Enduro Race Špičák 2015 – A je hotovo!

13. 9. 2015 se na Špičáku v rámci Enduro serie letos naposledy natahovaly chrániče, promazávaly řetězy a nedočkavě se čekalo na každém startu erzety na pípnutí čipu! Špičák měl navíc rozhodnout i o celkovém vítězi a vítězce v celé Enduro serii, což celému podniku přidalo na atraktivnosti.

Také to rozvířilo diskuze mezi závodícími bikery, kdy mezi otázky jako „Hele, jak jedeš ve čtyřce ten traverz na kořenech,“ přibyla ještě otázka: „Koho tipuješ, že vyhraje? Přéma, nebo Frky?“

Já mám ráno regulérně černé myšlenky, že do posledního závodu ani nenastoupím. Dolehlo na mě snad všechno, co se nastřádalo za celou sezonu, počínaje promrznutím v Kirchbergua konče nedávným totálním promoknutím na Dolní Moravě. Je zajímavý, jak se v tomhle stavu šouráte na start, pak vám ale někdo před erzetou do obličeje zamává měřící krabičkou a ve vás se to adrenalinem všechno probere. Že jsem den po závodech na týden zalehla, je věc jiná.

Ale k závodům

Poslední letošní zastávku Enduro serie jsme si rozdali na čtyřech erzetách, pěkně bez lanovky, takže dvakrát po svých na Špičák a jednou a půl krát kopec na Pancíř. Ne úplně na vrchol, ale výživný to bylo i tak!

RZ 1

Už při transferu na první erzetu se přistihnu, jak tupě zírám před přední kolo a přemýšlím, proč se mi posledně ta vepřová panenka v té troubě nedopekla, když jsem ji dělala jako obvykle. Inu, do „race módu“ tady ještě hodně chybí! První erzetu jsem včera při tréninku viděla poprvé v životě. To je vždycky takových keců, že jsem lokál a mám to najetý.

Byla to lesní cestička a nijak extra prudká a často na ní byla namotaná nějaká ta šikana. Kuba Strach mi včera o téhle erzetě říkal, že když si nikde nesáhnu na brzdy, nemusím ani šlapat, jak to pojede. No nic, v mém podání to vypadá takhle: V zatáčce zabrzdit úplně a znova to skoro z nuly rozdupávat. Asi si dám u Kuby doučko…

RZ 2

Na druhém transferu už mám společnost a rozebíráme náročnost Mostu a vlastnosti Patriota. Prostě fajn neděle – a to jsem chtěla zůstat v posteli! Druhá erzeta je pořádně dlouhá a vystřídá se na ní snad úplně všechno. Po startu se dupalo po louce – to trochu bolelo, švindlovala jsem a sedala si, jen když jsem si všimla, že někdo fotí, tak jsem si rychle stoupla do pedálů. Nemůže být na trati víc fotografů? 🙂

Pak se zahlo do lesa, kde byla namotaná čerstvá hrabanka a zbytek už si pořádně ani nepamatuju, ale pořád se něco dělo! Sem tam bylo potřeba šlápnout, sem tam jsem v namotaných cik cak zatáčkách nevěděla, jak je projet a neproletět u toho křovím. Taky se mi tam líbil jeden „mechový balvan“, který v první chvíli vypadal jako zeď. Dalo se na něj ale samozřejmě vyjet a hlavně hodně rychle sjet. I tady si pamatuju, jak Kuba říkal: „Hlavně to neskákej.“ A věděl, co říká, protože dopad fakt nikde a hned za tím byl strom… Ještě klika, že to ten můj Pike takhle pěkně pobral!

Povedená pasáž byla i rock garden kousek před přejezdem asfaltu – zaslechnu, že mi tam fandí tatínek, věřte nebo ne, ale není frajer, před kterým bych se na kole chtěla vytáhnout víc, takže zmobilizuju veškerou energii a kamenitý úsek proletím pěkně s puštěnými brzdami a sama se divím, proč takhle nemůžu jet celou cestu! Konec erzety už je pak spíš taková palba po louce než technika a ještě i kousek před cílem je potřeba zašlapat, takže v cíli mám regulérní pocit, že někoho poblinkám.

Před třetí erzetou, tedy výjezdem na Špičák, do sebe na občerstvovačce cpu všechno, co vypadá, jakože mě nakopne. Takže místo toho, abych si dala banán, tlačím do sebe tady gel, támhle lahvičku a šup to celý zapít ionťákem. Virózu tím asi neošálím, ale placebo skvělý!

RZ 3

Na trojku se těším nejvíc, klidně bych třetí ereztu ze Špičáku zařadila mezi mých TOP 5 z celé sezony. Je to erzeta hodně hravá a zároveň pěkně technická. Startuje se do známého špičáckého Štrúdlu, takže hned na úvod zkouší naše schopnosti kamenný dropík. Ten se mi skočí přesně jak potřebuju a už si to uháním do lesa do klopené zatáčky a záhy hned na velký kámen, ze kterého vede dřevěná lávka.

Pak ještě pár šutrů, další dropík a už se dostávám do pasáže na louce. Což mi moc nejde. V jedné chvíli na trávě předvedu stejný smyk jako ve videopozvánce na Špičák. Při sbírání těla i kola ještě stačím kolem sebe hodit oko, jestli tohle trapný plácnutí nikdo neviděl a oddechnu si, když nikoho nevidím. Pak si uvědomím, že mám na hrudi zapnutou kameru, kterou mi před startem dala Česká televize*. Hm, tak to asi až tak tajnej pád nebude, že jo?!

Pusť ty brzdy!

Jedu dál a přejezdy přes sjezdovky se postupně střídají s parádními lesními úseky, které jsou pěkně technické a zároveň rychlé. Nepozornost se zde okamžitě trestá! V jedné takové lesní hrabance se jede nejdřív po poměrně prudkém úseku, kde jsem už včera vyhodnotila, že se vyplatí jízdu kontrolovat a přibrzdit si. Soustřeďuji se tedy na čistou stopu a najednou slyším: „Andreooo, pusť ty brzdyyy, Němky jely rychlejš!“.

To mě docela rozhodí, za prvé – kdože to křičí moje jméno? A za druhé – JAKÝ Němky?! No nic, borci tomu asi rozumí, takže zbrkle opravdu pouštím brzdy, nicméně se mi to v tu chvíli úplně nevyplácí. Na měkkém traverzu v jehličí vyjíždím ze stopy a předním kolem rovnou za strom.

Němky jely rychlejš!

To je poprvé, co mě nějaké fandění takhle vykolejilo! Ještě dlouho poté mi nejde nacvaknout, takže následnou techniku v kořenech dávám s opřenými patami o nášlapy. Jakmile se nacvaknu, vzpomenu si na větu „Němky jely rychlejš“ a snažím se dohnat ztrátu, co to dá.

Konec erzety vedl po kořenech a kamenech v bikeparku vedle jump areny a opět v dálce zmerčím taťku u trati. Opět to rozdupávám a opět pouštím brzdy, hlavně ať to kolem taťky vypadá rychle! V cíli do sebe kopu Redbull (taky prima placebo – v reklamě říkají, že to dává křídla, a když to říkaj v reklamě, tak to musí bejt pravda, že jo!) a sunu se na poslední nejvýživnější erzetu.

RZ 4

Na transferu na čtyřku si povídáme s Jirkou Bečkou o krásách endura, takže cesta uteče jak voda. Protože limit stíháme v pohodě, dáváme shodně menší voraz, aby nám ještě nějaká síla na všemi obávanou čtyřku zbyla. Startuju po Jirkovi a snažím se jet od začátku rychle a nedělat chyby. Docela se to daří i díky relativnímu vyschnutí trailu, takže na kořenech to drží a dá se trefovat stopa líp, než při tréninku den předem.

Po krkolomné technice v kořenech i kamenech je potřeba na táhlé rovince zase zadupat, pak následuje rychlý sešup a pak ten prokletý traverz s odkloněnými kořeny. Světe div se, v cíli jsme se shodli na tom, že jsme to všichni projeli. Stačilo jet na ty kořeny prostě jen rychle, aby se kolo převalovalo snáz a když něco nevycházelo, tak zbytečně nevycvakávat nohu, ale radši šlápnout.

Do cíle to byl ale ještě slušný kus a protože už nebyl úplně z kopce, bolel pořádně. Nejdřív dupání po štěrkové cestě, pak dvakrát přejet přes sjezdovku a ještě po Sleeping Snaku do cíle. Na posledním přejezdu sjezdovky se dotahuju na Jirku a křiknu na něj, že pojedu. Pěkně ho to ale nahecuje, zjišťuje, že síly vlastně pořád má a zabere. To je motivace i pro mě, proto se s každým metrem snažím Jirku dotáhnout. Takže zatímco jsme nahoře kňourali, že už nás bolí nohy, v cíli poslední erzety mezi sebou závodíme jako bychom finišovali Český pohár v XC! 😀

V cíli se neběžím hned podívat na výsledky, ale vyhledávám taťku, abych se ho mohla zeptat, jak se mu moje jízda líbila. Zdálky už vidím, jak mi nese pivo. Tak se mu asi líbila!

K výsledkům už psát nic nebudu, ty všichni znáte! Závěrem bych snad jen dodala, že vzhledem k tomu, že to byl můj (a i u hodně dalších) letošní poslední enduro závod, tak jsem si přišla, jako když končí školní rok a loučím se s kamarády na prázdniny… No nic, tak zase na jaře!

ENDURO RACE ŠPIČÁK 2015 – výsledky

Race Muži: 1.Michal Prokop, 2. Jiří Fikejz, 3. Přemek Tejchman, 4. Tomáš Kutin, 5. Matěj Vitko

Race Ženy: 1. Andrea Drengubáková, 2. Římanová Elen, 3. Jessica Schmulbach

Race Masters: 1. Jakub Hnidák, 2. Tomáš Vopálenský, 3. Hynek Hájek

Hobby Muži: 1. Ondřej Zýka, 2. Ondřej Junek, 3. Daniel Tulla

Hobby Junioři: 1. Vojtěch Bláha, 2. Maxim Adami, 3. Martin Pešťák

Hobby Ženy: 1. Dominika Durčáková, 2. Sabine Oswald

Kompletní výsledky na www.sportsoft.cz

Co řekli nejlepší (převzato z www.enduroserie.cz)

Michal Prokop

„Na Špičák jsem se celkem těšil a o to víc při pohledu na předpověď. Nicméně jsem byl unavený po závodu evropské enduro série v Itálii a trénink před závodem také nebyl úplně ideální. V den závodu se mi ale jelo dobře a erzety mi vcelku vycházely. Moc jsem si nepřipouštěl, že jedu o celkové prvenství v seriálu, spíš jsem se snažil vyvarovat defektům a zbytečným chybám během závodu. Nakonec kromě menšího záseku v RZ3 nebyl problém a v cíli jsem tak mohl radovat z prvního fleku a také z celkového prvenství v seriálu.“

Jirka Fikejz

„Špičák patří mezi moje oblíbené enduro tratě a už jsem zde dvakrát uspěl v předchozích ročnících. V Mostu jsem bohužel nebyl kvůli poraněnému zápěstí a všechnu energii jsem směřoval ke Špičáku. Na závodních trailech bylo hodně změn a celkově prověřily opravdu důkladně. Na tréninku jsme všechno pečlivě ladili a donekonečna řešili závodní stopy, věděl jsem, že budu muset riskovat, abych uspěl a jelikož jsem už nemohl zasáhnout do celkového pořadí, tak jsem jel alespoň na dílčí úspěch.

V neděli jsem se od začátku snažil jet maximální podlahu, ale bohužel jako první na jedničce jsem měl velký problém v cíli s čipem a ztratil jsem hodně času. Snažil jsem se pak srovnat hlavně psychicky, protože podobné problémy jsou na motivaci nejhorší. Dvojku i trojku jsem vyhrál, ale na RZ 3 jsem měl ve spodní pasáži hodně velké štěstí, že mi to nevypadlo z ruky. S časem třetího měřeného úseku jsem ale spokojený.

Nahoru na čtyřku mi to už moc nejelo a do cíle jsem se už těšil. Čtyřka byla velmi náročná, závodní režim tady neodpustil vůbec nic a rozdíly v cíli byly zásadní. Snažil jsem se znovu útočit a jet absolutní osobní maximum, ale bohužel nějaký dobrák v náročné pasáži v odkloněném svahu zatarasil jednu stopu pařezem a já jsem šel k zemi. Přitom stačilo na dané místo vyznačit koridor z pásek a nechat jezdce zvolit vlastní stopu.

Zásadní změna na trati v závodní den je nebezpečná a je dobré se tomu vyvarovat. Velké zkratky určitě netolerovat a pečlivě označit, ale určitá svoboda výběru stop, podobně jako u DH, dělá závod zajímavější a bezpečnější. Začátek této erzety byl dobrým příkladem. Celkově jsem ale spokojený, protože tratě byly super, kolo fungovalo po celý víkend na jedničku, forma nebyla špatná a hlavně zdraví vydrželo.

Chyběla tomu ta sladká koncovka, ale odstup není zásadní a motivace k další práci bude velká! Gratuluji klukům v celkovém pořadí a děkuju všem, kteří závody chystají a snaží se rozvíjet české enduro dobrým směrem.“ 

Přemek Tejchman

„Po sobotním tréninku jsem měl takové smíšené pocity ze značení a čitelnosti trailu. Naštěstí v neděli to už bylo v pohodě až na RZ 1, kde jsem dvakrát najel mimo trať. Já i Michal jsme věděli, že jde o vše. Bohužel v sobotním tréninku jsem tak blbě spadl a pohmoždil si kolo a zápěstí, což mě trochu při závodě omezovalo. I tak jsem se ale snažil do všech erzet dát 110 % a vítězství vybojovat. I navzdory všem okolnostem jsem s výkonem spokojený a závod jsem si moc užil, i přesto že byl hodně fyzicky náročný. Škoda jen, že mi celkové vítězství uteklo zase mezi prsty, podobně jako minulý rok.“

Foto. Miloš Lubas (www.enduroserie.cz)