Cannondale Habit SE – TEST

Zaklínadlem posledních let byl pojem enduro. Jenže je enduro kolem vhodným pro širší bikerské masy? Skutečným univerzálem, který vám může sloužit každý den a pak vám ještě dělat společnost při víkendovém dobrodružství? Spíše ne! Na to je potřeba něco lehčího, přitom dostatečně schopného a výkonného. Například Cannondale Habit!

Ano, Habit je krásným příkladem toho, kterak enduro koly výrazně nasycený trh přiměl marketingové pracovníky a následně i konstruktéry zaměřit jejich pozornost na chvíli zase někam jinam, na skutečně všestranné stroje obecně označované pojmem trailbike. I když co je dnes trailbike, když zdvihy okolo 130 mm náležely před „pár lety“ právě do kategorie enduro? Jedno staré Enduro (od Specialized) mám doma (model 2004, zadní zdvih 132 mm). To už je ale vlastně docela dávno, slušných dvanáct let zpátky a od té doby se hodně změnilo!

Moderní endura se posunula zdvihově výše na hranici 150 – 170 mm, přičemž prostor mezi nimi a závodními XC raketami musela zaplnit nová třída trailbiků. Ani to se nestalo včera, ale již dávno. Zajímavé je, že se situace podobná té dnešní udála před pěti až osmy lety. Tehdy se také zvedl nejprve fenomén endura, avšak po nasycení trhu a vystřízlivění se drtivá většina „střední bikové populace“ unavená z pohupování na těžkých strojích pokorně vrátila na kompromisních 120 – 130 mm aby zjistila, že jim tato kola bohatě stačí „na to moje ježdění…“ Když si namátkou vzpomenu, co vše jsem tehdy objel na Treku Fuel EX v Krušných horách (rok 2012)! Ale to sem nepatří…

Umetený píseček

Jen jsem si chtěl připravit píseček pro obhajobu další vlny rozmachu střednězdvihové kategorie trailbiků, kam pro připomenutí z nedávno testovaných strojů patří třeba Specialized Camber (29“) nebo GHOST SLAMR (27,5“). Trailbiky jsou zkrátka vrůstajícím hitem dnešní doby, na což Cannondale odpověděl právě modelem Habit. Že se nejedná o žádnou reinkarnaci staršího modelu dokazuje již zcela nový název, i když bychom mohli zavzpomínat a ukázat prstem na Cannondale RZ120 (nebo v začátku Rize 120), což byl de facto přímý předchůdce Habitu. Tehdy ještě na 26“ kolech.

Trocha historie – Cannondale RZ120

Nový Habit se přitom otáčí, zcela očekávaně, na moderním středním průměru a o jeho možné alternativě s velkými koly se vůbec neuvažuje. I když… Ona vlastně existuje, ale v poněkud specifické formě! Cannondale Bad Habit je „zlým dvojčetem“ klasického Habitu. Je to vlastně jakoby 29“ trailbike se stejným zdvihem (120 mm), avšak obutý do širokých ráfků a objemných kol standardu 27,5+. Takže to vlastně není devětadvacítka, ale plusko, i když by se do tohoto rámu velká kola jistě vešla.

Cannondale Bad Habit 1

Není Habit jako Habit

Na zbrusu novém modelu Habit si Cannondale provětral všechny své technologie a konstrukce, proto v nabídce najdete jak Habit kompletně hliníkový, karbonový s hliníkovou zadní stavbou, tak i čistě uhlíkový. Mimo běžné řady s vyrovnaným zdvihem 120 mm vepředu i vzadu stojí testovaný model Cannondale Habit SE. Ten vystupuje z řady díky pohonu 1×11 s nanejvýš efektním převodníkem Cannondale SpideRing, hrubšímu obutí a zejména díky vidlici Cannondale Lefty 2.0 s posíleným zdvihem na hodnotu 130 mm.

Myšleno je to tak, že pokud vám klasický Habit přijde až moc sportovní, můžete sáhnout po Habitu SE a přestat se omezovat s výběrem tras a lokalit na technicky méně náročné. Tedy on toho i klasický Habit zvládne víc než dost, alespoň dle zahraničních recenzí, Habit SE je ale zkrátka ještě o fous sebevědomější a drsnější. Rozplývat bych se mohl také nad jeho designem a veselými barvičkami, díky čemuž je těžko přehlédnutelný, pojďme ale mrknout na techniku a pak hned skočit do sedla.

Tradičním poznávacím znakem kol Cannondale je jednonohá vidlice Lefty, která nesmí chybět ani na modelu Habit

Mistr ve zpracování karbonu i hliníku

Konkrétně na modelu Habit SE kombinuje Cannondale své špičkové technologie a konstrukční postupy týkající se karbonu i hliníku. Přední část rámu je vymodelována z materiálu BallisTec Carbon, kdy kompozitní je i horní raménko z důvodu nemalé hmotnostní úspory. Paradoxně možná i zajímavější je zadní část využívající hliníkové slitiny zpracované metodou SmartFormed, která je nápadná tím, že jí něco chybí!

Kolik vzadu napočítáte čepů? Jeden, dva, tři… Čtvrtý, který bývá u patky, zde není – nejen u karbonové verze, ale ani u hliníku. Například současný Cannondale Scalpel je u karbonové varianty rovněž bez čepu nad patkou, hliníková je s čepem! Jeho funkci u Habitu suplují příčně zploštěné horní vzpěry, jejichž decentní cílený průhyb stačí k volné a aktivní funkci celé zadní stavby. Odstřižením jednoho čepu se přitom podařilo snížit hmotnost, zvýšit tuhost a zjednodušit servisní náročnost.

Cannondale Habit SE kombinuje přední karbonovou a zadní hliníkovou část, přičemž kompozitní je i horní raménko, díky čemuž se podařilo ušetřit více jak 100 g oproti hliníku!

Rozený závodník…?

Základní tabulkové hodnoty jako by na první pohled pasovaly Cannondale Habit do sféry závodních, ideálně maratonských strojů. Nikdo neříká, že by k tomuto nebyl vhodný, zároveň by ale byla obrovská škoda jej takto bez dalšího zkoumání zaškatulkovat, a proto jej snad i přehlédnout. Ano, nízká hmotnost (12,65 kg), střídmé hodnoty zdvihu 120 mm (Habit SE 130 mm vepředu), jednoduchá konstrukce rámu, snadný přístup k zamykání tlumiče a třeba lehce delší posed (horní trubka 594 mm, vel. MD) k tomu možná svádí, ale…

Když se podíváte na úhel hlavy 68° (Habit SE 67,5°), kraťoučkou zadní stavbu (429 mm), teleskopickou sedlovku, upravené předsazení vidlice (50 mm), či třeba 760 mm široká řídítka a obutí Schwalbe Nobby 2,35/2,25 (P/Z) u zkoušeného Habitu SE… To už svědčí o tom, že se v sedle tohoto stroje nebudete bavit pouze výjezdy, ale také sjezdy.

Sedlová trubka se ve své spodní části výrazně kroutí, aby vytvořila dostatek prostoru pro převodníky a přesmykač. Při použití řazení 1×11 by ale mohla být klidně rovná…

Je tomu tak i v reálu?

To si hned řekneme, začněme ale klasicky posedem, který má sice základní sportovní nádech, není ale přehnaně dlouhý a navíc 760 mm široká řídítka vám poskytují solidní páku pro jisté manévrování i ve značně náročných podmínkách. Cannondale zde krásně skloubil pozici vhodnou pro usilovné a klidně i hodiny trvající bušení do pedálů s nadhledem pro boj se skutečným a poctivým terénem. Stačí snížit polohu sedla a hned máte dostatek místa pro nešizené bikové radovánky.

Nebo je to jen tím, že jsme za poslední roky natolik vytrénováni ze zdvihově vyspělejších kol, až si jsme mnohem jistější i v sedle takovéto rakety? Neřekl bych! Křečovitá či maratonská XC koza by se natolik snadno nevodila v náročném terénu nebo jen na klikatých hravých trailech. Fakt je totiž ten, že již zmiňovaný úhel hlavy, stejně jako upravené odsazení vidlice nebo třeba širší řídítka a hrubší pláště budují samy o sobě nemalou jezdeckou jistotu.

Za redakci neříkáme, že bychom v sedle Habitu sjeli všechny nejtěžší úseky a pálili to naplno skrz kamenná pole, přesto tam, kam jsme kolo vyslali, se cítilo až překvapivě jistě. Pomalé trialové sjezdy s šoupáním se zadkem na zadním kole, rychlejší rozbité pasáže i sekce, kde je sakra důležité dobře volit stopu… Tam všude projel Habit SE jako nůž máslem. Jako chirurgický nůž!

Prostě krásný kousek řemesla – jednodílný (Direct Mount) převodník Cannondale SpideRing se zuby typu Narrow-Wide ve specifikaci SRAM X-Sync.

Jen povol brzdy!

V jednom místě mě dokonce překvapilo, jak jistě a suverénně jsem proletěl jednu šikmou skalku. V tomto místě se obvykle snažím vybrat nějakou rozumnou kompromisní stopu, chvíli manévrovat a pak to pustit. Avšak v tomto případě, pořádně jezdecky rozvášněn s Habitem SE v ruce, jsem se těmito malichernostmi zabývat ani nestihl a poslal jsem to raději rovnou kolmo dolů bez brzdění… Ono se nic nestalo! 😀

Je to vážně radost jezdit na takovém kole, které s vámi doslova vyletí každý kopec, přitom se nebojí šoupat se či se naopak plnou rychlostí hrnout dolů. K tomu všemu je celé kolo krásně lehoučké, karbonový rám je tuhý a neskutečně pevná je i vidlice, takže stačí maličko, stačí jen pomyslet a Cannondale Habit SE již zatáčí přesně tam, kam potřebujete. Lehké, snadné a přirozené vedení, přitom se do toho v zatáčce můžete pořádně opřít a spolehnout se na to, že vás kolo podrží!

Hák pro upevnění přesmykače nehledejte, zde se chytá přímo na zadní stavbu…

Nic složitého pod sluncem

Geometrie je samozřejmě důležitou součástí, u fullu je ale podstatné také odpružení. Zaměříme-li se zkraje na zadní partii, pak zde najdeme poměrně jednoduchý systém, v principu „prachobyčejný jednočep“ s prostým přepákováním na tlumič. Bez urážky! Vtipné je, že zde chybí jeden tradiční čep u patky, což jsme již dříve výše probírali. Unikátní na tom celém je, jak zadní partie funguje… Parádně! Skoro jako by se jednalo o principiálně mnohem sofistikovanější systém.

Zadek Habitu SE není sice žádný „superžrout“ terénních nástrah, zato nádherně kombinuje ostrý sportovní projev, solidní komfort a také jistotu či stabilitu v rozbitém terénu. Člověk ani nemusí sahat na páčku blokace, která je zde hezky při ruce, a přitom jede nahoru i dolů jako drak. Lockout se hodí snad jen při jízdě ve stoje, při spurtech a tak podobně. Tohle neříkám jen proto, že obecně zámky odpružení spíš nepoužívám, ale proto, že je to fakt. Jsem totiž přesvědčen, že s takovýmto kolem by se i notoričtí „zamykači“ mohli odnaučit svému zlozvyku. Alespoň pro jízdu v sedě.

Co se komfortu týká, tak je to zde zhruba 50/50. Ony se od odpružení s kapacitou 120 mm nedají čekat žádné zázraky. Na druhou stranu existují i vysoce schopné nízkozdvihé konstrukce, k nimž se Habit SE, když nic jiného, tak alespoň blíží. Přiměřená je jeho citlivost a poměrně aktivní je zadní stavba ve svém středním rozsahu, přičemž konec je značně progresivní. Můžete tedy vletět v rychlosti i do výrazně rozbité sekce, nebo si něco skočit a ani tak nedostanete zadek na lopatky. Odmaká si své a jede se dál.

Třmen zadní brzdy je efektivně skryt uvnitř rámu, přesně jak velí současné trendy. K jeho spojení s rámem přitom slouží originální adaptér.

Když už jsem nakousnul ty skoky…

Je až překvapivé, nebo možná není, jak snadno jde Cannondale Habit do vzduchu. Kolega Zed mě na to upozornil jako první a uznávám, že i já jsem se na pár místech odlepil lehkým zatáhnutím za řídítka patrně víc, než bych čekal. Jak říkal Zdenda: „Vybavíš si ten hrb než přijdou klopenky nad plotem? Tady tu hranu člověk sotva kdy přeskočí, protože se není kde pořádně rozjet, přitom s Habitem jsem letěl až kus za ní.“ Pravda, i já později trápil Habit SE na stejném místě a dobral se podobné zkušenosti 😉

Zpět ale k odpružení, kde nás čeká ještě jedna zásadní kapitola a to vidlice Lefty 2.0. Před lety jsem jednonohé kousky od Cannondale moc nemusel, zejména kvůli jejich ne zrovna skvělému kroku a zvláštní funkci. Za poslední roky ale zaznamenaly vidlice Lefty velký posun vpřed, také díky hybridní konstrukci s klasickým kulatým kluzákem dole a jehličkovými ložisky hluboko uvnitř. Vyspělejší je ale zřejmě i vnitřní řešení. Přečtěte si třeba mé hodnocení u testu Cannondale F-Si.

Cannondale pro rok 2016 představil hned několik setů vlastních klik. Model Si je jednou ze základních variant, proto zde dutý prostor vrcholných modelů Si SL nahrazuje výrazné vnitřní vybrání.

Měkoučký konec

Ve výsledku je 130 mm vidlice využíváno skutečně aktivně a to prakticky od začátku do konce. Vlastně jsem ani neměřil jak dlouhý byl reálně využívaný krok, ale myslím, že jsem se ke 130 mm rozhodně přiblížil. Jako vždy je potřeba správný tlak, který se v tomto případě dá kontrolovat tradičně podle sagu díky klasickému kontrolnímu kroužku na vnitřní noze. Jen se musíte více ohnout v pase! Výsledkem mého ladění byl lehce aktivnější začátek, na který si bylo třeba zvyknout, na druhé straně se toto nastavení pozitivně podepsalo na vnímavosti a akci.

Neříkám, že by tato vidlice (Lefty 2.0 Alloy OPI, 130 mm, PBR Isolated Damper Technology Trail+) byla nejcitlivější co jsem kdy měl v ruce, spíš se mi líbilo nakolik snaživá byla zejména ve svém středním rozsahu. Navíc její krok působil poměrně hlubokým dojmem a to i díky příjemně a plynule rostoucímu odporu na konci, tedy patrné progresi. Nestalo se tedy, že bych si někde klepnul o tvrdý doraz, což u vidlic Lefty před pár lety nebývala až taková výjimka.

Výtečný či dokonce jedinečný je u ní poměr hmotnosti a tuhosti, kterým hravě pokoří snad všechny konvenční vidlice. Syndrom jedné nohy je sice lehce patrný – jakoby kolo zatáčelo na jednu stranu o fous lépe než na druhou – na to ale brzy zapomenete. Zprvu se raději nedívejte dolů pod sebe, ať nemáte závratě z chybějící nohy, soustředěně hleďte kupředu na trail a všímejte si, jak poslušně, přesně a okamžitě reaguje přední kolo. Už věříte, že je jedna noha dostatečně pevná?

Při pohledu pod sebe uvidíte na obě strany z rámu výrazně vystupující osu. Skoro by to chtělo nový standard s výrazně širším domečkem…

KOMPONENTY

Zmiňovat a samostatně hodnotit sadu SRAM X1 by bylo vcelku zbytečné, i když… Funguje luxusně a přesně, jen mě zarazilo, jak moc zlehka šlo řazení směrem nahoru! Až jsem měl pocit, že snad došlo ke zjemnění jednotlivých stupňů? Nemyslím si totiž, že by to mohly způsobit pouze kvalitní a dobře namazané bovdeny, nejde totiž ani tak o odpor, který byl překvapivě nízký, jako o patrně nižší výraznost a radikálnost jednotlivých poloh. Uvidíme a porovnáme na dalším testovaném kole. Nerad bych byl svědkem toho, jak Shimano přitvrzuje (třeba u sady Shimano XT 11-speed) a SRAM změkčuje, což už se bohužel minimálně jednou stalo. :/

Zase Schwalbe, zase díra!

Zmínku si zaslouží také obutí Schwalbe Nobby Nic nové generace v rozměru 2,35/2,25“ (P/Z). Jak jsem již párkrát zmiňoval, je to takový menší, lehčí a rychlejší bráška Hans Dampfu. Slušně jede, hezky drží na hlíně, na blátě, na kamenech i na kořenech a špatný není ani po stránce komfortu. Jen s tím odlehčováním se to zase přehnalo… Zed totiž při své první vyjížďce přední plášť říznul z boku (proč se nám to stává jen u Schwalbe?), proto jsem přední gumu před dalším testováním raději vyměnil za osvědčený a odolný Maxxis High Roller II. Navíc s Habitem jsem jezdil za všelijakých podmínek a s Maxxisem vepředu jsem si byl o něco jistější!

Pláště Schwalbe Nobby Nic nové generace nás celkem bavily, avšak znovu se stalo, že jsme prořízli bok přední gumy a proto putoval na její místo vzorek Maxxis High Roller II. To by nebyl až takový problém, nebýt náročného přezouvání na ráfcích WTB Frequency i23.

Proč ty velké komory?

Zmínit bych chtěl samostatně také tlumič RockShox Monarch. A víte vy proč? Jedná se totiž o verzi DebonAir, proto již chápu, kvůli čemu byl potřeba poměrně vysoký tlak (230 psi při hmotnosti jezdce s výbavou cca 85 kg). Paradoxně mi připadá, že ony velké komory na malých tlumičích dělají odpružení více progresivní a přitom by tomu mělo být naopak. Ale co byste čekali s takovýmto tlakem. I tak si ale myslím, že Monarch s extra komorou navíc (DebonAir) funguje stále lépe než současný Fox EVOL nižší řady.

Milosrdné kotvy

Zapomenout bych jistě neměl ani na brzdy SRAM Guide R (disky 180 mm), které se mi líbí čím dál tím víc. Mají příjemný tvar páky, alespoň pro mé prsty a velké ruce, umí být hodně silné, přitom je jejich nástup krásně plynulý a jemný. Opakovaně mě rozčiluje titěrné kolečko pro nastavení vzdálenosti páky od řídítek, jinak ale nemám větších výhrad. Snad jen, že se občas lehce napumpují a pak zase trochu změknou. Jakoby si až moc vzaly za vzor Shimano XT!

A konečně, příjemné a hezké je také sedlo Fabric Scoop Shallow Elite s ocelovými ližinami, o kterém člověk při sportovním stylu jízdy prakticky neví. Ale tím už dnešní test dále nafukovat nebudu…

Levá strana řídítek téměř zela prázdnotou…

Praktické poznámky

Již jednou jsem zmiňoval do ruky příjemně padnoucí řídítka Cannondale s prostým označením C3 Riser v šíři 760 mm (4° nahoru, 9° k jezdci). Co se mi dále líbilo byla čistota kokpitu díky řazení SRAM X1 konceptu 1×11. Trochu zarážející byla ale koncentrace ovládacích prvků u pravé ruky (brzda, řazení, sedlovka) zatímco vlevo byla prakticky prázdno. Ano, ovládání sedlovky by šlo prohodit, zajímavé ale je, že vývod na jeho vnitřní vedení je v levé části rámu, proto se bovden či hadice sedlovky snáze táhne doprava než doleva. Věšet se z toho ale nemusíte.

Krásnou a praktickou věcí je jednodílný převodník Cannondale SpideRing, který je vybaven nestejně širokými zuby v originální specifikaci či licenci SRAM X-Sync. Hezké je také, že na rámu nikde „nestraší“ prázdný úchyt pro přesmykač, což je jednoduše proto, že se smyk montuje přímo na zadní stavbu, nikoliv na sedlovku.

Zatímco vpravo bylo poměrně rušno!

Bez nohy, ale ne bez hlavy

Někdy praktická a jindy méně je z hlediska běžného užití či přepravy vidlice Lefty. Občas si možná trochu zanadáváte, budete-li častěji sundávat přední kolo, třeba při skládání kola do/z auta. Je to sice otázka zvyku a cviku, rozborka/sborka zabere jen chviličku, stále se ale jedná o postup složitější, vyžadující nářadí, což je na hony vzdáleno většině rychloupínacích os. Je to ale cena za nízkou hmotnost a vysokou konstrukční tuhost vidlice. Ostatně její jednonohá konstrukce se naopak hodí, když máte třeba defekt, který opravíte bez sundání kola. Tedy pokud…

Už jsem to skoro vytěsnil ze své mysli a teď se mi to zase připomnělo! Přezouvat totiž pláště (ať Schwalbe nebo Maxxis) na ráfcích WTB Frequency Race i23 TCS byl slušný očistec! Hodně dlouho se mi nestalo, že bych musel sáhnout po nářadí (montpáky) a i s ním dost bojovat. Zatím jsem skoro vše a skoro vždy sundal i nandal rukou, ale tady to bez mechanizace prakticky nešlo, tedy jak na ráfek, tak ani z ráfku dolů. Brrrr!

Vidlice Lefty nejnovější generace 2.0 kolu velice sluší a navíc se jedná o vysoce funkční kousek. Kdybyste náhodou nevěděli jak se zamyká, na ovládacích prvcích je to jasně popsáno: „Push to climb…“

CANNONDALE Habit SE – závěr

Na jaro mám slíbený ještě jeden test Habitu, tentokrát hliníkového v klasické sestavě se 120 mm na obou frontách, proto jsem se tentokrát mohl rozmazlit karbonem a navíc ještě v ostřejší variantě SE. A rozmazlování to bylo náramné. Cannondale Habit je vzhledově celkem jednoduchý, ale díky svému uhlazenému designu a také díky zajímavému odstínu a vidlici Lefty na pohled značně poutavý. Člověka při pouhém pohledu na něj skoro až svrbí prsty nedočkavostí. A je proč, tohle kolo se prostě povedlo!

Je krásně lehké, nejen na papíře a na váze, ale hlavně v ruce a v terénu. Je svižné, rychlé, pohotové a efektivní, díky čemuž vás budou bavit už jen výjezdy a budete dost možná hledat větší a větší kopce, abyste ukojili své nově objevené vrchařské ambice. Na rovince budete doslova žasnout, s jakou lehkostí naberete rychlost a když se cesta konečně zlomí dolů, bude stačit jen zlehounka lechtat brzdy. Cannondale Habit SE si toho totiž nechá dost líbit a poradí si s jistotou a nadhledem na řadě míst, kde byste to možná ani nečekali.

Ano, zdvihy 130/120 mm nejsou nikterak velkorysé a nelze čekat, že vás bude Habit SE vysloveně hýčkat komfortem. Pokud ale chcete kolo, které budete dokonale cítit v konečcích svých prstů, kolo, které s vámi stejně rychle vyletí do kopce jako poletí z kopce, pak vítejte na palubě. Cannondale Habit SE je zde, aby uspokojil vaše přání a potřeby.

Více o tomto kole najdete na webu
www.cannondalebikes.cz

Cannondale Habit SE v nabídce obchodu
www.koloshop.cz

Testování stroje Cannondale Habit SE provázely rozmanité povětrnostní podmínky. Skoro nikdy nebylo sucho! Buď pršelo (Sv. Jan pod Skalou) nebo napadlo pár čísel sněhu (Točná u Prahy).

Kde se (také) testovalo, aneb motání se okolo Svatého Jána

GPX data – www.cykloserver.cz

Foto: Štěpán Hájíček