Považský Inovec – „bike friendly“ pohoří

Na každého, kdo má chuť, čekají na Považském Inovci kilometry a kilometry rozmanitých trailů. Většina z nich je jednoduchá a přitom velmi, velmi zábavná, takže si na své přijde opravdu každý. Kolegové z MtnLovers.sk se rozhodli pokořit téměř kompletní hřeben z Trenčína až do Piešťan.

Text, foto, video: Jura Lukas – MtnLovers.sk

Trasu jsme si rozdělili na dva dny – ne proto, že by se to nedalo projet za jeden den, ale prostě proto, že jsme chtěli. Noc na horách má vždy příchuť „dobrodružství“ a toto je náš příběh …

Abychom stíhali první vlak, vstáváme ještě před svítáním. Jedeme z Považské Bystrice do Trenčianských Teplic, tam přestup na lokálku a s ní až do Mníchovej Lehoty a Trenčianského Jestrabia.
Mimochodem – věděli jste, že na Slovensku je přes 40 vesnic, které se jmenují Lehota? Všechny vznikly po krvavém vpádu Čingischána, kdy téměř vyhlazenou slovenskou populaci museli „doplnit“ lidé z okolních zemí a za to měli „úlevu“ od placení daní – lehotu…

V Trenčianskom Jastrabí nás přivítá krásný slunečný den, s úsměvy na rtech nám na asfaltu ubývají první kilometry.

S přibližující se loveckou chatou je ale vše jinak. Stahující se mraky a první kapky nás zahánějí do jejích útrob, kde si objednáváme asi nejdražší čaj v životě. Dokážu pochopit a rád podpořím vysokohorské chaty zásobované statečnými nosiči, ale 2,40 € za jeden čaj s medem a citronem – na chatě, kam se dá pohodlně dostat autem – to mi přijde jako zlodějna!

A bylo ještě hůř. Na vrcholu Inovce hustě prší a teplota klesá na pět stupňů. V přístřešku obsazeném dvěma mladými turisty na sebe oblékáme téměř vše, co máme. Chvíli dokonce přemýšlíme o návratu, ale když jsme zvládli noční arktickou zimu ve spacácích z Tesca, trocha deště na Inovci nás nerozhodí!

Odvaha se vyplatila! Za půl hodiny bylo po dešti a my si užíváme parádní bikovačku v liduprázdných horách. Inovec je opravdu skvělé a na Slovensku možná i jedinečné pohoří – s minimální námahou se zde dá zažít biking „par excellence“. Bavili jsme se tak dobře, že se sem zaručeně budeme vracet.

Těžká, hustá mračna se pomalu převalují přes kopce, dodávají přírodě nádech skutečné divočiny a my její volání přirozeně následujeme.

Přibližuje se večer, a protože jsme si naplánovali tento výlet jako dvoudenní, na rozcestí Pod Prieľačinou odbočujeme z červené značky. Medvedica, malá útulna Nad Malinišťami, je ale v dost zuboženém stavu, když tu se nám do cesty znenadání připlete lovecký posed.

Představa klasického posedu zastrčeného někde u pole je ale úplně mimo, toto je posed z impéria rodiny Hilton, posed s pěti hvězdičkami. Zateplený, na oknech plexi, uvnitř postel s matrací – ruku na srdce, tomu se nedalo odolat!
Ale zase až tak sportovně to nebereme, představa naštvaného myslivce s kulovnicí v ruce, který přijde v noci na číhanou, mi ještě dlouho nedala spát.

Naštěstí se nic takového nestalo a my se po noci strávené v hotelovém posedu probouzíme do krásného rána. Po návratu na červenou značku a dlouhém „slalomovém sjezdu“ trailem kličkujícím mezi mladou bučinou přijíždíme k vydatnému prameni. Ten není označen na žádné z map, což je myslím velká škoda, protože hlavně ze směru od Inovce ho pro neznalého není problém minout.

Po rozkvetlých loukách s pasoucími se koni, přes hluboké lesy a po krátkém asfaltovém úseku se dostáváme na Marhát. Zde se díky 17 metrů vysoké rozhledně nabízejí výhledy na celé Ponitrie hojně navštěvované turisty.
My jsme zde potkali dva autobusy plné školáků, a přestože mě těší, že učitelé ve spolupráci s rodiči vedou děti k turistice a lásce k přírodě, z pochopitelných důvodů se zde zdržujeme max. 5 minut.

Hluk dětí zůstal za námi, před námi – kam až oko dohlédne – se v zelené krajině vine hnědý had rychlého trailu. Toto fotogenické prostředí před nás postavilo těžké dilema – fotit a točit, nebo si naplno užívat jízdu? Volíme kompromis – točíme a namísto fotek použijeme printscreen z videa. Více slov nemám, tohle se prostě musí zažít!

Marhátem zábava na Považském Inovci ale zdaleka nekončí. Další pěkné traily nás čekají při přejezdu přes Krahulčie vrchy a později i v Panskom lese.
Na Striebornici se naskýtá první možnost na sjezd do Piešťan – kolem vodní nádrže Striebornice, pokud ji nevyužijete, další šance přichází na Plešinách – odbočit na žlutou turistickou značku, nebo můžete pokračovat přes sedlo Havran, tak jak jsme jeli my. Všechno jsou to polní cesty nebo svážnice, záleží, zda si chcete trasu zkrátit nebo prodloužit.

Za tónů na harmoniku hrané písničky „Nemám auto, nemám motorku“, projíždíme po legendárním piešťanském Kolonádním mostě a nasáváme pohodovou atmosféru tohoto lázeňského města. Pojmenování „Slovenské Benátky“ nejsou myslím úplně mimo.

A to je konec příběhu o luxusní inovecké bikovačce. Pokud se na Považský Inovec vypravíte, věřím, že nebudete litovat a že se dobře pobavíte…

Text a foto: Juraj Lukas
WEB www.outdoorfilmy.sk
BLOG – původní článek včetně map a GPX dat
na webu www.mtnlovers.sk