Tanvaldský Špičák | Rychlejší lanovka a další novinky
Trailpark Tanvaldský Špičák je notoricky známý skrze jeho pohodové flowtraily, vhodné prakticky pro každého. Nedávno byl ovšem otevřený technický Hrabankový trail, ale také zcela nová skákací lajna. Vše navíc korunuje výrazně rychlejší lanovka, díky níž budou vaše zážitky mnohem intenzivnější a hlavně bez čekání…
„Jenom dva traily a pomalá lanovka?“ To už je na Tanvaldském Špičáku minulost! Počet potenciálně odjetých trailů za den se letos zvyšuje díky výrazně vyšší kapacitě přepravy, která vás na kopec dostane už za 8 minut (dřív to bylo klidně i 20 min). Nová lanovka se navíc točí od rána do večera bez polední pauzy (v hlavní sezóně od 9:30 do 17 hod).
Biky se nyní zavěšují za přední kolo na moderní držáky, na každou sedačku se vejdou dvě kola vedle sebe. Usazení kola není úplně snadné, ostřílení bikeři to ale zvládají jako nic, dívkám a méně zkušeným rádi pomohou ochotní lanovkáři.
Text: Andrea Rucká Drengubáková / Foto: Tom Rucký
„Kdo si chce svého dvoukolového mazlíka naložit sám, doporučuju, ať si to zkusí nejdřív nanečisto na ‚trenažéru‘ u turniketů.“
Není tajemstvím, že jsem koncem května přivedla na svět malého prďolu, proto mi na rozjetí přišel vhod místní modrý trail. Ten zůstává prakticky stejný, jak si jej z předloňska pamatuju. Pozvolný, hlaďoučký a ideální na to rozvzpomenout se, jak se klopené zatáčky jezdí.
Na několika místech je ovšem vidět čerstvý „reshape“. S oblibou tvrdím, že na modrý trail se můžete vydat třeba na rande s kočkou, kterou chcete naučit jezdit na biku, nebo s kámošem s kocovinou, protože modrý trail se dá jet i na jedno oko zavřené. Na oblíbenou sérii tobogánů si ovšem nechte obě oči otevřené, jelikož klopenky jsou tady docela vysoké. Chce to tedy trochu umu a soustředění, abyste je projeli hezky a plynule.
Jako druhou možnost volím logicky červený trail, který je modrému v základu velmi podobný, liší se hlavně sekcemi z vyskládaných kamenů. Jízda po nich je ale podobně plynulá, jako po hladkém hliněném povrchu modrého trailu.
Kdo by chtěl po kamenech drcat víc, může z červeného trailu odbočit na černě označený úsek. Ani tady to není žádný technický masakr, dokonce i moje uvolněné poporodní svaly pochopily, co tady mají dělat.
Červený trail jsem jela naposledy před dvěma lety, od té doby se zde více věcí změnilo. Prostřední úsek je čerstvě zrekonstruovaný a před klopenkovým tobogánem přibyla jedna „rozumná“ lavice. Troufnu si říct, že ani ostřílený závoďák by touto částí červeného trailu nemusel pohrdnout, jelikož se tady hezky spojuje slušná rychlost, terénní vlny a hravé zatáčky mezi kameny. Vše doplněné o vysoké klopenky.
Pro výraznější a častější odlepování kol od země slouží nově na Tanvaldském Špičáku horká novinka v podobě čerstvé jump liny. Na její stavbě se podílela jizerskohorská legenda Honza Vaner. Už jen to je zárukou patřičných jezdeckých a leteckých zážitků.
Na skákací trail se odbočuje z modrého trailu zhruba v jeho polovině. Úvod je rozumný, zahřívací. Jinými slovy i já, se svými poporodními kily, jsem se dokázala odrazit a úvodní sérii skoků doletěla pěkně do dopadu.
Tento nový trail dále udržuje jezdcovu pozornost dalšími zábavnými prvky jako je třeba kamenitý úsek, kde lze trénovat soustředění i balanc, protože chodníček z kamenů je místy solidně úzký. (*Na tento úsek třeba kamarády s kocovinou radši neberte). Komu by se na skákacím trailu drncat nechtělo, může v pohodě tuto sekci objet vedlejší hliněnou stopou.
Popisovanou kamennou sekci lze vnímat i jako určité zpestření, po němž se pokračuje zase v letecké přehlídce. Následuje solidní dvoják a hned za ním klopená zatáčka okořeněná „sharkfinem“. Kdo chce, může se ze zatáčky hezky odrazit, komu se to nezdá, ten tuto hranu v pohodě přejede.
Jen o kousek dál si můžete vyzkoušet různě velké dřevěné dropy, přičemž se dá vždy vybrat, jestli budete dolů skákat, nebo sjedete hezky po lávce. První dřevěný dropík je úplně pohodový a dá se skočit jak do peřinky, protože má „nekonečný dopad“. Druhý dropík už je vyšší a má mnohem kratší dopad, takže to chce spíše nižší rychlost a… Dopředu se podívat, jak to vypadá, ať víte, do čeho jdete (letíte).
Na závěr na tomto trailu najdete za sebou vyskládanou úhlednou sadu skoků různého druhu a velikosti. Rozličně velké lavice, dvojáky nebo i skoky s mezerou. Dobrou zprávou je, že zatímco zkušený biker všechno v pohodě naskáče, méně ostřílený kadet může to samé obvykle s klidem přejet.
Já osobně nejsem žádná „skokanská legenda“ a moje skákání připomíná spíše mokrý hadr hozený do vzduchu. I tak jsem většinu poletů důstojně zvládla, až na pár drobných výjimek, třeba v podobě poslední velké lavice…
Jak je z fotek vidět, společnost na trailech mi dělal kamarád Jirka, který je ve vzduchu pomalu víc doma jak na zemi. Zajímavé jsou naše dva odlišné přístupy a pohledy. Jelikož já se odrážet moc neumím, je pro mě klíčová nájezdová rychlost. Proto jsem zdejší skoky obvykle krásně doletěla a nemusela nikde brzdit, či zrychlovat. Naopak Jirka si na některé skoky přibrzdit musel, jinak docela často létal až na placku. Tedy alespoň při první jízdě, na podruhé už věděl, do čeho jde a dával to čistě a se stylem.
Skákací trail je skutečně nabitý, což dokazuje i závěrečný skill park, který se skládá ze dvou okruhů. Jeden představuje jednoduchý pumptrack, na kterém trénovaly malé děti, druhý čítá různé skoky a další podobné překážky či atrakce. Balanc lze prověřit na úzké kládě, nejen duševní rovnováhu zase na dřevěné houpačce. Doporučuju zkusit oboje.
Aby měl Tanvaldský Špičák svou sbírku trailů skutečně kompletní, nabídne i poměrně mladý Hrabankový trail, který by se měl líbit hlavně enduristům a milovníkům více přírodního a technického ježdění.
Tento trail bych si klidně dokázala představit i jako plnohodnotnou rychlostní zkoušku v enduro závodě. Ruku na srdce – po původní hrabance už není ani památky, ale to vlastně není žádná tragédie. Trail se totiž postupně vyjezdil do svižné enduro lajny, na které se stále něco děje. Předně se střídají úseky s kořeny a většími kameny. Ty jsou zde ponechané obvykle tak, jak je příroda narafičila, proto je potřeba umět s nimi náležitě pracovat.
Celkově tento trail hezky plyne a vše na sebe příkladně navazuje. Tu a tam se vyplatí nějakou pasáž omrknout nejdřív pěšky, při další jízdě už ale vše projedete snadno na jeden zátah. Případně můžete určité sekce jezdit na vícero způsobů, a tak si udělat ježdění zde ještě pestřejší. Ostatně zatímco Jirka viděl v každém druhém kameni ideální odraz, já se držela spíš u země a jela hezky na jistotu.
Jednoznačně nejvíce fotogenickým místem jsou lávky vedené přes obří kameny. Na první pohled sice budí respekt, na druhý pohled a druhý pokus vás už nijak nerozhodí. Vrásky na čele vám možná naskočí až z následného technického úseku. Do něj totiž z lávky vletíte solidní rychlostí a není vždy snadné zde kolo dokonale zkrotit a ukočírovat. Hlavně se trefit do následné levotočivé zatáčky… To mi dávalo slušně zabrat.
Z dalších novinek bychom mohli zmínit třeba nová kola TREK v půjčovně u nástupu na lanovku. Vybrat si můžete kupříkladu Trek Fuel EX 8 s vidlicí RockShox ZEB se 170 mm zdvihu, jako ideálního kandidáta pro Hrabankový trail.
Novinkou jsou také dětská kola Trek Wahoo Trail 24“ (pro děti 7-12 let), která jsou lehoučká a dobře ovladatelná. Zapůjčit se dají také pevná horská kola a rovněž i dirtové speciály na pumptrack. V červenci a v srpnu je půjčovna otevřená každý den od 9 do 18 hod.
Aby těch novinek nebylo málo… U nástupu na lanovku je letos také nový stánek s občerstvením a příjemným posezením. Z nabídky nás zaujala možnost koupit si trojúhelník čerstvého melounu, což v letních dnech člověk s chutí uvítá. Dále je zde možnost vybrat si například pizzu nebo hot dog, který při všem „zdobení“ okolo vydá pomalu za seriózní oběd.
Chybět rozhodně nemůže ani finální gastrotip. Na Tanvaldském Špičáku nedáme dopustit na restauraci Rozhledna, kde nám pokaždé moc chutná a s každou návštěvou se jen utvrzujeme, že není nad poctivou českou kuchyni.
Objednat si zde můžete například Svíčkovou na smetaně (218 Kč), Plněné bramborové knedlíky s uzeným masem a zelím (218 Kč) nebo Vepřové výpečky se zelím a bramborovými knedlíky (218 Kč). Porce jsou natolik velké, že nám obvykle stačí jeden talíř pro dva.
V letních dnech se samozřejmě nabízí i možnost občerstvit se na venkovní terásce restaurace Rozhledna a za odměnu si dopřát nějakou tu „neřest“. Nechci nabádat, ale ovocný dezert ve skleničce… Netuším, co v tom je, ale je to strašně dobré! Mimochodem plzničku tady čepují dokonce do nachlazených půllitrů!
Tip pro rodiče s dětmi: Z terasy restaurace v pohodě dohlédnete na pestré dětské hřiště, kde ratolesti snadno zabavíte. Vedle houpaček a prolézaček se zde nabízí třeba i pískoviště, trampolína nebo skákací hrad. Případně lze využít malý řetízkový kolotoč, který prcky potočí za 50 Kč na 3 minuty.
Text: Andrea Rucká Drengubáková / Foto: Tom Rucký
| Tanvaldský Špičák v kostce: | |
| Vzdálenost z Prahy | 120 km/cca 1 hod a 40 min |
| 1 jízda dospělí (18 – 62,99 let) | 200 Kč |
| Zpáteční jízda rodina (2 + 2) | 660 Kč |
| Celodenní bikepas dospělí | 790 Kč |
| Provozní doba lanovky | 9:30 – 17:00 |
| Červenec, srpen: denně / Červen, září: Pá – Ne | |
| Webové stránky | www.skijizerky.cz |
Na Tanvaldském Špičáku jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH, na e-biku STEVENS s pružením FOX, řetězem KMC a vložkami do kol TANNUS od firmy CYKLOŠVEC. Kola jsme si přivezli na nosičích THULE.
