Diva kemp 2017 – Reportáž perem účastnice KK

Letošní biková sezona je v plném proudu, Diva kempy jsou za svou půlkou, léto vrcholí! Proto posíláme do světa zážitky z kempu od fotografky Kláry Kinterové. Klárka není žádný rázný lamželezo, ale křehká zrzka, která má ráda pevnou půdu po nohama. O to je vždy zajímavější, co jí „pod helmou“ letí za myšlenky.

Diva kempy letos prošly výraznější změnou, noví koučové – přibyl nám zkušený Radek Hon s Katkou Stěhulovou a Katarína Tóthová. Extra se proměnilo i zázemí. Bedřichovku jsme vyměnili za horský statek Penzion Statek u Rajtrů, což nám dovolilo zvýšit kapacitu a rozdělit vždy skupiny dle pokročilosti. Ubylo trochu z komorní atmosféry pionýrských let, ale skupiny to rozhodně „zkompaktnilo“.

Klára Kinterová:

Na DIVA KEMP jsem se přihlásila asi z podobného důvodu jako spousta dalších holek. Můj kluk řádí na kole (na trailech) a já bych někdy ráda jela s ním, ale úplně to neumím. Neumím a bojím se, znáte to. Když jsem před pár kamarády řekla, že se o víkendu jedu učit jezdit na kole, většinou nechápali a smáli se, že přece každej umí jezdit na kole. Jo, jezdit po silnici většinou zvládne každej, o to tu ale nejde.

Hned od první chvíle mě bavil Báry osobní přístup, s jakým komunikuje a z víkendu jsem přijela plná zážitků a informací. Jednalo se o BASE KEMP, takže jsme se měly učit základy, zažít si je a zkusit si jízdu v terénu. V sobotu ráno jsme byly rozřazené do dvou skupin, podle zkušeností a odhodlanosti. Nějakým zázrakem jsem spadla do té ambicióznější skupiny a na jednu stranu za to byla ráda, na druhou úplně ne.:) A co jsem si z kempu odnesla:

  1. Kámen nemusím vždycky objet, někde je lepší jet přes něj. (Je to materiál jako každej jinej! Jo, je tvrdší, ale to mi nevadí, protože na něj přece neplánuju padat)
  2. Nikdy nemám zadek tak daleko za sedlem, jak si myslím, že mám! Ne, opravdu s ním neštrejchnu o zadní kolo, ani omylem. A stejně tak kolena – nemusím s nima držet rám kola, fakt to moc nepomáhá. Ono je to těžký. Posledních pár let chodím na pole dance, kde se snažíte vypadat ladně, ale na kole to moc nejde. Většinu času se potím, teče mi z nosu (měla bych se dokonce prej naučit smrkat bez kapesníku), a když jedu z kopce, měla bych sedět jako na záchodě!
  3. Někdy je lepší brzdit míň než víc, i když tomu zrovna nevěřím a přijde mi, že letím jak střela (na videu to pak vypadá tak, že se sotva pohnu).
  4. Nesmím koukat na každej cenťák terénu před sebou, protože mi to mozek vyhodnotí nějak takhle: kámen č. 1 problém – moc ostrej! Kámen č. 2 problém – moc velkej! Kámen č. 3 – problém jenom proto, že se to jmenuje kámen a ne hlína! Kořen č. 1 problém – protože předevčírem pršelo! Šiška č. 1 problém – ta bude klouzat, to je jasný! Prudký kopeček dolů – spadnuuu! Kopeček nahoru – nevyjedu ho! Takže, jak to říkáte: „čti až ten terén pár metrů před sebou.“
  5. Když přijedu k překážce, ne vždycky se mi o ní musí přední kolo zákonitě kousnout a přehodit mě přes řídítka, ono jí mnohdy prostě přejede nehledě na mě a moje schopnosti.
  6. Teoreticky už vím, jak zvednu přední kolo! A co víc, baví mě to. Můj pohyb těla má sice k opisování písmene L asi hodně daleko, ale ono to půjde.
  7. Nebuď v křeči, je to vždycky horší.
  8. Je super být v týmu s mnohem zkušenějšíma holkama, i s těma, co jsou na tom podobně jako já. Ty lepší totiž motivujou a ty podobný uklidňujou, že se taky bojej a že „tohle nejde sjet.“
  9. Občas to prostě chce, nechat se hecnout. A zkusit věci, který byste jinak nezkusili. Ale nezkus to, když jedou všichni ostatní a chytaj nás silní a spolehliví chlapi, kteří vědí, jak se chytat má.
  10. Nemusím si dávat vysoký cíle, spíš ty reálný (zlepšovat se o průběžně o 1 % stačí).
  11. Pokud se bojím někam do neznáma vjet, radši slezu a jdu se tam podívat. Třeba zjistím, že se bojím zbytečně a vrátím se odhodlaně ke kolu.
  12. Když mám pocit, že se nikam neposouvám, můžu si zopakovat něco, co jsem jela dřív. A třeba zjistím, že jedu trošku rychlejš nebo dám pasáž, která byla prvně problém.

reklama

Nedávno jsme přijeli z bajkový dovči a musím říct, že všechny ty věci jsou pravda. Dokonce se mi párkrát stalo, že jsem šutr přejela a ani o něm nevěděla, protože jsem koukala o kus dál před sebe! Zadek je k zadnímu kolu už taky o trošičku blíž a přijde mu to automatický.

Je fakt, že občas člověk propadá zoufalství. Třeba když máte bezva pocit, že sjedete super flow trail vždy o něco plynulejš, takže vás už nemůže takřka nic rozhodit. No, a pak máte jet stoupavým trailem nahoru na kopec. Cesta stoupá pod úhlem, který bolí, i když kolo tlačíte, ostrý zatáčky se střídaj s ostrýma zatáčkama plnýma kamenů a kořenů, kde se vám kolo pokaždý o něco zasekne a vy si stoupnete.

Takže, u kola platí to samý, co u ostatních sportů. Není to hned, ale i malý pokroky se počítaj! Loni jsem měla problém sjet 15 cm kámen na široký cestičce. Letos bych o něm už pravděpodobně ani nevěděla. Loni jsem uvažovala, jestli sjet obrubník nebo ne, letos (vlastně právě na kempu) jsem si dala za cíl sjet schody. Na dovče jsem jedny už dala – nebyly vysoký, ale byly to schody a nebyly jenom tři, dokonce ani pět!

Koučování v terénu…

Koučování za stolem.

Říká se, že svýmu kolu máte důvěřovat a asi na tom něco bude. Ono navíc ani kolo neví, co se vám honí hlavou. Takže úplně nezáleží na tom, že já si myslím, že něco nepřejedu. Moje kolo si to totiž myslet vůbec nemusí.J

Kemp byl rozhodně zážitek, který si moc ráda někdy zopakuju a děkuju celýmu týmu! Koučové neúnavně ukazovali, vysvětlovali a pomáhali se vším, s čím jsme měly problém. Chytači nás nenechali spadnout a psychicky nás hodně tlačili kupředu. O organizátorech nemluvě, všechno zařídit a s úsměvem na tváři zvládnout, to není samozřejmostí. Od ubytování, přes jídlo, přednášku, prodej věcí, komplet program…

Těším se na další víkend u vás v Jizerkách už teď!

PS: Zářijové termíny ještě nejsou plně obsazeny, hlásit se je možné na stránkách www.divakemp.cz. Těšíme se na vás.

Text: Klára Kinterová  | Foto: Barbora Berdychová

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Josef Behounek

    Koučování tvl. OMG, nejzkurvenejsi slovo soucasnosti. Dale jeste tah na branku, proaktivnost atd. Boze muj vse jde do prdele :o/

    • Takový je dnešní svět s tím člověk mnoho neudělá… Sorry!

    • Barbora Berdychova

      Jo, to souhlasim, slovo koucováni, je fakt dementní, kroutim se u něj vždycky, ale najít „odpovídající“ vhodny termin je poměrně slozity. Stjenak jako se všechny účastnice rády přečtou o tom, jak někdo z nich vnímal kemp a porovnají to se svýma zážitkama. Podle me všechno nejde do prdele :-))) asi jsem vetsi optimista.

  • doubleingram

    Pritelkyni tam nechali sjet nejaky nesmysl a pry at se neboji, ze ji pripadne chyti. Nechytili nic, zlomena brzda a do dnes ma trauma ze zjizdeni velsich hupu.

    • To je tedy mrzuté, zatím jsem nic podobné o Diva kempu neslyšel, ale stát se může, jsme jen lidi!

    • PSH

      Kdo se bojí jezdí silnitz. Přítelkyně potřebovala na kemp a to, že dala tlamu nesouvisí s tím jak komu visí, ale s tím, že prostě na kole se padá máte to někdo jinak? Nikomu nepřeju bolení, ale na pádech stojí technika. Je to orgazmus poprvé zahodit na dirtu kolo smotat se do chráníčů a říct jo pícho moje.

      • doubleingram

        Podle toho co rikas mam pocit, ze jsi tam asi byl s ni!

        Dle me nezodpovedne poslat rel. zacatecnici v terenu z metrovyho dropu a nechytit ji, kdyz ji reknes, ze jo, je trochu neco jineho nez popisujes.

        Spadla docela dost osklive na oblicej.

        • Tata

          Z metrovyho dropu neskáču bezdůvodu. Metr je dost na ty kola co sou na obrázkách… Lidi co to udělaj a hecujou do toho sou pošahaný. Nejezděte na ten kemp. Zajeďte ke mě já Vás to naučím v lehčím terénu za rok za dva se vyjezdíte a můžete na divu na pokročilý.

        • Barbora Berdychova

          Nevim kdy a kde jste prisli na to, ze se na kempu skacou metrovy dropy… ale tak ja tam na rozdil od vas byla a myslim, ze skaceme spis petimetrovy dropy 😀 fajn vikend.

        • Andre

          Hele, v ustrašených očích všechno vypadá veliké. Konec konců, pokud by z metrového dropu dopadla na obličej, věř mi, že by to neskončilo jenom ulomenou brzdou. Je třeba si uvědomit, že nejela na šachové soustředění, ale na kurz jízdy v terénu, kde se občas holt někdo vyndá. To prostě patří k věci. Nedělal bych z toho drama. Důležité je, že se jí nic nestalo. Bylo by smutné, kdyby to i u nás skončilo tak, že před kurzem budeš podepisovat hromadu papírů, aby se potom lektoři nemuseli bát, že je někdo bude žalovat např. za psychickou újmu.

          • doubleingram

            Hezky jste se do me pustili, jen tak dal 🙂
            Pisu to, co mi sdelila po prijezdu, za nezodpovednosti lektoru (muj dojem z celeho) a nechycenim (jeji osobni zkusenost) si stojim.

          • Radek

            Ahoj.
            Na místě jsem byl jako lektor a pokud Tě zajímá názor i mě tak tady je. Určitě mě mrzí, že Janka upadla.
            Ale ke konkretním situacím.
            Pád 1 – ulomená brzda. Sjetí tří kamenů, kaskada jakoby schodů, každý cca 20cm vysoký. V místě jsou dvě varianty průjezdu. Trénujeme na hladší stopě a ta, kde Janča upadla byla těžší varianta, kterou zkoušely dobrovolně jen odvážnější holky. Janča si variantu vybrala dobrovolně. Na místě stál jeden chytač. To že ji nechytil má pouze jediný důvod a to ten, že Janča kaskádu krásně sjela, ale upadla na relativně hladké pasáži, kde sama přiznala, že po přejetí kaskády se již nesoustředila a když z kola vystupovala, ještě nestála a v nulové rychlosti přelítla přes řidítka. To že urazila brzdu byla blbá náhoda. Prostě to zahozené kolo trefilo kámen.

            Pád 2 – drop. Jako zakončení tréninku holkám ukazujeme jak dovednosti které trénujeme na dřevěných překážkách jde využít v praxi. Drop cca pod kolena (nemám metrové holeně). Drop několikrát odjela kolegyně, aby holky viděly jak se drop chová, dopad hrabanka. Drop opět zkoušely asi jen 3 nejodvážnější holky. Janka se rozjela nepotáhla a šla na předek, neudržela to ani na rukách a co hůř při tom pádu ani reflexivně nedala ruce před sebe. Pád to opravdu nebyl hezký. Když sem se ji snažil pomoct tak řekla, že myslela, že drop je menší, že se na něj ani nešla podívat. A to je v rozporu s tím, co si opakujeme po celém kempu. Že, když se na ně co necitím, nevadí když do toho nepůjdu, že sí trail pořádně prohlídnem atp.
            Janka byla hrozně motivovaná, šikovná, ale bohužel i unavená.

            Snažím se dělat maximum pro bezpečí holek, nevymýšlíme nesmysly a mnohdy je brzdíme, protože ten progres je na kempu strašně rychlý. Ale každy musí mít i trochu svého rozumu a úsudku.

            Pokud bys chtěl něco probrat, můj mail je u nicku.

            Radek

          • doubleingram

            V pohode, kazdy to vidi jinak, jeji popis byl samozrejme subjektivni, na miste jsem nebyl, jen jsem napsal, co mi rekla. Pokud to vyznelo jako prilisna/nepodlozena kritika, tak se omlouvam.

      • Barbora Berdychova

        Ahoj Doubleingrame, je mi lito, ze tvoje slecna spadla. Ano, i na kempu se obcas pada a vsichni maji volbu, kdokoliv muze rict, ze tohle je pro nej uz moc narocny a nechce jet a nikdo z nas to neresi. Zaroven je kemp casto i prekonavani svych hranic… za cely 4 roky (cca stovky ucastnic) jsme meli jen jedno jediny vaznejsi zraneni, a to pri sesedani z kola. Nevim, myslim, ze kdybys tam s nama byl, tak bys videl, ze se pro holky snazime delat veci s citem a pochopenim. Peace.

        • doubleingram

          Ahoj, to je mi vse jasny, jen pisu, co mi rekla a co si o tom myslim ja.

        • Ondra Kropáč

          Barboro tak sem se podíval na další diskuzní příspěvky pana schovanýho za nickem a neplýtvej úsilím. Bude to dobrý – na kurzy chodí lidí rostoucí. Díky za snahu.

          • Barbora Berdychova

            diky, to potesi 🙂

    • Josef Behounek

      Tyjo tak to je solidni pakarna. Zacatecnici na metrovej drop? Tvl to je slusna nezodpovednost, leda ve sjezdovejch chranicich a integralkou. Navic slib, ze ji chytnou a nestalo se tak, no nevim nevim. Nikdo jsme tam nebyli, kdovi, co se delo…kazdopadne ji ten krasny sport enduro asi radne znechutili.

      • tata

        Enduro je sport jo jo, kdo dál, kdo víc a pak litry piv a jédem z kopce a dropy dou sami… Lidi bděte.
        Tady de především o to, aby lidi z města viděly les, popily, naložily si a jely dom napsat report. O spotru se nemluví ten se dělá. Já bečím – holky určitě čekáte na diskuzi pod článkem, abyste získali pestrou paletu relevatních referencí nezůčastněných členů; tak pro všechny nerozhodnutý… je tu chlap co se podepisuje jak ajťák, má holku co se nasrala a jela sama na výkend, páč on měl program, když přijela, řekla mu něco co jí šlo myslí a on to tu předává nám jako přiběh s ponaučením – Hoši děkujem.

        • Josef Behounek

          Tatko, co takhle si skaknout na rychlokurz cestiny…? Dobre, na chlapi a zensky seres, ale ten vykend to je uz silna kava, to moc boli. :DDD

          • ON

            dOBŘE JÁ SEM SE VYNDAL DÍKY, MÁM UŽ TOLIK… ŽE DE ZE MĚ MOJE PRAVÝ JÁ

        • doubleingram

          To je reakce na me? My se zname?