Five Ten Mi6 Stealth – jak funguje hladká podrážka?

Letos jsme se ve velkém „obuli do bot Five Ten“ a začali proto více než kdy dříve preferovat volné pedály i pro enduro ježdění. Hned několikero z bot v naší redakci je z řady Freerider VXi s poslední generací hladké podrážky Stealth Contact. Jezdíme v nich již nějaký ten pátek, proto jsme stihli nasbírat řadu poznatků a zkušeností.

Pro doplnění – Test bot Five Ten Freerider VXI Elements

Jsou lidé, kterým se nový přístup značky Five Ten k tvorbě bikové podrážky pro volné pedály nezdá. Nemusím chodit daleko. Takový Kuba si raději objednal 5.10 Maltese Falcon, ani ne tak kvůli možnosti nasadit i SPD kufry, ale hlavně pro jejich klasickou podrážku se vzorkem. Proč ale nevyzkoušet něco nového?

Nejsem velký znalec…

Já osobně nejsem žádný velký znalec volných pedálů a bot pro ně určených. Moji cestu k nim vlastně odstartovala náhoda, když si Kuba loni v Kruškách spekl při sušení u kamen svoje staré 5.10 Hellcaty tak, že se do nich už nevešel, zato mně sedly jako ulité. Loni na podzim jsem proto ve větší míře začal objevovat krásy kombinace obutí Five Ten a platformových pedálů. Letos na jaře mi pak dorazily moje osobní Five Teny Freerider VXi, díky čemuž mám určité srovnání – jak to fungovalo se vzorkem a jak to teď funguje bez vzorku.

Pedál jsem hledal

Poměrně důležitou roli v tom, jak drží nové Five Teny VXi, hrají již samotné pedály. Letos jsem jich měl možnost vyzkoušet hned několik, se značně rozdílnými pocity a výsledky. To byl ostatně impulz k tomu sepsat tento článek. Hned na začátku si to shrňme. Standardně jsem až donedávna vozil skoro muzeální platformy Syncros (netuším, jak se ten model jmenuje). Nedávno mi dorazily nové lehoučké pedálky FireEye Broil, mezitím jsem se svezl na Kubových Crankbrothers 5050 a konečně na prezentaci Canyon jsem celý den drtil Shimana Saint. A jak už jsem říkal – co pedál, to zcela jiný projev.

Začněme odzadu

V propagačních materiálech k novým botám Five Ten Freerider VXi se píše, že nová hladká podrážka Stealth Contact, využívající materiál označený Mi6 (prosím, opravte mě, jestli jsem se s těmi názvy úplně netrefil…), je vytvořena tak, aby měl jezdec možnost za jízdy posunout nohu na pedálu, aniž by ji bylo nutné zcela zvednout. Tolik teorie!

A praxe?

Nejvíce se tomuto popisu blížila jízda na stařičkých Syncrosech, které nemají šroubovací piny, ale pouze odlité výstupky, jež jsou navíc po letech používání slušně ohlazené. Když jsem na nich zkoušel loni jezdit s klasickými keckami, bylo to peklo už za sucha, neřku-li za vlhka. S Five Teny to ale byla jiná písnička. Staré Hellcaty na nich držely docela dobře, jelikož se ohlazené výstupky hezky opřely o mezery v podrážce.

Staré Syncrosy

K čemu jsem se chtěl dostat…

Je to, že s novými Freeridy VXi skutečně fungovalo, co bylo řečeno výše. Za jízdy stačilo nohu jen trochu odlehčit a už jsem si ji mohl štelovat do stran, jak bylo zrovna potřeba. Přitom ale boty i na těchto ohlazených pedálech docela slušně držely. No, jenom slušně.

Citelný přesah

Později jsem měl možnost skočit na kolo, kde Kuba nechal svoje Crankbrothers 5050 a to byla zcela jiná písnička. Najednou se bota zahryzla a nešlo s ní skoro hnout. K pootočení či posunutí na pedálu bylo třeba ji hodně nadlehčit. Dost výrazně jsem přitom cítil, že tuto fixaci mají na svědomí piny na samém okraji pedálu, které se zakusují do podrážky v místě, kde končí hladká část a začíná vzorek. Neříkám, že to bylo špatně, jen to byla zcela jiná hra.

Crankbrothers 5050 3

A pak přišlo Shimano!

Nejprve jsem měl v plánu na testovací Canyon Strive CF nasadit zbrusu nové pedály FireEye Broil, co jsem měl v batohu, když už si ale někdo dal tu práci a na kolo s mojí jmenovkou nasadil platformy Shimano Saint, říkal jsem si, proč je nevyužít k testu. Na Saintech je zajímavé to, že jsou už od pohledu značně robustní. Díky tomu je i místo, kam se šroubují piny (z opačné strany, piny s hlavičkou, ne červíky) poměrně silné, proto ve výsledku z pedálu netrčí tak, jako u mnoha jiných modelů. Výsledek? Docela zajímavá a svým způsobem ideální kombinace jistého usazení a možnosti polohovat nohu.

To by mohl být onen ideál

Piny se závitem, jaké jsou na Shimanech a na řadě dalších pedálů, jsou dostatečně ostré na to, aby se silně zakously do hladké podrážky Five Ten Stealth Contact. Avšak vzhledem k tomu, že z pedálu nevyčnívají tolik, jako v jiných případech, je znát, že stačí mnohem menší míra uvolnění nohy, abyste chodidlo na pedálu pootočili či posunuli. Takhle přesně si myslím, že byla nová podrážka koncipovaná.

Shimano Saint

Do třetice, nebo čtvrtice?

Poslední případ, či snad příklad, který bych rád zmínil, představují již několikrát zmíněné pedály FireEye Broil. Mimochodem krásně lehounké (340 g / pár – zakoupeno u BikeStrike.com). U nich je síla materiálu patrně menší než v případě Shimana Saint, proto je již na první pohled zřejmé, že z nich piny trčí podstatně více (opět zevnitř šroubované piny s hlavičkou).

Jak tyhle drží?

Rozhodně dobře! Je tu skutečně znát přímá úměra mezi výškou pinů a jistotou usazení boty na pedálu, což je více než logické. Přitom ale do hry vstupují i další faktory. Pedály FireEye rozhodně nejsou největší na světě, což mi ale osobně nevadí. Vedlejším efektem je skutečnost, že svou plochou zasahují čistě do míst s hladkou částí podrážky.

FireEye Broïl – bikestrike.com

Dělá to co má

Díky tomu se do jisté míry opakuje efekt popsaný u Shimana. Pokud nohu zatížíte, pak se nehne ani o milimetr. Jistota spojení je zde o pár procent vyšší než u Shimana. Když ale potřebujete s nohou pohnout, není nutné ji vyloženě zvedat z pedálu. Někdy samozřejmě ano, když si napoprvé našlápnete úplně mimo. Avšak v případě, že je třeba jen lehčího posunu, stačí nohu uvolnit, o chlup víc než u Saintů, a pootočit nebo posunout.

Nepřináším novou víru

Po čase laborování s pedály jsem se tak, alespoň myslím, dostal na kobylku optimální kombinaci. Nechci vám vnucovat, že si teď hned máte běžet koupit ty samé boty a ty samé pedály. Chci vás jen informovat, nebo lépe řečeno inspirovat k přemýšlení o tom, kterak z bot Five Ten vytěžit maximum. Letos by mi přitom na test měly dorazit ještě jedny pedály – Chromag Contact, tak uvidíme, jak si s nimi budou rozumět moje „fajfteny frírajdy vé-iks-íčka“.

Co to vydrží?

Mnozí z vás se jistě ptají, jaká je životnost takové ploché podrážky, do které se poměrně agresivně a navíc opakovaně zapichují ostré piny. *Ony by se vlastně neměly zapichovat, guma Mi6 by je měla pohltit a pak se vrátit zpět. Z dosavadní zkušenosti musím říct, že jí paradoxně asi méně vadí pořádné nabroušené piny, které se zakousnou a drží, než ohlazené špunty starých Syncrosů. Na nich se totiž noha za jízdy trochu mlela a podrážku tak na několika místech slušně ošoupala. Jinak je na podrážce znát, že už něco zažila, je taková zvrásněná a místy až popraskaná, ale drží.

Co bylo dříve a co je teď

Když tyto boty porovnám se staršími Hellcaty, které za sebou mají sezonu a půl až dvě, pak mě dosavadní opotřebení Freeridů VXi nijak neděsí. Podrážka Hellcatů je totiž pěkně vymydlená až rozdrbaná, hladká plocha Stealth Contact u Freerider VXi vypadá stále kompaktně. Nemám tedy příliš důvodů k tomu, abych se obával o její brzké opotřebení překračující hranici dalšího smysluplného použití. Uvidíme na konci roku, či za rok, za dva, za tři….

Five Ten Freerider VXi – po půl sezoně

Five Ten Hellcat – po dvou sezónách

Boty Five Ten máme možnost vozit díky spolupráci s 3riders.cz

Foto: Štěpán Hájíček | Canyon | Crankbrothers