Enduro Race Zadov | Zadov v novém (reportáž)

Poslední červnový víkend se na šumavském Zadově jel letošní již třetí závod náležící do Enduro Série 2015. Závodníci zde mohli poměřit síly na pěti erzetách, které byly oproti loňsku inovované nebo minimálně znatelně pozměněné. Déšť se vybouřil v sobotu, takže neděle se jela pěkně za slunečného počasí a skoro za sucha.

Text: Andrea Drengubáková | Foto: Tomáš Rucký a Miloš Lubas
První erzeta začínala tradičně na stadionu. Tentokrát se však nestartovalo po dlouhé šlapavé rovince jako tomu bylo v minulých letech, ale hned „z první“ se vjelo do lesa a už to frčelo z kopce. Začátek ještě lemoval louku pod stadionem, pak následovala „mini rock garden“ a už se letělo na dvoják. Hned za dvojákem se ale prudce odbočovalo doleva do lesa a kdo to v sobotu lítal rovně, měl na tomhle místě docela problémy zatočit. Třeba jako já.

Myslela jsem si, že ze soboty mám všechno projeté a najednou se nově seznamuju s horní lesní částí jedničky. Trail je to moc pěkný, o tom žádná – sem tam se jede přes nějakou hromadu kamenů nebo menší prudší sjezdík, kde se při troše neopatrnosti dá lehce zapíchnout přední kolo. Celkově, když chce jet člověk rychle bez předchozí prohlídky, je na trati dost nečekaných zrádností. Sem tam někde zakufruju a rozjíždím se skoro z nuly, ale co pak v cíli poslouchám, nejsem zdaleka jediná.

V cíli jedničky funím jak bernardýn, pohledem zkontroluju pár borců okolo co defektili a rovnou tlačím kolo na transfer do kopce, abych se po cestě vydýchala. Jak si tak tlačím, koukám u toho do země a najednou mi přijde divné, že nevidím nikde žádné stopy od kol. Pro jistotu se zeptám lesáků, okolo kterých projíždím, jestli tudy jeli nějací závodníci. Prý jsem první. No výborně, takže se ztratím ještě na transferu!

Orientačním smyslem se snažím stáčet nějak směrem k silnici, načež se naštěstí dostávám k traťovým rozhodčím na erzetě, kteří už mě donavigují (a ještě jsem u toho přistižená fotografem, takže důkaz níže). K partě enduristů co šlapou na druhou erzetu se tedy přichomýtnu tak, že na silnici vypadnu z louky.

Druhá erzeta začíná u výstupní stanice lanovky Kobyla a je na ní poměrně dost nových úseků. Tahle erzeta společně se čtyřkou se mi líbí nejvíc – za ně palec nahoru! Začátek dvojky se shoduje s loňskem, takže se zase po lávce vyjíždí na betonovou krychli, odkud vedou dvě možnosti sjezdu po lávce. Volím pravou jen proto, že mi někdo řekl den před tím, že je rychlejší. Snad měl pravdu. Pak následoval jezdivý trail v měkkém mechu a po výjezdu z lesa se náhle odbočovalo doprava (náhle proto, že každý rok se jelo rovně dolů).

Krátký sjezdík po louce docela vyschnul, takže na rozdíl od loňska jsem na něm nijak nedriftovala a hned se zajíždělo do lesa. Tam se sjížděl prudký sjezdík na nové hrabance – ten se mi líbil obzvlášť – žádná divočina, pěkně kontrolovaná práce s brzdami. Po výjezdu z lesa jsem v bahnitých klopenkách konečně uplatnila svůj nový um z ME v Kirchbergu aneb „konečně trocha bahna“. Jenže ona se ta bažina pěkně držela i na následující rovince, až jsem měla pocit, že stojím.

Kdyby kluci-pořadatelé na trati nezačali hecovat, tak snad slezu a kolo vytlačím. Najednou mi dochází, že když vozím GoPro kameru, snažím se mnohem víc, protože to někdo samozřejmě uvidí. Jestli já bych si ji neměla brát pokaždé! Konec dvojky je jednoznačná pecka! Rychlý houpavý trail, kde se daly jet bomby a kdybych v cíli zase tak nefuněla, tak se i spokojeností usměju!

Transfer na trojku už zvládám v pohodě, ale přesto se radši přidám k závodníkovi, co dojel RZ přede mnou. U mě už člověk nikdy neví. Trojka začíná kousek pod stadionem a hned ze startu je potřeba to na širší lesní cestě pořádně rozšlapat. Jede se kotel po louce a pak rovnou na techniku do lesa – pěkně spletité kameny zkouší naše zdvihy na kolech, ale dá se to profrčet docela rychle.

Pak mám najednou ten samý problém z jedničky – sem tam protržené mlíko mi na orientaci moc nepřidá a tím jak si koukám pod přední kolo, tak občas zapomenu točit řídítky do požadovaného směru. Na jednu stranu si dokážu pěkně nadjet malé kořenové výjezdy do kopce, na druhou stranu se mi povede fatální chyba jako náhlé škobrtnutí řídítek o strom.

Není z toho žádný velký pád, ale sesun po noze než na kole je přeci jen pomalejší a pochybuju, že soupeřka Jitka si bude tyhle srandy po cestě dopřávat. Zasekávám se i na přejezdu lesní cesty, kde mám tendenci pokračovat po ní a ne ji přejíždět. Tyhle ztráty se ke konci snažím dohnat naprosto prasáckou jízdou a trest mě nemine – na schovaném kameni prorážím přední kolo. Takže prostě pro změnu píchnu, protože na Ještědu se mi to třeba vůbec dvakrát nestalo.

Do cíle tak nějak dojíždím a poslední kousek po louce vybíhám. Asi bych chtěla být chvíli naštvaná, ale najednou v cíli zjistím, že stejný problém mají snad ještě dva lidi a stejně tak si sypou popel na hlavu, jak někde prolítli mlíkem. Takže jsme v tom prostě všichni, i když tu teď něco švitoříme, stejně nás to enduro baví a stejně se zas přihlásíme na další závod. Hurá na výměnu duše!

Čtvrtá erzeta začíná stejně jako dvojka u výstupu lanovky Kobyla. Líbí se mi hned po startu taková malá rock garden, která je na trailu zajímavým zpestřením. Pak se vjíždí do lesa, který lemuje levou stranu sjezdovky, kde se jede pěkně hravý singlík v mechu a sem tam po nějakých těch kořenech. Další diváckou vložkou na trati je skok na lávce, kde to je ale potřeba doletět, protože se skáče přes ďolík.

Díky divácké kulise se nejdřív odhodlám ke skoku, takže najíždím na lávku, na poslední chvíli si to kvůli malé rychlosti rozmyslím a z lávky seskakuju do strany. Musím se tomu sama zasmát a ještě se publiku omlouvám, že to nějak nevyšlo. Pěkně jsem je načala! Zbytek RZ si doslova užívám – baví mě technika v lese, která se dá ale proletět docela rychle a ke konci erzety si užívám prudkou hrabanku v lese, kde je potřeba jít trochu za sedlo, ale i tak se to dá pěkně pustit.

Už na startu páté erzety se začínám trochu bát, na které křižovatce zas nebudu vědět kudy kam, ale nakonec je pětka pěkně přehledná a už se na ní neztrácím. Startuje stejně jako jednička a je jí charakterově podobná – rychlý lesní trail, minimum šlapání, technika po kořenech a kamenech, jeden prudký sjezdík ke konci a tak podobně. Celkově se pětka rozhodně povedla. Už jen vyjet na stadion do cíle, dojíst co zbylo na občerstvovačce a užívat si slunečnou pohodu!

Celkově se mi letošní erzety na Zadově líbily mnohem víc, než rok předchozí. Šlapání bylo opravdu minimální a všechny erzety byly pěkně jezdivé, i když se sem tam někde schovávala nějaká technika, všechno se dalo v pohodě zvládnout i pro hobby jezdce.

A jak to dopadlo? V chlapech si první místo ukořistil Přemek Tejchman, za ním byl Michal Prokop a trojku si odvezl Milan Myšík. První místo mi uteklo o 4 vteřinky a na nejvyšší stupínek se tedy postavila Jitka Škarnitzlová. Když už jsme byly v kategorii jen dvě, tak jsme si to udělaly alespoň napínavější! Tímto bych tedy chtěla pozvat další holky, co se kola a lesa nebojí, ať je nás tam příště víc!!!

ENDURO RACE ZADOV 2015 – VÝSLEDKY

Race Ženy
1. Jitka Škarnitzlová (LIV Cycling Team)
2. Andrea Drengubáková (Giant Cycling Team)

Race Masters
1. Jakub Hnidák
2. Tomáš Vopálenský (Petr Čech Sport)
3. Jan Truhlář (9395 bikes)

Hobby Muži
1. Mathieu Viry
2. Marek Pospíšek (KOS Tesla Brno)
3. Miloš Číhák (www.bajkarny.cz)

Hobby Junioři
1. Roman Markovec (Česká Spořitelna Specialized)
2. Pavel Šofr (Haven Extreme Team)
3. David Kubica

Hobby Ženy
1. Markéta Fraňková (Krab Cycles)
2. Dominika Durčáková (Havířov)

Kompletní výsledky na webu sportsoft.cz.

A jak celý závod viděli ti nejrychlejší?

Přemek Tejchman

„Oproti loňsku se chystalo pár změn na tratích, a tak jsem se do Zadova dost těšil. Kluci na RZ dost mákli a natrasovali je opravdu super. Mělo to flow a na tratích nechybělo vůbec nic, co k enduru patří. Nebojím se říci, že to byl jeden z nejlepších závodů, co jsem letos jel. Sobotní déšť nám to sice trošku ztížil, ale i přesto jsem si to náramně užíval. Do závodů jsem šel z plného tréninku, protože se mi blíží důležité závody a je potřeba ještě máknout. O to větší radost jsem měl, když se mi podařilo celkově vyhrát!“

Michal Prokop

„Myslím, že Zadov se hodně povedl, rozhodně dosud jeden z nejlepších závodů letošní enduro sezóny u nás! Jsem rád, že organizátoři zamakali na jednotlivých trailech. K závodu jsem přistupoval spíš tréninkově. Po Mistrovství Evropy jsem toho měl dost, ale na Zadov jsem se těšil. Bohužel jsem hned v první erzetě po 300 metrech bouchnul ráfek na „rock garden” tak, že mi uteklo zadní kolo a jel celou erzetu na prázdném. Snažil jsem se ztrátu po celý závod dohnat a v cíli jsem bral neuvěřitelné druhé místo.“ 

Milan Myšík

„Zadov mě velice překvapil. Zprvu jsem měl obavy, jelikož jsem slyšel na tuto lokalitu hodně kritiky po loňském startu, ovšem opak byl pravdou. Vše klapalo jak mělo, skvělé zázemí a i jednotlivé RZ byly opravdu enduro. Transfery po asfaltu, které se daly jet, ale po páté už to bolelo. Za mě rozhodně super závod a díky pořadatelům za něj! Škoda jen, že někteří ze špičky dali raději přednost enduru na Slovensku. Nakonec mi to dalo celkově na 3. místo, což je trošku zklamání, ale když vezmu v potaz, že Michal Prokop a Přemek Tejchman jsou momentálně evropská enduro špička, tak bude těžké je letos potrápit. Navíc celý červen jsem doháněl školu, takže kolu jsem tento měsíc opravdu moc nedal. Tento víkend mě čeká evropská enduro série v rakouském Soldenu, která je pro mě prioritou. Konkurence bude veliká, ale rád bych atakoval první patnáctku.“