Krušný test – Lapierre Spicy 327

Krušný test enduro kola Lapierre Spicy 327 v Krušných horách od našeho speciálního zpravodaje. Dozvíte se, co se mu na francouzském stroji v náročných podmínkách líbilo a jak výjimečně nic nerozbil.

Rád bych se představil, jmenuji se Mikuláš a mimo jiné budu občas pro BnR testovat kola. Teď už utněme mou výřečnost a přejděme k testu!

Je neděle večer, uháním rychlíkem do Brna a dávám dohromady zážitky z kola Lapierre Spicy 327, které jsem měl na víkend půjčené na malý zátěžový test na trailech v Krušných horách s mými povedenými kamarády. Spicy mně minulý týden předal Štepán s tím, že je to trošku tančík, ale jezdilo se mu na něm pěkně. Víc koneckonců najdete i v jeho minitestu. Kolo jsem si před víkendovým výletem projel akorát tak z parkoviště na Pankráci ke vchodu do metra tamtéž, takže první ostré zážitky byly až přímo z trailu v horách. Doma jsem stihnul jen nahrubo nafoukat pláště, pružení, namontovat testovací sedlo WTB a už se jelo.

Krušné zkušenosti

Naše výlety do Krušných hor mají vcelku dvě velká úskalí. První je náročnost tamních trailů i výjezdů, kdy se vracíme často ve velice zuboženém stavu a s pozůstatky našich vyvoněných kol v igelitových pytlích. Druhé úskalí jsou řidičské schopnosti mého kamaráda Petra, který naši partu většinou vozí a má nezdravou tendenci projíždět zatáčky v protisměru a zásadně větší rychlostí než považujete za pohodlné, nebo dokonce fyzikálně možné.

Když jsme v sobotu ráno dorazili na místo do jedné podhorské vesničky poněkud do zelena zbarvení a s křečemi v pravých nohách od zběsilého mačkání imaginární brzdy, bleskově se seskládala kola a jelo se na kopec. Náš domorodý průvodce už čekal na vršku a my jeli jako vždy pozdě. Po menších problémech (naštěstí ne mých) se zasukovaným řetězem, jednou demontáží a remontáží převodníku a excesy s pumpičkami se naše komediální skupina vydrápala nahoru na horu a test Lapierre Spicy mohl začít.

Velká neznámá

Abych řekl pravdu, vůbec jsem nevěděl, co mám od enduro stroje Spicy čekat. Byl to můj vůbec první pořádný test 27,5 palcového kola a navíc v naprosto odlišném setupu než mám na svém mazlíkovi. Lapierre byl ve velikosti L, která na mé skoro dva metry výšky a se sedlovkou na rysce vcelku postačovala. Kolo bylo dost dlouhé, nicméně s rozumně krátkým představcem a s širokými řidítky. To se mi líbilo, protože na sériová enduro kola se z neznámých důvodů často montují kokpity jak z devadesátých let. Asi zednářské spiknutí.

Při prvním nekonečném výjezdu jsem přepnul CTD kompresi tlumiče i vidlice (oboje Fox Float) postupně z Descend módu do Trail módu a nakonec úplně zamknul. Později jsem provedl opačný postup se zjištěním, že pokud se nejede ve stoje nebo po asfaltu, tak Descend je nejlepší a nejpohodlnější volbou pro cesty nahoru i dolů. Nemusíte se zabývat kroucením točítek a kolo stejně hezky stoupá a ani se příliš nehoupe. Malý převodník sice není dneska příliš cool, ale v Kruškách jsem za něj byl nakonec docela vděčný.

Dostali jsme se k prvnímu sjezdu. Ti, co tvrdí, že jsou mými kamarády, by totiž stejně vše prozradili v diskuzi pod článkem, takže nebudu lhát. Nadával jsem nahlas a hodně. V mém zmatku před odjezdem jsem totiž nevěnoval moc pozornosti nastavení pružení, takže jsem po trailu skákal jako šílený hopík a do toho se přidala moje nezkušenost se 27,5″ koly a delšími geometriemi a každou zatáčku jsem projížděl asi nejhorší možnou stopou, jaká se dala vymyslet. Trvalo to asi další jeden a půl trailu, než se mi podařilo seštelovat vzduchové pružení Fox nad oběma koly, a to za hlasité nevole (a častých vole) mých přátel, jelikož jsem si klasicky zapomněl pumpičku na vidlici a neustále si ji od někoho půjčoval. Mám vlastně docela štěstí, že mě kamarádi nehodili do rokle s medvědy.

Střední kola?

Dojem ze střední velikosti kol byl po vlažném startu nakonec příjemný. Zvykl jsem si docela rychle. Na určitých místech to pomáhalo, na jiných místech jsem se musel trochu víc snažit zatočit a kolo klopit. A klopení je zábava a bylo sucho, takže proč ne. Vysloveně nepříjemný pocit mi zůstal jenom z hodně utažených klopenek, ale to mohlo být i velkým rozvorem a délkou Spicy. Naopak na rozbitých nebo zasekávacích trailech po rovině mi přišlo převalování i trakce středních kol malinko lepší. Tuhost kola pocitově nepostrádala a nežvýkala se tak jako u devětadvacítky.

Na doraz

Odpružení Spicy by chtělo trochu doladit. Jak zadní stavba, tak vidlice byly sice torzně tuhé a citlivé, ale co mi v negativním smyslu (několikrát doslova) vyrazilo dech byla jejich přílišná linearita. Ve sjezdech jsem každou chvíli cítil tvrdé dorazy i po malých skocích nebo v rychlých kompresích a to se mi moc nelíbilo. Přifouknutí pružících jednotek na menší SAG nebo jejich přepnutí z Descend do Trail módu sice pomohlo od dorazů, ale pak mi zase každý druhý kořen na trailu div nevyrazil zuby.

Když se odpoledne dojelo k trochu větším skokům, myslel jsem v jednu chvíli, že jsem dokonce své krásné kolo zlomil vejpůl. Lehce jsem přeletěl jeden seskakovák, což bych normálně ani nebral v potaz. Ale tady to byla chyba, předek i zadek prolétly zdvihem, ozvalo se strašlivé KŘACH s kovovým ocasem, které sfouklo jehličí z půlky lesa a kolo se na dopadu zmuchlalo na dětskou verzi.

Málem jsem si překousnul jazyk. Pokus se za pobavení kolektivu několikrát opakoval a i když jsem pak dopad úspěšně trefoval, výsledek byl stejný. Pro agresivnější těžší jezdce nebo skokany by bylo určitě vhodné vyvložkovat vzduchové komory vidlice i tlumiče pro jejich větší progresivitu. Nejedná se o nijak výrazný servisní zásah a udělá to velký rozdíl.

Shrnuto a podtrženo

Jediné, co bych tedy Spicy vytknul, je lineární pružení a absence teleskopické sedlovky. Po třetím trailu jsem už byl s kolem sžitý a začala to být opravdu zábava. Dlouhá a položená geometrie se mi zalíbila, byla tak akorát stabilní a kolo jelo hezky nahoru i dolů. Kdybych měl něco vypíchnout, ocenil bych pláště Schwalbe Hans Dampf, které i ve své nejobyčejnější Performance verzi odvedly dobrou práci, jely, držely a byly hezky předvídatelné. Na jejich test na mokru si ale budu muset počkat na jindy. Brzdy brzdily obstojně a s přehazovačkou Shimano XT s třecí brzdou ramínka mi zase ani jednou nespadl řetěz, což je super. V kamenitém terénu bych možná uvítal rockring nebo napínák s bashguardem, křesal jsem totiž převodníkem o zem, až jiskry létaly.

Víkend v Kruškách všichni přežili relativně bez úrazu, nepočítám tu a tam nějaké odřeniny a kruté pobodání od upířích mušek na místě našeho tábořiště… A Spicy je rozhodně zábavné enduro kolo, zkuste si ho!

Za fotky děkuji Petrovi a jeho GoPro Hero3+.
*Snad vás neurazí jejich kvalita, ale v Krušných lesích zkrátka není příliš světla a bez velkého foťáku se zde žádná velká kouzla dělat nedají. Ale zase to má atmosféru!