Lapierre Crosshill 300 – Gravel bike 29“ v testu!

Není to až tak dávno, kdy ve světě cyklistiky existovalo jen několik málo kategorií, které byly navíc jednoznačně definované a každý na první pohled věděl, že toto je horské kolo, toto silniční a toto cyklokrosové. Dnes se naopak vše míchá, kombinuje a prolíná, až z toho jde hlava kolem.

Jedním ze stále dosti mimořádných „mutantů“ který přejímá dílčí specifika a vlastnosti od více kategorií jízdních kol, je silnice na tlustých gumách s koly průměru 29“. Zní vám to šíleně? Je to šílené, alespoň na papíře! Pravdou ale zůstává, že i takové kombinace dnes dostávají zelenou, aby mohly směle vyrazit do světa a hledat svého zákazníka. Přesně takovým kolem je i Lapierre Crosshill, kdy jsme jeho levnější ze dvou nabízených variant (Crosshill 300 51 990 Kč /Crosshill 500 62 990 Kč) měli na přelomu roku půjčenou na test.

*Abychom se nezamotali v rozměrech hned v úvodu, pojďme si vysvětlit, že specifikace plášťů u Lapierre Crosshill 29×1,9“ je tak trochu „podvod“. Stejný podvod jako u MTB devětadvacítek. Označení 29“ vymyslel v podstatě Gary Fisher, který použil v principu trekingové ráfky (28“), obul na ně tlusté gumy, a právě nárůstem průměru na plášti obhájil komerční označení 29“. Hlavně aby vynikl onen rozdíl. U 29“ silničky Lapierre to je tak, že i zde jsou použité ráfky průměru 28“, respektive klasický rozměr 700 mm, čemuž odpovídá specifikace kol 700×19 mm.

Teoreticky byste tak na tato kola mohli obout i běžné CX či Gravel pláště, kupříkladu náš oblíbený Maxxis Rambler 700x40C. Tím by ale faktický vnější rozměr kol nejspíš o dost klesnul, jelikož použité pláště Kenda Small Block 8 (29×1,9“) jsou celkově vyšší a objemnější. Navíc na 19 mm širokém ráfku! Pokud bychom pátrali po francouzských (metrických) rozměrech těchto plášťů, pak bychom našli nejspíš údaj 700×50, nebo něco hodně podobného.

Před dalším pokračováním se na tomto místě hluboce omlouvám všem, že bylo na tento test potřeba čekat až tak dlouho! Mohl bych vám povyprávět, jaké všechny okolnosti se seběhly dohromady, ale to by vše byly jen (laciné) výmluvy. Prostě se nám to dřív nepovedlo, sorry! Prosíme zároveň o pochopení a toleranci fotek na bílém pozadí paní zimy, přestože venku za okny snad konečně propuká jaro!

Polabská testovací letka!

Lapierre Crosshill 300 jsem po převzetí okamžitě předal kolegům do Polabí. Ondra a Kuba mi totiž pomáhají zejména s testy silničních kol, respektive s testy všeho, co nemá velké zdvihy a tlusté pláště. Tito kluci mají bohaté zkušenosti se silničními stroji, sami rádi prohání CX štiky a čas od času nepohrdnou ani propojením těchto kategorií v podobě Gravel biků (kdo by nevěděl, ve zkratce silnička se silnějším obutím).

Crosshilla jsem si později, po našem společném výletě a focení, odvezl domů do Prahy, kde jsem jej podrobil sám několika intenzivním zkouškám, a to zejména za poměrně specifických klimatických podmínek. Situace to byla vskutku výjimečná, ale na druhou stranu, jak lépe prověřit schopnosti a možnosti až takto specifického kola, než na hraně jeho jízdních možností a místy i na hraně pilotního umu jezdce. Hovořím především o balancování a bruslení na ledovce!

O svých dojmech jsem se již jednou rozhovořil v prvotním představení, v článku Lapierre Crosshill 300 – v sedle Gravel bike 29″. Dnes bych rád dal více prostoru Ondrovi, který si Crosshill 300 vyzkoušel jak v extrému, tak i na suché silnici a v terénu pokrytém i nepokrytém sněhem a ledem.

Ondra a Kuba driftují na zamrzlém rybníku!

Z pera externího dopisovatele

Následující text je z větší části dílem Ondry Nebřenského, já jej pouze redigoval, upravil a na pár místech doplnil.

Z mého pohledu je těžké Lapierre Crosshill 300 zařadit do tradičních škatulek. S tradičně pojatým silničním kolem má společné sad jen berany, převody a základní křivky rámu. Naopak za cyklokrosové kolo se, už jen kvůli 1,9“ širokým plášťům s označením průměru 29“, považovat také nedá. Pro zajímavost, povolená šíře CX obutí je podle pravidel 33 mm, což bikový rozměr 29×1,9“ překračuje asi trojnásobně!

Zároveň bych řekl, že k plnohodnotnému zařazení Crosshillu do kategorií Gravel nebo Adventures mu schází pár dalších navářek na brašny a jiné cestovatelské vybavení. Pro tyto škatulky je zase moc sportovní. I když hodě záleží, jak zrovna tyto kategorie definujete. Třešničkou na dortu je skutečnost, že s hlavovým úhlem 71° (tato veličina nabývá hodnost od 70° u vel. XS po 72° u XXL), s širokými plášti 29×1,9“ a díky pevným osám by to mohlo být klidně i horské kolo! Jen trochu jinak uspořádat kokpit!

Nabízí se proto snad jen označení „univerzální sportovní kolo s berany!“ Lapierre Crosshill je totiž rychlejší než tradiční MTB, ale zase pomalejší než silnice. Rozhodně je ale na pohled hezčí a zajímavější než většina krosových či třeba fitness kol. V jeho sedle lze nastřádat více než solidní porci silničních kilometrů, ale upřímně, s kilometry na silničním nebo CX kole to nemá moc společného. A to ani na přefouknutých pláštích.

Pro doplnění příslušenství s cílem expedičního využití by se sem tam nějaká ta navářka našla. Na vidlici je šroub uprostřed z boku a oko se závitem dole u patky.

Na zadních stavbě je také oko dole u patek.

A šroubky tradičně nahoře před spojem se sedlovou trubkou.

Vzpomínka na Johna Tomaca!

Celkově bych jízdu v sedle Lapierre Crosshill přirovnal nejvíce k pevné devětadvacítce (MTB) s velkým padesátizubovým převodníkem a s netradičním posedem díky beranům. V tomto směru jako by Lapierre svým modelem Crosshill chtěl připomenout slavné počátky cross-country na horských kolech, kdy všechny šokoval John Tomac. Ten se totiž nějaký čas pohyboval na XC tratích s až nečekanou jistotu a rychlostí na hardtailu s pevnou či odpruženou vidlicí a se silničními řídítky (berany). Vše ještě korunoval diskovým zadním kolem na svém Yeti C-26.

Ono se ne nadarmo říká, že „vše už tady bylo!“ V cyklistice se na toto pravidlo může člověk odvolat s příchodem téměř každé novinky a Lapierre Crosshill 300 proto není až takovou výjimkou, jak by se na první pohled mohlo zdát. Snad až na ten rozměr plášťů… Zpět ale k původnímu tématu.

I ve chvílích, kdy jsem nad zařazením tohoto kola přestal konečně přemýšlet, jsem se nedokázal zbavit dojmu, že sedím na klasické MTB devětadvacítce. Zejména při pohybu mimo zpevněné cesty. Podle toho jsem také vybíral stopu, čímž je myšleno, že jsem se neobtěžoval s výběrem té nejčistší, jak bych to praktikoval na tradičním CX speciálu, ale pral jsem to rovně stopou nejpřímější a nejrychlejší.

John Tomac v počátcích MTB XC

Johnovo Yeti C26

Menší je vážně lepší!

Díky menší velikosti rámu, než jsem zvyklý běžně vozit (u Lapierre obvykle volím velikost L, Crosshill byl ve velikosti M) bylo kolo na můj vkus dost hravé a obratné i na klikaté cestě mezi stromy. Asi hodně záleží na postavě a posedu, jelikož Štěpán mluvil naopak o značném klidu a stabilitě. To asi sedí k popisu základního charakteru tohoto kola, jen u mě se k tomu přidala i ona zmíněná solidní hravost a obratnost, díky tomu, že mi kolo přišlo na moje zvyklosti příjemně kompaktní do ruky.

Ovládání mi nedělalo problém, naplno jsem proto mohl obdivovat a užívat si rychlost. Na pevných štěrkových a jiných lesních cestách letěl Lapierre Crosshill 300 doslova jako vítr, avšak ve chvíli, kdy se cesta začala více klikatit, či střídavě klesat a stoupat, ukázaly se jako slabý článek tradiční silniční kliky (50/34 zubů | kazeta 11-32 zubů).

Velký horní převodník, a ne zrovna zanedbatelný skok na druhou menší placku mi způsobily skoro až bolení hlavy, či spíše pálení nohou. Přes veškerou snahu se mi totiž málokdy dařilo udržet velkou pilu a chtě nechtě jsem tam musel kopnout menší převodník (34 zubů). Vzhledem k velkému skoku to ale znamenalo roztočit výrazně vyšší kadenci, abych si dokázal uhlídat potřebnou rychlost.

Osobně bych uvítal převodníky více v CX stylu, kupříkladu kombinaci 46/34 zubů, což by Crosshillu k jeho naturelu sedlo výrazně lépe. Případně pokud bych měl připojit i Štěpánův názor, uznávám, že špatná by nemusela být ani sestava 1×11 v patřičné CX/Gravel specifikaci. Něco jako bylo přítomno na Cannondale Slate CX1, na který Štěpán rád vzpomíná. Zapomenout na přesmykač a převody ovládat jen na kazetě, to by u takto všestranného kola mohla být skutečná výhra!

Kliky Tiagra jsou čistě silničního standardu.

O čemž svědčí rozměry převodníků 50/34 zubů.

Vracím se k cyklokrosu!

Mě osobně Lapierre Crosshill 300 v konečném součtu vlastně příliš neoslovil. Sice se mi líbilo, jaká s ním byla legrace zejména mimo zpevněné cesty a jak jsme se s ním vyřádili na sněhu a na zamrzlých rybnících, uznávám, že je na poměry silničních kol úžasně pohodlný, ale i tak jsem se rád vracel na svoji tradiční cyklokrosku.

U ní mi její užší zubaté pláště v terénu sice mnoho neodpustí, když je ale potřebuju zaříznout do bláta či do sněhu, tak se prostě zaříznou a neodplavou. Kola s menším vnějším průměrem se roztáčejí znatelně snáze, rychleji reagují a při trochu vyšším tlaku jsem i s CX kolem schopen objet poctivý silniční švih, zejména když se mi mimo hlavní sezónu nechce v soli trápit čistokrevnou silnici.

Přesto vše věřím, že si Lapierre Crosshill své příznivce určitě najde. Nejspíš to nebudou lidé, kteří jednou propadli vášni úzkých plášťů, hladkého asfaltu a větru ve vlasech. Ale ani nadšení amatérští CX dobrodruzi, či víkendoví závodníci. Spíš bych to viděl, s veškerou úctou, na lidi jako je Štěpán. Jedince, kteří nade vše milují svá horská kola, přesto si s nadšením čas od času odskočí na asfalt či štěrk a rádi také prohodí své široké rovné rajdy za užší zahnuté berany.

Řídítka Lapierre X-Race jsou standardního tvaru, tedy žádné do strany vyhnuté Gravel berany.

Zajímavý je také čelní pohled na vidlici, který odhaluje její silnou stavbu a lehké vyboulení do stran.

Pro koho vlastně?

Pro takové lidi nemusí být omezením skutečnost, že Lapierre Crosshill není a ani se nechová jako čistokrevná silnice, či CX speciál, i když na asfaltu se pohybuje stále o tisíc procent lépe, snáze a rychleji než jejich milované enduro s extra lepivými a více jak kilo vážícími plášti. Tito MTB nadšenci se nebudou trápit s tím, že jim jízda připomíná pohyb na horské devětadvacítce, buď si to ani neuvědomí, nebo to budou spíše milovat a všude vyzdvihovat.

Ono to dokonale sedí k tomu, jak své zážitky s Lapierre Crosshill 300 popisoval právě Štěpán. Říkal, že se na čistou silnici omezoval vlastně jen při přesunech od jedné zajímavé lokality ke druhé, že jej spíše bavila rychlost, stabilita a nekonečný komfort na štěrkových cestách, rozbitých polňačkách, loukách a lesních pěšinách. Vzhledem k posedu definovaným silničními berany si i tak připadal dostatečně jinak než na biku.

Lapierre Crosshill je zkrátka pro lidi, kteří chtějí horské kolo občas vystřídat něčím diametrálně jiným, přitom ale nechtějí nikterak razantně měnit své návyky, výrazně odklánět zažité trasy a nově definovat způsob myšlení. Na jízdu blátem či pískem není Crosshill zrovna nejvhodnější, jeho kola se prostě nezaříznou jako úzké CX pláště, spíše plavou po povrchu. O to víc ale dokáže být univerzální a je mu dokonale jedno, zda vám pod koly mizí hlína, asfalt, štěrk, tráva, nebo třeba dlažba.

reklama

Ani boční profil vidlice není zcela standardní, kdy její předsazení ještě trochu umocňuje barevný přechod.

I fantazie má své meze!

Ano, Crosshill by mohl být vhodný kandidát i pro svižný pohyb v městské džungli, dojíždění do práce a tak podobně. Minimálně už jen proto, že se s ním člověk nemusí bát přejet tramvajové koleje a nevypadnou mu zuby při cestě po kočičích hlavách. Možnosti tohoto kola nejsou jasně specifikované, nejsou ani nijak zásadně limitované. Záleží jen na vaší fantazii.

Tedy pokud to se sněním nebudete přehánět. Já totiž na chvilku zkusil, jak by to vypadalo, kdybych Crosshill postavil na svá kola s plášti rozměru 700x33c, abych viděl, jestli by Lapík mohl sloužit i jako CX či snad silniční kolo. Měnit kola podle situace, jak se o tom hodně mluví v souvislosti s MTB plus biky. Fotku po nás ale radši nechtějte, protože to vypadalo vážně šíleně a sám bych na tom nejel snad ani potmě! Zkrátka vše má své limity, i naše fantazie.

Lapierre Crosshill 300 – technická stránka věci

Necháme-li filozofování, můžeme se podívat ještě na pár technických detailů a jiných zajímavostí, které se při bližší obhlídce tohoto stroje vyplatí nepřehlédnout. Třeba jen samotný rám, který je vyroben z hliníkové slitiny Supreme 5 (prémiový materiál značky Lapierre) je hezky, decentně, ale přitom vcelku neotřele tvarovaný. Při pohledu z boku zaujme zejména zvedající se vlna horní trubky a k ní kontrastující klesající vlna zadních vzpěr.

V moderní době a ve spojení s kotouči chválíme pevnou zadní osu MTB standardu 142×12 mm. Za očekávatelný standard bereme tapered hlavu s integrovanými ložisky a s jemným kónickým tvarem. Diskutovaným řešením je PressFit středové pouzdro, kdy se mnozí výrobci pokorně vrací k šroubovaným miskám. Tak se ale děje častěji v MTB. Elegantní je rozhodně moderní uchycení třmenů kotoučových brzd ve standardu Flatmount. Na přední vidlici přes adaptér, uvnitř zadní stavby hezky napřímo.

Vnější vedení bovdenů po spodní rámové trubce není sice výkřikem nejnovější módy, která velí vše, co jde ukrýt do rámu! Zde ale „naštěstí“ vítězí praktičnost a snadný servis. Co se rozměru obutí týká, tak vzhledem k prostoru v rámu si troufám odhadnout, že by Crosshill 300 pobral pláště šíře až 2,1“. Boj by byl možná v přední vidlici, do zadní stavby by se jistě vešly i větší balóny. Proč byste to ale dělali?

Ve vidlici je stále dost místa i okolo takto velkého pláště.

Přední kotoučová brzda s úchytem Flatmount se neobejde bez adaptéru.

Zadní třmen je již montován přímo do rámu.

Vidlice, kola, pláště

Oproti hliníkovému rámu je přední vidlice z větší části karbonová (Lapierre Gravel Disc UD Carbon Thru Axle) s kónickým krkem, vnitřním vedením hadice k brzdě a pevnou osou 100×12 mm. Zejména v oblasti korunky je vidlice nápadně široká, hranatá a robustní. Při pohledu z boku zase vynikne její specifický jakoby předsazený tvar. Zřejmě pro lepší absorpci rámu. Což zjevně funguje!

Zapletená kola nesou označení „Lapierre Aero Disc 700×19“. Jejich základem jsou ráfky s dostatečnou vnitřní šířkou 19 mm a náboje s centerlock uchycením kotoučů. Použité pláště Kenda Small Block 29×1,9“, pro gravel nasazení přetavená MTB legenda, se celkem dobře odvalují na pevném podkladu, ale na sněhu nebo na blátě jsou použitelné jen s velkou dávkou opatrnosti. Tedy jak se to vezme. Nemůžete čekat, že se zaříznou, naopak se lze spolehnout, že se přes ledasco převalí.

Jejich nízký, ale hodně členitý a hustý vzorek se sice rychle zalepí, pokud k tomu ale nedojde, hraje obrovské množství malých hranek výrazně ve váš prospěch. Nejprve tomu člověk nevěří, brzy se ale naučí důvěřovat a pochopí, že pokud jde čistě o trakci, lze se na toto obutí spolehnout při mnoha specifických situacích.

Víceméně MTB guma na silničním kole!

Pevné osy mají tradiční rychloupínací provedení, dle použité konstrukce pochází nejspíš od značky Formula.

Zadní patky jsou zajímavě přilepené k samotnému rámu, respektive k oblouku tvořenému spojením zadní vidlice a horních vzpěr.

Brzdy a řazení

Brzdové a řadící páky Shimano ST-RS405 v sestavě 2×10 fungují tak, jak se od nich očekává. Řazení je přesné, rychlé a s přijatelnou odezvou. V kombinaci s přesmykačem, přehazovačkou a kazetou (11-32z) z řady Shimano Tiagra funguje vše jistě a spolehlivě. Hydraulické brzdové třmeny BR-RS405 s technologií IceTech se pak celkem agresivně zakusují do kotoučů Shimano SM-RT81 (přední 160 mm, zadní 140 mm).

Brzdná síla samotných třmenů je velká, účinek jistý a stabilní. Krok brzdových pák je poměrně lehký a na průběh dávkování si člověk vcelku brzy zvykne. Díky širokým plášťům a jejich velké styčné ploše je brzdný účinek oproti silničním kolům osazeným stejným typem brzd výrazně větší. Proto Lapierre Crosshill 300 zastaví, v případě potřeby, doslova na pětníku! Zde se zbytečného přebrzďování obávat nemusíte, naopak to chce někdy dost snahy, pokud se chcete předvést smykem zadního kola. Nemluvím tedy o jízdě po ledu a za náledí!

Hadice k přední brzdě prochází částečně vidlicí.

Přehazovačka je zcela standardním kouskem řady Shimano Tiagra.

Kokpit a křeslo pro hosta

Řídítka, představec a sedlovka jsou standardně z hliníku a úchop definují berany šíře 420 mm – Lapierre X-Race. Jejich tvar, ostřejší lomení i hloubka oblouku jsou rozhodně příjemné. V redakci jsme se ale shodli na tom, že pro maximální vyžití v terénu bychom si dokázali představit i širší kousek, už jen kvůli vyšší boční stabilitě a lepší ovladatelnosti. Lapierre sice rozměr řídítek stupňuje podle velikosti rámu (400 mm XS, S / 420 mm M, L / 440 mm XL), my bychom ale klidně toto spektrum posunuli o jeden krok výš.

A konečně, sedlo Selle Italia X1 Black je celkem pohodlné, není překážkou ani při delších vyjížďkách a celkově dodává už tak pohodlnému kolu další dávku komfortu jako bonus.

Lapierre Crosshill 300 je tedy hodně zajímavé kolo, snad až na převody dobře poskládané, jen si zkrátka jeho svérázná osobnost žádá svérázný přístup a jezdce, který bude vědět, proč si vybral zrovna tuto kombinaci vlivů z MTB, silnice a cyklokrosu.

Text: Ondřej Nebřenský / Štěpán Hájíček / Foto: Štěpán Hájíček (kompletní fotogalerie k testu)


Lapierre Crosshill 300 – parametry

Hmotnost: 10,45 kg (vel. M, bez pedálů)
Řídítka/představec: 420/100 mm

Cenová osa

Lapierre Croshill 500 – 62 990 Kč
Lapierre Crosshill 300 – 51 990 Kč

Další informace na anglickém webu www.lapierre-bikes.co.uk, či na domácí stránce www.lapierre-bike.cz

Plus

  • Velká kola = velká průchodnost terénem
  • Velká míra komfortu na silnici i v terénu
  • Stabilní řízení, které ale dokáže při správném výběru velikosti poslouchat na slovo
  • Pevný a tuhý rám, pevné osy na obou kolech
  • Praktické vnější vedení kabeláže
  • Výkonné, jisté a snadno ovladatelné hydraulické brzdy
  • Pohodlné sedlo
  • Příjemně tvarovaná řídítka (mohla by být širší)
  • Solidní rychlost a efektivita na silnici (nesrovnávejte s CX či klasickou silnicí)
  • Všestrannost využití, minimálně pokud po kole nevyžadujete ultimátní sportovní výkony
  • Crosshill nedělá až takový rozruch jako fatbiky, ale pokud s ním přijedete mezi lidi znalé věci, buďte si jisti, že neuniknete pozornosti

Mínus

  • Není snadné toto kolo někam zařadit
  • Silniční uspořádání převodníků se příliš nehodí k naturelu celého kola, menší odstup by byl lepší, řazení 1×11 by mohlo přidat na atraktivitě
  • Při výraznějším manévrování se často dostává do kontaktu špička boty a plášť předního kola
  • Velké pláště se při nižším tlaku v zatáčkách začínají žvýkat
  • Tlusté obutí se nezařízne tak jistě jako na CX kole

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky