. Ještě výš!

První RZta má 4,5 km a převýšení skoro 750 metrů. Startuju předposlední za Beaumontem a Machadem. Už tak po pěti minutách sotva držím řídítka, jakej to je drtikol dolů po kamenech, beru za to všude, kde se dá, cítil jsem se dobře! Ve spodní bahnité části taky nechybuji a v cíli mám z jízdy dobrý pocit.

Machado se hned v první RZtě odstřelil, když šel do kotrmelců, a ještě rozbil přehazku. Transfer na dvojku je knopovka a stihlo jej asi jen 7 závodníků, i já jsem měl co dělat. Dvojka je hodně šlapavá a technická. Nová stage, kde člověk škrtá řídítkama o stromy. V cíli jí pěkně dlouho vydejchávám.

Trojka je jedna ze dvou sjezdových tratí, které se nachází v této oblasti – a pro změnu klouže jako prase, takže volím jistotu a opatrnost. V této stagi mám stejný čas jak Beaumont – to není špatný, na to, že 2x vyhrál SP ve sjezdu, 2x byl pátý celkově ve SP DH a k tomu má 10 pódiových umístění na SP, medaili z ME, tituly z národního šampionátu apod…

Za to od Machada dostáváme krásných 7 sekund oba dva, hehe… Na čtyřku už se těším, dva silové dlouhé výšlapy by mi mohly hrát do karet a pak konečně technická DH část, kde nemusím jet úplně rychle. V této RZ jsem stejně jako v jedničce dokázal zvítězit, povedla se mi zajet skvěle, oproti tréninku, kde jsem se třikrát rozsekal. První den je u konce a já po něm vedl o 7 sekund před Beaumontem.

Neděle

V neděli jsem jako lídr startoval poslední, asi jsem na sebe vytvořil zbytečný tlak a pěkně jsem to pokazil hned v první RZ. Ve druhé RZ (celkově šesté) jsem měl technické problémy, když se mi zasukoval řetěz ve spodní kladce přehazovačky a nemohl jsem šlapat – oba výjezdy jsem tak musel běžet a ani rozjezdy z ostrých switchbacků nebyly v mém podání zrovna rychlé.

Šance na vítězství se tak začínala rozplývat. Sedmá RZ byla kompletní XC stage, kde jsem doufal, že něco stáhnu z předchozí ztráty. Moc se mi to nepodařilo a v této RZ jsem skončil vteřinu za Beaumontem. Poslední stage – zase DH! Takové, že se prostě drží full gas, switchback a zas full gas!

Opravdu mě tohle moc nebavilo, navíc kočičí hlavy byly plné bláta a crashů tady bylo víc než dost! Na první šlápnutí mi zase zapadl řetěz za kolečko na spodní kladce a já se pak už jen houpal. I s hendikepem, že jsem nemohl ze zatáček šlapat, jsem tuhle RZ prohrál s Machadem o pouhé 2 sekundy a Beaumontovi jsem 3 nadělil!

reklama

Celkový čas měřených úseků činil 43 minut, což je slušná porce. Po technických problémech jsem skončil druhý, „jen“ 8 sekund za Beaumontem, který sice už tolik nezávodí, ale furt se drží dost v kondici, což prokázal tím, že mě porazil i na dvou šlapavých RZtách.

Pro mě to každopádně byla velká zkušenost, závodit proti takovému velkému jezdci, který toho dokázal opravdu hodně. Celé jsme to pak rozebrali i s dalšími závodníky na afterparty u piva, kdy mi popřál úspěšnou sezonu a svěřil se, že byl taky pěkně nervózní. Pokud se nepřihodí nic výjimečného, oba jsme se domluvili, že sem za Carlosem přijedeme i příští rok!

Díky Carlosi za pozvání, ubytování a v neposlední řadě za skvělé závody, při kterých jsem poznal nové věci a tolik fajn lidí!