ROTWILD R.X1 FS Pro – TEST

Nemyslete si, není v tom záměr, jedná se o pouhou shodu okolností, že se nám poslední dobou sešlo v testech hned několik německých kol za sebou. Třetím do party je lehké enduro Rotwild R.X1 FS Pro se 150 mm zdvihu a vskutku parádní výbavou. Zástupce značky s dlouhou tradicí, která se však na náš trh dostala (oficiálně) až tento rok.

Na veletrhu EUROBIKE jsou každý rok k vidění mraky značek. Stánky těch pravdu velkých procházím automaticky, menší nebo lokální pouze, pokud mají čím zaujmout. Stánek Rotwild přitom minout bez povšimnutí prakticky nelze. Nápadný design kol, velké logo s „paroháčem“, zajímavé konstrukce rámů, veliké čepy… Rotwild je zkrátka jiný! Proto jsem rád, že si tato kola našla konečně oficiální cestu i k nám, a že jsem si mohl také jednoho „rohatého“ vyzkoušet.

Trubky, čepy a ti další

Pro jednou začnu samotný test poněkud suše – popisem několika detailů. Proč ne, když jich je na tomto kole hned několik vysoce zajímavých. Předně si asi každý pozornější pozorovatel všimne, že v Rotwildu mají rádi kulaté trubky s proměnným průměrem, jak dokazuje pohled na spodní a horní rouru se skokovým přechodem síly profilu. Naplno se tato vášeň (úchylka německých inženýrů, chcete-li) projevuje na hlavové trubce, kde přechod pro umístění spodního ložiska průměru 1,5“ (taper hlava) vypadá jak kus armatury!

Jeden tenký, druhý velký

U kontrastních rozměrů ještě chvíli zůstaňme. S ohledem na skutečnost, že dnes skoro všichni dělají ramena zadní stavby jednodílná nebo alespoň šroubovaná, působí dva kousky tenkého profilovaného hliníkového plechu použitá u Rotwildu poněkud výstředně. Na druhou stranu, když vezmete do ruky zadní kolo a budete s ním cloumat do stran, zjistíte, že nedostatečnou tuhostí zadní stavba jednoznačně netrpí. To, co by mohla ztrácet u vahadla, bez kompromisů dohání nadstandardním rozměrem všech použitých čepů a také přítomností skutečně pevné zadní osy DT Swiss.

Dost bolo teorie…

…pojďme ale dál. Předně musím říct, že jsem potřeboval trochu času, když jsem přemýšlel, jak tento test pojmout. Bylo by totiž škoda shrnout vše konstatováním, že je Rotwild R.X1 FS Pro přirozeně dobrý, hravý, lehký a zábavný. On takový vážně je, ale obávám se, že s takto okleštěným hodnocením byste se asi nesmířili, což?

Na vzduchu to lépe myslí

Myšlenka, jak „to“ celé pojmout se mi zformovala v hlavně, při mé celodenní výpravě za poznáním (do Rokycan vlakem, zpět ku Praze na kole – již zpracovávám své zážitky a brzy je dám k dispozici včetně GPX dat, fotek atd.). Na vzduchu mě napadlo, jak až moc se vlastně změnila podoba enduro kol za dobu, co vůbec existují? Enduro, ve formě mého osobního výkladu, je dnes označováno spíše názvem all-mountain. Já si tento pojem ale vzít nenechám! Podle mého je základem Endura svoboda pohybu v přírodě. K tomu člověk potřebuje stroj, který ho odveze na kopec a potom z kopce dolů bez jakékoliv vnější asistence (bez lanovek, shuttle busů atd.). Až na výjimky samozřejmě… Každopádně chyťme se znovu niti, kterou jsem zde začal pomalu rozplétat. Další otázka totiž zní: „Kam se posunul zdvih, jak moc se proměnily vlastnosti odpružení, o kolik klesla hmotnost nebo nakolik vzrostla jezdivost?“ Rotwild R.X1 toto vše příkladně demonstruje na svém těle i svojí duši.

Žirafa a zlostný býk

Enduro je a bylo spojením vlastností sportovních a FR kol. Vybavit si můžeme různé extrémy z minulosti. Například Meridu Trans-Mission (variantu se systémem LRS), což bylo sportovní kolo na dlouhých nohách. Opakem by mohl být Rocky Moutain Slayer, zabiják s hokejovou maskou určený hlavně do těžkého terénu. Není se co divit, že jsme pak začali rozdělovat tato kola na lehká a těžká Endura.

Nebudeš jak čertík v krabičce

Mnohá dnešní Endura, Rotwild R.X1 a jemu podobná, přitom umě kombinují oba zmíněné směry. Rotwild je poměrně lehký (12,95 kg bez pedálů) a famózně lehká jsou také jeho kola DT Swiss (1,7/2,2 kg vč. plášťů), takže uhání po cestách a pěšinách jak „Mik, mik“ Road Runner v animáku. Je tomu tak i navzdory faktu, že je jeho posed dost krátký. Přímá sedlovka Crankbrothers, sedlo posunuté nadoraz vzad a stejně bych s ním nejradši ještě kousek pohnul. Ale zvykl jsem si. Objel jsem v jeho sedle i dva slušné celodenní výlety a netrpěl jako čertík nacpaný do krabičky.

Nedráždi rohatého!

Pokud bych chtěl jezdit hlavně dlouhé trasy, pak bych určitě vyměnil „rovný klacek“ za „křivou hokejku“, což by mohlo stačit. Upravte si ho každý, jak chcete, já jezdím na tom, co dostanu do ruky! Tak i tak bych ale „rohatému“ určitě nesahal na rohy. Tedy přesněji neměnil představec za delší, jelikož bych se bál, že by pak přišel o tu neskutečnou hravost, kterou jsem ocenil, vedle jiného i na Singltreku pod Smrkem. Jestli jsem někdy říkal, že enduro kola na Singltrek nepatří, pak mě Rotwild vyvedl těžce z omylu! Takovéto hravé a obratné kolo bylo na zvlněných stezkách jako doma.

Fox Talas? Hodí se leda do auta

Ještě chviličku zůstanu, s vaším dovolením, u tématu jízdy rovně a do kopce. V minulosti se hodně řešilo a vymýšlelo, jak zajistit, aby byla Endura schopná zvládnout i strmá stoupání. Výsledkem byly zejména různé systémy pro snížení zdvihu (výšky) vidlice. Rotwild R.X1 sice také používá stavitelnou vidlici Fox Talas (změna zdvihu 150/120 mm), já tuto vymoženost ale používal jen pro snazší nakládání kola do auta. Kratší posed a sedlo vepředu znamená, že se stačí jen kousek posunout směrem ke špičce sedla a vyjedete na co vám fyzička a technika stačí. V tom vidím rovněž slušný pokrok. A abych nezapomněl, také zadní stavba s nezávislým zavěšením dělá, co může, aby udržela zubatý vzorek Nobby Nica v těsném kontaktu se zemí. A že jí to jde!

Hlupákům pšenka nekvete

Odpružení a zejména pak vyspělé, ba dokonce inteligentní tlumení, je dalším klíčovým prvkem, který umožnil rozmach kol s delším zdvihem, která zvládnou mnohem víc, než jen uhánět z kopce dolů. Prošli jsme si érou „umělé inteligence“, jejímiž vlajkonoši byly systémy SPV, TerraLogic, Motion Control, ProPedal a jim podobní. Ve své době byly samozřejmostí, dnes si na ně sotva vzpomeneme. Tedy vyjma ProPedalu, který nesmí chybět na žádném tlumiči Fox. Kousek přítomný na Rotwildu není výjimkou. Jeho účinnost můžete ovládat modrou páčkou, která nabízí dvě polohy tlumení – „hodně“ a „málo“ (lidově řečeno). Situace se ale možná zase změní, už nyní je ohlášen elektronický systém Fox a něco podobného kutí i RockShox!?

Přibalte si kinedryl

Zpět k našemu kolu a jeho „jednoduchému“ tlumení, kde výchozí nastavení je, dle mých pocitů, tak nějak střední. Zadní stavba rozhodně není tvrdá, spíše naopak, jedním dechem ale musím dodat, že už jsem měl pod zadnicí i citlivější kousky. Avšak nenechte se mýlit, Rotwild R.X1 je rozhodně pohodlné kolo, jehož sedlo opouštět prakticky nemusíte, pokud to nebude vaše svobodná volba. Menším svérázným rozmarem, který může některým vadit, je tendence tlumiče sklouznout daleko za půlku ponoru po každém přejezdu větší příčné nerovnosti. Tím se ale stejně tak můžete bavit, jako já na Singktreku, kde jsem si vychutnával každou terénní vlnu dvojnásob, díky zhoupnutí tlumiče v každém dolíku. Pozor ale na mořskou nemoc! Slabší povahy ať si raději vezmou před jízdou kinedryl.

Foukej hodně – péruj hodně

Vysoká aktivita zadní stavby mě nakonec dohnala k použití vyššího tlaku, než jaký bych jinak nastavil. Žádných 30% enduro SAGu, spíš 15% nebo maximálně 20% v XC stylu. I tak jsem cítil, jak se v každé ostřeji projeté zatáčce blíží oka tlumiče jedno k druhému. OK, takový už je projev Rotwilda R.X1. Mě to postupem času vlastně ani nevadilo, zvykl jsem si a dokázal si tento efekt užívat. Ostatně „vedlejším“ účinkem popsaného je vysoká výkonnost zadní stavby v terénu, kde „rohatej“ sežere, co před něj postavíte. Juchů!

Praxe hovoří za mě

Za jízdy jsem se také snažil zaměřit na vidlici Fox Talas s FIT patronou. Trochu jsem jejich hodnocení poslední dobou přecházel prostým konstatováním, že Fox prostě funguje! Mění se na tom něco? Ano i ne. Fox funguje, je pevný, stabilní a vůbec. Ale… FIT patrona mi úplně nesedí. Vidlice s ní jsou méně vnímané, tedy za předpokladu, že sebou nemáte silikonový olej nebo s vidlí stále nepumpujete, aby se v ní rozproudila ta trocha mazacího oleje! V těžkém terénu super, tam Fox stále exceluje, ale na běžných hrbolatých cestách… Zlatá otevřená lázeň – hýčkala nejen vnitřní nohy vidlice, ale také ruce jezdce. A ještě jednu poznámku. Páčka lockoutu, krom toho, že je docela nehezká, jde hrozně zvolna. „A to vadí komu?“ slyším z davu! Chvíli jsem hledal argument, a poté, co se mi několikrát stalo, že se vidlice sama zamkla, páčku možní otočila větvička nebo prostě odskákala do zavřené polohy, nevím přesně, už jsem ho hledat nemusel!

Švýcarská muší váha

Pomalu se blížíme k závěru, kde si nechám ještě trochu místa pro další komponenty. Pláště Schwalbe Nobby Nic paráda, jako vždy. Dobře drží, překvapivě dobře jedou, co víc si u Endura přát? Lehká kola přeci! No problemo! DT Swiss M 1700 Tricon. Něco neskutečného! Jsou úžasně lehoučká, také díky nim je Rotwild tolik hravý a zábavný, přitom krásně tuhá. Jejich vzhled posuďte sami, ale po stránce výkonů luxus nad luxus!

Nalešti si pleš

Pak tu máme brzdy Shimano XT. Upřímně, nerad hodnotím design, protože pohled na něj je věcí maximálně individuální… Mě se ale ty páky s baňatou stříbrnou expanzkou NELÍBÍ!!! Hrůza! V dnešní době, kdy veškerá konkurence expanzí nádobu pracně ukrývá, jde Shimano, jak jinak, proti proudu. Naopak mi je docela sympatická krátká páka, kam se dva prsty už skoro nevejdou. K ovládání hydraulické kotoučové brzdy stačí jeden prst! Informace pro ty, kdo by nevěděli. Takovéto řešení je navíc i prostorově úsporné, jelikož nevyžaduje, aby bylo tělo páky kilometr od gripu. No a pak ty chladiče na destičkách! Jsou účinné? Nevím. Přední brzda mě poněkud zlobila, takže jsem to nemohl vyzkoušet, ale prý jsou stran výkonu mimořádné…

Rotwild R.X1 FS Pro – závěr

Tenhle „rohatej“ to je ale veselá kopa. Přestože mě zlobila brzda a přestože se mi při posledním výletu sekl ořech, to by se u DT Swiss stát nemělo, ale tohle konkrétní kolo toho letos už zjevně zažilo až až, jsem si chvíle s ním neskutečně užíval. Rotwild R.X1 FS Pro mě doslova nadchl hravostí na Singktreku, neohrožeností v těžkém terénu, značnou suverenitou na lokálních trailech a agilností a všestranností při dlouhých expedičních výletech. Ano, MTB Enduro se za roky co jej známe a uznáváme (vyznáváme) změnilo, poskočilo kupředu, řekl bych. Rotwild R.X1 FS toho je živým důkazem. Dokázal bych si takové kolo představit jako to jediné co mám. Možná bych mu ještě v budoucnu, s ohledem na občasné výlety do Alp, dopřál jednu z chystaných vidlic Fox 34. Zdvih 160 mm a silnější nožky, ne ty baleťácké špejle, a bylo by to úplně akorátní dokonalé kolo pro všechny příležitosti. Ano, tak nějak si představuji moderní Enduro!

*Více info o kolech Rotwild najdete na stránkách českého dovozce rotwild.cz

Geometrie

Foto: Štěpán Hájíček

[Ukázat prezentaci]

1 2 ►