Whyte Gisburn – Se štěrkem za nehty | TEST
Britskou značku Whyte ještě před nedávnem nejspíš řada z nás vůbec neznala, jelikož její působení bylo spíše „ostrovního“ charakteru. Poslední dobou ale do toho kluci anglický dost šlapou, stejně tak i české zastoupení této značky, proto se s koly Whyte nyní setkáváme poměrně často.
Doposud jsme se přitom zaměřovali hlavně na plně odpružená horská kola, což je vlastně trochu škoda, jelikož Whyte má slušně široký záběr i mimo tuto kategorii!
Nebojte, nezačnu se teď probírat jejich katalogem a vyjmenovávat jaké všechny kategorie dokáže Whyte naplnit – takovýto přehled najdete třeba v článku představujícím modelovou kolekci roku 2019! Spíš mi šlo o to nasměrovat vaši mysl k dalším kategoriím, které má Whyte pokryté. Dnes přitom bude řeč primárně o Gravel biku Gisburn, původ tohoto jména jsme si rozebrali v rámci prvních dojmů, později v tomto roce bychom se měli blíže podívat také na jeden trailový hardtail a tak dále…
Co se týká rodiny štěrkoletů, což je označení kategorie Gravel bike, které se u nás poslední dobou slušně zažilo díky novodobému jazykovému obrození, nabízí Whyte dva obdobné modely postavené na shodném rámu – dnes testovaný Gisburn vybavený již v základu teleskopickou sedlovkou, sadou SRAM Force atd., a druhý levnější model Friston, který má sedlovku klasickou a vystačí si se sadou SRAM Apex.
Alternativou k těmto strojům je model Gleonce, postavený rovněž na stejném rámu, který ale oproti dvojici Gisburn a Friston nespoléhá na kola klasického silničního standardu (700 mm / 28“), naopak vsází na moderní koncepci RoadPlus, tedy průměr 650b (27,5“) s extra objemnými plášti (konkrétně 650x47c). Tento stroj je cenově posazen ještě kousek pod modelem Friston, proto zde najdeme sice rovněž sadu SRAM Apex, brzdy ale nepatří do této rodiny, nýbrž je zde použita zajímavá mechanicko-hydraulická kombinace TRP Hy/Rd. Tolik k úvodu dnešního testu.
reklama
Když první šok pomine…
Přeskočíme-li od teorie k praxi, stačí si připravit oblečení a výbavu a vyhoupnout se do sedla. Prvním šokem může být přítomnost, i na tuto poměrně volnomyšlenkářskou kategorii, výrazně odlišné koncepce řídítek, kdy se máte chopit klasických beranů (šíře 500 mm), avšak s typicky bikovým prohnutím ve stylu vlaštovek! V první chvíli na to člověk zírá jako puk, přemýšlí nad významem tohoto počinu, nad efektivitou několikrát zohýbané trubky v porovnání s klasickým čistě rovným provedením a pak nad tím jen mávne rukou.
Tato originální řídítka Whyte (vyrobeno u Controltech) jsou zde nejspíš pro zdůraznění osobitosti celého kola a podtržení jeho výjimečnosti, přestože praktický přínos je možná lehce diskutabilní.
*Nechápejte to špatně, lomená řídítka se u štěrkoletů občas objevují i u jiných značek, ale takto velký průhyb jsem viděl a hlavně držel vůbec poprvé!
Nechci se hned zkraje zaseknout na řídítkách, ale prakticky je to jeden z klíčových prvků, který ovlivňuje posed a ovládání kola, což jsou kategorie, s nimiž své testy obvykle zahajuji. Zde tedy chvíli přemýšlím nad významem, ještě před první jízdou muchlám a zahazuji všechny původní plány o kompromisním umístění představce, posouvám úchop co nejníž to jde (bez otočení představce) a jdu do terénu zkusit co to se mnou bude dělat.
Zvyk nebude tvou železnou košilí!
V reálném nasazení se ocitám v sedle kola, které je i přes záměrně menší vybranou velikost (52 cm)* pocitově hodně dlouhé, zároveň jsou ruce i díky lomeným řídítkům spíš o kousek výš, než bych u ryze sportovního Gravel biku čekal. Tato kombinace mě v průběhu prvních pár kilometrů lehce mate, ale postupem času začínám přicházet na to, že je to koncepce velice šikovná a nejspíš i dobře promyšlená.
*Testované kolo velikost 52 cm je dle tabulek výrobce vhodné pro jezdce s výškou postavy 165-172 cm, což mojí figuře (180 cm) vůbec neodpovídá. Mě by měla sedět velikost 54 cm (172 – 180 cm). Pohledem do tabulky geometrie, srovnáním s jinými koly, i na základě doporučení českého dovozce jsem ale nakonec vybral velikost 52 cm, což byla jednoznačně dobrá volba, jelikož u vel. 54 cm bych nejspíš ani nedosáhl na řídítka!
Nechápejte to tak, že jsou řídítka kilometr daleko od jezdce a zároveň kilometr v nebi, tak tomu rozhodně není! Avšak s tím, jak sedí o kousek dál a kousek výš, máte na jedné straně pocit, že s plně vytaženým sedlem zaujímáte adekvátně sportovní pozici, dobře se vám šlape, dobře se zabírá do kopců, zároveň však nemáte ruce na úrovni přední osy a jste proto schopni poměrně snadno a bez zbytečného hrbení se manévrovat kolo i v členitějším terénu či ve strmějších sjezdech. I když zde dost pomáhá teleskop…
Ostatně třeba úchop a rozvržení posedu jsou věci, na které si lze rychle zvyknout, pokud vám pozice za řídítky není již od počátku proti srsti, což rozhodně nebyl můj případ. V rámci prvních dvou jízd jsem vždy chvíli přemýšlel nad nezvyklým úchopem, postupně jsem objevoval jeho přednosti, načež jsem si po určitém čase natolik zvykl, že jsem musel pomalu listovat ve svých původních poznámkách, abych mohl tato specifika dostatečně výmluvně popsat.
*K tomuto tématu mi dovolte ještě jednu malou poznámku pod čarou. Asi znáte sami ten stav, kdy si člověk na Gravelu s objemnějšími plášti občas při manévrování v menší rychlosti škrtne předním kolem o špičku boty, o to spíš, když má na tretrách návleky. Jenže zde byl mezi botou a předním kolem prostor tak velký, že bych mohl mít na špičce boty plyšovou hlavu oblíbeného maskota, aniž bych mu učesal pěšinku vzorkem přední pneumatiky!
O řízení se starat nemusíš!
Podobné jako s posedem to konec konců bylo i s charakterem ovládání, které se pro mě s přibývajícími kilometry stalo natolik přirozené, až jsem o něm přestal přemýšlet a Whyte Gisburn již ovládal zcela automaticky a bezmyšlenkovitě. Jako by snad nešlo o sportovní doplněk, ale o prodloužení mého těla. Opět tedy musím listovat svými poznámkami, abych si rozpomenul na původní postřehy a pocity z nichž vyplynulo, že je Gisburn primárně dosti stabilním kolem, které se ale nebrání, když za to jezdec pořádně vezme.
Pokud jde o jízdu po rovině, rychle na silnici, nebo přiměřeně rychle rozbitějším terénem v lese, není třeba se o řízení příliš starat. Na rovině lze klidně pustit řídítka, v terénu se jich pak jen držet tak, aby vám nevypadla z rukou. O ovládání se starat nemusíte. Vedení přímého směru je více než jisté, určitě i díky poměrně dlouhému rozvor demonstrovanému výše na prostou mezi tretrou a předním kolem. Jemné korekce směru lze přitom uskutečnit lehkým naklápěním těžiště do stran, víc není potřeba.
Naopak, když někde zpomalíte a potřebujete se prosmýknout po úzkém klikatém trailu, nebo se jen promotat mezi zaparkovanými auty, překvapí vás nakolik živá a okamžitá je odezva předního kola. A konečně, pokud se pohybujete rychleji a chcete razantněji měnit směr jízdy, stačí překonal počáteční (přijatelný) odpor a celý stroj vás pak bude ochotně následovat ať již bude oblouk pomalejší a více uzavřený, nebo naopak otevřený a rychlý.
Vodit si Whyte Gisburn ze strany na stranu je stejně zábavné v terénu jako na silnici, kde se ještě o něco více projeví jeho chuť zahryznout se do oblouku a držet zvolený poloměr, dokud jezdec neřekne jinak!
Hrubián bez duše!
Whyte Gisburn je zkrátka kolem na kterém je radost se jen tak vozit, projíždět se krajinou a kochat se okolím, stejně tak jej potěší, když mu dáte pořádně za uši, začnete závodit s kamarády, či si prostě budete mít chuť ten den pořádně naložit. Líbilo se mi, jak je jeho rám pevný a stabilní, díky čemuž jsou reakce na silové záběry jisté a okamžité. Člověk zkrátka nemá pocit, že by jeho hliníkový rám v čemkoli jezdci uhýbal, naopak ochotně nastavuje slabiny k dalšímu a dalšímu sportovnímu pobídnutí!
Gisburn si přitom velice snadno drží rychlost na rovině a rovněž budí dojem příjemné lehkosti, ochoty a efektivity ve výjezdech. Stručně shrnuto, „to kolo prostě jede!“
Pokud bych se měl pokusit hledat stinnou stránku této výkonnostní zarputilosti, pak by jí mohla být o něco nižší hladina komfortu oproti jiným strojům této kategorie. Neříkám, že je Gisburn vysloveně nepohodlný, to rozhodně není, je to spíš takový srdcař, který jde hodně po výkonu a rychlosti, zároveň má snahu říct vám o všem, co se odehrává pod vašimi koly.
Něco málo sice otupí a zjemní bezdušové pláště, obzvlášť přední WTB Resolute s šíří 42 mm při použití nižšího tlaku ledacos zhltne, žádné princátkovské rozmazlování, jež by šlo připodobnit nadýchané peřině naplněné husími brky rozhodně nečekejte. Člověk si ale i na tento styl hry zvykne a ve výsledku pochopí, že je pevný základ zdrojem pohotových reakcí, jak co se výkonu, tak i ovládání týká. Zkrátka žádné prodlevy, jen čirá akce bez zbytečných příkras.
Uhýbáme do terénu!
Důležitým tématem v rámci testu štěrkoletu může být i to, jak se dané kolo chová v případě, kdy se odbočí ze silnice, zpevněné cesty či štěrkové cyklostezky do „divokého terénu.“ Zde je důležité ovládání nebo také výkon brzd, kvalita obutí atd. První ze zmíněných bodů jsme si rozebrali již výše, druhé není třeba, vzhledem k přítomnosti hydrauliky SRAM Force, vůbec zpochybňovat.
Na začátku je třeba si realisticky přiznat, že Gravel bike je jen Gravel bike a pokud nemá bikové gumy (což se někdy stává) nebo odpruženou vidlici (také možnost), tak na vyslovenou divočinu ve volném terénu to není. Když si ale najdete optimální terén, takové hladší pevnější XC stezky, kde kořeny vystupují jen občas, budete až zírat, jak zábavně a rychle se po nich člověk může pohybovat.
Vzhledem k přítomnosti teleskopické sedlovky jsem měl sice občas tendence zkoušet s Gisburnem i divočejší sekce a techničtější věci, stále relativně úzké a nepříliš zubaté pláště vám ale napoví, že tudy cesta (obvykle) nevede. Když se ale trefíte do toho správného terénu, je to prostě lahoda. Už jen díky lehkosti, intuitivnímu ovládání a okamžitým reakcím, či teleskopické sedlovce, by bylo škoda zůstávat jen na štěrku či asfaltu. I když i za ten je člověk občas rád, když potřebuje nastřádat větší porci kilometrů v kratším časovém úseku.
reklama
KOMPONENTY
Než začnu s popisem standardní výbavy, dovolím si připomenout, že byl testovaný Whyte Gisburn vybaven zbrusu novou teleskopickou sedlovkou určenou pro štěrkolety a XC kola – BikeYoke Divine SL – o níž jsem vám něco málo prozradil již v rámci svých prvních dojmů v sedle tohoto stroje. Více bych k ní rád napsal ještě v samostatném článku, proto se nyní plynule přesuňme k další výbavě.
SRAM Force – řazení a brzdy
Základem mého popisu může být kupříkladu použitá sada SRAM Force, s řazením v sestavě 1×11 (38/11-42 zubů) a s hydraulickými brzdami téhož jména a rodové příslušnosti. V první řadě za mě velký palec nahoru za absenci přesmykače! Ač tuto variantu beru pomalu za automatickou, tak je mi jasné, že oproti MTB se jedničkové řazení u štěrkoletů zatím postupně zabydluje a není tak vždy samozřejmostí. Zjednodušení a zrychlení řazení, odlehčení atd. Výhody jsou stejné jako u MTB.
Překvapivě v tomto případě ani nemám potřebu lamentovat nad volbou převodů, kdy v principu původně bikovou kazetu (10-42 zubů) kontroluje relativně velký převodník (38 zubů). Osobně se sice kloním ke spíše lehčímu spektru převodů, zde se mi ale vlastně jen v minimu případů stalo, že bych měl pocit nedostatečného zpřevodování v prudkých kopcích.
Narazit na limity pohonu můžete zejména v terénu v prudkých stojkách, kde ale často stejně nestačí svou jistotou záběr zadního pláště. Ale konec konců, jedničkové řazení je krásně svobodné v tom, že vyměnit převodník za menší či větší, zcela dle individuální chuti, je otázkou pár minut a nepříliš vysokých nákladů!
Co se týká řazení či brzd SRAM Force, pak ani zde není třeba pochybovat. Systém ovládání převodů DoubleTap (krátký stisk řadí dolů, delší posunutí páky nahoru) je jen otázkou zvyku či názoru. Přesnost, spolehlivost a více než zřetelnou odezvu ale tomuto systému nikdo upřít nemůže.
V případě brzd mám opět tendenci zopakovat, že mi silniční čelisti SRAM připomínají časy MTB brzdičů Avid Elixir – příjemně krátký chod, ostřejší nástup, potřeba přesného ovládání, zato velký brzdný účinek! Důležité je si brzdy zprvu v bezpečném prostředí osahat, pochopit, jak fungují, kdy a jak zabírají a pak se budete vždy považovat za pány (paní) situace.
Pláště WTB Resolute / Riddler
Podstatnou částí výbavy jsou rovněž pláště, přičemž se tento podobor vlastně teprve postupně etabluje, postupně se objevují nové vzorky, ustalují se nejčastější rozměry a tak podobně. Sestava štěrkových pryží od WTB – Resolute 42 mm a Riddler 37 mm – je přitom poměrně čerstvá, neozkoušená a neokoukaná. Mě osobně se, nejenom na pohled, hodně líbí přední WTB Reslolute, jak díky poctivé šíři 42 mm, tak i kvůli sice nižšímu, přesto hezky otevřenému a příkladně zubatému vzorku.
Ten, jak se ukázalo, umí být i překvapivě rychlý, hlavně ale hezky vede, velice slušně tlumí a poměrně dobře si poradí jak s pevným podkladem, s kořeny, kameny, tak se neztratí ani v situacích, kdy je povrch poněkud mazlavější. Zadní Riddler mě, ruku na srdce, překvapil už jen tím, že má na šířku jen 37 mm. Chápu, kam se tímto cílí, především na rychlost, avšak vzhledem k tomu, že se rád pohybuju v terénu, bych si vzadu představoval alespoň 40 mm i víc…
Takto jsem se o zadní plášť nejednou obával, radši jsem jej více nafouknul, a tím se ochutil o jistou dávku komfortu. Jinak ale uznávám, že Riddler jede vážně hezky, díky bočním výstupkům je poměrně jistý v zatáčkách (i v terénu) a jeho nízký středový vzorek, spíš takový smirkový papír, je ve výsledku jistější, než by si člověk zprvu nejspíš myslel.
Whyte Gisburn – závěr
Již před svou první zkušeností s tímto britským štěrkoletem jsem měl tušení, že mě za jeho řídítky bude očekávat něco trochu jiného, než na co jsem u kategorie Gravel biků běžně zvyklý. Vzhledem k tomu nakolik zajímavě a originálně působí MTB stroje Whyte, které jsem již vyzkoušel, nemůže být Gisburn přeci nudným a tuctovým Gravel bikem?! A skutečně, na nudu za jeho řídítky rozhodně zapomeňte!
Zprvu vás možná trochu zarazí výrazně profilovaná řídítka, do jisté míry nestandardně pojatý posed a zajímavě se projevující ovládání, nebo též nezvykle dlouhý rám. Když to ale sečtete, a sžijete se se svým kolem, zjistíte, jak všechny tyto aspekty krásně fungují dohromady. Uvědomíte si, jak hezky, zlehka a s jakým nábojem Whyte Gisburn hltá jeden kilometr za druhý, jak moc jej baví střídat lusknutím prstu asfalt, štěrk a lesní pěšiny, nakolik jistý dokáže být ve chvílích, kdy není třeba řešit řízení, a naopak nakolik poslušný je, když se rozhodnete svoje kolo skutečně ovládat.
Co na tom, že je trochu tvrdší a pevnější, takhle alespoň víte naprosto přesně co se pod vašimi koly děje, můžete s terénem pracovat a užívat si okamžitých reakcí vašeho stroje, který je vždy připravený k akci.
Nebudu radši vynášet žádné absolutní soudy a přiznám se, že jsem se občas kousnul do rtu, když jsem se pral s náročnějším terénem a následně hledal úlevu na silnici, po pár kilometrech mě to ale obvykle přesto a už jsem zase odbočoval do lesa. Whyte Gisburn se prostě nechce flákat, to je naprostý základ, který musíte pochopit, než budete řešit cokoliv dalšího.
Text a foto: Štěpán Hájíček
Whyte Gisburn – základní údaje
Cena: 59 990 Kč (*levnější bratr Whyte Friston 49 990 Kč)
Hmotnost: 9,95 Kg (vel. 52 cm, bez pedálů)
Kokpit (řídítka/představec): 500/70 mm
Pláště (změřená šíře): 44,5/38,5 mm (P/Z)
Více o tomto kole najdete na webu www.whyte.bike, ceny na českém trhu a další informace hledejte na stránkách www.whyte.cz
PLUS
- Na první pohled si možná nevšinete, ale při bližší obhlídce vás nejspíš zaujme přítomnost teleskopické sedlovky (s páčkou pod sedlem, zdvih 50, 65, 100 mm – podle velikosti rámu) a netradičních výrazně lomených řídítek
- Zprvu dosti netradiční se zdá být posed, který ale brzy odhalí své přednosti v podobě příjemné pozice pro výkonnostní snažení i dostatečné jistoty pro manévrování v terénu
- Velkou devizou tohoto kola jsou jeho okamžité reakce, vysoce efektivní přenos síly, tedy i rychlost a stoupavost
- Chvíli možná bude trvat, než přijdete na chuť řízení, jakmile si ale zvyknete, budete si užívat stabilitu v rychlosti, hbitost při pomalejším pohybu a chuť pokládat se do zatáček při ostřejším stylu jízdy
- Vždy mě potěší, když je na sériovém štěrkoletu přítomné řazení 1×11, které je jednoduší, lehčí a rychlejší!
- Poslední dobou jsem si dost oblíbil řazení SRAM pro jeho přesnost a jasnou odezvu, přičemž sada Force je vskutku parádní
- Hodně mě baví také brzdy SRAM, jsou sice zprvu dost ostré, ale to mě osobně nevadí, naopak mi sedí jejich rychlejší nástup, krátký krok páky a silný stisk
- Za mě určitě skvělá volba předního pláště WTB Resolute 700x42c, zadní Riddler také nebyl špatný, ale osobně bych byl vděčný za něco širšího
- Palec nahoru za přítomnost teleskopické sedlovky jako součást základní výbavy, u této kategorie to (zatím) není nutnost ani standard, jakmile si ale na tuto možnost zvyknete…
- Je to sice detail, ale potěšilo mě, že při manévrovaní neškrtám špičkou boty o přední kolo (dlouhý rozvor), ale mám zde naopak ještě velkou rezervu
MÍNUS
- Pár negativ je nepřímo zmíněno v plusech
- Pozor si dejte na výběr správné velikosti rámu, který je delší, než byste čekali – já tak musel sáhnout po rozměru o stupeň menším, než běžně jezdím – 52 cm místo běžných 54 cm
- Možná ne každý ocení právě delší rám a delší posed s lehce vyšší pozicí rukou, ale jsem přesvědčen o tom, že tomuto konceptu stojí a za to dát šanci
- Pevný rám s jasnou odezvou si vybírá daň v podobě lehce slabší porce komfortu
