EVIL Wreckoning – stručné prvotní dojmy

Ve většině případů píšu své „první dojmy“ z určitého kola chvíli poté, co se na něm jednou či dvakrát svezu. EVIL Wreckoning má u nás za sebou ale již celý testovací proces, proto to dnes vezmu z trochu jiného konce. Respektive zkusím sepsat stručně charakter tohoto kola a nějaké základní dojmy a postřehy s tím, že si podrobný rozbor necháme tradičně na hlavní část testu.

Stroje EVIL již pro mě, a doufám že i pro vás, nejsou žádnou neznámou. Před rokem jsme si ve stručnosti představili EVIL Following, 120mm raketu na 29“ kolech, která teoreticky pojme až 140mm vidlici, díky níž jsem poprvé přičichl ke kouzlu této vpravdě „kultovní“ značky. V dubnu letošního roku jsem se pak krátce svezl na trail/enduro mašině EVIL Insurgent, která mě totálně dostala a pohltila.

Minimálně na první dojem jsem tomuto kolu dočista propadl. Dost jsem se proto těšil na příležitost, kdy budu mít zapůjčený jeden ze strojů EVIL na delší čas, abych jej mohl prověřit na mých domácích a notoricky známých trailech, na nichž se díky dokonalé znalosti terénu nejlépe pozná, kde a jak které kolo funguje či nefunguje.

Karta přitom pro takovéto „první poctivé“ testování EVILu padla na nejextrémnější model Wreckoning, který kombinuje velká kola a zdvih nešizených 160 mm nad oběma koly. Překvapivý na tomto stroji je fakt, že nabízí vůbec nejvyšší hodnotu zdvihu ze všech kol EVIL! Nejdrsnější sedmadvacítka, model Insurgent, sice vepředu pobere až 170mm vidlici, vzadu ale vždy nabídne „pouhých“ 150 mm. Wreckoning jde ale dál a výš, až daleko za obzor…

Ďábelské seznamování

Už jen první seznamování bylo zatím u všech zkoušených strojů EVIL poměrně zajímavé, protože mi skoro vždy přišel dost nezvyklý už jen posed. I u EVILu Wreckoning jsem nějakou chvíli vrťel zadkem na sedle a říkal si, co je zde jinak? Dohromady se mi to vlastně dost těžko popisuje, protože zprvu mám pokaždé pocit, že jinak je úplně vše! Pak to ale přestanu řešit, nebo začnu ladit polohu a skon sedla, výšku řídítek a jejich natočení, začnu se více soustředit na jízdu samotnou a po chvilce jsou prvotní rozpaky ty tam.

Obvykle mívám pocit, že jsou stroje EVIL poměrně krátké, s výrazně vysokým předkem. Často se mi také zdá, že sedím více „v kole“ než „na kole“. Podobné to bylo i s Wreckoningem, avšak už v této chvíli mě samotného zaráží fakt, že po krátkém úvodním seznamování jsem si začal říkat, jak to kolo krásně jede a jak ochotně stoupá. Až jsem měl pocit, že by to při krátkém a vysokém posedu prostě nemohlo být možné.

Vážně si s tím lámu hlavu, protože mi s odstupem času rozhodně nepřijde, že byl Wreckoning nějak nepříjemně zdrclý. Odjel jsem s ním třeba i jednu čtyřicetikilometrovou poznávací vyjížďku v Píseckých horách, která se nesla více v maratonském duchu než ve formě trailového šílenství, přitom mě kolo nikterak neomezovalo při šlapání nebo v delších výjezdech, ani mě neobtěžovalo svými až „přehnanými zdvihy“.

Základem zadního odpružení u strojů EVIL je prostý jednočep, který je ale v podobě karbonového monokoku malým uměleckým dílem.

Tlumič je to vskutku úctyhodný, nastavit ale hodinový strojek jeho tlumení, to už je na vysokoškolský titul ladičství! Ještě že jsem k němu dostal návod…

Lehký, lehčí, Wreckoning!

Hodně samozřejmě u takovéhoto kola udělá individuální stavba, která byla v tomto případě značně neortodoxní – výrazně více zaměřená na úsporu gramů než na neohroženost a bytelnost. Bližší analýzu si nechám na jindy, dnes stačí shrnout, že testovaný EVIL Wreckoning vážil ve velikosti M, tak jak na vás kouká na fotkách, pouhých 12,9 kg! To i přes přítomnost vidlice Fox 36 a tlumiče FOX Float X2!

S přihlédnutím k této číslovce a vlastně i k mým předchozím zkušenostem se stroji EVIL se dnes už tolik nedivím, jak dobře tohle kolo jelo! Ale samozřejmě není to jen o výbavě a hmotnosti, důležitý je rámový základ, který je prostě famózní. Plně karbonový rám je totiž jednak lehký, jednak tuhý, ale také překvapivě efektivní.

Ano, Delta systém je vlastně jen „sprostý jednočep“, sice se složitě vypadajícím přepákováním, ale stále jednočep! No a co?! Dave Weagle, autor systému DW-link a Split Pivot, si totiž s naladěním této konstrukce vyhrál natolik, že to prostě funguje, a to zcela geniálně. Stačí se opřít do pedálů a kolo vás okamžitě žene vpřed. Stačí nedupat silově ve výjezdu, pouze efektivně točit trošku vyšší frekvenci a „sprostý jednočep“ krásně žehlí nerovnosti a zbytečně se nezamyká. Stačí uhnout na trail a nestačíte se divit!

Mohutnost zadní stavby si vyžádala použití vodítka, které je přímo nalepené na jejím masivním těle.

EVIL svá kola běžně osazuje tlumiči Rock Shox, zde si ale majitel vysnil tento radikální kousek – Fox Float X2.

Tlumič je to vskutku úctyhodný, nastavit ale hodinový strojek jeho tlumení, to už je na vysokoškolský titul ladičství!

Hlaholme génia Dejva!

Nechci to úplně přehánět, ale to, jak dobře jsou vyladěné a vzájemně vybalancované projevy zadní stavby ve výše popisovaných situacích u Delta systému na kolech EVIL mě vždy překvapí a posadí na zadek. Nechci toto řešení stavět na piedestal nad všechny ostatní a klanět se mu od rána do večera, jen bych vás rád nahlodal v tom směru, že dobře postavený jednočep může v mnoha směrech zostudit průměrně poskládaný virtuál! To je prostý fakt!

K projevu zadní stavby pro stručnost dnešního seznámení nebudu už radši příliš dodávat. Snad jen, že je zadní partie natolik aktivní, až by to mohlo někoho paradoxně odradit. Je to hodně o přístupu, přičemž já sám mám rád, když je na plně odpružených kolech znát, že se jejich odpružení skutečně hýbe. A toho jsem si u Wreckoningu užil víc než dost.

Naplno dolů, bacha ostrá pravá!

Když jsem si domlouval test EVILu Wreckoning, byl jsem trochu nervózní už jen z kombinace vysokého zdvihu a velkých kol, což je konstelace, proti které obecně spíše protestuji, než že bych ji vychvaloval a vyhledával. Paradoxně jsem si ale zrovna u EVILu říkal, že zde tomuto „extrému“ budu věřit, že zrovna EVIL má potenciál tuto „hříčku přírody“ zvládnout a vytřískat z ní něco, co jiným chybí!

Ve výsledku bude asi hodně záležet na tom, jak si kdo takové kolo postaví. Mnou testovaný Wreckoning byl totiž hodně, hodně odlehčený, což bylo na určitých extra náročných a obecně těžkých trailech spíše ke škodě než k užitku. Už dlouho totiž tvrdím, že je do těžkého terénu lepší mít kolo těžší, s většími setrvačníky kol, které přirozeně a samo vede směr než vysloveně muší váhu, kterou musí jezdec neustále krotit a silou držet u země.

V praxi to vypadalo tak, že byl EVIL Wreckoning na běžných a středně náročných trailech krásně živý, hravý a zábavný, až by si člověk myslel, že to při tomto zdvihu a velkých kolech snad ani nejde! V náročnějších podmínkách mi ale místy chyběla špetka jistoty a pocitu neohroženosti. V této chvíli se přitom hodí zmínit, že lze u EVILu Wreckoning, díky otočným prvkům v zadní stavbě, upravit geometrii do dvou odlišných poloh. Stejné řešení používají i jiné modely EVIL.

reklama

Jiným charakteristickým rysem strojů EVIL je brutálně tvarovaná hlavová trubka!

Jedním z cílů Delta systému je usazení tlumiče do středu rámu s ohledem na co nejnižší polohu těžiště, což má pozitivní vliv na pocit z ovládání.

Víc a ještě víc!

Označení jednotlivých poloh geometrie se u některých modelů EVIL liší, zde se třeba nabízí možnosti LOW a X-LOW (nízký a extra nízký), u sportovnějších modelů je to LOW a HIGH. Po většinu času jsem přitom jezdil v kompromisním „LOW“ setupu, který byl příjemně stabilní, nebyl ale vysloveně extrémní. Úhel hlavy je v tomto režimu ještě rozumných 66,1°.

Takto mi přišel Wreckoning příjemně jistý i v náročných a strmých sjezdech, zejména pokud se jelo rovně dolů. Občas, když po prudším sešupu následovala ostrá zatáčka, jsem pocítil trochu nervozity na předním kole, což je jev, který se u strojů s velkými koly objevuje vcelku pravidelně.

Ke konci testovací periody jsem neodolal a zkusil i polohu X-LOW (hlava 65,5°), přičemž povídání o ní si chci záměrně nechat až na plnohodnotnou recenzi. Prozradím jen tolik, že v extra nízké pozici se Wreckoning rozhodně nestal neovladatelným, posunul se ale ve svém projevu poměrně výrazně směrem k „bikovému šílenství“. Pro přejezdy a výjezdy už to bylo trochu moc, tady by se hodila lanovka nebo shuttle, z kopce se ale daly s tímto kolem dělat neskutečné věci!

Víc už neprozradím, nechám vás v napětí, ať se můžete těšit na plánované plnohodnotné hodnocení!


Více o tomto kole najdete na stránkách českého zastoupení: www.evil-bikes.cz, aktuality pak můžete sjíždět na FB profilu www.facebook.com/evilbikesczech

Foto: Štěpán Hájíček

Pacičky nerovnoměrného lichoběžníku jsou prvkem, který dokáže změnit geometrii i chování kola. Zde nastavení „LOW“.

S EVILem jsme příliš za sucha nejezdili, naštěstí vepředu byla obuta guma z motorky – Schwalbe Magic Mary!

Jedním z výjimečných prvků výbavy jsou i brzdy Trickstuff Direttissima.

Neortodoxní je jejich vzhled a zcela nekompromisní jejich výkon!

Vlastně ani nevím, jestli se mi oranžová na Foxce 36 líbí, ale dohromady to vypadá prostě parádně!

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Tony Tony

    Ja je to s tuhnutim pod brzdou.kdyz je to jednocep?

    • Co bys chtěl slyšet? Ano, když by se na to člověk vysloveně soustředil, tak to trochu znát je, ale žít se s tím dá a snad nikdy jsem neměl potřebu nějaké kolo za tento neduh odsoudit. Když na takovém kole chvíli jezdíš tak na to úplně zapomeneš.

      Ano, je znát, když si člověk sedne na dobře postavený virtuál, jak to krásně žehlí i pod brzdou, ale zároveň nemůžu říct, že bych na nějakém jednočepu vysloveně trpěl. Důležité je podle mě hlavně celkové naladění kola a jeho odpružení a tento fakt je jen třešničkou na dortu.

      A to říkám jako člověk, který „vyrůstal“ na zavěšení FSR a který za vrchol všech systémů považuje dlouhá ramena ICT na kolech Ellsworth, nebo ještě lépe (bohužel jen teoreticky) systém Lawill, na jehož comeback čekám už mnoho let! Do té doby se klidně „smířím“ s EVILem 😋😎

    • disqus_3RweN8SkgI

      Nedá se na tom jezdit.

  • LuLu Kimot

    Co tak otestovat Trek Remedy ?

    • Bohužel Trek mi u nás oficiální cestou nikdo nepůjčí, takže nemůžu sloužit 😥